TheCiko5 komentáře u knih

U této dětské knížky mi především vadilo, že neměla pevně zasazenou kostru děje. Jednalo se sice o dva příběhy, které měly však pramálo společného. Trhliny v plynulosti děje se zvětšovaly i tím, že autor vlastně moc netušil o čem chce psát. Jestli o životě argentinských gaučů, o vztazích mezi konkurenčními osadami, anebo o vztahu dvou mladých kamarádů. Kniha je napsaná až moc jednoduše a přesto není úplně srozumitelná. Čtenář se ztrácí ve spoustě argentinských výrazů, které sice byly autorem dobře míněny, ale dle mého přišly i díky své početnosti a především "nedovysvětlenosti" vniveč. Krásný popis argentinské krajiny a prostředí.

28.08.2015

Vůbec jsem nepochopil cílovou skupinu knížky. Pro dospělého má příliš široké řádkování, jednoduché holé věty, strohý děj a pro dítě zase zbytečně komplikovaně vyprávěné právní zákony, ve kterých se vyzná jen právník a možná někdy autor. Nevím tedy, jak mám knihu hodnotit. Pro dospělého obyčejné, nevýpravné a zmatečné (autor kolikrát nat'ukne nějakou dějovou linii, ke které se však už nevrátí. Čtenář dál v průběhu četby zjišt'uje, že tato linie je naprosto nepodstatná a tudíž neví, na co se má soustředit.) a pro dítě nezáživné a až příliš odborné. Postavy bez vývoje (s výjimkou náznaku uobření rodiny s Ikem), kniha bez děje (pouze popis týdenního procesu). Ale co je nejhorší !
Obrovské množství nerozehraných postav bez významu. A Theo byl tak sympatický, až mě stím s prominutím sr.l. Třináctiletý kluk s vlastní právnickou kanceláří, ochotně pomáhající všem postavám z příběhu, vyjma své rodiny ??? Bud' je Theo borec s IQ 250, ocelovými nervy a výdrží profesionálního boxera, anebo představitel typického amerického supervečerníčku. Možná si dost troufám, ale dle mého je to spisovatelsky nedokonalé a odfláknuté.

25.01.2015

Knížka své určitě splnila. Její přehlednost a obsažnost kvituji, ale narozdíl od jiných knížek v "řadě" chyběla jakási zábavnost a dramatičnost. Krásné, srozumitelné, mnohdy ale šroubované a ploché. Pobavil jsem se jako student,nikoliv jako čtenář.

05.12.2014

Minimalistická serenáda z perverze a jasu. Nejde o text,jde o hluboký,niterný,napevno utažený pocit atmosférického sexu, fyzické potřeby a absence citových vláken v mozku nejmenovaného psychoanalitika (kdyby se jmenoval Ludvík,pocit by to jistě neumocnilo). Přítomen byl vývoj a lehce rostoucí tlak na hlavní postavu. Chybí však jakákoliv dějovost a snižuje se tak návaznost četby...

04.10.2014

...že když čte člověk Viana,musí se opancéřovat notnou dávkou fantazie a představivosti,to už vím. Ale že mě navíc překvapí dalším přívalem nových "rychle vzniklých slov" (Vian vytváří slova buď slučováním dvou až třech různých slov,krácením,anebo prachobyčejným komolením. Kouzlem je,že tato slova používá ve valné většině svých děl pouze jednou a víckrát se o ně nestará. Slova tak vlastně okamžitě ztrácí i teoretickou možnost protlačit se do nějakého okultního - anebo kultovního? - slovníku.) a zároveň mi umožní nesouvisle přemýšlet nad dějem a osudy jeho postav,to jsem nečekal.

07.09.2014

Oceňuji autorův postup při práci na této knížce. Pečlivě vybírat slova a výrazy,aby jich bylo 101,není jistě úplně jednoduché. Přesto si myslím,že jsou některé kusy nastavované ( Nevím,zda to je českým překladem...) Dále se ohrazuji proti označení "povídka",či "mikropovídka". Jedná se spíš o autorovy "vzdechy",více či méně hluboké. Mnohé z nich začínají stejně,mají stejnou skladbu,nebo dokonce stejnou pointu. Napadá mě,jestli je vůbec možné,napsat kvalitativně vyváženou sbírku "vzdechů",z nichž každý bude mít 101 slov...myslím,že těžko...

13.08.2014

Platí to samé co u Angoly. Pan Klíma píše neuvěřitelně čtivě a poutavě. Nemám problém "jeho" dějiny číst jako román.

19.07.2014

Daleko víc,než stylistická nevyváženost textu mi vadilo časté a nepřehledné přeskakování z minulosti do přítomnosti a zpět. Ikdyž jsem čtenář poměrně trpělivý,tato skutečnost mě dost rušila a znemožňovala mi hladký průběh četby. Ale dvě hvězdy dávám za konec knihy,resp. za poslední zápletku. Najednou se vyprávění překlenulo do citlivého příběhu s příjemným vyústěním v podobě vysvětlení celé korporativní šmodrchanice.

Mé první fantasy spolu s Rytířem z Alexandrie a nemohl jsem si vybrat lépe ! Přečteno nejméně čtyřikrát a doufám,že číslo není konečné !!!

21.06.2014

Kniha se mi moc líbila. Kompaktní příběh, plastické a vykreslené charaktery postav,u čtení jsem se zasmál i zamyslel. Tento příběh jsem začal číst jako první knihu od Fanteho především kvůli tomu,že byl předlohou a vzorem Charlese Bukowského. A myslím,že chybu jsem rozhodně neudělal. Jdu si přečíst Zeptej se prachu a jdu hledat souvislosti mezi Fantem a "Bukem".

18.06.2014

Jedna z nejvyváženějších a kvalitativně nejvyrovnanějších básnických sbírek,co jsem četl.

10.06.2014

Kerouac zde nepoužívá svůj typycký souvislý vypravěčský systém,dává spíš přednost pozvolnému plynutí své mysli a dosti podrobné citové analýze svého milostného života. V podstatě se ani nejedná o příběhy,spíš o dvě Kerouacova různá životní citová jezírka,ve kterých Vám autor umožní si chvíli zarybařit. Absence jednotlivých kapitol malinko ztěžuje návaznost četby.

09.06.2014

Moc si neumím představit tuhle hru na jevišti. A ikdyž věřím Melance,že si představení užila,myslím,že v případě "neúpravy" textu to pro diváka může být značně složité. Ale z hereckého pohledu samozřejmě ! Taky bych si chtěl střihnout pana Otce :-)

29.05.2014

Škoda kostrbatější druhé části knihy,kdy jsem četl třikrát pomaleji...:-) Ale obdivuju smysl pro zdánlivě nesmyslná přirovnání v kombinaci s rádoby odborným popisem vymyšlených úřadů a funkcí.

Červená tráva byla první knihou od Viana,kterou jsem četl. Myslím,že to nebyla chyba. Po deseti stránkách jsem se zamyslel. Tenhle pán ve mě probudil absolutně nový druh humoru. Vlastně obyčejný příběh, protkaný Vianovým přeexponovaným citem pro detail a uměním vyprávět.

29.05.2014