Seiers komentáře u knih
(Audiokniha) - Naposloucháno v pražských kolonách, kde se vám svírá vzteky žaludek, krev nemilosrdně buší do spánků a na zátylku raší chladné krůpěje potu. Pan Žák podal ve studiu uspokojivý výkon, nenudil a dokázal svižně reagovat na dějové změny. Ty však kolikrát atakovaly hranici uvěřitelnosti a - bohužel - srážely samotný příběh k vlnám průměrnosti. Hodně čtenářů připomíná podobnost Purpurových řek a Hannibala. Ani s jedním srovnáním jsem se neztotožnil; kanibal vůbec a Grangé velmi, velmi vzdáleně. "Servácovi" autor nadělil překvapivou porci policejního neumětelství (závrať ve výškách, mizerná střelba, strach ze sledování...), nicméně knize / audioknize tím neublížil. Ne všichni kladní hrdinové musí být zákonitě kříženci Supermana a ozářeného génia s úsudkem hodného nositele Nobelovy ceny. Naopak - policisté jsou také "pouze" lidé.
Pohodová detektivka, na Mo dosti průměrná, ale četla se dobře. Příběh Blechy zajímavý, ale ten "Kolotoč" mi lezl na nervy.
Paráda. Deaver je poctivý řemeslník zvládající svůj obor na té nejvyšší úrovni. Je o něm známo, že investuje nemalý čas do detailní rešerše, a necucá si děj z prstu. I když jsem nad některými kouzly kroutil nechápavě hlavou, uvěřil jsem. A vůbec nevadilo, že vedlejší postava (Kara) šoupla Amélii tentokrát do kapsy.
Ale jo - šlo to. Kniha měla především pobavit, a mé očekávání bylo naplněno. Sice si nedokážu představit jak v civilizovaném světě špacíruji ve dvě ráno po hřbitově s lopatou na zádech a nikdo si mě nevšimne, jak tou samou lopatou bleskem obnažím rakev v dvoumetrové hloubce (ani s krumpáčem bych nestlačil čas pod pár hodin), ale možná mají u protinožců jinou hlínu, nebo co. A to, že postupně pečlivě ukrývaná těla v jezeře vyplavou naráz? Možná naštvané dravé ryby hromadně zaútočily na provazy. Když ale pominu tyto a další drobnosti, příběh se četl skvěle a napětí postupně gradovalo v očekávaný závěr. Rozhodně se mi Jezerní hřbitov líbil víc než Čistič.
Svižná nenáročná detektivka. Masterton nezapře kořeny v hororovém žánru - tady se dost vyřádil. I když pachatele každý lehce uhádne, styl vyprávění nutí číst dál a dál. Za závěr však hvězda dolů. Čeho je moc, toho je příliš. Mám rád detektivky - ne pohádky.
Oheň mi prostě nesedl. Forma vyprávění, absence jakékoli sympatické osoby, vzhledem k existenci pokračování lehce předvídatelný závěr. Zapátral jsem i po oprávnění označení "Světový bestseller". Vydavatel nás tahá pěkně za nos. Na severu lehký průměr, v anglicky mluvících zemích těžký podprůměr. Nakonec tedy alespoň ponaučení - do Švédska nejezdit. Žije tam jeden cvok vedle druhého.
Asi nejnapínavější Davenport, co jsem četl. Uvěřitelné postavy, gradující děj, za mě jednoznačně pět hvězd.
Na Kellermana překvapivá NUDA. Po dobrém začátku spadl příběh do fádní šedi, a zhruba od poloviny knihy řeší čtenář problém, kdy už si pro toho padoucha konečně dojdou. A předposlední kapitola už nic neřeší. Tak snad příště.
Detektivka předcházející uvedení L. Archera na scénu. Rok původního vydání (1948) je znát. Některé kapitoly jak ze starých filmových gangsterek (střelba ze samopalu do dveří); spíše naivní příběh okořeněný snahou vybalancovat tehdejší psychologický profil - dnes k pousmání. Překlad solidní, kniha má spád. Závěr mi připomněl jednu pasáž z filmu o Cimrmanovi: "Ale chlapče, já nejsem tvůj syn. Já jsem tvoje matka."
Nečekal jsem, že po kapitánu Exnerovi najdu "případného" pokračovatele detektivky z našich luhů a hájů. A světe div se - stalo se. Když pominu pokulhávající odpad nakladatelství MOBA v nejrozmanitějších formách, neexistuje vydavatel zaměřený na nezajímavý a pro nakladatele nudný trh bez brutálních vražd, potoků krve a zápletkách hraničících se sci-fi literaturou. Přesto mě hlavní hrdinka dostala a já jí fandil až do konce. Nechci prozrazovat nic z děje, ale jestli bude autor pokračovat v nastalé linii vyprávění, přestanu sousedům závidět Dominika Dána.
Určitě jsem četl od Cobena lepší příběhy (např. Nadobro ztracený), ale i tak patří "Chybíš mi" k absolutní špičce daného žánru.