Abbey Road
Když slavní Beatles v roce 1969 natočili svou snad námětově nejbohatší desku, nemohli tušit a dodnes určitě netuší, že o dvacet let později bude na náměty textů jejich písní napsána kniha sci-fi povídek. Album Abbey Road nabízí sedmnáct textů na ty nejrůznější náměty. Vzniklo tedy sedmnáct povídek, a protože verše Johna Lennona i jeho přátel skutečně nabízejí motivy z jiných světů, nemohou povídky pochopitelně patřit jinam než do světa fantastiky. Pravda, někdy si autor vyložil tyto texty poněkud volně, avšak věrně se snažil zachovat atmosféru, která na člověka dolehne při poslechu těchto písní, atmosféru fantastického světa a jiných vesmírů, atmosféru veršů, nad jejichž výkladem by mohli literární vědci trávit staletí. A pokud výsledný dojem někomu připadá až příliš pochmurný, je to možná i odrazem doby, v níž kniha vznikala. Dvě povídky z této sbírky (Nos to závaží a Její veličenstvo) se mohou chlubit tím, že získaly Mloka, tedy první místo v soutěži o cenu Karla Čapka v letech 1986 a 1987.... celý text
Komentáře knihy Abbey Road
Přidat komentář
Paradoxně první povídky, díky kterým získala tato zbírka "povídek ze šuplíku" obal a které mněly být jejím hlavním lákadlem, pro mne byly naprosto nestravitelné a stálo mne hodně úsilí je dočíst a pokračovat dál. Naštěstí kvalita se směrem k závěru rapidně zlepšuje, takže to nakonec přeci jen nebyly vyhozené peníze a hodně povídek si budu ještě dlouho pamatovat.
Pár povídek je příliš psychedelických a dalo práci je učíst, ale většina fakt výborná, ať už ty ryze české anekdoty, tak ty světy, kde je něco jinak (tam je Pecinovský nejsilnější v kramflecích).
Některé povídky mě až tak nezaujaly, ale většina se mi moc líbila. Místo poslední povídky "Její veličenstvo" doporučuji přečíst rovnou celý román Plástev jedu, který z ní vychází.
Skvělá sbírka povídek. První kousek slabší, ale pak už je to jedna velká jízda. Autorova představivost nezná mezí.
Nechápu to nízké hodnocení. Ty povídky jsou slušný. A přečtu si to někdy zas. Moje oblíbená od Pecinovského
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Část díla
![]() |
Její Veličenstvo 1989 |
![]() |
Konec 1989 |
![]() |
Král Slunce 1989 |
![]() |
Maxwelovo stříbrné kladívko 1989 |
![]() |
Miláčku! 1989 |
Josef Pecinovský také napsal(a)
| 1999 | Házím ti laso, kamaráde |
| 1990 | Plástev jedu |
| 2016 | Areston |
| 1991 | Abbey Road |
| 2007 | Vejce s ozvěnou |

91 %
78 %


Všichni sem ... stojí to za to, přijít, porozhlédnout se tu, a nahlédnout do všech 17 vrstev světů...
Opičí prst vystřeluje jednu otázku za druhou.
Ne! Počkej, to asi nebude robot, za tu cenu!
Hovoří dost nahlas, slyšíš ho, mluvíš na něj, ale ONO neodpovídá... "Miláčku!" ... You didn't need me anymore!
Sníš o zahradě hlavonožců, či o ráji chobotnic? Pozor! Cesta zpět se pomalu uzavírá ... I want you!
Kdo jsi?
Nejděsivější na tom všem je to děsivé ticho.
"Protože svět je kulatý. Jen kolem mě se otáčí."
Strneš už při prvním pohledu do jiného světa... třeba tenhle byl cihlově červený!
Ne, kdepak, neustrnula jsem na vavřínech, ale trochu úžasem přeci jen, nad autorovou fantazií. Pocity surreálná mě v podstatě neopouštěly, kdykoliv jsem pokračovala v cestě jeho fantazijními krajinami, místy to jsou trochu krutá místa ... "bahnitá pláň se táhne do nedohledna" ... "inkviziční rada kontrastuje s matnou šedí zástupů"
...a ty stále tvrdíš, že "svět je kulatý" ... tak vidíš , netvrdím to jen já...
Tak tohle mě dost bavilo. Bylo to od pana Pecinovského odvážné pustit se do broučích textů, a vyšlo to!
Brouzdat se těmito povídkami tak budu asi ještě nějaký čas, ony totiž chtějí tvůj čas, přímo si ho vyžadují ... a pak září!
"Počkejte přeci, přátelé, nepohasínejte ještě!"