TipsyChipsy komentáře u knih

(SPOILER) Tato kniha je dobrá a zajímavá z mnoha důvodů. Na první dojem je zobrazena rodina, kde pro nadávky se nejde daleko a některé slovní urážky jsou opravdu vtipně jazykově vynalézavé. Díky Google jsem zjistila, že rodina není asociální sprostá špinavá banda, ale rodina sovětských umělců. “Zakrslá pijavice” je velký herec a režisér Rolan Bykov, další herec, dědeček Vsevolod Sanajev (kretén s kterým je boží trest žít, ras a zrádce, osel tvrdohlavý) hrál asi v 80ti filmech, matka Elena Sanajeva (ta svině, ta čubka) byla krásná herečka. Z tohoto rozporu mezi realitou (na Wikipedii) a tím, jak autor - vnouček (zdechlina, prokletá svině) svou rodinu skrze psychopatickou babičku vidí, vychází kouzlo knihy. Nejzajímavějším tématem knihy jsou niterné pocity samotného vnoučka, který aby přežil v psychopatických podmínkách, osvojil si určité strategické dovednosti, kdy naoko musel s babičkou vycházet a naoko nemilovat maminku (Slovy babičky: “Ty nejsi ani kurva, ty vůbec nejsi žena. Aby tvými orgány nakrmili psy za to, že ses opovážila porodit dítě”). Jestli takové dětství mu jenom uškodilo, nebo ho i v něčem vyškolilo, je otázka pro odborníky. Kniha byla opravdu celkově zajímavá a nechybělo ani srdcervoucí finále.

6 05.02.2022

Zajímavý a obohacující rozbor děl Ladislava Fukse, který "byl neustále ve střehu, podobně jako postavy, které vytvořil". "Postavy s nasazenou maskou jako by čtenáři od počátku unikaly, něco skrývaly a spolu s autorem jej také mystifikovaly." Je to síla, uvědomit si jaké různé skryté významy může čtenář odhalit, tušit nebo minout.

4 28.01.2022

(SPOILER) Skvělé paměti skvělého spisovatele. Asi jediná kniha zachycující autentické dětské zážitky z Terezína a pocity 14 letého chlapce, který je po čtyřech letech zpátky ve škole. Zajímavé jsou osudy Klímova otce, díky němuž vlastně celá rodina přežila. A další osudy mladého literáta, který musí rozklíčovat, v jakém světě nesvobody se ocitl.

7 26.01.2022

Tato kniha se mi špatně četla a spíše mne nebavila. Ale na konci jsem byla konečně u vytržení z neuvěřitelné síly židovské “symbiózy” s bohem. Vlastně jde o vyjímečné téměř autentické svědectví o hloubce jejich tradic a skutečné přítomnosti boha, který ovládá jejich životy v dobrém i zlém. Ale musí se to dočíst až na konec Hany Karadžičové. Pak přijde něco, co ateista nechápe, může tím být ale vykolejen.

8 18.01.2022

Opravdu skvělá kniha, nyní k poslechu na MůjRozhlas. Obsahuje spoustu zajímavých informací z pracovních překladatelských a nakladatelských kruhů 50. a 60. let. Vše je podáno zajímavou, dynamickou formou, která nedovolí čtenáři ztratit pozornost. Super skvělé svědectví o progresivním proudu v literatuře střídavě přidušené tehdejšími politickými poměry.

5 11.01.2022

Román je teď k poslechu na MujRozhlas. Mě to tedy jednak nadchlo a jednak pohladilo na duši. Už dlouho jsem hledala historický román, který by se odehrával v Čechách 12. století, o žádném jiném nevím, jen tento, paradoxně od rakouského autora. Vystupují tam osobnosti známé z historie: biskup Jindřich Zdík, Vladislav II, Konrád II Znojemský a mnoho dalších. Díky historickému románu se člověk nejlépe učí historii. A bonusem je romantická láska, rytířská dvornost a moudrý a spravedlivý panovník. Milá historie skoro jako pohádka je balzám na nervy.

