Syn_Jundrova komentáře u knih

Nehodnotím Sunziho dílo jako takové, ale jen jeho komiksové zpracování. Ačkoliv nejsem zvláštním příznivcem tohoto žánru, byl jsem překvapen jak hezky se kniha četla - obrázky mi pomohly soustředit se i na některé nezáživné Sunziho poučky a vcelku jsem si užil i vedlejší příběh vytvořený autorem komiksu. Po zkušenosti s tímto komiksem myslím, že tento žánr by mohl mladším generacím přiblížit leckteré klasické dílko:-)

3 27.01.2021

Kniha přináší čtenáři hned dvojí užitek. Zaprvé jej popularizační formou seznámí se starověkou filosofickou školou stoiků a jejím učením (a také okrajově konkurenčními školami kyniků a epikurejců) , zadruhé mu představí aktualizované stoické metody jako nástroje pro zlepšení vlastního života. Jak žít dobrý život se tak pohybuje na hraně populárně-naučné knihy o filosofii a moderní motivační příručky. Je však poznat, že autor je akademik, nepřebírá totiž stoické poučky nekriticky a nedělá z nich jednoduchá hesla, ale přemýšlí o nich a polemizuje s nimi. Kniha se mi moc líbila, zároveň je ale dost krátká a do jisté míry také banální a zřejmě kvůli velkým očekáváním jsem se po jejím dočtení nemohl vyhnout určitém zklamání (stoikové by mi jistě poradili, ať ke všem knihám přistupuji s nízkými očekáváními, pak budu vždy mile překvapen). I když formálně asi nemám moc co vytknout, úplná srdcovka to není...

2 24.01.2021

Vynikající kniha plná hlubokých a podnětných myšlenek. Autor je mistr slova, ale hlavně v druhé půli se mu nedaří vyhnout velmi manipulativnímu stylu psaní - hlavně časté obraty typu "Každý vidí", "Kdo to nechápe, je idiot" nebo "Kdo si myslí něco jiného je nadutý osel" mi prostě dost vadily.

1 14.01.2021

První Narnie jsem ve starší recenzi označil za poněkud infantilní a jednoduché náboženské alegorie. O to více mě poslední dvě knihy - Stříbrná židle a Poslední bitva překvapily. Hlavně druhá zmíněná se od předchozích dílů liší tísnivou atmosférou i daleko uvěřitelnějšími postavami. Valící se hrůze i hordám nepřátel tentokrát nečelí charakterově bezchybná původní čtyřka s všemocným lvem za zády, ale mladý a nejistý král Tirian. Tomu sice na pomoc přichází Eustace a Jill, ale Narnie se stále rychleji řítí do záhuby. Poslední bitva přichází a nakonec v ní nejde ani tak o to, kdo vyhraje, ale kdo vytrvá až do konce...slovy jedné z postav: "ať Vaše Veličenstvo nikdy nezapomene, že každý svět jednou skončí a že vznešená smrt je přepych, který si mohou dovolit i nejchudší."

4 06.01.2021

Knížku mi přinesl Ježíšek a už s ohledem na její název jsem neměl vůbec žádná očekávání. Nakonec jsem byl tedy docela mile překvapen. Jistě, Největší záhady inklinují k bulvárnímu stylu psaní, kapitoly jsou nevyvážené a ze všeho hlavně čiší snaha šokovat. Na druhé straně autor předkládá původní bádání ať již v archivech, dobovém tisku nebo alespoň zpovídá pamětníky. Knížka je navíc celkem čtivá, takže jako jednohubku pro nenáročné čtení ji lze doporučit.

2 06.01.2021

Mírové a humanitární aktivity papeže Benedikta XV. během první světové války představují u nás skoro zapomenuté téma (zatímco v Angličtině se jim věnují desítky knih). I proto je práce Marka Šmída tak důležitá. Přehledně a jednoduše shrnuje hlavní linky politiky Vatikánu, zmiňuje hlavní encykliky a mírové nóty. Jistě mnoho témat by šlo rozpracovat podstatně podrobněji a hlouběji, ale nemusí pršet, stačí, když kape že:-)

1 22.12.2020

Překvapivě špatná kniha. To, že je tendenční a zcela jednoznačně straní Němcům, by se ještě dalo odpustit (koneckonců podtitul čtenáře varuje, že se jedná o pohled poražených). Horší je absolutní nesystematičnost a zmatečnost práce, kdy autor skáče z jednoho bojiště na druhé, příliš se nezdržuje vysvětlováním plánů, strategií a motivací. V podstatě tak jde o jakousi sbírku podivných hrdinských historek, v nichž ten který německý voják chrabře zničil několik spojeneckých tanků a pak s písní na rtech padnul. Pro představu: "Ritzler stál jako střelec u poslední osmaosmdesátky. Odstřelil ještě tři shermany. Nakonec hájil postavení se šesti muži v boji zblízka. Bojovali lopatkami a pažbami. A zemřeli, provrtaní dávkami z automatů v krvavé řeži."

