That_lil_Suzz komentáře u knih

(SPOILER) Jednou jsem byla v Egyptě a už se začínám zajímat o Afriku, nejen tedy o starověké egyptské památky, jež jsem viděla na vlastní oči (pyramidy, chrámy apod.), ale trošku i o to, jak to v Africe chodí dnes.

Tahle kniha mi ležela v hlavě od té doby, co jsem ji nedávno objevila v knihkupectví. A tak jsem se do ní, i přes koupené zatím nepřečtené 3 další knihy doma, pustila už teď. Přijde mi, že už poměrně dlouhou dobu, když mě nějaká kniha zaujme a přečtu si ji, se skoro nikdy netrefím vedle. Téměř vždy mě ta kniha opravdu baví, případně se díky ní i dozvím něco nového o světě, trochu se "přivzdělám". Momentálně preferuju hlavně knihy, které jsou založené na skutečných (historických) událostech, protože kromě zábavy se tím i přivzdělám a obohatí mě to i informačně. Přesně taková je tato knížka.

A ještě musím podotknout, že jen za poslední dobu jsem četla 2 knihy (včetně této), jež jsou autorčinými prvotinami (ještě Kde zpívají raci od Delii Owens), které byly naprosto skvělé. Takže klobouk dolů!

Konkrétní příběh čtrnáctileté dívky Adunni v této knize je sice fikce, ale odehrává se v Nigérii v Africe, kde se podobné příběhy bohužel běžně dějí. A smutným faktem je i to, že děj knihy je zasazen do současnosti (let 2014, 2015), takže tyto hrůzy se v Africe praktikují dodnes. Jedněmi ze stěžejních témat románu jsou dětská manželství, dětská práce (konkrétně tedy služky v bohatých rodinách), toxický patriarchát v Africe a důležitost vzdělání a boj o vzdělání dívek v Nigérii.

Adunnin otec čtrnáctiletou Adunni v podstatě prodá (aby měl na nájem) starému taxikáři, jehož je Adunni nucena vzít si za manžela. Je hrozivé, že tohle je ještě dnes někde běžnou praxí, ačkoli v Nigérii byla tato manželství postavena mimo zákon začátkem tohoto století. U nás to naštěstí není jen nezákonné, ale naprosto nepřípustné a nereálné. A aby nebylo málo, že je Adunni v manželství nešťastná a její manžel si s ní prakticky dělá, co chce, jako běžně v Africe po vstupu do manželství může Adunni zapomenout na to, že bude pokračovat ve studiu, což je jejím velkým snem. Od manžela se jí naštěstí podaří utéct, ale ani potom, ve službě bohaté rodiny, to Adunni nebude mít jednoduché.

I přes těžkost témat v knize se knížka četla trošku veseleji díky Khadiji (další manželce Adunniho manžela), která jí v hrozném manželství byla oporou a kamarádkou, a později, když byla Adunni ve službách Velké paní, díky jejímu kuchařskému kolegovi Kofimu a díky paní Tii, kteří se stali jejími přáteli. Takže ač měla Adunni už v tak útlém věku velice těžký život plný útrap, vždy se naštěstí našel někdo, díky komu byl její život aspoň o trošku hezčí.

Kniha je nezvykle psaná lámanou, gramaticky nesprávnou češtinou (přeloženou z lámané angličtiny), jež má věrohodně evokovat a podtrhnout Adunninu pologramotnost. Nejdřív mi to vadilo, ale za chvíli jsem si na to zvykla a myslím, že to knize dodalo na skutečné autentičnosti a nezapomenutelnosti. Díky tomu se vám kniha skutečně vryje pod kůži a vy vnímáte svět Adunninýma polovzdělanýma očima. Svět a život dívky, která po ničem netouží víc, než po vzdělání a sílícím hlase. Samotná kniha je bezpochyby "sílícím hlasem" pro dívky v Africe (potenciálně i jinde na světě), kterým je ubíráno právo na vzdělání a které o něj musí bojovat. Myslím, že je moc dobře, že tato kniha vyšla a je moc důležité, aby svět věděl o tom, co se děje, a aby se to měnilo k lepšímu.

Velmi obohacující byly i fakty o Nigérii, jež byly na začátku některých kapitol.

