Tiama komentáře u knih

Smrt na Nilu jsem už četla, ale zapomněla jsem, že se tam na lodi setká Hercule Poirot s plukovníkem Racem. I po letech jsem si čtení užila.

4 01.01.2020

Konec mě tedy neuspokojil, vzali to nějak hopem a najednou bylo po všem.

17.10.2019

V knížce se Hercule Poirot sejde s postavami jiných sérií Agathy Christie - plukovníkem Racem a inspektorem Battlem a vyjde z toho velice příjemné čtení.

1 14.10.2019

Rozhodně je to emotivní příběh.. Po přečtení druhé možné reality se hrůza celého příběhu ještě znásobí, jako když se dostanete na místo, kde vám ozvěna mnohonásobně vrací zvuky. A najednou se první realita zdá vlastně mnohem přijatelnější, než ta druhá možnost. I s odstupem se mi vše pořád honí v hlavě.

7 06.02.2019

Asi jsem měla jiná očekávání. Kapitoly skákaly sem a tam, přišlo mi to spíš jako výčet míst a činností, než že by to byl nějaký pořádný děj. I když nakonec to nějaký ucelený obrázek poskládalo, nijak zvlášť mě tohle čtení neuspokojilo.

3 27.01.2019

Příběh se mi líbil. Plynul spíš jako román, zasazený do historické Prahy, a ta detektivní zápletka byla jako bonus navíc. Mistr obojího práva Peregrin Kameník byl sympaťák.

3 06.05.2018

Rozhodně jsem se bavila, je to čtivá knížka. Hlavní hrdinka mi byla sympatická. Těším se na další příběhy

1 16.04.2018

I když je knížka určená pro mladší čtenáře, stejně jsem si ji přečetla ráda a bavila mne. Možná k tomu přispěla znalost města, k popisu v knížce si můžu přidat dnešní reálnou podobu Brna a člověk se hned líp orientuje. Ale pohled na události z toho dětského hlediska má něco do sebe, dobrodružný děj k tomu přidá tu správnou hladinku napětí a hned je tu vytvořený ten správný prostor pro čas příjemně strávený čtením

04.02.2018

Nelíbilo se mi to. Nic nemělo logiku, nikdo mi nepřipadal normální. Rowena je chvíli děsně otužilá a chodí ve sněhu venku jenom v košili, pak zase jektá zubama v posteli pod kožešinou. Strašně miluje svoje sourozence a vzpomíná na ně, ale pak zjistíte, že vzpomíná hlavně na to, jak jí brácha rozčesával vlasy. Osm borců, ale lovit chodila ona. No budiž, ale že asi budou mít větší hlad, když tam ona není a neloví, to ji nenapadne. A tak to bylo vlastně se vším. Pořád jsem čekala, jestli se to ke konci zlepší .... a nic. Ani tu romantiku jsem tam moc nenašla, je mi líto. Kdyby to aspoň bylo vtipný.. No snad aspoň ostatní si to čtení užijí líp než já, přála bych jim to.

2 13.10.2017

Určitě bude lepší, když člověk bude ke knížce přistupovat víc jako k historickému románu, než jako k detektivce. Víc si to pak může užít.

4 22.08.2017

Dědeček má k situaci správňácký přístup, byl mi rozhodně sympatický.

1 03.12.2016

Jsem trochu na rozpacích, kam knížku zařadit. Na historický román tam ta část neměla dost velký rozsah. Na romantickou knížku se mi to zdálo spíš jako výčet vztahů, než že bych si v tom nějak polebedila. Na dobrodružnou se mi zase zdálo, že to nemá patřičný spád. Ale jinak bych ji úplně nezatracovala, prostě to bylo zase něco jiného...

1 01.11.2016

Autorův hodně popisný styl psaní, který se mi u Čistých radostí líbil, mi u detektivek trochu vadí. Zdá se mi, že to rozvolňuje děj a ubírá na spádu. Ale nakonec jsem zjistila, že se mi příběh vlastně celkem líbil i tak.

05.09.2016

Knížka není detektivka, jedná se podle mého spíš o něco jako soubor soudniček. Podle definice by tedy soudničky měly mít charakter humorný až satirický, ale v tomto případě humor rozhodně nehledejte, ani by nebyl na místě. U popisovaných případů jde o činy velmi vážné a brutální, autor popisuje průběh vyšetřování a završí to konečným verdiktem soudu.

28.07.2016

Ani mi to nepřišlo jako klasická detektivka - vraha vlastně čtenář zná, a to dost podrobně, ale dozvídá se postupně spoustu věcí o oběti a o tom, jak s tím detektiv nakonec naloží.
Bylo to hodně popisné, možná až moc. Prostě takové hodně jiné.

29.06.2016

Příběh se mi líbil, i když ten závěr mě zase tak úplně neoslovil. Ale celkově to bylo takové lehké, vtipné čtení.

1 20.05.2016

Příběh se mi opět líbil. I tady bylo do samého konce několik možných variant, jak by se mohl děj do finále ubírat a na tu správnou možnost si čtenář počká do poslední chvíle. Autorka v knížce pěkně vystihla myšlenku, která mi hodně uvízla v hlavě: "Když se tak ohlížím, všechno do sebe zapadá: první rok jejich manželství se přihodily jisté události, které položily základ pro věci příští. Tenkrát jsem je nepostřehla. V běžném životě se mezníky přikrádají potichu. Procházejí bez označení a bez povšimnutí."
Člověk si ani neuvědomí, jaká drobná událost může věci v životě vychýlit na úplně jinou dráhu....

3 18.05.2016

Moc se mi to líbilo. V komentářích jsem několikrát viděla, že se knížka zdála rozvláčná, mně to nijak nevadilo. Přišlo mi to že děj prostě plyne tak jak plyne život, dodalo to podle mého rozměr tomu dlouhému časovému období, o které se vlastně jednalo a dotvořilo celkově tu atmosféru. Ke konci jsem měla vybudovaných několik možných teorií, jak vlastně ten děj byl vystavěný a co asi autorka použila. Opravdu si nechávala cestičku pro vysvětlení otevřenou do poslední chvíle.

2 27.04.2016

Když se mi dostala do ruky knížka ve slovenštině, neodolala jsem a začetla se do ní. Nechtělo se mi čekat na vydání české verze. Ráda jsem se konečně dozvěděla, jak to tenkrát vlastně bylo.

3 13.04.2016

Pěkné počtení o nepěkných věcech

07.03.2016