Rudla333 komentáře u knih

Do Radujme se jsem se pustil z jediného důvodu - Eriksonovu Malazskou knihu Padlých div neuctívám a tak jsem byl zvědavý, co dalšího má autor v repertoáru. Sci-fi jinak obecně moc nemusím, ale dokážu ho ocenit, když je zajímavě zpracováno. A to Radujme se určitě je, ale ne zrovna v kladném smyslu.

Nejprve bych rád uvedl, že mám rád Eriksonovu filozofii. Moc rád. Mnohokrát jsem ji obhajoval před jinými fanoušky Malazu, kterým přijde v epických fantasy knihách zbytečná. Já si ale myslím, že právě ony skvěle prezentované filozofické myšlenky jsou jedním z faktorů, které Malaz zvedají nad většinu knih stejného žánru.

Myšlenka Radujme mě tedy také potěšila, spoustu Eriksonových kritik společnosti a dalších filozofických poznámek mě donutilo přemýšlet, ale byl tu jeden problém. Zatímco v Malazu je filozofie spíše takový bonus, který je prezentován v průběhu děje, Radujme se stojí vlastně jenom na těchto myšlenkách.

A jak jsem už řekl, ty myšlenky jsou skvělé a dobře prezentované. Erikson poukázal na nějaké očividné problémy, ale často se dostal i mnohem víc do hloubky a položil vskutku zajímavé otázky.

Ale dělat tohle skoro 500 stran, bez nějaké zápletky, která by mě nutila ty stránky otáčet, mi bohužel nestačilo. Zvlášť, když základní zápletka knihy nemá ani nijak originální nápad.

Bohužel, když to řeknu jednoduše, příliš často jsem se až hrozně nudil. Původně jsem chtěl dát i nižší hodnocení, protože bylo znát, že Erikson příběh skutečně odflákl, nebo spíš celou situaci zjednodušil, aby mohl snáz vyjádřit své myšlenky, ale musím zase ocenit nějaké kvality knihy.

Tou hlavní jsou už zmíněné výborné myšlenky, dále Eriksonova schopnost tak ladně měnit styl psaní, aby seděl do různých situací, a na závěr jeho typické silné minipříběhy, kterých je Malaz plný, a tady se nějaké také najdou.

Navzdory tomu, když se člověk většinu knihy děsně nudí, a ještě navíc nedostane žádnou uspokojivou pointu na závěr, něco je špatně, a já tak bohužel poprvé dávám knize pana Eriksona méně než 100%. 3*.

1 03.03.2021

Třikrát sláva. Vypadá to, že velký úpadek kvality se týkal pouze druhého dílu, což bývá u trilogií časté.

Pro třetí díl platí vlastně všechna chvála, kterou jsem psal k prvnímu dílu + se mi líbila temnější atmosféra a celkové dokreslení světa, které odpovědělo na všechny důležité otázky.

Na konec jsem byl hodně zvědavý, protože finále předchozích dvou knih se mi líbilo hlavně tím, jak krásně dokázalo navnadit na pokračování, takže jsem měl obavy, aby to Sanderson celé uspokojivě uzavřel. Ty ale nebyly na místě, s koncem jsem opravdu hodně spokojen a popravdě ani necítím potřebu si přečíst knihy druhé éry - i když po nich určitě časem sáhnu.

Abych to nějak shrnul, Hrdina věků je za mě nejlepší díl série, moje výtky se týkají jen pro mě nezajímavých postav a toho, že byl děj trochu repetetivní. Jinak ale pořád platí to, co jsem vytkl celé sérii, a to je fakt, že mám zkrátka radši rozsáhlejší, epičtější fantasy série, věnující se více různorodým POV postavám a ideálně se nesoucím v temnějším duchu.

Za mě tedy 80% pro Hrdinu věků, stejně jako pro celou Mistborn trilogii. Sice to není "můj typ fantasy", ale je to snad nejlepší fantasy série, která pod onu záštitu nespadá, kterou jsem četl.

Slyšel jsem navíc, že Archiv Bouřné záře by se mému vkusu měl blížit víc, takže ve čtení Sandersona budu určitě pokračovat.