SPOILERY:
Bylo mi líto, když zemřela Khadija, protože se za krátkou dobu stala Adunninou kamarádkou. Každopádně jsem za Adunni byla ráda, že se jí podařilo z hrozného manželství utéct a že ji její otec nenašel. Velká paní sice většinu příběhu byla ryze negativní a zlá osoba, ale ke konci jsem pro ni našla pochopení. Ukazuje to, že zlým lidem se samotným může dít něco bolestivého, a tak si to bohužel pak vylívají na druhých. Postava Velkého táty byla ale naprosto hrozivá a odpudivá. Kvůli němu mi pak bylo i líto Velké paní, kvůli tomu, co jí prováděl. Byla sice škoda, že nešel nakonec do vězení, ale aspoň s ním Velká paní skončila a vyhnala toho parazita ze svého domu. A zahřálo mě na srdci těch pár okamžiků, kdy byla Velká paní na Adunni milá. Konec knihy jsem čekala, jednak proto, že při listování jsem nechtěně zahlédla větu, že Adunni přijali do školy, a jednak proto, že knihy (nebo aspoň ty, které čtu já) často nakonec mají dobrý konec. Každopádně z konce jsem měla velikou radost.

2 12.02.2023

(SPOILER) Tuhle knihu jsem dostala k narozeninám, ještě k tomu od přítele, který vůbec nečte. Navzdory tomu se mu podařilo vybrat naprosto dokonalou knížku, kterou jsem asi na zlepšení nálady (po četbě Kde zpívají raci) potřebovala.

Krásné, milé, velmi oddechové čtení. Od začátku do konce se mi kniha četla lehce, hladce a rychle. Byla zábavná a svižná od první strany. K hlavní hrdince Maggie jsem si nejdřív nedokázala moc vytvořit vztah, ale postupně mne začala inspirovat svou zálibou ve fotografování, kterou úspěšně proměnila ve svou kariéru. A také to, že cestovala do mnoha koutů světa, mi bylo velmi blízké (také mám ráda cestování) a krásně se to četlo. Mimo to má kniha i nádhernou obálku a popisy vesničky Ocracoke byly výstižné, dokázala jsem si celkem živě představit toto odlehlé pobřežní místo. Kdo mě z postav poměrně štval a vadil mi, byli Maggiiny rodiče, tedy hlavně její matka, a trochu její sestra Morgan. Ale zároveň jsem pro ně našla i (trochu) pochopení. A Bryce byl samozřejmě skvělý. I v tom, že přivedl Maggie k focení, které se stalo stěžejní vášní celého jejího života.

SPOILERY:
Odhalení na závěr mi nejdřív přišlo sice krásné, ale naprosto šílené. Přišlo mi extrémně nepravděpodobné, že by se Mark náhodou potkal se svou biologickou mámou – Maggie. O chvilku později už jsem to ale začala chápat. Nešlo o žádnou náhodu, Mark Maggie záměrně vyhledal na základě svého předchozího pátrání. A u Maggiina vztahu s Brycem, který vznikl, když oba byli ještě teenageři, jsem předpokládala, že se časem v jejím příběhu něco zlomí a že se jejich cesty nakonec rozešly. Nakonec jsem byla mile překvapená, že i roky po Maggiině návratu do Seattlu zůstali s Brycem v kontaktu a skutečně by jim jejich vztah vyšel. Nebýt toho, že Bryce tragicky zemřel. To, že to takhle nakonec dopadlo, už jsem začínala tušit pár stran předtím, než přišlo to odhalení. A i přesto jsem byla tak zvláštně ráda, že nebýt jeho tragické smrti, žili by spolu nejspíš šťastně až do smrti.
A závěr, kdy se Maggie setkala s Abigail, Markovými rodiči a se všemi se loučila, byl prostě sladký.

2 12.02.2023

Velmi zajímavá a nesmírně originální kniha. Něco podobného jsem ještě nečetla, takže to pro mne bylo příjemné čtenářské osvěžení. Ještě víc jsem se pro knihu nadchla, když jsem se dozvěděla, že i ve skutečnosti sloužily bažiny Severní Karolíny v USA jako útočiště uprchlým otrokům a dalším "vyvrhelům" společnosti.

Zhruba prvních sto stran je takový velmi pomalý rozjezd. Dozvídáme se zde o malé Kye, kterou opustila její rodina a nechala ji napospas bažinám. Kya se postupně učí sama se o sebe postarat. V knize je spousta popisů přírody, z nichž má člověk pocit, že tamní bažiny jsou nádherné místo, na které by se hned rád podíval. Avšak knižní hrdinka zde žije dlouhé roky zcela sama a z příběhu cítíme tíživou samotu jejího života.

Na knize velmi oceňuji ony popisy přírody, které jsou zde podané z odborného biologického hlediska, takže my, co se o biologii jinak nezajímáme, se zde dozvíme i nové informace a zajímavosti o přírodě a zvířatech z bažin. Jak bylo psáno v jedné recenzi, kniha je nádhernou ódou na přírodu. A vyznívá velmi poeticky, k čemuž také přispívají básně.

