Plástev jedu

Skvěle vymyšlený svět, kdy zpočátku máte dojem, že kromě obrovských staveb nad povrchem země už neexistuje okolní život. Příběh vás vtáhne do klaustrofobních chodeb, transportních vozíků, ubikací velkých tak akorát na to, abyste se v nich nějak poskládali do řízeného spánku. Neustálý nedostatek světla, byť umělého, vzduchu, který by se dal dýchat, aniž byste k tomu potřebovali vybavení nebo genetické úpravy...a propo..popis matky je pro otrlejší povahy. Ostatně celá líheň je místo, při jehož popisu vám nebude dobře. Celý příběh je temný, depresivní, bez srandiček a vtípků. Za mě skvelé, za plný počet hvězd.

Velmi originální námět.
Námět a děj opravdu velmi originální, nevzpomínám si, že bych ve svém životě něco podobného zažil (a to čtu Scifi dobrých 55 let). Při poslechu - líčení scén ze života "trubců" mi běhal mráz po zádech, ale tato syrovost je zde na místě. Mráz po zádech mi běhal i z toho, že naše civilizace směřuje k něčemu takovému.
Děj je napínavý, scény se dynamicky střídají, tak jak to má být. Půl hvězdičky dávám dolů, protože pro mne byl děj občas méně přehledný a trochu mne rozladilo zakončení. Přesto jednoznačně knihu doporučuji, moje výtky jsou jen drobné vady na kráse.

Plástev jedu je příjemná oddechovka, která se čte velmi lehce. Styl Josefa Pecinovského je nenáročný, děj hezky plyne a kniha se tak skvěle hodí k odpočinku. Postavy jsou archetypální, což ale v tomto případě nevadí – do stylu příběhu to dobře sedí.
Jednou z nejsilnějších stránek knihy je zajímavá myšlenka lidí fungujících jako dělnice v úlu. I když příběh nevyvolává žádné velké emoce, tato originální premisa mě zaujala. Doporučil bych knihu každému, kdo si chce oddechnout od velkých sci-fi titulů a hledá něco jednoduššího a nenáročného.

Tuto knihu jsem s odstupem několika roků přečetl dvakrát, což by na první pohled pro ni mohlo vypadat jako dobrá deviza. Jenže ono tak úplně ne. Četla se sice dobře v tom smyslu, že děj odsýpá, jenže to je málo. Po prvním přečtení mi v hlavě ulpěl dojem, že autor dobrou myšlenku poněkud pokazil zbytečným moralizováním ústy hlavní postavy ( ve smyslu "jak zrůdný je systém, v němž miliony dřou na pohodlný život hrstky"); ne že bych s myšlenkami autora nesouhlasil, ale autor by podle mě k poselství, které chce knihou sdělit, měl čtenáře přivést nenásilně (aby čtenář nabyl dojmu, že na to přišel sám), ne aby mu své názory rovnou vyklopil formou přednášky.
Při druhém čtení roky později jsem se víc soustředil na detaily a bohužel jsem dospěl k závěru, že Pecinovský svůj vymyšlený svět dost nepromyslel, což mu ubírá na věrohodnosti. Můj hlavní dojem byl, že Pecinovský příliš megalomansky rozhazoval velká čísla, aby dodal na váze morálnímu rozhořčení, kolik životů otroků je třeba obětovat pro pohodlí hrstky vyvolených. Všechny pevniny jsou prý do výšky až tří kilometrů zastavěny jednolitou hmotou několika set úlů, každého rozděleného na desítky pláství. Na jednom místě se píše, že plástev A 24 (místo děje knihy) měla pět set miliard (!) pracujících otroků-trubců, na jiném, že měla pět set pater do výšky dvou kilometrů a rozlohu 50 000 kilometrů čtverečních (což je zhruba rozloha Slovenska). To by pak ovšem celý svět musel mít desítky či stovky bilionů člověčích jedinců, což je prostě naprosto absurdní představa mimo jakoukoli uvěřitelnost. A to nehledě na to, že na jiném místě autor uvádí nižší počet trubců v plástvi, 100 miliard, což poněkud ukazuje na ledabylé zpracování příběhu (a vůbec, že miliardami se tu žongluje bez rozmyslu).
Taková kolosální robotárna, jejíž fungování je popsáno jen z části na jednotlivostech, by vyžadovala kolosální dodávky energie, surovin, vzduchu, zpracování odpadu atd. a náročné řízení (s nímž v knize pomáhá počítač s umělou inteligencí) a tady vyvstává další otázka, zda by těm privilegovaným stálo vůbec za to takový náročný kolos provozovat. Vždyť miliardářská smetánka našeho dnešního skutečného světa má stejně luxusní nebo možná ještě luxusnější život, než jaký žijí vyvolení v Pecinovského knize, a vůbec k tomu nepotřebuje stovky miliard otroků zavřených v obří kleci. Možná snad Pecinovský chtěl napsat nějakou alegorii na život v komunistickém vězení, ale pak se mi zdá celá kniha příliš prvoplánová. Dějiny přece ukazují, že pro mocné je výhodnější, než honit bičem do práce otroky, dát lidem osobní svobodu, nechat je, ať se honí za osobním prospěchem, a pak je více či méně nenápadně oškubávat.
Na autorovu obranu by snad bylo možno uvést, že nikdy nevíme, jestli těm nejzazobanějším a nejmocnějším někdy "nerupne v bedně" (mít otroky může být známkou prestiže, i když se to ekonomicky nevyplatí), ale už to, že mě Plástev jedu přiměla pochybovat o své uvěřitelnosti, ukazuje spíš na to, že je to prostě "béčko".
P.S. Komentující, kterým se u knihy vybavil jakýsi "eurosocialismus", nemají zřejmě dostatečně vyvinutou schopnosti se pořádně zamyslet.

