Sinecod komentáře u knih

Příšerně napsaná kravina s absolutně hnusnou a odpornou hlavní hrdinkou. Při čtení mi bylo špatně a dočetla jsem to jen s notnou dávkou sebezapření. Nechápu, jak to někdo mohl vydat. Nesvadbovou bych po dočtení posadila na kus dřeva a poslala po volném moři hodně daleko. Nejde mi do hlavy, jak jí někdo může publikovat, jak jí někdo může číst. Beru to jako urážku a propad celé české literární tvorby. Nechápu pochvalné komentáře, nějaký zamyšlení, postoje a názory, to určitě! Knížka je úplně vo hovně, spíš celé je to úplně nechutné, jako bych si koupila knížku, kterou někdo vytvořil mazáním hovna na hovně a schoval to mezi listy.

Knihu jsem se snažila přečíst, byla jsem zvědavá na celý ten humbuk okolo, ale kolem 200 strany už jsem nemohla. Pouze třikrát jsem nedočetla knihu, ale už jsem se k tomu nemohla přinutit. Je to brak nad braky, je to skutečně hrozně špatné, postavy ploché, jediný co se tak k nim dá říct je, že jsou hloupé, madam James vůbec netuší, jak napsat knihu, je to jako kdyby to zpatlala tlustá, ošklivá, zaostalá svěřenka ústavu, kterou prostě nikdo nevošukal, ačkoliv hrozně chce a tak si vymýšlí erotické příběhy, aby si je mohla v hlavě přehrávat. Kniha je skutečně odpad, je to to nejhorší, co jsem kdy četla a opravdu o ní nemohu říct vůbec nic pozitivního. Nejenom, že chování postav nedává smysl, ale není ani žádný příběh, kterýho by se čtenář mohl chytit. Sexuální pasáže mi připadaly směšný a hloupý, určitě ne vzrušující. Tohle mě tedy skutečně neoslovilo.

Začátek knihy: tři dementní babky jezdí tramvají. Konec knihy. Je až neskutečné, co za kraviny se vydává. Jediná pěkná věc na knize, je její obal. Obrovská ztráta času.

První knížku Markéty Hrubešové o vaření znám takřka nazpaměť a je to má oblíbená kuchařka. Když jsem tuhle viděla v knihkupectví a odnášela si ji domů, připravila jsem si kávu, usedla na mé oblíbené místo na gauči, dokonce jsem i uklidila, abych měla klid v duši a chvíli si vychutnávala posvátnost této chvíle. A pak přišlo obrovské zklamání. Je to jen veliká a drahá reklama na pivo Rebel. A nestojí za nic! Recepty stojí za prd (kromě sekce příloh), žádné jídlo mě neoslovilo a pivo Rebel je tak násilně propagováno, že bych si ho nedala ani za tři kačky včetně zálohy na lahev. Rozhodně nedoporučuji!

3 01.09.2015

Meyer příště napíše o důtkách. Tolik obětování a sebemrskačství jejích hlavních hrdinek se jen tak nevidí. Je tam vidět určitý posun než ve Stmívání, ale nikterak velký. Jak tu někdo psal, Meyer netuší, jak psát z pohledu hlavní hrdinky a podsouvá myšlenky jiným postavám. Steph, choď do kurzu s názvem: Učíme se psát knihu.

3 31.08.2015

Sakra, to je ale mizerná knížka! Hlavní hrdinka, tedy i autorka knihy je špindíra špindíratá, která neumí psát, protože tahle knížka, skutečně nevím, jak může být oblíbená nebo populární. Tahle ženská je nesympatická blbka, která měla dobrý nápad s tím, že uvaří za celý rok podle knihy Julie Child. Ale to je jen nápad, knížka je hloupá, otřesně napsaná, ještě se mi nestalo, abych se ve větě v beletristické knížce ztratila, něco nakousne a už to nedopíše, zaobírá se svýma pitomýma kamaráda a pitomýma problémama, je zlá, sprostá a protivná. První jsem viděla film a na knihu se těšila. Zbytečně. Ve filmu je všechno jinak. Ve filmu je hlavní hrdinka milá a okouzlující, vůbec má celý snímek nádech půvabnosti, je hřejivý a laskavý. Nora Ephron byla génius, když z takového hnusu vytvořila něco tak pěkného. Už jsem alespoň pochopila, proč se skutečná Julia Child nechtěla setkat s Julií Powell. Já bych se s ní setkat taky nechtěla.

2 14.09.2015

Ze začátku jsem chtěla Oveho odhodit. Autor neustále přirovnával (Ove se zatvářil, jako kdyby..., Ove vypadal, jako kdyby...). Prvních cca 30 stran pro mě bylo utrpení, Ove se mi nelíbil, ale hlavně se mi nelíbil autorův styl psaní. Tak jsem vydržela, nemám ve zvyku hned něco po 30 stranách nedočítat, ale pak se změnil způsob vyprávění. Ove je vlastně docela milý chlap a úplně nejvíc sem si užila pasáže z jeho minulosti. Nejsem si jistá, že bych někdy u jiné knížky brečela tolik jako u příběhu Ova. Kdybych Oveho znala, chtěla bych se s ním kamarádit.

2 08.09.2015

Váhala jsem mezi třema a čtyřma hvězdičkama. Nebylo to špatné, ale nestrhlo mě to. Stařík je sympatický, ale občas mi s ním docházela trpělivost. Mám ráda lidi, co vysvětlují a stařík přitom klidně pokrčí rameny a jde dál. Jinak je příběh originální, úsměvný a proplétání historií velice elegantní. Příjemné čtení.

1 08.09.2015

Ani ve svých telecích letech jsem Lenku Lanczovou nečetla, myslím, že jsem přelouskala tak pět knížek. Po letech jsem si vzpomněla na tuhle a zjistila, že souhvězdí labutě je moc hezký příběh pro náctileté slečny a mně se zrovna trefila do nálady. A ikdyž mám teen léta za sebou, má tahle knížka něco do sebe. Asi proto, že hlavní hrdinka Mirka neni káča pitomá. Jinou knížku už si ale od ní nikdy nepřečtu, na to jsem přecejen už stará..

03.09.2015

Tři hvězdičky jsou hooodně nadsazené, ale dávám je jen proto, že v tomhle díle nefiguruje pitomec Edward, tedy alespoň ne tak často. Kdybych měla číst o jednu jeho ukňouranou větu víc, odumřelo by mi víc mozkových buněk než by se mi líbilo. Meyer neumí vůbec psát, nezná svoje postavy, píše strašný žvásty a když čtu na její osobu samé ódy, je mi z toho blbě. Je to smutná doba, kdy každá buchta může napsat jakýkoliv pitomý škvár a dnešní vymletý husy se na to chytnou s tím, že je to to nejlepší co kdy četly.

31.08.2015