Taťka Hraboš komentáře u knih

Velmi pěkná a informačně hodnotná kniha, kterou ocení nejen ten, kdo aspiruje na to stát se opravdu dobrým fotografem, ale i člověk jako já, který dobře ví, že svými fotografickými pokusy nikdy nedosáhne kvalit profesionálních fotografů nebo do fotografování opravdu „zažraných“, vášnivých amatérů, protože nikdy nebude mít dostatečně kvalitní výbavu, nenaučí se všem potřebným technickým finesám přímo při fotografování či při úpravě fotek, ani nebude vstávat brzy ráno nebo čekat někde v podvečer, aby měl to nejlepší světlo na focení, či cestovat desítky či stovky kilometrů za těmi nejfotogeničtějšími místy. I při tomto laxním přístupu si ovšem člověk v knize najde docela dost tipů, jak své fotky vylepšit. Kromě toho je to i – na autora, který se živí obrazem, nikoli textem – velmi příjemné počtení. A konečně je kniha samozřejmě plná krásných a z hlediska motivů velmi rozmanitých fotografií autora.

3 20.11.2023

(SPOILER) Tři obsahově zcela odlišná díla, která ovšem kromě hlavní postavy a postavy jejího otce spojuje hlavně skvělý styl autora a jeho suchý „anglický“ humor bohatě kořeněný sžíravou ironií. A nesmíme zapomínat také na prostředí anglické aristokracie, jejíž životní styl, postoje a mravy si autor především bere na paškál. Pokud se dá spolehnout na dostupné prameny, které tvrdí, že se jedná o dílo autobiografické, pak první část pojednává o neradostném dětství autora v rodině misantropického, tyranského a pedofilního otce a ušlápnuté matky, druhá v krátkém časovém úseku představí výsledek takové rodinné konstelace v rané dospělosti (je to takový Trainspotting v komorním a luxusním balení) a třetí, tematicky nejodlehčenější, je jakousi situační komedií, odehrávající se při příležitosti opulentní oslavy jednoho z vedlejších hrdinů za přítomnosti členky anglické královské rodiny. Zatímco při četbě prvních dvou dílů se ve mně střídaly velmi rozdílné pocity pobavení a hnusu, ten poslední už byl čirou zábavou, byť i tady se rozhodně daly objevit hlubší tóny. Jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl.

4 14.11.2023

Knížka pořízena ve výprodeji za padesátku, což rozhodně hodnotově neodpovídá jejímu obsahu. Pravda je, že můj výběr osobností k rozhovoru by byl asi trochu jiný, ale koneckonců člověk si v takové knize může snadno vybrat jen to, co číst chce. Na druhé straně bych vlastním výběrem přišel o možnost se alespoň takto seznámit s řadou zajímavých osobností, o kterých jsem dosud ani neslyšel, a nedozvěděl bych se množství informací z oborů, které mě zatím trochu nebo zcela míjely. Výběr je to opravdu pestrý – ekonom, novinář, duchovní, lékař, matematik a milionář v jednom, biolog, hudebník, genetik, odborník na vojenství a terorismus, historik, antropolog, anarchokapitalista, filozof ... Úroveň a atraktivita rozhovorů pro čtenáře je různá, jednak podle osobnosti zpovídaného, za druhé pak podle míry zapojení tazatele a jím kladených otázek. Dojem mi trochu kazily drobné exhibice autora při kladení otázek - jeho snaha ukázat, že i on je, navzdory svému mládí, vzdělaný a sečtělý. Celkově však na mě kniha jako výsledek záměru a snahy autora zapůsobila dobře a rád si přečtu i její „ženský“ protějšek, pokud jej autor skutečně zpracuje a vydá.