1 02.03.2021

Ačkoliv mě už dlouhou dobu lákají ve fantasy světě jen skutečně temné, nebo více komplikované příběhy, jako je Malaz, První zákon, Píseň ledu a ohně a tak dále, tak věřím, že jako zapálený fantasy fanoušek bych měl mít načtené i knihy od velikánů žánru, po kterých bych možná sám od sebe nesáhl, ale je to zkrátka povinnost. Sanderson se takovým velikánem už rozhodně stal a Mistborn mi přijde jako ideální kousek na představení jeho tvorby.

Tak tedy k hodnocení. Nejdříve k plusům. Finální říše se mi až překvapivě líbila. Autor mě rychle vtáhl do děje, což se ne vždy podaří. S tím souvisí i autorův styl psaní, který je opravdu neuvěřitelně čtivý, ve fantasy žánru v tomhle Sandersona předčí málokdo.

Dále bych pochválil opravdu hodně zajímavý a originální systém magie. Opět, dlouho jsem se s takhle kvalitním nesetkal. O samotném světě jsme se zatím nedozvěděli moc a nezdá se, že by nějak překypoval silnými fantasy prvky, ale zase je zahalený záhadou a je to udělané brilantně, což často cením ještě víc.

A jako finální velké plus - konec, respektive posledních cca 200 stran. Události se sice nevyvinuly nijak překvapivě, ale četlo se to dobře, i skvěle, příběh byl doveden do více než uspokojivého konce a hlavně se nyní opravdu těším na další díl, protože Sanderson mě přiměl ptát se na zajímavé a zásadní otázky.

Každopádně nějaké mínusy by se také našly. Prvním jsou postavy - ty nevidím jako úplný mínus, spíš takový neutrál. Kromě Kelseira mě nikdo moc nezaujal, hlavní hrdinka byla taková tuctová, takových je ve fantasy žánru tuna. Ale pořád mi postavy přišly lidské a ne tak špatné jako například v Kronice královraha.

Ale velkým mínusem je pro mě to, že by kniha mohla být poloviční. Možná i méně než to. Nejsem typ čtenáře, co potřebuje akci. Naopak. Akce funguje nejlépe, když je v knize dobře vyvážená - na tom stojí mé výše zmíněné oblíbené série. Jenže ty zvedají skvělé dialogy, vývoj postav, odhalování světa a tak dále a tak dále. Ve Finální říši mi přišlo, že velká část knihy skutečně byla jen výplň a stávalo se mi často, že jsem něco chtěl i přeskočit.

Ale navzdory tomu, knihu jako celek hodnotím opravdu pozitivně, plusy tam totiž byly tak velké, že převážily i tyto hluchá místa. Umím si představit, že další díly, nebo Sandersonovi jiné série, se zapíší mezi mé oblíbené fantasy. Zvlášť, když se podle všeho nesou v dospělejším duchu - Finální říše pořád trochu balancovala na hraně YA, ale jen chvílemi a nijak mě to nerušilo.

Za mě 4*. Do dalšího dílu se hned pustím a věřím, že bude minimálně stejně kvalitní.

1 24.02.2021

Hm... jsem zklamán.

Černá legie patří k mým nejoblíbenějším sériím, konkrétně tedy mluvím o "Knihách Severu", ale tohle volné pokračování bohužel zdaleka nenaplnilo mé očekávání.

Na Černé legii se mi nejvíce líbilo to, že příběh byl velice originální. Ať už to bylo tím, že "hrdinové" vlastně stáli na straně zla, nebo i velice stručným způsobem vyprávění, který zařídil to, že knihy byly doslova napěchované dějem.

Tady bohužel nic takového není. Černá legie po většinu knihy nepracuje pro nikoho, pouze putují a mně se tak zdá, že skoro polovinu knihy chybí děj, je to spíše jako soubor téměř nesouvisejících povídek.

To je ale ke kritice asi všechno, knížka pořád byla dost dobrá, jen zdaleka nedosahuje úrovně původní série. Abych tedy přidal i nějakou chválu:

Postavy jsou pořád hodně drsné a ve fantasy světě originální a ve stejném duchu se nese skvělý, vojácký humor.

