Chvála antické filosofie

Chvála antické filosofie
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416476/bmid_chvala-anticke-filosofie-Zac-416476.jpg 4 13 13

Francouzský filosof a přední znalec antického myšlení a filosofie Pierre Hadot ve své krátké, ale hutné přednášce postihuje podstatu antické filosofie. Hadot objasňuje, co v řecko-římském světě znamenalo být filosofem, a ukazuje, že "filosofovat" neznamenalo osvojovat si abstraktní, odtažité vědění bez reálného dopadu na život, nýbrž prostřednictvím cvičení rozumu usilovat o vnitřní proměnu sebe sama. Autor dále načrtává, jak a v jakých podobách se toto dědictví antického myšlení po staletí kontinuálně uchovávalo, jakých proměn nabývalo ve středoveku a novověku a jaký smysl a inspiraci v této tradici nalézáme dnes. Kniha přináší inaugurační řeč, kterou Pierre Hadot přednesl 18. února 1983 u příležitosti převzetí katedry dějin helénistického a římského myšlení při College de France.... celý text

Literatura naučná Filozofie Historie
Vydáno: , Rybka Publishers
Originální název:

Éloge de la philosophie antique, 1998


více info...

Přidat komentář

JulianaH.
19.04.2024 4 z 5

Pojetí antické filosofie jako ἄσκησις čili meditace, cvičení pro život, jak jí rozumí Pierre Hadot, mi vždycky přišlo přirozené. Vlastně nechápu, jak by se někdo na antickou filosofii mohl dívat jako na odtažité spekulování o abstraktních tématech místo na systematické usilování o dobrý, smysluplný život. Ke své praktičnosti se přece sama hlásí. :) Co mě na této inaugurační přednášce zaujalo, byla doporučení pro práci s antickými díly v kontextu dějin knižní kultury, komunikace a mentalit. Čili: na jaké médium, v kterém žánru, pro koho a s jakými nevyřčenými, kulturně samozřejmými předpoklady je autoři psali?

Tenhle přístup, řekněme historický, jsem vždycky na filosofické katedře svojí univerzity až bolestně postrádala. Jako by odkaz antických myslitelů visel ve vzduchu a komentář vyžadovaly jen vnitřní, imanentní aspekty díla, nikoliv ty vnější, akcidentální. Hadot oproti tomu učí mít na paměti, že v antice je text jen doplňkem k živé komunikaci. Řecký nebo římský autor zpravidla počítá s možností, že si se čtenářem (nejspíš svým žákem) o problematických pasážích osobně pohovoří; nemluvě o tom, že modelový čtenář už beztak hlavní teze bezpočtukrát slyšel naživo někde v Akadémii, Lýkeiu či stoe. Dál Hadot ukazuje, jak zohlednit tehdy sdílené způsoby myšlení a práce s textem (topoi, kreativní citace), čteme-li starověká díla dnes.

Pojímání filosofie se zřetelem k jejímu historickému rozměru považuji jednak za plodné, jednak za nutné. Doteď jsem měla pocit, že jsem povrchní blázen příliš pohlcený svým hlavním (historickým) oborem, když něco takového vyžaduji; filosofie přece studuje ducha, nikoliv formu. Těší mě, že Hadot nad zkoumání formy povznesen není. Jen si kladu otázku, proč se velkým klasikem filologie neinspirovali i naši antikáři?
Samozřejmě, že do inaugurační přednášky se toho tolik nevejde, ale jako představení autorovy metodologie, způsobu myšlení a oblasti zájmu funguje velmi dobře. Navíc obhajuje filosofii coby obor před ostatními akademiky. Což by rozhodně nemělo být nutné, ale Hadot neskončí u důkazů pro potřebnost filosofie (proto "Chvála", nikoli "Omluva"). Ukazuje také, v čem konkrétně je pro naše životy obohacující až nepostradatelná; třeba jak antická topoi procházejí dějinami evropského myšlení až do současnosti. A to si uchovává zajímavost i pro ty, kdo hodnotu filosofie nezpochybňují.

M P
27.02.2023 5 z 5

Mám Hadota rád už jen za to, že mi pomohl s překonáváním úskalí, které pro mnoho posluchačů filosofických fakult znamená otázka "k čemu je ta filosofie dobrá?" - protože ve svých knihách ukazuje, že filosofie není jen "historie filosofie", ale že má hlubší smysl, dá se říct terapeutický. Ostatně v zahraničí jsou asi nejznámější jeho hnihy "The Inner Citadel", kde se věnuje stoicismu Marca Aurelia (to je teď trendy) a "The Philosophy as the Way of Life", jejíž název hovoří za vše.
Tahle knížečka má v sobě koncentrováno mnoho z jeho ostatních děl a já bych si přál, aby všichni učitelé filosofie vykazovali takový entuziasmus pro svůj obor, jako Hadot v této své řeči.


Syn_Jundrova
15.11.2020 5 z 5

Pierre Hadot významně přispěl ke změně chápání antické filosofie, když dokázal, že tento obor nepředstavuje pouze jakési bezúčelné dumání o podstatě života, věcí a vůbec, ale ve své době měl a má ryze praktický účel a využití. "Filosofie je cvičení, trénink, znamená úkony, které proměňují naši existenci." O tom, že myšlenky antických myslitelů mají mnoho co nabídnout i modernímu člověku, nemůže být pochyb...Samotný Hadotův text zabírá necelých padesát stránek a to ještě ve formátu A5. Je v něm ale zkoncentrováno obrovské množství podnětných postřehů k tématu a to jak pro úplného laika, tak pro znalejšího čtenáře. Těm, které kniha zaujala ještě vřele doporučuji Hadotovu dříve vydanou práci: Co je antická filosofie?

kirkous
13.05.2020 5 z 5

Nejprv mě nepříjemně ohromil rozsah knížky - těchto pár stránek se vydává jako kniha v tvrdé vazbě? Ale přednáška je to úžasná, brilantní, uvádí do hlavních témat, kterými se Pierre Hadot zabýval: filosofie jako láska k moudrosti, vztah písemného a mluveného slova v antice, literární žánry, poznej sám sebe, duchovní cvičení. Vynikající jako úvod do další četby. Přitom i v této přednášce se odkrývají možná jasné a možná nečekané souvislosti.
Francouzský text jsem v ruce neměl, tak nemohu posoudit do jaké míry je český překlad věrný, v každém případě však David Bartoň to převedl srozumitelně a čtivě (vzhledem k žánru) a nevšiml jsem si na první pohled žádných lapsů. Jediné, co bych mohl v tuto chvíli vydání vytknout, je, že mohlo být doprovozeno dalšími vysvětlivkami, které nejsou v chudém poznámkovém aparátu francouzského textu a u kterých Hadot předpokládal, že je francouzskému posluchači na College de France nemusí vysvětlovat. Např. kdo to byl Georges Friedmann, kde najdeme česky Montaigneovu kapitolu (spíše esej, viz Montaigne, Eseje), nebo že Hadotův výklad aforismu "přirozenost se ráda skrývá" je tématem právě jeho knihy "Závoj Isidin".