5 13.11.2023

Kniha tu nemá vysoké hodnocení a do určité míry to chápu. Je to spíš takový stručný výtah z té velké masy informací, které by se k tomuto tématu daly shromáždit a zpracovat. Zkrátka není to nic pro čtenáře, kteří chtějí jít do hloubky. Já jsem knihu večer četl dětem (s ohledem na jejich zájem o mytologii) a k tomuto účelu bohatě stačila. Sám jsem byl překvapen, kolik božstev bylo mezi Slovany uctíváno, a nakonec i tím, kolik svátků stále slavených (či alespoň někde) nebo slov dosud běžně používaných svým původem souvisí právě s těmito pradávnými bohy. Právě v pasážích věnovaných původu jednotlivých svátků a při nich zachovávaných zvyků a etymologii vidím asi největší přínos knihy. Jako laik ovšem nejsem schopný posoudit odbornou úroveň publikace.

3 09.11.2023

Chápu Maďary, že tahle kniha patří historicky mezi jejich nejoblíbenější. Je to totiž oslava jejich odvahy a nezdolnosti v nejtěžších chvílích jejich historie. Příběh je bezesporu zajímavý a poutavý, v závěru i nesmírně dramatický. Chvíli jsem měl problém s postavami, připadaly mi takové zjednodušené, šablonovité, ty maďarské příliš idealizované (pokud na straně dobra někdo selže, pak je to Slovák ;-) ), postupně jsem si ale zvykl. V čem je ovšem pro českého čtenáře především tahle kniha přínosná, to je možnost rozšířit si rozhled, seznámit se s významným obdobím historie jiného národa, nadto z jeho vlastního pohledu. Já sám jsem si během četby hledal na internetu skutečné postavy, které v díle vystupují, či na mapě maďarská města a hrady, které Turci obléhali.

2 01.11.2023

Knížka, která je takovým zajímavým doplňkem k hutnějším Cílkovým dílům. Ideální společník na kratší cesty či čekání – ať už vzhledem ke své útlosti, nebo k malému rozsahu jednotlivých příspěvků. Krátkost rozhovorů autorovi navíc dává možnost se tematicky nebývale rozkročit. Jedinou vadou na kráse knihy je její stáří – přece jen i ten nejpozdější příspěvek má teď přes deset let, ty nejstarší dokonce i sedmnáct. V některých ohledech se svět již dost posunul, témata jsou neaktuální a myšlenky překonané (na druhé straně však je zajímavé srovnání tehdejších předpokladů a nynější reality), většinou ale Cílek přemýšlí nadčasově a jeho tehdejší úvahy mají čtenáři co říci i nyní, za změněných podmínek.

4 30.10.2023

Kniha klasických černobílých fotografií od známého českého fotografa, jehož doménou byly vždy hory, architekturu i jiný typ krajiny ovšem zvládal také na výbornou, jak je vidět na této publikaci. Jen jsem při pohledu na tyhle fotky přemýšlel, jak se od té doby fotografování změnilo. Jinak než černobíle se do určité doby fotit nedalo; přitom černobílá má tu podivuhodnou vlastnost, že dokáže ve fotografii zdůraznit to podstatné – v té krajinářské hlavně kompozici a atmosféru – a naopak skrýt rušivé detaily, samozřejmě včetně nekonzistentních barev. Kromě úpravy jasu a stínů a nějakého toho ořezu v klasické éře fotografie ani moc nešlo vylepšovat. Při pohledu na dnešní fotky profesionálů v oboru krajinářské fotografie se nedokážu ubránit pocitu, že nejhezčí fotky nemají ti, kteří mají „dar vidět“, ale ti, co to nejlépe umí ve Photoshopu či jiných programech na úpravu fotografií. Dnešní mainstreamová krajinářská fotografie často už s realitou nemá moc společného. O to víc se mi právě líbí fotografie mistrů z předdigitálního období, jako je právě Heckel.

