Nepoznané proroctví

Nepoznané proroctví https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357601/bmid_nepoznane-proroctvi-xNu-357601.jpg 4 7 5

Rod krále je mrtev. Na trůně sedí uchvatitel. Hrstka věrných nazývaných Zrádci, se ukrývá hluboko v lesích a stráží právoplatného následníka a jeho rodinu. Nebo by alespoň měli. Nejsou však žádným skutečným odbojem proti současné říši. To jediné co mají, je naděje. Arthur Elat je osmiletým chlapcem žijícím svůj obyčejný život v ukryté vesnici. Jeho život mu připadá všední a obyčejný. Nerozumí strachu ani naději dospělých. A přesto se právě on má setkat s dívkou, která má otřást jejich životy do samých základů…... celý text

Přidat komentář

Luigi1
20.05.2020 5 z 5

Velice dobře styzování děje od holčičky Caointiorn a život Arthura Elata,kde jejich setkání teprve rozjede ten správný děj.

KikiHigh
13.04.2018 5 z 5

Nejvíc se mi líbila Caointiorn když ještě neuměla mluvit. To byla správně vtipná. Vážně jsem si myslela, že si ji Arthur vzal! Ale nakonec jsem měla z jeho ženy i tak radost. Frederikův konec byl smutný. I když si to teda zasloužil, zrádce jeden! Měla jsem moc ráda Sebastiana. Přišel mi velmi roztomilý. A dodatek na závěr mě potěšil. Kniha se mi jako celek moc líbila!


Eillen
03.11.2017 4 z 5

Stejně jako Lomeril znám tento příběh od jeho vzniku.
Příběh Caointiorn, dívky, která se ocitá v cizím světě a kterou žene touha naplnit proroctví. Čtenář by si mohl myslet, že příběh je jen o tom. Ale mýlil by se. Ze všeho nejvíc se jedná o příběh šesti kamarádů. Dají se dohromady jako děti a postupem času jejich vzájemné přátelství sílí, ale objevují se i trhliny.
Ačkoliv je to příběh o vyvolené dívce, je vyprávěn pohledem jejího nejlepšího kamaráda, který jako dospělý vzpomíná na vše, co prožili. S odstupem času je Arthur schopný přiznat chyby, kterých se dopustil a kterých bude vždy litovat. Vzpomínání jej ničí, přesto dále pokračuje a to jen kvůli slibu, který dal. Slibu, který se neodváží porušit.
Ve svých vzpomínkách vykresluje sebe, Anatolu, Lucii, Caointiorn, Sebastiana a Frederika tak barvitě, že má čtenář pocit, že je s nimi a jedním z nich. Společně s nimi se raduje. Trpí, když trápí. Strachuje se, do čeho se opět namočí.
S každou další stranou je však čtenáři jasné, že čte příběh, který neskončí dokonale šťastným koncem. A tak pokračuje ve čtení, aby konečně pochopil, proč dospělý Arthur tak trpí, a proč se s ním Sebastian, který by měl být jeho přítelem, odmítá bavit. Chce vědět, co se muselo stát tak hrozného, že to dokázalo zlomit ty veselé děti...
Ačkoliv jsem již příběh znala, měla jsem při čtení nutkání odložit knihu a nechat příběh nedokončený. Byla v něm chvíle, kdy jsem si říkala, že odmítám konec, který visí ve vzduchu. I tak jsem ale nedokázala přestat číst.


Přestože se mi příběh líbil, a všechny postavy jsem měla svým způsobem ráda, v určitou chvíli si to u mě Caointiron pokazila... "Žádný život nedám všanc zbytečně." Věděla, že její činy povedou k smrti lidí, kteří se o ni starali a poskytli jí domov. Ano, boje se neobejdou bez ztrát. Ale do vyvolené bych čekala, že se pokusí přijít na jakýkoliv způsob, kterým by ztrátám předešla. A až poté, když by pochopila marnost takové myšlenky, by se dokázala smířit s tím, že někteří z nich zemřou. Smířit! Ne s tím automaticky počítat... Přesto jsem jí osud, který ji potkal, nepřála.