Je smutnou skutečností, že zatímco v Angličtině existují skutečně desítky kvalitních knih na toto téma(i kratičké brožury od Ospray vám dají lepší přehled o tématu než Útok na pevnost Evropa), český čtenář musí vzít za vděk podobnými blafy...

22.12.2020

Jedna z klasických historických knih představující diplomatické dějiny konce 19. a počátku 20. století. Přes některé již překonané a zastaralé interpretace (kniha vznikla v roce 1987) rozhodně představuje "povinnou četbu" nejen pro historiky ale pro každého, kdo se zabývá mezinárodními dějinami.

16.12.2020

Kniha se mi dostala do ruky vlastně náhodou, při procházení většího množství prací k pádu Francie v roce 1940. Jejím účelem je zřejmě dokázat zbytečnost pevnostních komplexů se zvláštním důrazem na ten československý. Maginotově linii se zde věnuje cca 40 stránek. V současnosti se rozhodně dočtete více po pár desítkách minut surfování na internetu nebo v leckterém popularizačním military časopisu domácí produkce. Také interpretační hodnota je opravdu slabá - o co v knize jde, se dozvíte po prvních pár stránkách, hlubší analýzy opravdu nečekejte. Zato autor čtenáře pravidelně oblažuje osobními zkušenostmi a zážitky, které nejsou ani vtipné, poučné, ale zato dost otravné a nejapné. Pro kohokoliv, kdo má přístup k internetu či jiným zdrojům zcela zbytečná kniha.

16.12.2020

Velice zajímavá kniha, kterou samozřejmě není možno brát úplně vážně. Jan Drnek v ní přinesl nejen úžasný příběh, který se našinci čte s upřímnou radostí a hrdostí (jak zmínil kuruteku), ale také celou řadu nepříliš známých skutečností. Naprosto nesouhlasím s komentářem uživatele Kartsy - právě ono úzké propojení reality a fikce, faktů a fabulace mě na knize hodně bavilo. Ale to je asi individuální. Každopádně kniha, kterou by si každý fanda vojenské historie měl alespoň prolétnout.

2 16.12.2020

Narnie mě dostihla až v dospělosti, přesto jsem měl s ohledem na recenze i autorovu reputaci velmi vysoká očekávání. Asi i v důsledku toho jsem byl trošku zklamaný. Rozumím náboženskému přesahu i tomu, že kniha míří na děti, ale celé mi to přišlo jakési jalové. Také svět mi vlastně příliš nedával smysl - například v prvním díle Aslan Narnii stvoří, o díl později však jde pouze "malou zemi" sousedící s jakýmsi Arabským impériem. No zkusím knihy přečíst dětem a uvidím, co na ně řekne cílová skupina...

3 14.12.2020

Popularizačních knih o historii vychází v současnosti obrovské množství. Většinou odhalují "skrytou pravdu" o skutečnostech obecně známých, případně odkrývají nějaká "bílá místa" dějin. Naprostá většina z nich nepřesahuje informační hodnotou anglickou wikipedii, interpretačně vykrádá některého z významnějších autorů a rozhodně nestojí za přečtení. O knihách Mariana Kechlibara to však z mnoha důvodů neplatí! Příběhy obecně možná nejsou až tak neznámé, ale jdou do neskutečné hloubky a jen málokdo se z každého z nich nedozví něco nového. Autor má veliký přehled, dokáže o problémech přemýšlet a zasadit je do zajímavých kontextů. Marian Kechlibar má navíc výjimečný spisovatelský talent, smysl pro humor a kniha se čte doslova jedním dechem. Zapomenuté příběhy potěší historika i každého, koho dějiny alespoň trochu zajímají - určitě špička české popularizační tvorby.

8 13.12.2020

Chtěl jsem napsat delší komentář, ale v zásadě zcela sdílím názor zde prezentovaný suffragiumem. Johnsonovo dílo představuje vynikající podnět pro uvažování o dějinách minulého století a čtenářsky jde rozhodně o lahůdku. Autor je však také velký manipulátor, co se mu do interpretace nehodí, to prostě vynechává. Rozhodně doporučuji číst spolu s dalšími pracemi zabývajícími se daným obdobím, aby člověk získal i jiné perspektivy (osobně doporučuji také vynikající práci marxisty Erica Hobsbawma Věk extrémů).

4 12.12.2020

Viktor Suvorov je nepochybně velký manipulátor a jeho knihy rozhodně není dobré brát příliš vážně. Na druhé straně téměř vždy dokáže přinést zajímavé náhledy na události a zdůraznit některá nepříliš známá fakta. Rozhodně stojí za přečtení, ale opatrnost je na místě.

