rozalski komentáře u knih
Letos jsem věnoval nejvíc čtenářského času Rushdiemu. Začalo to Světem knihy, kde se (nepochopitelně!) tahle knížka rozdávali zadarmo. Tak jsem konečně otevřel svůj výtisk, který mi doma už pár let ležel. A přečetl jedním dechem. A hned se hnal po dalších.
Jedna z mála antologií, kde mě bavil téměř každý příspěvek. Víc možná eseje než povídky.
Dlouho jsem odkládal. Možná právě kvůli tomu, jaká je kniha kult a já se bál zklamání. Po přečtení už ten kult kolem knihy naprosto chápu!
Pro mě jednoznačně kniha roku, možná i desetiletí! Ale věřím, že ne každému Topolův styl sedne.
Nechápu všeobecné nadšení. Pro skalní čtenáře asi ok, pro nás ostatní nic moc.
Skvělá sbírka povídek. První kousek slabší, ale pak už je to jedna velká jízda. Autorova představivost nezná mezí.
Je divné tuhle knihu hodnotit. Kdo přečetl z povinnosti, tomu se líbit nebude. Kdo se k ní vrátil jako dospělý, pochopil, že tahle kniha do školní povinné četby nepatří, ale do povinné výbavy dospělého čtenáře ano.
O něco slabší (nejen počtem stran) než Edita Farkaš* vydaná o rok později. Ale i tak síla.
Není to lehké čtení. Není to pravý historický román, není to pravý magický realismus. Je to kniha, která využívá mnoha různých žánrů, které zároveň paroduje a zároveň si z nich bere to nejlepší. Kdo vydrží, bude odměněn parádním čtenářským zážitkem.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Neustále se k ní vracim!