8 02.01.2022

Kouřim je v Čechách unikátním, od 4 st. př.n.l. nepřetržitě osídleným, místem. Dnešní město vzniklo až po porážce Děpolta III (jeho původní dvorec je v areálu Stará Kouřim) králem Přemyslem Otakarem I v roce 1223. Jeho otec Děpolt II zemřel 1190 při křížové výpravě v Akkonu. Jeho otec Děpolt I zemřel v Itálii na mor 1167. Děpolt I byl bratr Vladislava II a vnuk knížete Břetislava a Jitky. Jeho vnuk Děpolt lll chtěl být moravským markrabětem a byl kníže čáslavský, chrudimský a vratislavský. A protože byl příliš ambiciózní, byl poražen králem v bitvě u Kouřimi 1223. A pak teprv byla postavena opevněná středověká a neboli dnešní Kouřim.

4 29.12.2021

Já bych řekla, že je to dost převratné dílo, svěží vítr do zatuchlého rybníčku českého mýtu o malém českém etnicky homogenním státu. Kniha je nesmírně inspirativní a přímo praská ve švech informacemi. Pavla Horáková je velmi milý a pozitivní úkaz, v inteligentním a hravém světle ukazuje nové souvislosti, zapomenuté osobnosti, zajímavá místa. Propojuje a spojuje dávno zapomenuté skutečnosti a i když je tam tisíc témat, nakonec to všechno dává smysl. A kde jsou ta různá srdce Evropy, která hledáme? Tím na obálce knihy je řízek, a to je také symbol něčeho, co spojuje národy, jako tato kniha..

10 29.12.2021

(SPOILER) Citová výchova aneb trénink života k sentimentálnímu smutku. Celý život Frédérica a celý tento román vzbuzuje ve čtenáři nesouhlasný odpor k jeho chování. Frédéric je jak třtina ve větru, nestálých názorů, přelétavých citů, nezodpovědných činů, vypočítavých myšlenek a lživých slov. “Nečinná inteligence, umrtvené srdce, trosky snů” jak se tam píše. Pravdivost příběhu je v autobiografickém prožitku autora, snad tím vzbuzuje v čtenářích emoce a sympatie, nějaké souznění se zbytečností života. Odehrává se v revolučním roce 1848 a na okraj ukazuje, že revoluční lid nepřináší lepší morálku.

7 23.12.2021

(SPOILER) Autor prokázal mimořádný úsudek a na základě osobní zkušenosti pochopil “vcelku prostoduchou mašinérii masového teroru". Zamýšlí se nad tím, jak byl teror v takové obrovské míře proveditelný, kdo byli vykonavatelé vražd, dozorci, vyšetřovatelé a soudci, jestli měli svědomí. Neměli. Zmiňuje místa, jako klášter Solovki, Usťvymlag, Republiku Komi, píše o Kuzněckém mostu 24 a mnoha dalších místech. Jak přežít a "důstojně očekávat smrt", informace o zahraničních vězních Rusech z Československa, Polácích, Číňanech, Židech, manželce Kalinina a dalších uvězněných. V některých povídkách popisuje otřesné poměry v táborech. V době Velké Vlastenecké války, daleko za frontou, otroci těžili na Sibiři dřevo a umírali jako mouchy a v trestním komandu všichni. V korekci umrzl každý vězeň ve skrčené poloze a skončil v kulatém hrobě. Kdo se dožil konce trestu, tak mu buď trest vykonstruovaným obviněním prodloužili, nebo jako civil musel pracovat v táboře dál, ještě několik let, dokud byla jeho práce potřeba.