Dalo se číst

Zajímavý nápad, ale zpracování mě úplně nepřesvědčilo. Postavy nejsou napsané dost do hloubky, jsou to jen nosiče děje v atraktivním prostředí. To mě obvykle trochu odrazuje, protože to vede k tomu, že mě nezajímá, kdo jak skončí. Zápletka není nijak zvlášť složitá. Klasické narušení zavedených pořádků, které spustí kaskádu událostí. Nápady ohledně plástve se mi líbily, i když mi přijde, že cestou k luxusu pro vyvolené je spíše větší robotizace a automatizace a snížení počtu obyvatel. Zotročování lidí ale je stará osvědčená klasika a těžko ji lze Pecinovskému vyčítat, když ji málokdo má za zlé Huxleymu. Je pravda, že Huxley s ní pracoval v době, kdy slovo robot existovalo pouhých 12 let, ale zase u někoho, kdo se narodil u nás těsně po válce, zažil celý socialismus a pak po revoluci vydá tohle, si člověk nutně klade otázku: "Takhle se část jeho generace cítila? Jako trubci v plástvi, kteří dřou na pár vyvolených?". Nemyslím, že kniha vznikala se záměrem být něčím víc než zábavou na deštivou sobotu, ale určitě něčím víc být mohla. Pokračování ani nemám chuť vyhledat, ani bych se mu nevyhýbala, kdybych na něj náhodou narazila. Příběh je pro mě dostatečně uzavřený i s otevřeným koncem.

Četl jsem jako kluk v Rodokapsu, takže když jsem viděl na pultech knihu, musel jsem ji koupit. Zajímavě vykreslený postapokapyltický svět, kde lidé živoří v obřích mrakodrapech a pracují jako včelky a trubci pro par vyvolených. Kniha se dobře čte, představa, že bych žil jako trubec jen pro práci a množení... brr. Kdo má podobný žánr rád, může si k mému hodnocení nějakou tu hvězdu přihodit.

(SPOILER) ! MOŽNÉ SPOILERY !
Poslouchal jsem jako audioknihu, takže možná budu psát některá jména blbě :-)

Nemůžu dát více než 3 hvězdičky. Fakt ne. Celý ten svět mi totiž přijde docela hloupý a chování aktérů idiotské (zejména ctihodného Zvady a mocného Durhamu). Plástev je navíc pěkně pitomě navržená. Plus jsem si myslel většinu knihy, že je stavěná do hloubky do země a ne do výšky. A proč by technicky vyspělá společnost musela používat jako pracovní nástroje lidi, se kterými jsou jen problémy, místo strojů?

Dále mi vadilo neobyčejně vysoké množství zvratů v ději. Ze začátku to bylo fajn, ale jak hodiny poslouchání přibývaly, přišlo mi to stále více otravné.

Jestli si pořídím další díl, si ještě velmi dobře rozmyslím. Poslouchal jsem v autě při dlouhém řízením, na to je to OK. Možná, až zase někam pojedu a nebude k dispozici nějaký Kotleta, sáhnu opět po tomhle.

Edit: Ještě jsem zapomněl pochválit namluvení audioknihy. To bylo fakt dobré až výborné. Za to palec nahoru.

Na to, že se jedná v podstatě o rodokaps to mělo spoustu zajímavých nápadů, dobrou celkovou strukturu, smysluplný příběh a sympatické hlavní postavy. Ne že bych si z toho sednul na zadek, ale rozhodně to bylo dost nadprůměrné.

