Simouš komentáře u knih
Netradičně tradiční foglarovka. Vzhledem k období, ve kterém byla psána, jsem schopná Foglarovi odpustit i to, že se v průběhu knihy zvládnul několikrát pochválit za to, že tato kniha je jediná, která píše o "chlapcích, jací opravdu jsou". (A musím přiznat, že je to prozatím asi jediná mnou přečtená kniha pro mládež, v níž se čestní hoši pohoršují nad mravní zkažeností spolužáků majícich zálibu v nemravných obrázcích. :) )
Erotický cestopis? Cestopis??? Kde se tam to slovo proboha vzalo?
Zápletka křečovitá, vyprávění nevalné a spousta sexu, který nejprve vypadá jako znásilnění, ovšem jen do té doby, než si vypravěčka uvědomí, "že se jí to vlastně líbí". Úplně zbytečné čtení.
To bylo.... No, to teda bylo!
Vlastně vůbec nevím, proč... Proč, proboha?
Tohle je moje úplně první "odpadní" hodnocení. Vůbec netuším, za co bych mohla dát alespoň tu jednu hvězdu. Ke čtení jsem přistupovala zcela otevřeně, říkala jsem si, že to klidně může být zajímavý počin, mám ráda moderní poezii... Jenže jsem dostala přihlouplé veršovánky až trapné úrovně. Všechno knižně vážně vyjít nemusí.
Na začátku jsem si říkala, že bizarnější blábol jsem nikdy nečetla. V průběhu mi různá podivná pramálolidská stvoření přišla stále méně nesmyslná, až jsem se s tím srovnala a dolezla na konečné hodnocení čtyř (!) hvězdiček - hlavně za netuctovost. Přestože některé dějové pasáže byly poměrně předvídatelné, celá knížka byla příjemně čtivá. I když bych podruhé asi na reklamní tahák v podobě samolepky "Pro fanoušky Hunger games" nenaletěla. :)
Přestože je to ostudné, Minehava je moje první přečtená Štorchova kniha. Jsem mile překvapená tím, s jakou lehkostí je vystavěn příběh. Podle všech školních pouček jsem si představovala Štorcha jako těžkopádného, přehnaně didaktického popisovače dob dávno minulých. Vývoj příběhu je ale v mnoha místech předvidatelný. Další Štorchův titul zatím v plánu nemám, ale po této zkušenosti se mu rozhodně bránit nebudu.
Kniha, ve které primitivnost vyjadřování poněkud zkazila dojem z obsahu. Popisované skutečnosti jsou stále šokující (lhostejno kolikrát o nich budete číst), ale užívání jednoduchého a poněkud neučesaného jazyka ruší od začátku do konce.
Inspirativní osobnost, příběh, který má možnost zaujmout, opravdu povedená obálka,... A člověk zjistí, že na dobrou knížku to pořád nestačí. Nejsilnější dojmy, které ve mně zůstaly, jsou jakási nahodilost vyprávění a stylistické drhnutí. Což je prostě škoda.
Stále váhám, zda by v mém finálním dojmu z knihy měla převažovat síla příběhu, nebo nemotornost vypravování. Není pochyb o tom, že autorka má co říct. (Nezáviděníhoně mnoho.) Vzhledem k časovému odstupu od událostí bych ale čekala, že vše bude podáno kultivovaněji (promyšleněji?) a že se v textu nebudou neustále opakovat myšlenky, neřkuli celé pasáže. (Naprosto alarmující skutečností pak bylo množství hrubek, které v textu zůstaly!!!) Protože se ale bojím být považována za cynického misantropa, který nemá pochopení pro lidské utrpení, vyškrábala jsem hodnocení až na čtyři hvězdy. Navzdory všem srdcervoucím momentům připomínajícím telenovelu v druhé části knihy, neboť s uvěřitelností reálného příběhu tězko polemizovat.
Druhý díl je naprosto srovnatelný s prvním. Jen vztahových dramat, zdá se, ještě přibylo a nepravděpodobnost jejich vývoje zavání telenovelou. Stále ale platí, že pro oddech a intelektuální výmaz se knížka perfektně hodí. A nemusíte se stydět přiznat, co čtete. :)