3 19.12.2021

(SPOILER) Opravdu skvělé, zajímavé, inteligentní čtení. Ukazuje 22 let života umlčeného intelektuála, na pozadí dějin, od vpádu Sovětských tanků po obnovení svobody. Líčí, jak vnímal zákaz publikování a o čem všem přemýšlel, užívá úryvky ze svých deníků, ze svých literárních děl, z děl jiných osobností. Jako mozaiku kombinuje svoje myšlenky, osobní život a analogie z historie naší země. Vidí absurditu chování režimních představitetů, vysmívá se jim. Zamýšlí se nad smyslem života - "A k čemu vlastně žijeme ...Možná žijeme jen proto, že jsme se narodili". Zamýšlí se nad smyslem emigrace, který zpochybňuje, protože "falešné pozlátko" svobodu nemusí přinést. Uvažuje o společnosti, která musí fungovat i v totalitě, ale existuje bezcharakterní "lůza", což není to samé co "lid", tichý ale skrytě vnímající atmosféru. 22 let života, které vzali tisícům československých intelektuálů, vzali i celé společnosti, protože ta neměla přístup k přemýšlení, k myšlenkám, třeba o ekologii, neudržitelnosti našeho způsobu života, k pluralitě názorů na naše dějiny. Společnost žila v hloupnutí, proto je to smutné, bylo to i mých prvních dvacet let života a vnímám to jako dospívání v poloprázdnu. Díky za tuto knihu, protože aspoň dodatečně doplňuje, co se také dělo.
Citát:
"Jsem však přesvědčen, že mezi zdánlivě mlčícími občany solidarita otřesených, solidarita potupených a uražených vznikala a šířila se. Pouze tím lze vysvětlit, že tito zdánlivě mlčící lidé během několika dní svrhli do nicoty režim, který je tupil a ponižoval."

8 12.12.2021

(SPOILER) Z této napínavé detektivky jsem opravdu nadšená. Paní Adriana Krnáčová si zaslouží velké uznání. Autorka prokázala velký nadhled a zastupitele na pražském magistrátu vidí trochu jako karikatury, pokřivené osůbky. Líbilo se mi, že takový zajímavý děj autorka vyrobila z reality skryté a na očích všech, jak to objevila, i když to tu bylo. Vtahuje čtenáře do prostředí magistrátu a dopravního podniku, a vidí politiky a dozorčí radu jako dočasně dosazené neschopné loutky na šachovnici velkých hráčů, bohatých podnikatelů. Ukazuje, jak se tahá za nitky a úplatky létají v milionech. A kdyby jenom to, autorka rozehrává úžasný napínavý příběh, kdy z hlasování na magistrátu má čtenář napnuté nervy. Ukazuje vysokou hru o obrovské majetky, kdy vyšetřovatelé, státní zástupci, čestní zastupitelé nemají šanci. Zkorumpovaná smečka je stále informována, co se vyšetřuje a všude má své lidi. Bylo to fakt super, pěkně napínavé a také tam bylo několik super hrdinů. Moc díky, deset hvězd.

7 03.12.2021

Autorem knihy je generálni vikář litoměřické diecéze. V knize jsou zajímavé informace o vztahu různých obrazů panny Marie ke Staroměstskému náměstí. Je to dost zamotané, jak se obrazy stěhovaly, jsou to panna Marie Staroboleslavská (Palladium), panna Marie Rynecká (Svatovítská, Palladium II) a panna Marie za mřížemi.
Ohledně rozkolu v názoru na vhodnost návratu sloupu, mají pravdu i odpůrci v tom, že sloup má souvislost s Habsburskou porobou, popravami českých pánů, vyhnáním protestantských elit ze země, konfiskací majetku české šlechty a vnuceným katolictvím. V Mnichově byl totiž opravdu po, pro ně vítězné, bitvě na Bílé Hoře, vztyčen sloup na počest porážky Čechů. Mnichovský sloup a sloup na Staroměstském náměstí jsou skoro stejné. Není to snad výsměch, mít stejný sloup v Praze?
Každý, kdo o tom přemýšlí, musí si udělat svůj názor. V obou případech jde o iracionální emoce, ať už nenávist k monarchii u odpůrců a nebo láska k panně Marii u podporovatelů. Síla těch emocí je mocná a kam se kdo přikloní? Já jsem proti bourání nádherných soch.