Každopádně ze všech dystopií co jsem četl je tato snad nejdystopičtější, kde se lidé redukují na pouhé nástroje.

Prvé „domovské“ sci-fi, ktoré ma naozaj bavilo. Prvý šok prišiel hneď na začiatku, keď som vôbec neodhadla, kto bude protagonista a odvtedy sa príbeh uberal kľukatými cestičkami, pričom ma na každej zákrute prekvapoval viac a viac. Oceňujem hlavne to, že boli morálne rečičky zatlačené do úzadia, autor ich nepchal čitateľovi do uší každú minútu a keď už vyplynuli, bolo to prirodzené.
Bola to skrátka parádna jazda.

V napětí až do konce.

Začátek byl skvělý, prostředkem jsem se prokousával o poznání pomaleji (postavy mění identity a všemožně se nahánějí), konec zase řádně nabral obrátky.

Aj rodokaps dokáže prekvapiť. Ako názov článku (recenzie) by sa to úplne hodilo a stručne povedané (napísané), príbeh a najmä nápad ma skutočne milo prekvapil. Veľmi dobre sa príbeh čítal, v podstate nemá dej hluché miesta (hoci niektorí to tak určite nevidia) a čo sa týka potenciálu, nuž uvidím, pretože si určite prečítam aj pokračovanie. Som skutočne zvedavý, kam to autor posunie, pretože priestor a potenciál má myšlienka ľudského úľu obrovský. Za mňa veľmi príjemné sci-fi prekvapenie v roku 2022, hoci knižka vyšla už v roku 1990. Lenže vtedy som neochvejne tvrdil, že v sérii rodokapsov vychádzajú lem samé sprostosti. Dnes som sa presvedčil, že som našiel výnimku.

U této knihy moje zaujetí hodně kolísalo. Hned na začátku jsem se začetla a moc mě to bavilo. Připadalo mi to jako skvělý nápad a úplně jsem to viděla před očima. Ale někde před půlkou už mě to bavit přestalo a měla jsem pocit, že děj neutíká a že to vlastně nikam nesměřuje. Až úplný konec se mi zase líbil. Vyhovuje mi, jak to skončilo a do dalších dílů už se pouštět nebudu. Ale přesto nemůžu říct, že by to byla špatná kniha. Pořád ve mně převládá pocit, že nápad to byl opravdu dobrý.

Vynikající, staré ale prostě vynikající. Jasně, závěr je trošku old time klasika, ale jinak moc pěkně vymyšlený svět obzvláště v dnešní době. Jsem zvědav, jak autor udrží laťku v dalších dílech. Ale v 1. se mi líbí, že autor se nebojí některé postavy zabít a i já jsem byl občas překvapený. A to se po stovkách přečtených knih prostě cenní!
Dávám 5/6 hvězd a doporučuji. Nebýt trošku klišé závěru, možná by se dostala do mé top 20.

Hodně zajímavý svět. Myslela jsem, že se to bude ubírat trochu jiným směrem, ale bavilo mě to. Konec mi stačil, takže do dalšího dílu asi nepůjdu. Ale kdo ví....

Skvěle vykreslený postapokalyptický přelidněný svět, kde většina lidí žije v plástvích připomínající strukturu včelích úlů.

Tato kniha byla prvně vydaná už v roce 1990 jako rodokaps, ale funguje i dnes. Pokračování už mám připravené.

Zajímavá myšlenka, dobře zpracovaný příběh a také mi vyhovoval otevřený konec. Ale absolutně mi nevyhovuje způsob jakým je tato kniha napsána. Sice se nejedná o klasickou bezdějovou knihu, které všeobecně nemám příliš ráda, ale té akce a napětí je zde strašně málo. Přitom prostor pro větší dynamiku a napětí v příběhu tady rozhodně byl. Audiokniha je načtena dobře a načetl jí pan Luboš Ondráček.

Kdybych nevěděla, kdo to napsal, tipovala bych asi něco mezi Heinleinem a R. K. Morganem. Určitě bych netipovala českého autora.

Pokud jde o Plástev a její děj, začátek a střed se mi moc líbil, ten konec mi už připadal dost jako ty části z Heinleina, které úplně tak nemusím.
O takovém "hmyzím společenství" jsem před nedávnem četla v Mellickovi, tak to teď bylo trochu takové déjà vu.
Ale dost se mi to líbilo. Pro mě nový objev zajímavého autora. Jdu se shánět po nějaké další jeho knize.