3 12.12.2020

Kniha Věk extrémů chronologicky i tematicky navazuje na Hobsbawmovi dosud (tuším) nepřeložené práce Age of Revolution, Age of Capital a Age of Empire a zakončuje tak vyprávění o posledních cca sto padesáti letech lidských dějin. Stejně jako její předchůdkyně je kniha neskutečně podnětná a i po více než čtvrt století od prvního vydání patří k povinné četbě každého, kdo se ať už odborně, či laicky zajímá o moderní historii. Nečekejte vyprávění o politických dějinách, spíše obsáhlého a zábavného průvodce po nejrůznějších ekonomických, sociálních a kulturních trendech minulého století. Jak však již zmínil kolega bulat ve svém komentáři, Hobsbawm se celý život hlásil k marxismu a zůstal členem komunistické strany i v době, kdy ji ostatní západní intelektuálové hromadně opouštěli. Na jeho díle je to znát, kniha interpretuje např. studenou válku jako souboj dvou ideologií stojících na stejné kvalitativní i morální úrovni, rozhodně nečekejte, že se dočtete o protikomunistickém disentu atd. Je proto rozhodně dobré (ostatně jako vždy), nečíst Věk extrémů samostatně, ale spíše v rámci většího množství prací nahlížejících téma z různých pohledů (osobně doporučuji např. Dějiny 20. století od zapřisáhlého pravičáka Paula Johnsona, získáte tak dvě zcela odlišné perspektivy).

12.12.2020

Standardní životopisné dílo věnované Karlu Marxovi. V současnosti jde tuším o jednu ze dvou v češtině dostupných biografií tohoto filosofa, ekonoma a politika (druhou přinesl Rolf Hosfeld), jejíž hlavní přidanou hodnotou je velmi dobrá čtivost a také jakýsi autorův nadhled a nestrannost. Nesouhlasím s tím, že kniha je příliš podrobná - Wheen naopak velmi hezky postihl hlavní milníky Marxova života a myslím dosti výstižně načtrtl jeho hlavní charakterové rysy i síť vztahů k dalším osobnostem té doby. Kniha vhodná hlavně pro laiky a začínající badatele.

2 16.11.2020

Pierre Hadot významně přispěl ke změně chápání antické filosofie, když dokázal, že tento obor nepředstavuje pouze jakési bezúčelné dumání o podstatě života, věcí a vůbec, ale ve své době měl a má ryze praktický účel a využití. "Filosofie je cvičení, trénink, znamená úkony, které proměňují naši existenci." O tom, že myšlenky antických myslitelů mají mnoho co nabídnout i modernímu člověku, nemůže být pochyb...Samotný Hadotův text zabírá necelých padesát stránek a to ještě ve formátu A5. Je v něm ale zkoncentrováno obrovské množství podnětných postřehů k tématu a to jak pro úplného laika, tak pro znalejšího čtenáře. Těm, které kniha zaujala ještě vřele doporučuji Hadotovu dříve vydanou práci: Co je antická filosofie?

1 15.11.2020

Naprostá lahůdka. Jiří Šulc kombinuje vysokou úroveň historických znalostí se spisovatelským talentem a každé jeho dílo patří ke špičce domácí knižní produkce tohoto typu. Mosty mě bavily o to víc, že kromě dějové linky sledující domácí politický vývoj a hry československé a britské rozvědky, obsahuje také strhující vyprávění o boji Židů o jejich nový stát. Šulcovo líčení urputné ale marné obrany kibucu Nicanim i prvního náletu izraelských Avií u mostů k Tel Avivu mi utkví v paměti snad navždy.

3 14.11.2020

Bohužel musím souhlasit s Dědou Mrázem. Po přečtení Chyťte Žida, Uprchlíků a Všech jejich lží jsem se na Tuviovu novou knihu opravdu těšil ale již během jejího čtení jsem se nemohl ubránit zklamání. Autor jakoby už neměl co nového nabídnout - odhalování všudypřítomného antisemitismu je sice zajímavé, ale pořád dokola a osobně mi přišlo stále manipulativnější a tlačené na sílu. Ani tematizace brexitu mi nepřišla nijak objevná a celkově velkou část knihy zabírala jakási vata, která nebyla ani vtipná (například vyloženě otravné pasáže s orlem). Kdyby byly Krysy jejího veličenstva o třetinu kratší, nic by se nestalo...

4 13.11.2020

Moc pěkná kniha, která sice nepřináší nijak převratné nové informace ale zato je plná kopií původních materiálů jako plakátů, dopisů, novin a dalších. Ideální jako didaktická pomůcka nebo jen tak pro potěchu oka.

10.11.2020