Bylo tam opět několik zajímavých fantasy prvků a samotné finále jako obvykle stojí za to. Několik věcí mě překvapilo, krásně se mi to představovala a nechyběla realističnost, krásně kombinovaná s epičností.

Jen mě zkrátka tak trochu mrzí, že hrdinné bojování a umírání za zoufalý utlačovaný národ bojující proti temným Pánům stínu zkrátka není to, co čekám od Černé legie. Chápu, že autor nemohl psát to samé zase od začátku, ale možná bych spíš preferoval, aby tedy žádné pokračování nevzniklo - protože jak říkám, i když knížka sama o sobě vůbec není špatná, série Černé legie kvůli ní podle mě trošku ztrácí svou tvář, která se mi předtím tak líbila.

PS: Toto hodnocení vesměs platí i pro další díly série, které bohužel nejsou vydány v češtině.

1 08.11.2019

Tak jsem se k této povídkové knize od mého oblíbence Stevena Eriksona konečně dostal. Za tři hodinky jsem to přečetl a musím říct, že jsem se nad tímhle bonusem k mému milovanému Malazu skvěle bavil.

Podle některých negativních hodnocení níže usuzuji, že lidé si od této knihy slibují něco úplně jiného než by měli. Tohle nemá s klasickým příběhem Malazské knihy Padlých nic společného.

Potoky krve jsou složeny ze tří humorných povídek. Ani jedna z nich nevypráví nijak překvapivý, komplikovaný či extra dramatický příběh. Povídky zkrátka stojí na výborném černém humoru a na zajímavých místech, oplývajících temnou ale zároveň až legračně absurdní atmosférou. V tom nejlépe plní úlohu povídka poslední, Zdraví mrtví, která je z knihy určitě nejsilnější a vyplatí se na ní počkat.

S kvalitou Malazské knihy Padlých se to samozřejmě vůbec nedá srovnávat, ale to ani nebyl autorův účel. Já se ale smál, četlo se to snadno a rychle a dokonce mě to i přimělo se nad některými myšlenkami pozastavit.

Pro skalní fanoušky Malazu, kteří se smáli u pasáží Tehola a Bugga nebo šíleného kněze Iskarala, je tohle povinnost.

1 21.10.2019

Tak mám za sebou finále Malazské říše. I když abych byl přesnější, o finále se tady vlastně ani mluvit nedá, protože se nejedná o žádné vyvrcholení série, kterým byl pro MKP Chromý bůh - to je ale proto, že všechny díly fungují vesměs zcela samostatně a tak se to knize vlastně nedá ani vyčítat.

A to já ani nemám v úmyslu. Assail se mi totiž poměrně dost líbil. Mým hlavním problémem s jednotlivými díly Malazské říše bylo to, že Esslemont v každé knize představil celou řadu linií a postav, které ale ve výsledku neměly vůbec žádný smysl a fungovaly čistě jako vata. V Assailu se něco takového objevilo taky, ale bylo to značně zredukované, což knize hodně pomohlo.

Esslemont se tak mohl věnovat starým známým postavám, ke kterým má čtenář už vytvořený vztah z dřívějška a nemusí je tak pár set stránek poznávat, aby pak zjistil, že stejně neměly vůbec žádnou roli. V Assailu tak Esslemont měl možnost rozvinout charaktery, které Erikson nechal otevřené, nebo je jen nastínil. A právě to podle mě měl být smysl série od začátku. Je velká škoda, že se k tomu Esslemont takto postavil až v posledním díle, protože celá série mohla být mnohem silnější.

Dále bych pochválil to, že v knize bylo opravdu hodně akce, cítil jsem napětí a malazská atmosféra z téhle knihy opravdu dýchala celou dobu, což se mi u Malazské říše moc nestávalo. Zredukování zbytečných linií opravdu bylo největším plusem, který umožnil to, že jsem se u každé linie o postavy aspoň trochu bál a jejich osudy mě skutečně zajímaly a věděl jsem, že mají opravdu smysl.

