Šárkaxx komentáře u knih

Malá knížečka básní o lásce básníka k Cynthii - nahoru a dolů - od zamilování, přes nevěru, hádky až k její smrti. Jednou ji opěvuje, jednou jí nadává - netradiční a zemité pojetí vztahu.

Sbírka se mi moc líbila. Už podruhé u čínských básní přišla sociální kritika, básník komentuje hlad, vysoké daně, znehodnocování lidské práce proti politikaření. Možná že výběr byl schválně tak udělaný, aby odpovídal potřebám doby.
Přijde mi, že způsob vyprávění působí tak jaksi pozitivně, ale obsah je často smutný.

Četla jsem od autora Hráče a to bylo skvělé. Zločin a trest byl taky čtivý.
Ale tahle kniha.... nudnější knihu povídek jsem snad ještě nečetla. Vůbec nevím, k čemu to mělo být dobré. Aneb jak praví klasik: "Nuda, nuda, šeď, šeď."

Na téhle knize mě zaujalo i přenesení do dnešního světa. Asi nejsilnější pro mě byl experiment, kde sama autorka přišla k lékařům s vymyšlenou nepatrnou halucinací a odešla od nich od všech s psychózou. Nevěřila bych, že je něco takového ještě možné. Jinak experimenty jako takové byly fakt síla.
V závěru podává velmi zajímavou otázku: "aby se klienti a pacienti cítili dobře." ... Oproti tomu experimentální psychologie se .. sledováním etického rozměru poslušnosti.. soustřeďuje na to, abychom konali dobře; budeme-li konat dobře, .. čestně, pak máme možnost vést důstojný život."
(klinická psychologie) ".. přistupovat k pacientům "s nepodmíněnou úctou", místo toho odvážili soustředit na morální život pacientů... " 268

Verše moc hezké, ale téma (boje mezi maury a křesťany) hrozné...

Souhlasím s Bórborkou, povídky nejsou ničím moc zajímavé. Smrt I.I. je jednoznačně nejlepší z nich. Taky se mi líbila poslední Po plese - zaujalo mě, co člověka všechno může ovlivnit při výběru partnera.

Knížka se čte lehce a některé myšlenky mě zaujaly. Bylo to příjemné čtení.
Jen v úvodu je chyba - psychiatr se jmenuje Robert (ne Martin) Dojčár a zpovídá ho Pavel Bajer.

Velmi dobře rozepsány jednotlivé mechanismy, konečně jsem některé složité pochopila, i když je otázka, jak bych byla schopná je rozpoznat v praxi. Nicméně doporučuji jako základní literaturu pro psychology, psychoterapeuty a psychiatry.

Hezky ucelené základy porozumění komplexnosti lidského těla

Odborná kniha z psychoanalytického pojetí psychologie. Autor popisuje různá "psychická útočiště" z pohledu různých poruch, což jsou vlastně taková vnitřní místa "bezpečí", která však mohou z dlouhodobého hlediska přinášet problémy. Protože pracuju v oboru, tak musím říct, že občas mi klienti něco takového popisují, ale protože nejsem psychoanalytička, tak s tím pracuju jinak. Nicméně moje poslední klientka přinesla velmi bohaté sny, které se v sérii posunuly až k danému tématu, takže mi kniha pomohla podívat se na ně právě z úhlu pohledu autora a dávalo to větší smysl v kontextu jejího příběhu, takže můžu říct, že není špatné si občas přečíst něco mimo náš obvyklý způsob nazírání.

Souhlasím s předchozími názory, že kniha stojí za přečtení. Jen ale pak po přečtení je bohužel náraz na realitu ještě větší, když se dostanete do péče někomu, kdo takto neuvažuje (což je většina) a ani jim nestojíte za to, aby se nad vámi zamysleli, protože na to nemají čas, jsou omezovaní výdaji, které jim diktuje pojišťovna apod. Je vlastně trochu smutné číst o tom, co vše je možné, ale vlastně jen velmi "relativně" dostupné.

Pohádky jsou většinou známé. Všechny veršované, moc hezky se to četlo. Z poem je neznámější Ruslan a Ludmila. Další jsou mně neznámé, většinou smutné. Hodně se v nich taky projevuje vykázání Puškina pryč z Moskvy, vzpomíná na lásky, přátele, stěžuje si na poměry, kritiky apod.

Čte se to lehce a celou knihu jsem měla za pár hodin přetenou

Četlo se to lehko, často velmi krátké jednoduché věty. Bohužel ani děj není příliš komplikovaný. Nezaujala mě, nicméně musím ocenit - Puškin k ní prý sháněl materiál od svědků tehdejších bitev, takže si s tím asi dal dost práce.

Super suchý anglický humor

Potom, co jsem si přečetla Démona, který se mi moc líbil, tak jsem vyhledala další sbírku od Lermontova. Čte se stejně skvěle, i když je trochu monotematická, což mě vlastně přivádí k úžasu, že stejnou věc můžete říct tolika různými verši... Nicméně - těmi tématy je jednak láska a jednak zklamání ze života, ale hlavně ze vztahů. Měla jsem pocit, jako by básně psal starý člověk, zahořklý životem, a přitom některé jeho básně jsou z období adolescence.. Někteří lidé se rodí s moc starou duší...
Krásný příklad:

Věř jen tomu, co je věčné,
nepočaté, nekonečné,
vše, co stalo se a stane,
zklamalo už, nebo zklame.

Mj. skvělé texty písní, které dodnes občas poslouchám, tady je to Civilizace.

Četla jsem kdysi příběhy nečekaných konců a ty mě bavily víc. Pár povídek tady mi přišlo hrozných (obsahově) a pár zas celkem nezajímavých.

Pro běžnou populaci mi kniha přijde "zbytečná", hodí se spíš pro psychoterapeuty a doporučila bych ji i lékařům, zejm. praktikům, kteří by měli člověka sledovat trochu komplexně... Nicméně přijde mi úžasné, jak původní analytici byli schopní vyzkoumat a vypozorovat a dát do souvislosti tolik různorodých informací. Zajímalo by mě, jestli to někdo dneska ještě takhle umí? Stále víc se specializujeme a zdravotně-duševní stav lidí podle toho vypadá.

Nádherná báseň, verše se četly samy... Určitě si od něj ještě něco přečtu.

2 02.06.2019