Lomeril
31.10.2017

Příběh Arthura, Caointiorn a ostatních znám vlastně od počátků, to mi ale nebránilo si ho užít znovu v revidované, finální verzi.
Musím říct, že scény v době dětství neměly chybu. Autorce se daří dokonale vystihnout dětský způsob myšlení se všemi jeho klady a zápory, aniž by to vyznělo příliš naivně nebo naopak přehnaně dospěle. Dlouhé pasáže s problémy dospělého Arthura slibují další příbehy z Aldormy, ale čtenář se vlastně nedozví, o čem příběh Arthurova syna a jeho kamaráda bude, nicméně pozornost čtenáře není odvedena od mladého Arthura a jeho kamarádů.
Caointiorn je nesmírně komplikovaná osobnost, kterou vidíme hlavně pohledem jejího nejlepšího kamaráda. Její jednání je napsáno tak, že čtenář má možnost pochopit a porozumět, i když třeba nesouhlasí. To ale její osud nijak nezlehčuje a jsem ráda, že byl přidán i dodatek o pokračování Caointiornina příběhu. Přesto je příběh okořeněný i humorem, který nesnižuje jeho vážnost, ale tak nějak ho prohlubuje.
MOHOU NÁSLEDOVAT SPOILERY
První lásky jsou pochopitelně, hlavně se mi líbilo, jak byl popsán vztah Sebastiana a Lucie, kdy on se chová tak, jak se chová vždycky a ke všem, a ona to nakonec pochopí úplně jinak.
Moc se mi líbilo, jak byla popsaná závěrečná bitva, hlavně to, že se soustředila na všechny známé postavy, nejen na hlavní hrdiny. Zejména mě potěšila představa Torka Veilla, jak sráží z koně krále Lidreje.
A nejoblíbenjěší postavou zůstává Kolgar Ladog

TonyStarkless
27.10.2017 5 z 5

Vítejte ve světě zvaném Aldorma! Jak už to v každém království bývá, nic netrvá dlouho a vždy se najde někdo, kdo kvůli koruně povraždí co povraždit je nutné. Příběh je vyprávěn z pohledu Arthura a to ve dvou časových liniích. Na jedné straně prožíváte dobrodružství z pohledu dětských nevinných očí o tom, jak to všechno začalo. Jak se Arthur setkal s divokou Caointriorn, která jakoby spadla z hvězd a naruší svým chováním a myšlením úplně vše. Zvyklá víru v krále, který útok přežil a dal předost úkrytu v lesích a kvůli znamení kletby se nechávali pomalu vyvražďovat. Nikoho z nich nenapadlo vzít do ruky meč a vypravit se umřít aspoň v boji proti uchvatitelům. Na straně druhé se vám naopak svírá hrdlo smutkem, splínem a srdce bolí stejně jako hlavního hrdiny, který odhaluje bolestivé vzpomínky husím brkem smáčeným v inkoustu na pergament. Když si člověk vážnost a dopad všeho uvědomí až s odstupem času a musí nést důsledky na svých bedrech s vědomím, že už mu nezbývá moc času. Pomalu se před vámi odkrývá příběh, plné zrady, proroctví a především veliké oběti. Z chlapců se stávají muži a s malých holek ženy. Prožíváte spolu s nimi dětské hrátky a první zamilované pohledy. Odhalení, kdo být následníkem dračích lidí mohl být a kdo jím být nechce. Příběh o tom, čeho je člověk schopen se vzdát pro přátelství a lásku a čeho naopak pro svobodu ostatních. To všechno je psáno velmi čtivým způsobem a nádhernou barvitou češtinou, která čtenáři pomáhá proplouvat ladně celou knihou a dráždit jeho fantazii.
Přiznávám se, že se mi hrozně líbily pasáže z pohledu dospělého Arthura. Vážné, depresivní, smutné, hledající odpuštění a spásu. Podpora jeho ženy a zápas s nadcházející koncem.
A nejlepší byla dračice Briame.