Naopak největším mínusem knihy je nenaplněné očekávání. Kontinent Assail měl být tím nejstrašlivějším místem na ve světě Malaz. Erikson to několikrát zmínil v Malazské knize Padlých a Esslemont to ve svých knihách nastiňoval neustále. Vždyť i první třetina této knihy se věnovala vesměs tomu, že připravovala čtenáře na to, na jak strašlivé místo se vlastně vydává. No a i když nechci nic vyzrazovat, je třeba říct, že realita je pak bohužel velkým zklamáním.

K dalším mínusům pak patří tradičně slabší finále - nic tak hrozného jako v Návratu Rudé gardy, Meči z kamene nebo Krvi a kostech to ale nebylo, některé části mě i zaujaly. Jen to mohlo být zase o něco lepší, zvlášť u finálové knihy.

Další co bych vytkl je fakt, že navzdory tomu, že se jedná o poslední díl série, autor toho nechal opravdu hodně otevřeného. Nezbývá než doufat, že to byl záměr a Erikson se těmto věcem bude věnovat ve své Toblakai trilogii.

Jak jsem ale již naznačil, Assail je jinak velice povedená kniha, druhá nejlepší ze série po Jablko, žezlo, trůn. Škoda slabšího finále a nenaplněných očekávaní, mohl jsem hodnotit i výše. Za mě 4* s odřenýma ušima. A co se týká hodnocení Malazské říše jako celku, tam bohužel nemohu dát víc než 3*.

1 18.10.2019

Bohužel, jak jsem očekával, kniha na skvělé Jablko žezlo trůn nenavázala a vrátila se k nanejvýš průměrné kvalitě předchozích dílů Malazské říše. Hodnotím ji jako druhou nejslabší Malaz knihu, hned po Návratu Rudé gardy.

Zajímavé je, že mi tentokrát vadilo úplně něco jiného než u zmíněného Návratu. Tam mě štvalo spoustu dějových kiksů, chaotický styl psaní, nelogičnosti, prznění postav a linií a tak dále. U Krve a kostí o nic takového nejde. Vše okolo děje je zvládnuto bez problémů, kiksy tam nejsou, kniha oproti Návratu dobře drží při sobě a ve psaní se Esslemont neskutečně zlepšil. Ale bohužel... je to hrozná nuda.

Krev a kosti se zatím ze všech dílů Malazské říše dotýká hlavní ságy nejméně, což je pro Esslemonta výhoda v tom, že nemůže pokazit očekávání a nasekat tam chyby. Na druhou stranu je to ale velký mínus, protože Esslemont jednoduše nestíhá zaujmout vlastními postavami. Jablko žezlo trůn fungovalo kvůli tomu, že tam Esslemont zkrátka jen převzal připravené linie od Eriksona a víceméně v nich jen pokračoval, nemusel představovat nic svého. Tady se ale snaží z vody uvařit rádoby 5-10 linií, ze kterých ve skutečnosti ale má smysl tak jedna. Postavy z drtivé většiny neznáme, nemáme čas si je nijak oblíbit, jejich příběh nás nezajímá a ještě to horší dělá ten fakt, že čtenář z předchozích knih ví, že většina postav a příběhů dostane ve finále nějaký neuspokojivý useknutý konec a pak už se nikdy neobjeví.

Tak to u Esslemonta bylo bohužel vždy a mě už teda nebaví každou knihu poznávat desítky linií a postav, které se nakonec ukáží jako zbytečná vata. Samozřejmě, tady má Esslemont velkou nevýhoda v tom, že jeho série je zkrátka doplňující. V tom případě by ale měl knihy pojmout jinak - stručněji, zaměřené jen na jeden problém a nedělat je zbytečně podobné těm Eriksonovým, kterým se takhle bohužel nemůžou rovnat.

Korunu mé nespokojenosti pak dalo tradičně hrozné finále. Tentokrát opravdu zklamaly snad všechny linie.