Co se týká těch pár vztahů, které Kya za svůj život naváže, hodně jsem fandila jí a Tateovi. Jinak kromě toho, že sledujeme dospívání Kyi z šestileté holčičky v dospělou ženu, se příběhem prolíná také vyšetřování záhadné vraždy místního populárního kluka Chase. V průběhu případu jsem měla pár tipů, avšak na konci knihy vyšetřování vyplynulo tak nějak do neurčita. Ale to jsem ještě nevěděla, že těsně na konci nastane odhalení, které... jsem vlastně už tak nějak dost tušila předtím, takže to pro mne nebyl až tak šokující zvrat. V příběhu bylo hodně nápověď, které mi místy přišly možná až moc očividné a podle nichž se dala odhalit pravda. Každopádně v druhé půlce románu, kdy probíhá soud, jsem byla celou dobu velmi napjatá a nedokázala jsem přestat číst. Byla jsem neskutečně zvědavá, jak to nakonec dopadne.

11 12.02.2023

Na první pohled, a když hodíte očko po obálce, to tak možná nevypadá, ale tato kniha není jen lehce psanou a zábavnou romancí, ale řeší také závažná témata. Zabývá se neplodností, volbou mít/nemít děti a reálnou možností tyto děti přivést na svět.

Ze začátku jsem se trochu bála, jestli tato kniha bude opravdu můj šálek čaje, ale nakonec jsem se nespletla. Po knížce jsem sáhla právě z důvodu, že rozebírá tato velmi důležitá témata. A dostala jsem ještě mnohem víc. Zábavnou, lehce psanou a vtipnou romanci, která se však zabývá i normálními (i více vážnými) věcmi z dospělého života. Hlavním hrdinům Kristen a Joshovi je 24 a 29 let, takže už to není teenagerský román, ale mluví se zde i o zcela běžných záležitostech každodenního života – nájem, zaměstnání, podnikání, ..

Hlavní hrdinové mi nakonec velmi přirostli k srdíčku a Josh mi jeho srdečností, laskavostí a trpělivostí připomíná mého vlastního přítele. Vývoj jejich vztahu považuji za velmi realistický, v něčem mi trošku připomíná začátky mého vztahu. Avšak s tím neustálým odmítáním z Kristeniny strany a veškerými peripetiemi bych byla v reálném životě asi trošku opatrná, protože ne každý by takto dlouhou a trnitou cestu ustál a asi by se to v případě nezdaru nedalo nikomu vyčítat. Čímž však ani trochu nechci shazovat obrovskou tíhu Kristeniných problémů, na než hlavní hrdinka reagovala celou dobu velmi pragmaticky, navzdory neuvěřitelné emocionální tíze celé situace.

Ke konci knihy jsem si víckrát pobrečela a byla dojatá. Jsem nesmírně ráda, že jsem po tomto románu sáhla a jenom bych chtěla dodat... !víc takových příběhů! a víc románů, které se zabývají takto důležitými tématy.

7 12.02.2023

Tuto knihu jsem dostala jako dárek a rozhodně to není typ knih, které běžně čtu, vyhledávám. Motivační a seberozvojové knihy mají, ostatně jako všechno ostatní na tomto světě, své plusy i mínusy. Myslím si, že mohou člověku přinést zajímavý a přínosný nový pohled na svět, avšak je třeba je číst s jakýmsi odstupem, nadhledem a realistickým přístupem.

Aladinův faktor jsem tehdy odložila po přečtených 54 stranách a spíše jsem se nad knihou ušklíbala a říkala jsem si, že je to směšné a že tyhle všechny věci, které jsou tu psané, již dávno vím. Když jsem se ke knize o nějakou dobu později vrátila, když jsem řešila problémy ohledně zakázek na kresby a malby, z čehož si krůček po krůčku snažím udělat něco jako svůj malinký "byznys", který mne baví a naplňuje, ... po zhruba dvou letech, co jsem knihu odložila, mi tohle dílko přijde poměrně přínosné. Dala mi v jistých směrech nový, lepší a možný nekonfliktní postoj, přístup k životu a k řešení problémů. Jelikož jsem člověk, který až příliš často řeší problémy tím, že vybuchne, naštve se a pak se snaží si to se všemi velice razantně a vehementně vyříkat, Aladinův faktor mi poskytl velmi dobré zrcadlo a též i možnost, jak můžu řešení svých životních problémů i situací zlepšit. Pokud možno mnohem méně konfliktně. Nejlépe zcela nekonfliktně.

Ovšem jako zde byla spousta věcí, které mi pomohly otevřít oči a začít se dívat na věci novým způsobem, byly zde i věci, které mi přišly jako totální "bullshit", kraviny či zavádějící. Například co se týká situací, kdy někdo přišel do banky a "jen díky jeho nadšení" mu dali nejdřív nějakou částku peněz, poté se zaměstnanec banky musel poradit s ostatními, kteří o tom rozhodují. Tato kniha i spousta vypsaných příběhů od různých lidí, jež v knize najdeme, má původ v Americe ve Spojených státech. O tamějších zákonech, normách a pravidlech toho moc nevím, ale přišlo mi poněkud nesmyslné, aby člověku dali třeba půjčku či hypotéku jen díky vehementnímu nadšení pro věc, své budoucí podnikání, zisky, apod.

