TonyStarkless komentáře u knih

Vítejte ve světě zvaném Aldorma! Jak už to v každém království bývá, nic netrvá dlouho a vždy se najde někdo, kdo kvůli koruně povraždí co povraždit je nutné. Příběh je vyprávěn z pohledu Arthura a to ve dvou časových liniích. Na jedné straně prožíváte dobrodružství z pohledu dětských nevinných očí o tom, jak to všechno začalo. Jak se Arthur setkal s divokou Caointriorn, která jakoby spadla z hvězd a naruší svým chováním a myšlením úplně vše. Zvyklá víru v krále, který útok přežil a dal předost úkrytu v lesích a kvůli znamení kletby se nechávali pomalu vyvražďovat. Nikoho z nich nenapadlo vzít do ruky meč a vypravit se umřít aspoň v boji proti uchvatitelům. Na straně druhé se vám naopak svírá hrdlo smutkem, splínem a srdce bolí stejně jako hlavního hrdiny, který odhaluje bolestivé vzpomínky husím brkem smáčeným v inkoustu na pergament. Když si člověk vážnost a dopad všeho uvědomí až s odstupem času a musí nést důsledky na svých bedrech s vědomím, že už mu nezbývá moc času. Pomalu se před vámi odkrývá příběh, plné zrady, proroctví a především veliké oběti. Z chlapců se stávají muži a s malých holek ženy. Prožíváte spolu s nimi dětské hrátky a první zamilované pohledy. Odhalení, kdo být následníkem dračích lidí mohl být a kdo jím být nechce. Příběh o tom, čeho je člověk schopen se vzdát pro přátelství a lásku a čeho naopak pro svobodu ostatních. To všechno je psáno velmi čtivým způsobem a nádhernou barvitou češtinou, která čtenáři pomáhá proplouvat ladně celou knihou a dráždit jeho fantazii.
Přiznávám se, že se mi hrozně líbily pasáže z pohledu dospělého Arthura. Vážné, depresivní, smutné, hledající odpuštění a spásu. Podpora jeho ženy a zápas s nadcházející koncem.
A nejlepší byla dračice Briame.

3 27.10.2017

Moje první kniha od tohoto autora. Přiznávám, že jsem české autory objevila až nedávno a začla je číst. Pro tohoto autora jsem sáhla kvůli nakladatelství Pevnost. Příběh mě pohltil hned od začátku i styl psaní. Nenudila jsem se. Hltala jsem kapitolu za kapitolou a čekala na rozuzlení. Téma mi bylo sympatické a modernímu začipovanému městu jsem se v duchu smála. Představa, kolik by mně vyjeli promile alkoholu na každém rohu, mě rozesmála. Věřím, že takhle nějak bude vypadat budoucnost. Podruhé se přiznávám, že jsem čekala něco ne "mimozemského", ale čistě pozemské. Konec mě nějak rozhodil, neuspokojil a trošku zklamal. Ani nedokážu říct proč....

5 03.10.2017

Svět šel do srabu. Pár jedinců, kteří si zachovali chladnou hlavu (možná z důvodu, že v nich měli zelené mozečky) a měli na to dostatečně „vyvinuté“ koule, vzali vládu a zbraně do svých rukou. Konečně se Brno stalo důležitým mezníkem ve světě a pár nadšenců pod vedením plukovníka Michálka jsou ještě ochotni pro něj a pár lidiček položit své duše. Připravte si pořádný flákot prokrvené „kotlety“ a s ní i několik důležitých ingrediencí: Zemi po výbuchu několika jaderných hlavic, blátem obalenou nasranou Japonku s malými ňadry, krabici doutníků, pnutí v rozkroku, maníky s vyholenými hlavami ve stylu šíleného Maxe, hodně, hodně deště, plné kapse věnečku do pythona a akcičky podobné starým dobrým westernům, hromady čubek, bandu Amazonek, sila plná nabuzených „Satanů“, pohaslou rockovou hvězdu, gladiátorské arény. Nezapomeňte to vše pořádně zamíchat, přidat pár lžiček radiace, zpestřit dávkou antibiotik a špetkou erotiky. A nebojte se, kromě neohroženého plukovníka, Japonské špionky a nebezpečné Alice je tu také Ryan, který je vynikající stopař a ze zlomené větvičky dokáže vyčíst, jak „velkýho“ ho dotyčný měl. Prostě… Však si to přečtěte, nebudu spoilerovat :D