Krásná báseň od Václava Renče, napsaná ve vězení:

Po léta, po věky kolem ní proudí křesťané pražští.
Jedněmi vzývána, druhými míjena, u mnohých v záští,
pozorně hledí a pokojně sahá v osudy všech.
Vítězná od věků, vítězství svého ví, že se dočká
i ve vzpurném srdci hornatých Čech.

5 02.12.2021

Kniha se mi líbila hlavně tím, že se autor úplně zdržel pozitivních i negativních hodnocení. Čtenář má prostor k tomu, aby si udělal vlastní názor. Autor nedává žádná vodítka, jaký byl Gustáv Husák jako člověk, ani žádná zmínka třeba o nějaké osobní, lidské dobrotě. Hodně toho vydržel, hodně toho dokázal. Říká se, že v nejvyšších pozicích najdeme nejvíc psychopatů, lidí bez lidských citů, a tato kniha nevylučuje, že k nim Gustáv Husák patřil.

11 15.11.2021

Precizně utříděná kompletní korespondence Boženy Němcové, zachycující tři roky před její smrtí. Má obsáhlý rejstřík, vysvětlivky, komentáře jednotlivých dopisů a další informace. Bohužel záživné čtení to moc není, převažují dopisy rodinných příslušníků, dožadujících se peněz a oblečení. Škoda, že B.N. je častěji adresátem než pisatelem dopisů. Takže si čtenář musí domýšlet její život mimo dopisy. Cenné je to, že si můžeme udělat představu o autentických zdrojích, ze kterých je čerpáno při různých ztvárněních života B.N.

5 14.11.2021

Skvělá kniha. Klaus Mann měl před válkou sen o sjednocené Evropě svébytných států. Doufal, že jeho myšlenky směřují k nám, lidem co se teprve narodí. A to se povedlo. Z knihy jsem se dozvěděla, že byl při útěku před německým fašismem hrdým občanem Masarykova a Benešova Československa. Opravdu krásná kniha skvělého spisovatele.

4 07.11.2021

Já bych tento román chtěla vyzdvihnout. Audiokniha čtená Ondřejem Brouskem je špičková (staromilsky školený hlas, skvěle herecky čteno a hudba Cohen, Cave a další). Cítila jsem, že autor chce sdělit něco důležitého, co v něm žije. K tomu citlivému jádru přistupuje různými cestami a hodně u toho přemýšlí. Ale není to nudné lyrické blábolení. Není to vůbec nuda. Jan Němec to má dobře promyšlené a staví ten příběh tak, aby udržel pozornost. I když jde o obyčejný život obyčejného páru v naší obyčejné době, je to výjimečné dílo. Nejlepší věci jsou zadarmo a tohle je první liga současné české literatury.

14 06.11.2021

(SPOILER) Dobře napsaná kniha o podivném sexuálním vztahu, ve kterém jde hlavně o frustraci a utrpení. Forma vyprávění je racionální, nad věcí, odtažitě komentuje nejhorší tělesné a psychické utrpení obou milenců. Autorka postavila notorickému svůdníkovi do cesty komplikovanou osobu a čtenář musí zapomenout na romantický orgazmus.