4 30.10.2023

Po řecké, severské, keltské a egyptské mytologii jsme se s dětmi přesunuli k té indické a z mého pohledu je to zatím snad nejzábavnější čtení v této oblasti. Je znát, že staří Indové měli nejen bohatou fantazii, ale i smysl pro humor. Věčný boj mezi démony, zneužívajícími Brahmovu zálibu v asketismu, a bohy, které obvykle musí zachraňovat Višnu, Šiva nebo některý z jejich potomků, sofistikované lsti k pokoření nepřítele, zábavné a pestré postavy s překvapivými schopnostmi (kromě bohů a démonů třeba opičí bojovník Hanuman, král medvědů, různí mudrcové, obři a další), to je jen příkladmý výčet důvodů, pro které bude četba bavit nejen děti, ale i dospělé. Kniha je zakončena krátkým, ale pro pochopení systému a charakteru indické mytologie a náboženství velmi přínosným doslovem indologa Dušana Zbavitele.

3 25.10.2023

Velmi příjemná a čtivá fantasy, která možná zklame příznivce akčního děje, dramatických událostí a náhlých zvratů, ale zato potěší hloubavější čtenáře. Větší roli než nadpřirozené schopnosti hrdinů tu totiž mají vzájemné vztahy – mezi rodiči a dětmi, mezi lidmi navzájem a také mezi lidmi a zvířaty. Je to kniha o odpovědnosti toho, kdo má dar – v tomto případě je jím nadpřirozená schopnost, ale klidně to může být i „pouhý“ talent, vzdělání, moc či majetek. Svým způsobem je škoda, že se Le Guinová zaměřila – až na sporé výjimky, které u nás tuším ani nebyly přeloženy – jen na oblast fantastiky. Značné části čtenářského publika – té klasicky zaměřené – tak zůstávají její skvělý styl psaní i hodnotné myšlenky utajeny.

3 20.10.2023

Těžko říct, proč pro mě mají díla Sparkové půvab, i když to vlastně nikdy není kdovíjak silný příběh, do kterého by se člověk ponořil a který by ho vzal za srdce. Možná proto, že je zřejmé, že se autorka sama nebere vážně. I závažná, až tragická témata pojímá jako komedie, každá její postava má do určité míry komický potenciál. Nijak zvlášť se přitom nesnaží o jejich charakteristiku, a stejně jsou všechny její postavy originální a zajímavé. Šetří každým slovem, její knihy skoro nikdy nemají více než 200 stran, a přesto se čtenář necítí ošizen. To vše platí i o téhle příjemné novele – možná ještě více než u ostatních knih autorky.

3 17.10.2023

Vlny je pro tuto knihu velmi příhodný název. Jedna vlna obrazů, pocitů a myšlenek hlavní šestice aktérů střídá druhou, tu větší a silnější, tu menší a slabší, a vždycky jiná, podle toho, čí vlna to zrovna je, a postupně odkrývá jejich osobnosti, postoje, touhy, obavy i radosti a jen spíše náznakově dává tušit i děj na pozadí, skutečné události v jejich životě. Své postavy má Woolfová mistrně zvládnuté – jako by ona sama byla každou z nich. Je to četba velmi náročná na pozornost a obrazotvornost, spíše báseň v próze nežli román. Nedoporučuji číst ve chvílích únavy, myšlenky se snadno zatoulají jinam a požitek z vrcholného uměleckého díla se nedostaví.

5 16.10.2023

Nechce se mi věřit, že tahle kniha vyšla už před 30 lety. Pro mě je to každopádně další důkaz, že se nevyplatí číst jen to nejnovější, co vyšlo, protože pak člověku unikne spousta skvostů napsaných v minulosti. Tohle je nesmírně zajímavá analýza jednoho milostného vztahu od jeho počátku až do konce, podaná nikoli psychologem, ale mimořádně citlivým a všímavým filozofujícím spisovatelem. Vlastní postřehy kombinuje autor s citáty, myšlenkami a teoriemi velkých myslitelů minulosti, text je originálně členěn do krátkých číslovaných odstavců a tematicky zaměřených kapitol. A i když je každý člověk jiný a také každý vztah má své zvláštnosti a se spoustou autorových tezí a teorií jsem se rozhodně nemohl ztotožnit, v mnohém se přinejmenším mužský čtenář v téhle knize zákonitě musí najít. Trochu mi kniha připomněla Kunderovo dílo - De Botton je ale osobnější a myslím si, že i pro ty, kdo Kunderu moc nemusejí, mnohem stravitelnější. Další přidanou hodnotou této knihy je jemný humor, jímž je bohatě okořeněna. Určitě to není poslední De Bottonova kniha, kterou mám v ruce.