Abych ale jen nekritizoval, Esslemont umí krásně podat prostředí. V knize ukázal spoustu skvělých fantasy prvků a nejednou zaujal tajemností nového prostředí či nových národů. To bohužel knihu utáhlo tak 100 stran a ne 600.

Vracím se ke slabým 3*.

1 05.09.2019

Příjemné překvapení, ale... kde začít? No, tak asi od prvního dílu.

Jako velký fanoušek Malazu jsem se do Malazské říše pouštěl s velkým očekáváním. Noc nožů jako taková úvodní novela nenadchla ani nezklamala, byla takovým příjemným bonusem. Moje očekávání a nadšení pro tuto vedlejší sérii ale spadlo prakticky na nulu po Návratu Rudé gardy, kde se mi nelíbilo víceméně nic, kniha byla plná dějových chyb, chaosu, zbytečných linií a postav a 3* ode mě kniha dostala... vlastně ani nevím za co. Asi tak nějak z milosti a protože to pořád ještě je Malaz.

Do Meče z kamene jsem se pustil s velkým časovým odstupem a tentokrát bez očekávání. A to bylo asi dobře, protože kniha mě moc příjemně překvapila!

Ano, pořád si myslím že Esslemont se místy snaží neúspěšně kopírovat Eriksona a nějaké linie jsou prakticky o ničem, respektive fungují jako vata.. ale progres oproti Návratu Rudé gardy je v této knize enormní.

Je to hlavně proto, že Esslemont to oproti předchozímu dílu zjednodušil. To je rozhodně prospěšné, protože postavy konečně dostávají prostor a proto je člověk může začít mít i rád. Celkově atmosféra je mnohem silnější, pomalu se buduje a autor nám nabízí pohledy ze všech stran konfliktu, což je typicky malazské.

Taky musím Esslemonta ocenit, že zapracoval na malazském humoru a nabídl nám konečně nějaké podařené mariňáky.

A takhle bych mohl pokračovat dál. Ve zkratce, Esslemont vylepšil téměř všechno. Postavy, děj, styl psaní, prostředí.

ALE....

Bohužel, knihu pro mě v mých očích strašně haní nevyužitý potenciál, který Esslemont má a úplně jej ignoruje.

Jako příklad uvedu to, že kniha se odehrává na Bouřné hradbě. Vidíme tam útoky tajemných Bouřných jezdců a tak dále. To je linie, kterou Erikson už od nějakého šestého dílu nastiňoval a Esslemont sám to dělal v Noci nožů. Oba nám naznačovali, že Bouřní jezdci mají nějaký cíl, nejsou jen zlí, je v nich nějaká záhadnost.. no a Esslemont o tom napíše knihu, ale nevysvětlí nic. Uzavře tu linii a předstírá, že všechno to navnazování tam zkrátka nebylo.

A takových věcí je tam bohužel víc, i když tahle je pro mě největší a neodpustitelná.

A druhou velkou chybou této knihy je pro mě závěr. Ten je totiž ještě horší než v Návratu a tam se mi finále sakra nelíbilo. Nechci moc prozrazovat, ale ve zkratce se dá říct, že kromě jedné dvou postav.. jsou všechny linie k ničemu. Opravdu. Tahle kniha by nemusela existovat a pro příběh celé ságy by to téměř nic neznamenalo.

A na závěr musím říct, že ačkoliv progres tam samozřejmě je, tak že bych Malazskou říši hltal jen z poloviny tak jako MKP, to se bohužel říct nedá.

Zatím tedy zůstávám u 3*, ale jsou to určitě silnější 3* než u Návratu. Takových 70%. Ale pokud bude kvalita takto vzestupná a Esslemont zapracuje na finále, příští díly by mohly být hodnoceny o dost lépe.

1 06.08.2019

Do třetice všeho dobrého.

Už opravdu dlouho se mi nestalo, abych knihu s takovou chutí prolétl za dva dny. Tradičně slabší začátek mě tentokrát už nijak nezarazil, zkrátka jsem ho naopak přečetl co nejrychleji, abych se dostal k tomu, na co jsem se opravdu těšil. A rozhodně mě to nezklamalo.