Každopádně když jsem se prokousala přes část knihy, která mi přišla místy třeba směšná či neužitečná, zjistila jsem, že většinu knih včetně Aladinova faktoru se vyplatí dočíst do konce. Ve spoustě knihách se mi něco zalíbilo aspoň na konci nebo ještě před koncem, každopádně vyplatí se knihy nezahazovat po pár desítkách přečtených stran. Většinou pak zjistíme, že přece jen pro nás mají nějakou výpovědní, přidanou, zábavnou, ... hodnotu.

Abych to shrnula, nakonec hodnotím Aladinův faktor spíše kladně, jako poměrně přínosnou knížku.

12.02.2023

*recenze byla psaná začátkem r. 2021, uprostřed covidu*

"Neboť pověz mně, kdo je tvým přítelem, a já ti povím, kdo jsi."

"Na jistých místech není nikomu dovoleno smát se, leč skutečným šílencům; a také v jejich případě je to proti předpisu: jinak bych se tomu snad smál..."

"Moje paní nerozumí mému umění pranic a nelze od ní tedy očekávat, že by se o ně nějak zajímala."

"Neobhajuji své jednání. Vysvětluji je."

"Nemusím Ti říkat, že dar obrazotvornosti je pro umělce nejvyšší a jedinou formou života. Žijeme tím, že se projevujeme."

Momentálně asi dost zřejmě kniha, která mi zachránila život. Oscar Wilde v Dorianu Grayovi i zde nastavuje velmi kruté a tvrdé zrcadlo moderní společnosti konce 19. století. Až dodnes je tato kniha poplatná naší době, módě i trendům, byť se to může jevit zcela opačně. Oscar Wilde zde mluví o odčinění svých hříchů, křivd, lží, přetvářek, pozlátka bohaté smetánky tehdejší doby. Tyto problémy nalézáme až dodnes, dokonce i v roce 2021 s koronou, vládou, bídou, smutkem, osaměním a peněžním strádáním dnešních obyvatelů této zkažené země a civilizace. Měli bychom častěji číst knihy jako Obraz Doriana Graye, Zločin a trest, Hrabě Monte Christo, Smrt krásných srnců, ........ Všechny tyto knihy jsem přečetla v 17 jako maturitní četbu a dodnes se k tomu tak trošinku vracím a nalézám v těch knihách útěchu v mém smutku a trápení. Oscar Wilde též mluví o osvobození mysli, člověka i duše od různých bolestných přetvářek i lží, kterými dozajista všichni za svůj život určitou měrou trpíme. Někteří více, jiní méně, avšak úplně všechny děje, jevy, emoce, nálady a události na této planetě si vybírají svou bolestnou daň. V 17 letech, kdy jsem napsala dost recenzí na knihy (z nichž většinu jsem zde na databázi knih zveřejnila), jsem ve svých recenzích spoustu knih plně nedocenila ani nepochopila, to se však s mým leč stále mladým, ale přibývajícím věkem začíná plynně a pozvolně, pomalu měnit. Filmy a knihy, které jsem dříve obdivovala, dnes beru s rezervou a nadhledem, i když si k nim stále dokážu uchovat původní zálibu.

Avšak to už jsem obloukem odbočila k jiným věcem. Co chci říct... vracejme se aspoň jednou za čas více k řecké, římské či jakékoli jiné mytologii, historii a umění. Zjištěme si něco například o SKUTEČNÉM buddhismu či Japonsku a jeho kultuře. Občas je třeba poučit se z chyb historie a hledat nové začátky v kulturách zcela odlišných od všeho, co jsme zatím měli tu možnost poznat.

12.02.2023

(knihu jsem četla v anglickém originálu)

Tuto knihu jsem četla už ve třeťáku na střední (a cca rok a půl poté jsem se k ní konečně vrátila), avšak odložila jsem ji při nedočtených cca 30 posledních stránkách, což byla škoda, jak jsem později zjistila. Kniha poutavě a drásavě vypráví příběh teenagerů, kteří mohou být jako vy, vaše děti.... Ačkoli by mne hodně zajímalo, kolik z této knihy doopravdy napsala Cara a kolik napsala Rowan Coleman. Jestli tam jenom nešoupla Cařino slavné jméno, aby knize zajistili komerční úspěch, jak to slavní lidé často a s oblibou dělají.