6 09.10.2023

V této publikaci se Ságl nejvíce přibližuje ke klasické krajinářské fotografii. Stejně tak tady asi nejvíce porušuje své pravidlo, že fotí hlavně krajinu kultivovanou člověkem, byť nelze popřít, že i na těchto snímcích obvykle dostává přednost pole před lesem, rybník před potokem, kostelík či stavení před skálou a na některých snímcích je člověk přítomen přímo, byť jen jako drobný prvek v krajině (rybáři při výlovu, traktor na poli). Co ovšem přetrvává i zde, je Ságlova fascinace barvami. Sám rád fotím a nemůžu si pomoci, ale tak rozmanité barevné odstíny různé intenzity se mi do fotografií nedaří dostat. Přitom si nemyslím, že by Ságlovy fotografie byly barevně upravovány, tehdejší technologie to ani v takové míře jako nyní neumožňovaly. Takže ještě jednou klobouk dolů před tímto panem fotografem.

5 06.10.2023

Kniha, v níž Ságl naplno rozvinul svůj krajinářský minimalismus a schopnost jemné práce s barvami (či spíše jejich vnímání a zachycování). Nadto se jedná často o krajiny značně netypické - jak sám autor říká, nezajímá ho přirozená krajina, ale krajina člověkem přetvořená (já bych dodal až znetvořená). Nejsou tu líbivé krajinky, i když některé fotky jsou krásné v tom všeobecně přijímaném smyslu, většina je opravdu zvláštní, a proto si myslím, že kniha dokáže zaujmout spíše fotografické „fajnšmekry“ než běžné čtenáře (či spíše diváky). Já sám mám ovšem ke knížce jen jednu výhradu - že by těch fotek mohlo být o poznání více.

2 04.10.2023

Romantismus americké provenience. A také můj návrat do mladých let, kdy jsem přečetl Stopaře, ale nejznámější Cooperovo dílo mě minulo. Není to špatné čtení. Pokud jde o spletitost děje, dějové zvraty a překvapení, nezadá si Cooper s nejlepšími současnými autory. Jen holt tehdy ještě neexistovaly kurzy tvůrčího psaní, takže se to přece jen čte hůře. Třeba navodit pocity ohrožení a napětí se autorovi moc nedaří, i když jsou jeho hrdinové co chvíli v nějaké bryndě. A postavy působí dost ploše, i jejich myšlenkové a emocionální pochody jsou podány značně jednoduše. Kniha má ovšem i určitou informační hodnotu, protože pěkně popisuje výsek anglicko-francouzských střetů o území na hranicích dnešních USA a Kanady.

13 04.10.2023

Kromě Eiffelovky na titulní straně v Ságlově knize nenajdete ani jednu z hlavních pařížských památek, přesto toto město z jeho fotografií přímo čiší. Ságlovy fotografie jsou tady kompozičně poměrně složité (ostatně to je dáno i samotnou složitostí velkoměsta) - v kontrastu s jeho obvykle minimalistickými krajinami, jak je nafotil třeba do knihy Jihočeská krajina. Ovšem stejně jako tam Ságl i tady působivě pracuje s barvami - jeho teplé, hřejivé tóny vytvářejí jakýsi dojem klidu, pohody a bezpečí (ostatně v době, kdy tam autor fotil, Paříž zřejmě taková i byla). To je ještě umocněno mírným, trochu impresionistickým rozostřením snímků, daným možná hlavně tehdejšími technickými možnostmi, možná ale i záměrem autora. Lidé na jeho fotografiích nehrají roli hlavních aktérů, jsou spíše „jen“ nedílným a důležitým prvkem jeho městské krajiny. Za mě tedy výborná kniha, navíc pořízená v antikvariátu za pár kaček.