Kniha má opět trochu jinou strukturu než předcházející díly. Máme zde totiž opět více linií, z čehož některé jsou formou flashbacků a kniha je nám tak vlastně podávána jako taková skládačka. Postupně dostáváme jednotlivé kousky a je jen na nás, za jak dlouho nám začnou správně zapadat.

Hodně se mi v tomto díle líbilo prostředí. Nehezká rebelská základna plná otrávených starých veteránů, obklopených nejrůznějšími kreaturami z pouště, jejímuž fungování vlastně nikdo nerozumí. Například mluvící pohybující se kameny, které si z vojáků svým způsobem neustále střílejí, byly naprosto skvělé, připomněly mi malazský humor.

Kromě toho samozřejmě nechybělo pár klasických zvratů, surovost světa a války a hlavně skvělé postavy, které se zase více vybarvily. Tento díl taky hodně posílil na stránce emoční, v některých částech jsem měl na krajíčku.

Už se pomalu stydím za svojí měkkost, ale nemůžu zase hodnotit jinak než plným počtem. Za mě je to i díky skvělému hořkosladkému konci nejlepší díl série.

Jasných 10/10, stejně jako pro celou sérii, která si rozhodně zaslouží své místo mezi velikány fantasy žánru.

1 28.07.2019

Obdivuhodný, skvěle zpracovaný projekt. Kniha je úmyslně vytvořena tak, aby byla přístupná pro děti s různými postiženými - což souvisí s tím, že mám autor celoživotně bojuje se závažnou zrakovou vadou.

Kromě tohoto motivu, který knihu v mých očích svým způsobem zvedá na jinou úroveň, je třeba pochválit i samotné povídky, které jsou krásně různorodé, originální a kouzelné, jak pohádky mají být. Načteny jsou navíc také precizně.

02.04.2021

Za mě zatím nejlepší díl.

Nebudu se rozepisovat, platí to samé, co u předchozích dílů. Ve zkratce, Archiv je pomalá série, zaměřená na svět a postavy. Tentokrát mě ale mnohem víc bavil hlavní děj a hlavně flashbacky + jsem konečně měl pocit, že se alespoň blížíme k bodu, kdy se to celé rozjede. Za mě tedy velký palec nahoru.

Ale vzhledem k tomu, kolik mám za sebou stran, mi nepřijde, že by moje odměna za jejich přečtení byla dostatečná. Zůstávám u 4* a už teď můžu skoro s jistotou říct, že se nepřidám k uctívačům téhle série. Pokud se ale bude vzestupná kvalita udrží a tempo se ve finálních dílech zlepší, věřím, že si alespoň ten pátý díl u mě 5* vyslouží.

31.03.2021

U této knihy platí vesměs všechno, co jsem psal u prvního dílu.

Zajímavý svět a systém magie, výborná práce s postavami, záhadná atmosféra, skvěle zvládnutý přísun otázek a odpovědí, stále se lepšící styl psaní. Archiv Bouřné záře je série s obrovským potenciálem, ale děj, respektive jeho nedostatek, ji bohužel pro mě drží zpátky.

Je třeba říct, že v tomto díle se toho stalo o dost víc, než v prvním, a celkově se mi asi líbil o něco víc. Když se nad tím ale člověk zamyslí, tak jsme pořád vesměs ve stejné situaci, jako na začátku knihy - víceméně. Ano, vztahy mezi postavami se vyvinuli a máme nějaké nové informace atd., ale ve větším měřítku se nestalo opět skoro nic. Je to hrozná škoda, opravdu to působí, jako že Sanderson chtěl za každou cenu vytvořit masivní sérii na úrovni Kola času. Jak jsem psal u prvního dílu, věřím, že série bude ve výsledku určitě skvělá, ale knihy samostatně moc nefungují a já zatím navzdory všem těm kladům cítím spíš zklamání a tak nějak mi dochází trpělivost.

No, zlepšení oproti prvnímu dílu tam pořád bylo, ale začínám se smiřovat s tím, že Sanderson nebude můj šálek kávy. Uvidíme, ve čtení zatím budu pokračovat.

21.03.2021