Rozcestí

Nic pro mě, prostě jsem šahla vedle. Je to jedna z R. MacDonaldovýchprvotin než začal psát o Lew Archerovi

Rozcestí Rosse Macdonalda bych zařadil do ranku lehce obskurních a netradičních detektivek. Je tu sice zločin ve své klasické podobě, ale role vyšetřovatele a soudce se ujímá sám manžel zavražděné. To by samo o sobě asi nebylo zase až takové překvapení, kdyby námořního poručíka Breta Taylora čerstvě nepropustili z uzavřeného oddělení psychiatrie. Připočítejte hodně zatěžkaný a jakoby neobratný styl, trochu freudovské psychologie, ulítlou milostnou zápletku a skutečně bizarní postavy, a máte tady dílko, které se vymyká veškerým standardům. Bohužel je tento výmyk spíše k té horší a méně zábavné straně.

Tato kniha mě nějak nenadchla...trochu mi vadil Bret...pro mě nemastne, neslané...

Příjemná detektivka, kterou člověk přečte na jeden zátah.

Detektivka předcházející uvedení L. Archera na scénu. Rok původního vydání (1948) je znát. Některé kapitoly jak ze starých filmových gangsterek (střelba ze samopalu do dveří); spíše naivní příběh okořeněný snahou vybalancovat tehdejší psychologický profil - dnes k pousmání. Překlad solidní, kniha má spád. Závěr mi připomněl jednu pasáž z filmu o Cimrmanovi: "Ale chlapče, já nejsem tvůj syn. Já jsem tvoje matka."