5 25.09.2023

Autor sám o knize říká, že jeho záměrem bylo vytvořit dílo, které by bylo dospěláckou obdobou Alenky v Říši divů. Poctivě přiznávám, že z Alenky znám prvních pár stran, protože tehdy to děti moc nezaujalo a s předčítáním jsme brzy skončili. K Alence se chci určitě jednou vrátit, a pokud je alespoň z poloviny tak zajímavá a zábavná jako tahle knížka, věřím, že se při ní nudit nebudu. Gaimanovy postavy jsou bez výjimky výborné, děj velmi akční a takřka nepředvídatelný (určité náznaky ohledně muže v pozadí a úlohy hlavního mužského hrdiny ale pozorný čtenář najde) a hlavně je tu spousta humoru. Kdo umí dobře anglicky (což není můj případ), ten by si asi měl knihu přečíst v originále, protože je zjevné, že je tu skryta i spousta jazykových hříček a návazností na názvy různých zajímavých míst města Londýn či jiná Angličanům dobře známá místa, jména a pojmy. O tento bonus je z části český čtenář ochuzen, na čemž nic nemění ani pěkný překlad.

17 22.09.2023

Z mých zkušeností plyne, že zvlášť u dětí je důležitá již samotná podoba, název a způsob, jak je kniha prezentována. Mí dva kluci zásadně nikdy nechtěli číst pohádky, mytologie je ovšem zajímá velice; přitom rozdíl mezi mýtem, bájí, pověstí, bajkou a pohádkou je pro běžného čtenáře, tím spíše dětského, prakticky bezvýznamný. Tahle knížka je takový mišmaš všeho, včetně historického exkurzu do doby královny Kleopatry. Je to knížka docela čtivá, originalita a poutavost příběhů je rozmanitá, ale v průměru poměrně vysoká, zanedbatelná není ani informační hodnota knihy - přece jen i v těchto vyprávěních se dost odráží tehdejší egyptská realita. Za přečtení kniha určitě stojí a litovat četbou stráveného času by nemusel ani dospělý čtenář.

5 18.09.2023

Je to takové milé vyprávění, dotýkající se ovšem významných filosofických a etických otázek - vlastně samotné podstaty lidství. Milé především kvůli hlavní postavě - jejímu způsobu vyprávění, smýšlení a jednání, jejichž charakter je dán i tím, že Klára nemá ve svých obvodech zakódovány ani náznaky negativních lidských emocí - na rozdíl od těch pozitivních. Mě osobně ovšem zaujala ještě jedna věc, která se moc nezmiňuje ani v kvalitním doslovu či na obálce knihy - Klářino magické myšlení, které je vlastní i spoustě lidí, možná do určité míry každému, a to bez ohledu na výši inteligence a míru vzdělání, někdy k vlastnímu prospěchu, většinou však naopak.

13 18.09.2023

Nestává se mi často, že bych se do čtení knihy občas musel nutit, i když je výborně napsána. McEwanův vybroušený, inteligentní styl mi sedí, přesto jsem z téhle knihy měl dlouho velmi smíšené pocity. Dobře napsaná kniha čtenáře vtáhne do děje, čtenář se pomyslně sám stává součástí příběhu (přinejmenším jako pozorovatel), ale součástí tohoto příběhu jsem se opravdu stát nechtěl. Situace hlavního hrdiny mi svým způsobem připadala bezvýchodnější než za nějakého válečného konfliktu či uvěznění. Ale i McEwan je naštěstí zjevně založením optimista, který si nelibuje ve špatných koncích. Každopádně velmi zajímavé téma a také zdařile zpracované, určitě lze tuhle knížku doporučit k přečtení, ostatně jako zatím všechno, co jsem od autora četl.

10 12.09.2023