KAŽDOPÁDNĚ Cara Delevingne byla tak pět let mým velkým vzorem a velmi jsem k ní vzhlížela. Snaží se nastínit situaci každého z nás, kdo si procházel bolestným a těžkým dospíváním. Nemusí to být vůbec snadné, jednoduché... a Cara to zde dává velmi očividně najevo. Což je samozřejmě úplně skvělé a úžasnééé. Punk rock, teplá holčička, holka, která se trápí svými problémy a touží se zabít... první lásky a problémy, které každý z nás prožil, prožívá nebo ještě bude... a kdo ne, tak ten je asi lhář. Výborná sonda i do začínající hudební kapely mladých studentů, kteří se snaží prorazit ve škole, mezi rodiči, kamarády a možná i ve světě či aspoň v té jejich Anglii. Anooo, tohle moc dobře znám z vlastního života. Všechny tyhle věci... asi proto je mi kniha tak blízká a ještě třešničkou na dortu je FUCK YOU hudební playlist s Nirvanou a dalšími "edgy teenagerskými" super kapelami.

Samozřejmě kniha je psaná v rámci mezí a limitů dnešní doby, soc. sítí a Cařina a Rowanina rozhledu o světě. Což nemusí být špatně ani dobře, jenom říkám... Moje celkové hodnocení je spíše pozitivní. Sice ještě mám svoje výhrady ohledně internetu, soc. médii a influencerů, slavných lidí apod..... ale v rámci své věkové kategorie a adekvátních problémů je kniha skvělou sondou do našich životů a citlivých srdíček.

1 12.02.2023

*recenze byla psaná začátkem r. 2021, uprostřed covidu*

Korona je období, které nás všechny přimělo zamyslet se nad vlastním životem a udržitelností myšlenek i činů. Knihovny jsou zavřené, já dočítám všechny knihy, které jsem ještě měla odložené a nedočtené či nepřečtené doma v knihovničce. Po pátrání po tom, co si opět konečně přečíst, jsem došla až k této velice tragické knížce. Jedná se o reálné události, které autorka publicistka a spisovatelka buduje na pozadí domyšleného příběhu hrdinky Sam(anthy) Harperové, která nám postupně odhaluje celou nekonečně řadu utrpení v Domově svaté Markéty, jímž si musely projít ženy 80, 70, 60leté po celé generace. Člověk by řekl, že něco tak hrůzného se snad odehrávalo v 19. století, ale skutečnost nás hodně krutě a tvrdě vyvede z našeho dětinsky naivního omylu. Tato hrůzyplná pouť utrpení mladičkých žen a dívek se odehrává ještě i dokonce ke konci MINULÉHO, 20. STOLETÍ. To je na tom to nejhorší. Kruté jeptišky, ježibaby, čarodějnice, které mučily a trýznily, trápily tyto nevinné dívky, jež si tuto krutost ani v nejmenším nezasloužily. Nechť je tohle ponaučení pro všechno, kteří se kdy budou přiklánět ke křesťanství, jeptiškám a katolíkům. Nedejbože kteří ještě v dnešní době trvají na... sexu..... až po svatbě a bláhové naivní "neposkrvněnosti" ženy a podobných sračkám. Nechť je tohle výstrahou pro všechny podobné, kterým by se na základě podobných malicherností zachtělo soudit nevinné lidi, ženy a matky a odkládat je do podobných trýznících institucí za hranicí samotné lidskosti. Nechť se z toho VŠICHNI lidé snad poučí a už se taková zvěrstva nemusí v budoucnosti a v našem budoucím světě a životě opakovat.

Knihu jsem narozdíl od ostatních nedávno i za celý rok 2020 přečtených knih zvládla za pouhý jeden týden, velmi mne pohltila a nedokázala jsem ji téměř odložit. Vyprávění má jiskru, napětí, spád, emoce, smutek, hrůzu a poučení snad pro budoucí generace a všechny lidi. Občas byla kniha možná až příliš stručná a úsečná, na úkor svých pouhých 279 stran, ale jednalo se o velice napínavé čtení, které člověka doopravdy pohltí od začátku až do konce a nebudete chtít knihu odložit. Budete se chtít dozvědět, co čeká na konci.....

2 12.02.2023

S Vincentem jsem četla už Valčík stromů a nebe a ten byl narozdíl od této knihy téměř celý smyšlený, spíš takový protiklad skutečnosti a o Vincentově "poslední lásce" z oné knihy zde nebyla ani zmínka. I když Valčík stromů a nebe měl možná takový trošku kouzelnější podtón, nebo jak to říct. Ale tak tohle je reálný život.