11 06.11.2021

(SPOILER) Tento způsob zobrazení života Milana Kundery se mi nelíbí a myslím, že není adekvátní významu tohoto spisovatele. Jan Novák je posedlý každým detailem, kterým může doložit (zdroji s Ibidy) Kunderovu závadnou osobnost.
Příklady: Kundera věčně lže, třeba tím, že nepřiznal, proč vyřadil z jednoho vydání Směšných lásek povídku Já truchlivý bůh. Podle Nováka by se měl přiznat, že je posedlý číslem sedm (sedm povídek). A co je na tom?
Novák objevuje u Kundery zajímavé jevy, o tom, jak režíruje svůj život, podobně jako hrdinové jeho románů, kamufluje, manipuluje, ale nebylo by možné k tomu přistoupit nějak pozitivně? Autor, který by chtěl vyzdvihnout jeho dílo, by asi přistupoval ke zvláštnímu charakteru Kundery jinak. Jan Novák jenom rozebírá jeho romány jako srovnávač jeho života s dějem románů. A není to málo?
Novák popisuje, že Kundera dokončil dílo Umění románu jen ze zištných důvodů, aby vyhrál cenu a kvůli kariéře na FAMU. A co je na tom špatného? Všechny příklady, kdy se dá Kundera zobrazit špatně, Novák popíše tak manipulativně, aby to bylo jasné každému..
Když Kundera na sjezdu spisovatelů neřečnil, komentuje to Novák jako zbabělost. Když Kundera na dalším sjezdu řeční a mluví jako reformní spisovatel, Novák ho kritizuje, že nechce rozbít socialismus, ale jen drobné ústupky. Když Kundera napsal otevřený dopis soudruhu Zelenkovi do Literárních novin, kde trvá na svých reformních postojích, Novák to sice uvádí, ale bez komentáře. Komentuje jen poklesy Kundery, i kdyby si je vycucal z prstu.
Když Kundera kritizuje neexistenci kvalitních osobností na brněnské JAMU, dostane za uši za to, že tím podle Nováka vrazil dýku do zad vlastnímu otci. Oidipák! Nemůže Kundera napsat svůj názor a mít pravdu, pane Nováku?
Novák uvádí Kunderův článek Malý a velký z 1.8.1968, kde Kundera přímo kritizuje Sovětský svaz. Bylo by možné Kunderu za to pochválit. Ale ne, Novák se jen podivuje, že když Kundera věří v horoskopy, proč neví, co se stane za 20 dní...
Kundera si velice cení kulturního rozmachu, který přinesla 60. léta, relativní svobody a rovnosti v příležitostech, plurality názorů. To Novák zase kritizuje, protože Kundera zůstává přesvědčeným komunistou. A to je pro Nováka cejch toho nejodpornějšího.
Kundera vydělává peníze. To je těžké rozdýchat pro Nováka. Nevím, že by se v životopisech slavných rozebíralo, kolik přesně berou. Ale když píšete životopis za účelem ostudy pro dotyčného, je to vhodné. Kdyby třeba zpronevěřil peníze v bance a utekl s nimi z republiky, jako Novákův tatínek, bylo by to popsáno jako dobrodružný kousek. Kdyby k tomu ještě někoho zabil, popsal by to Novák jako dobrodružný trip jaký měli bratři Mašínové. Když opouští republiku Kundera, dočká se jen kritiky za to, že v republice nechává lidi, kteří na to, že mu pomáhali, doplatí.
Novák prostě tvoří paralelní svět, jeho přesvědčovací literární talent mu to umožňuje. Pokud je mu někdo sympatický, jako třeba komunisto bijci Mašínové, dokáže je v jiné knize podat sympaticky bez toho, že by se navážel do toho, že jsou to vrahové nevinných obětí. Když píše o významném spisovateli, dovolí, aby jeho zásluhy jen tak mezi řádky čtenář mohl vycítit. Ale tu opravdu cennou podstatu osobnosti Kundery nedokáže a nechce objevit a čtenáři zprostředkovat.
V románu Nesmrtelnost se Kundera zamýšlí nad nesmrtelným dílem, které vezmou do rukou imagologové a budou si ho přizpůsobovat. To se Vám povedlo, pane Novák.

Překvapivě hustá síla. Zpočátku není jasné, co z toho vyleze a jestli to není jen literární odvar, ale přijde závěr a zjistíte, že vás to zabetonovalo, že to prožijete a nehodíte za hlavu, že se to v literární realitě stalo a bylo to víc než pravdivé. Vlastně se děly tak normální věci: potlačení nežádoucích myšlenek, tápání v emocích a nevědomé zraňování, mlčení o tom nejhlubším a nakonec vykonání toho, co je člověku vštípeno jako povinnost. Varování: tahle kniha vás může dost sebrat.

15 28.09.2021