15 18.09.2017

Přiznám se, že jsem tuto knihu četla sama a ne svým dětem. Přestože máme s paní Barborou stejně staré děti. Culila jsem se po celou dobu čtení a žasla nad fantazií autorky. Zajímalo by mě, zda čerpala nápady z "nápadů" svým malých rozumbradů, nebo jen oprášila dávné "sny" svého mládí. Ta dobrodružství mě nadchla, uvolněnost rodičů, být opět dítětem, nemajíc žádné povinnosti. Zapomenout na počítač, práci, nádobí, ztracené roky a prostě si chvilku užívat světa radosti a smíchu. Dělat blbosti a doufat, že následky našich "činů" budou brány okolím jako "činy" dětí :D děkuju moc z a krásné počteníčko :)

3 08.09.2017

Hlavní hrdina má jednu velice dobrou zásadu: "Návštěvy přijímám, až když si stáhnu prezervativ z penisu..." Malý spoiler, aby si mohl každý "nezasvěcený" čtenář představit, do čeho se právě chce pustit a oprášit si tak znalost svého mateřského jazyka, kterým autor opravdu vládne. Musí být připraven na příval sexu, sexuálních praktik a násilí. Jestli si myslí, že sledování porna, domácích freevideí a sexuálních znalostí od svých 14 let z něj dělají "kápa", vyvedu ho z omylu. Démony, pošuky, bohyně se všemi pohlavními orgány, s tím určitě zkušenosti nikdo z nás nemá :D Tady si to může pěkně vychutnat a dokonce nemusí ani opustit stověžatou matičku Prahu. Někdy si říkám, že by z toho mohla cestovka těžit, stejně jako z objíždění Londýna, kde se nachází Baker Street 221b, ukazovat všechny ty hospody, bordely, podzemí a ministerstva, kde není něco v pořádku. Na své si přijdou milovníci zbraní, erotických her, magie, fanoušci Sparty i české Škodovky... a vtipno-drsno-ero Kotletovského "škravopisu"...

8 05.09.2017

Moje první seznámení s hrdiny pana Kotlety, Po přečtení Asfaltu mi někdo někde poradil, že by se mi mohl líbit i tento autor. A... ano! Líbil! Přiznávám, že jsem to vzala asi od konce, stejně jako v roce 1990 Star Wars na videokazetě díl šestý, Návrat Jedi. Omlouvám se, jestli mi něco uniklo ze Swingers party, ale doufám, že ne! Užila jsem si čtení od začátku do konce! Jsem trošku úchyl, takže sexuální scény, týkající se análu mě rajcly. Taky popis na nic si nehrající, prostě ošoustat a jít. Krásná čeština (miluju češtinu a hraní si se slovíčky, stejně vášnivě, jako jazyk s poštěváčkem ženský!). Jsem úchyl na zbraně... a tudíž jsem se pozastavila nad kanonem BVP vz. 71... což mi nějak uniklo, že v tom roce něco "vydali". Nemám ráda zoombii, ale děsně se mi líbila magie. A katany. A pásy plný nábojů. A odlétavající nábojnice. A sex uprostřed bitvy... a sex v kufru Škoda Sigma... A jsem Bi. Takže, když "Láska je laska", chlapi s chlapama a ženský s ženskejma... dyť o nic nejde! Sem se vosmahnula na srpnovým slunci na koupališti, ignorujíc osvěžující vodu, vřískající puberťačky v bikinách a ponořila se do světa Kotletovy fantazie! Díky! Poločas rozpadu... Zítra du na to!

10 27.08.2017

Tuhle knihu jsem dostala k narozeninám s odůvodněním, že se mi bude líbit. Přiznám se, že jsem ji 2x odložila, že to asi není nic pro mě. I když sám píšu své ubohé povídky v přítomném čase, začátek jsem nebyla schopen přelousknout. Ale pak mě... asi nuda, donutila číst dál. A děkuji nejmenovanému jménu, které neonově stále svítí na černém nebi v pekle, za to. Nesnáším horory. Nesnáším pohled na krev. Stokrát jsem si říkala: Čéče, teď by jsi měl jít obejmout záchodovou mísu a vyzvracet nedělní oběd u tchýně. Ale nestalo se tak. Opravdu jsem se nahlas, až trapně smála na terase, užívající si posledních teplých paprsků zapadajícího slunce. Ten příběh mě pohltil. Stáhl do temných zákoutí pekla. Nakonec zvolená forma psaní působila jako nástřel scénářu k filmu a já se jen vezla. Taky mě napadlo: Jak je ten týpek, co to sesmolil starej? Proč zmiňuje filmy, knihy, hlášky, co sou mi tak důvěrně známé? A "rychtik". Týpek jen o pár úplňků starší a přesně mi sedl do smýšlení. Sem si říkala, že český autor nemůže zaujmout. Ale jo. Fakt jo! Fakt jsem se bavila. A kalhotky s Medvídkem Pú mě straší ve snech dodnes!!! Prostě masakr. A tak velké dík autorovi a člověku, který mi tuto knihu daroval. Určitě nezůstanu u jediné...

10 19.06.2017