Ze začátku mne kniha moc neoslovila a nebavila, ale až se to trochu rozběhlo a po rozjezdu, kdy Vincent dělal kazatele, mě to začalo celkem bavit. Bylo zajímavé číst o jeho práci, díle, tvorbě. Jak každý den maloval a často udělal i dvě až tři plátna za den, což si asi ani většina nás umělců nedokáže dost dobře představit. Je to samozřejmě kniha pozvolná, jelikož Vincentův život navzdory jeho délce neměl příliš rychlý spád. Je také mírně depresivní, což se mi vzhledem k mé povaze úplně nezamlouvalo, ale tak s tím se musí počítat.

Také mi bylo poměrně blízké, že Vincent byl tak trochu takový outsider, jak bychom dneska řekli, a lidé ho považovali za podivína. Docela mě zaráží, že ho lidi berou jako divného i v dnešní době, protože mně třeba podivný nějak nepřipadal. Ale tak možná je to tím, že jsem taky trochu taková.

Docela mě štvalo věčné oslovení "důstojný pán" i když to byl třeba úplný idiot. I když samozřejmě chápu, že to bylo tehdy zdvořilé. A jsem ráda, že konečně bylo někde zmíněné, že svatby sestřenic a bratranců (nejbližších) jsou nechutné a nepřípustné. Tohle je věc, která mě vždycky i u děl například Jane Austen hrozně vytáčela a znechucovala, že jim to tehdy přišlo naprosto normální.

Každopádně je zde shrnutý podstatný úsek života Vincenta van Gogha až do jeho smrti, takže pro ty, co touží poznat něco z reálného života a uměleckého světa, určitě doporučuji.

4 12.02.2023

(SPOILER) "Současná historie kráčí mílovými kroky kupředu a hrdinové se zloduchy si často vyměňují místa."

Buďme k sobě upřímní – kdo z nás bondovky četl? Pro mě byl doteď James Bond téma, které mi stačilo pouze ve filmu. Ale věřím, že se najdou i lidé, kteří tyto knihy čtou.

Náhoda tomu chtěla, abych zahlédla tuto knihu na pultu knihovny a díky té obálce s Danielem Craigem jsem si ji přečetla. Samozřejmě jsem viděla film Casino Royale a líbil se mi. Což však taky znamená, že jisté věci jsem už věděla předem.

Kniha je psána velmi stručně, úsečně, čte se rychle i člověku jako já, který má do rychločtenáře opravdu daleko. Ale k tomuto typu knihy mi to i sedí, nebyl by zde dobrý přehnaně zdlouhavý a sentimentální styl vyprávění. S pouhými 205 stranami zde opravdu není nic navíc.

SPOILERY:
Díky filmu jsem už věděla, že Mathis i Vesper Bonda nakonec zradí. Ke konci mě až znechutila ta sentimentalita mezi Jamesem a Vesper. Silně mi to zavánělo červenou knihovnou. Dalo by se namítnout, že když člověk tak dlouho potlačuje city a emoce, o to rychleji pak roztane. Ale já myslím, že autor nad tím takhle nepřemýšlel, jen si řekl, že na tohle přece všichni čekají, tak jim to dáme! Ještě ta směšnost, že Bond nesnáší hyperbolu vztahů (od vzplanutí až po vychladnutí a rozchod), "ale s Vesper by to mohlo být jiné." Aspoň v úplném závěru už uvažoval zase chladnokrevně jako pravý agent 007. Ve filmu tedy trochu pozměnili smrt Vesper a její okolnosti.

Celkově kniha nebyla špatná, až na malé mouchy, byla čtivá, ale stačilo mi to.

12.02.2023

*knihu jsem četla v 17 letech, tohle je recenze z té doby*

Musím se přiznat, že knihu jsem četla s jinou obálkou, měla jsem ji půjčenou z knihovny. A ta obálka (černá s červeným pentagramem s hlavou kozla) mi k tomu přišla vhodnější. I když tato taky není špatná.

Myslím, že Satanskou bibli by si mohli přečíst i lidé, kteří se o tohle nějak nezajímají, nebo kteří to odsuzují, protože si myslím, že předává některé důležité myšlenky. Je to poměrně malá knížka a je přečtená poměrně rychle. Samozřejmě to má své mouchy, má jich to víc, ale objevují se zde některá důležitá poselství, např. že člověk by se měl spoléhat sám na sebe, že bychom si měli sebe vážit, že pozitivní přístup vede k dobrým věcem, že bychom neměli ubližovat druhým, .. Naproti tomu jsou zde i negativa a nějaký ten bizárek, u kterého jsem se spíš tak pozastavila nebo pobavila, některá tvrzení z Bible (nebo přinejmenším jedno) jsou tam trošku překroucená, aby se to Antonovi hodilo do krámu, ale základní myšlenka je dobrá. Je to tedy "náboženství" nebo filozofie hodně ofenzivní, dost to útočí na křesťanství, trošku i na ostatní náboženství a hlavně církev. Také je satanismus hodně egocentrický, ale říká, že bychom neměli ubližovat druhým. Na konci u enochiánských klíčů mi přišlo, že se tam už (mimo ty úvody) opakovalo vesměs to samé, ale přeskákala jsem to rychle.

Celkově si myslím, že satanismus má své nedostatky, ale určitě byste mu měli dát šanci a nezatracovat ho podle stereotypů a různých kravin, které jste o něm povrchně slyšeli.

1 12.02.2023

Hodnotit něčí životopis se možná může zdát na první pohled trochu zvláštní, jelikož jde o shrnutý život skutečné osoby, ale všechno se dá napsat buď špatně, nebo dobře.

Nejdřív jsem si myslela, že to ani náhodou nedám najednou, ale nakonec po překonání začátku s rodokmenem a popisem rodné vesnice jsem to prakticky dala. Životopis je sepsaný krásně, dobře se čte, jsou zde i pěkné fotografie z filmů a asi mu nemám moc co vytknout, až na to, že autor vyspoiloval snad všechny filmy Johnnyho Deppa. Takže jsem musela přistoupit k tomu, co bych jinak nikdy neudělala: přeskakování pasáží.Říkala jsem si, na co asi autor myslel. A pak na konci u Pirátů by bylo najednou škoda prozradit jednu věc na konci. Chápu, že rozebírání filmů tvoří podstatnou část knihy, ale myslím, že se dalo vyhnout aspoň popisu konců. Taky mě napadlo, že nejlepší by bylo, kdyby uvedené filmové hlášky byly přímo z česky nadabovaných filmů, místo volně přeložených z původní knihy. Protože u některých vět z Pirátů jsem úplně cítila, že ve filmu byly řečené trošičku jinak. Ale chápu, že to by byl zase kus práce navíc.

Z knihy má člověk pocit, že možná mimo výkon Johnnyho Deppa se filmovým kritikům zavděčí jen máloco. Každopádně si myslím, že je tahle kniha skvělá pro všechny fanoušky Johnnyho a určitě doporučuji.

12.02.2023

Krásný, nádherný, boží komiks. Po výtvarné stránce je úplně úžasný. Nevím, jestli jsem jediná, kdo to takhle moc prožívá, ale obzvlášť tady jsem si to hrozně užila i jako umělecké dílo. Na konci je i galerie nádherných alternativních obálek a kreseb v tužce, kde je krásně vidět, jaká práce to pro kreslíře je. Komiksovou kresbu úplně zbožňuju a nevím, jestli se mi to někdy povede, ale bylo by úžasné, kdybych se někdy dokázala vypracovat na takovou úroveň.

Co se týká děje, tak mi přijde, že byl vtipný jako marvelovské filmy, takže to vypadá, že to klasické srovnání Marvelu a DC (vtipnost vs. temnota a vážnost) bude dost možná platit jen pro filmy.

Boomerang tu byl takový ten správný buran (někdy možná až moc). Přišlo mi, že většinou buď sral nebo zvracel. (Tedy když zrovna neházel bumerangy a tak.) Harley občas valila dobré blbosti, i když někdy až tak bizarní/účelové, že to až nebylo vtipné. Killer Croc byl super, jedna scéna s ním mě vážně pobavila. A Joker byl nádherný.

Celkově tomu snad nemám co vytknout a plánuju si ještě nějaké ty DC komiksy přečíst.

1 12.02.2023

"Zázraky jsou jen statistická nepravděpodobnost. A osud je iluze, kterou se lidstvo utěšuje ve tmě. V životě není nic absolutního, jen smrt."

Na straně 127 se dozvíme, že Kady má růžové vlasy. Není zač. Poděkovat mi můžete později. I když ony pak blednou, protože si je pak nemá jak dobarvovat. Do té doby jsem si ji i Ezru představovala s kaštanově hnědými vlasy, Ezru s vlasy do očí a Kady s vlasy polodlouhými, ale přepsala jsem tu představu na světle růžové. Pak se ještě z jejího písmenkového portrétu dozvíme, že má zřejmě ofinu. Nasrat. To už jsem si ji představovala podle sebe (toť bez ofiny).

Takže tak. Ke knize jsem se dostala díky tomu, že jsem na ni ze všech stran slyšela jen chválu a přečetla jsem si ji hlavně kvůli tomu, že je psaná v různých zprávách, emailech, dokumentech, atd. Jsou tam i cenzurované nadávky, které si tím pádem můžete pěkně domýšlet. Je to teda velká mrška, obří monstrum, takže tahat ji vlakem a do školy byla prostě radost. Ale díky té formě se četla úplně sama. Chvilku samozřejmě trvalo, než jsem se začetla a zvykla si na trochu odbornější termíny, co se týče lodi a tak, ale potom už to běželo jak po másle.

Když si to přebereme, kniha sice nemá nějaký extra originální nápad na děj, ale prakticky celou knihu jsem před sebou viděla jako film, zvláště některé bojové pasáže se mi přehrávaly úplně jako filmové scény. A i když se jinak o sci-fi moc nezajímám, tak bitvy mezi vesmírnými loděmi, to je super.

"A v rukou mu jako růže vykvétá smrt."

Dějová linka mezi hlavními hrdiny dopadla tak, jak jsem si přála, aby dopadla moje, ale můj život není kniha. A pak se to tam ostatně ještě zamotalo, ale nebudu spoilovat. Stala se tam jedna dost nečekaná věc, zvlášť, řekla bych, na young adult, i když.. [nebudu spoilovat]

Celkově byla kniha velmi dobrá, mám z ní super pocit, hlavně kvůli těm scénám jako z filmu, ale nejsem si jistá, jestli mám zájem číst i další díl/y.

6 12.02.2023

Nejdřív mě napadlo, že knize by prospělo členění do kapitol. Poté jsem si ale říkala, že to ani nevadí, děj tak nějak pořád plyne. Naštěstí kniha nebyla nijak dlouhá. Jakožto "umělec" jsem si řekla, že si takovou krátkou oddechovku o Vincentovi přečtu. Místy to bylo lepší, někdy to nebylo nic moc. U části knihy jsem měla takový nepříjemný dutý pocit v hlavě, který nemám vůbec ráda při čtení knihy. Potom se mi zdálo, že to přešlo a na konci to už směřovalo k autorově hypotéze, že se Vincent nezabil sám. Vlastně celá kniha byla o tom, "co by kdyby".

Hlavní hrdinka byla neskutečně naivní, až kravka. Nevím, jak to bylo ve skutečnosti, ale vsadila bych na Vincentův odmítavý postoj a kdo ví, jestli Marguerite byla až tak naivní. V podstatě celé to bylo o tom, jak spolu mrdají a Vincent celé dny maluje.

Výpovědní hodnotu to nemělo téměř žádnou, snad kromě útržků z novin a Vincentových dopisů. Chvilku mi přišlo, jak kdyby si to tam autor naházel náhodně, jak se mu zrovna chtělo, ale tak dejme tomu, že někdy Marguerite skákala ve vzpomínkách. Zvykla jsem si. Ovšem občas tam byly věci, které si protiřečily, nebo trošku nesmysly. Např. že obraz měl jen 2 barvy a posléze je řečeno, že na něm byla bílá, žlutá, modrá a zelená. A jestli chtěl spisovatel popsat naivní kravku, tak se mu to dokonale povedlo.

I když kniha nebyla kdovíjak úžasná, tak pro mě nakonec čtení bylo příjemné a nelituju, že jsem si ji přečetla.

2 12.02.2023

Asi nejvíc na knize oceňuju tu živě vykreslenou atmosféru Londýna na konci 19. století, což byl prakticky hlavní důvod, proč jsem si knihu přečetla, protože Londýn miluju. A pak se mi taky moc líbily zmínky o Jacku Rozparovači, jehož úplně miluju a mám v plánu si o něm koupit knihu.

Tohle byla prakticky 2. detektivka, co jsem přečetla a oproti té předchozí (The Tattoo Thief) byla mnohem pozvolnější a pomalejší, ale četla se moc dobře. Co jsem si v detektivkách zamilovala jsou vrahovy části. V té předchozí jich k mému potěšení bylo až až, tady jich bylo podstatně méně. Každopádně myslím, že jsem se přesvědčila, že v angličtině to většinou zní (ještě) působěji.

Co bych autorovi ale vytkla, je nezájem o konkrétnější popisy postav. Většinou se akorát dozvíme, jestli je někdo malý, vysoký, tlustý, hubený, má široká ramena nebo naopak.. Popř. jestli má pleš, licousy nebo vousy. Ale jinak teda nic moc, na to, že to tak autor má i u hlavních postav.. Třeba tanečníka jsem si celou dobu představovala vyzáblého, vysokého a pak najednou zjistím, že má široká ramena. No to je na zabití!

Taky mi přišlo, že se tam možná až moc dlouho zabývali tím "případem" kominíčka.

Došlo i na brutálnější pasáže, min. jednu, kterou jsem si chytře přečetla pozdě večer. Mé pocity bych proto popsala opačnou frází k výroku jednoho námořníka z Pirátů z Karibiku: "Jsem poctivý námořník, vydělávám si čestně a v noci se mi pak dobře spí."

A co opravdu musím vyzdvihnout jsou velmi věrohodné, obrazové i pachové popisy prostředí, protože třeba domácnost Littlů byla vyloženě nechutná. Celkově z této knížky mám dobrý dojem a myslím, že se asi dám i na čtení detektivek.

12.02.2023