Richard Skolek komentáře u knih

(SPOILER) Zápletka je jednoduchá Jess přijíždí za svým bratrem Benem do Paříže s tím, že u něj pár dní zůstane, Ben ovšem zmizel. V celém domě panuje zvláštní atmosféra a ostatní nájemníci jsou povětšinou velmi nepřátelští. A jak Jess po bratrovi pátrá, zjišťuje, že nic není takové, jak se zdá. Docela dobré, ne? Kniha ale na všech úrovních naprosto selhává.
Nejprve k samotné záhadě. V jádru je dobrý nápad, ale zpracování je dost nešťastné. Příběh je vyprávěný jak Jess, tak několika nájemníky, kteří ví, co se stalo, ve vnitřních monolozích se ovšem strategicky cenzurují tak, abychom se velice dlouho nic nedozvěděli. První polovinu knihy je to samé byl tam on, ale nedozvíme se kdo, stalo se to, ale nedozvíme se co. Působí to uměle a křečovitě a brzy to čtenáře začne rozčilovat.
Samotné pátrání pak představuje další zásadní zklamání. Záměrně jsem ho dal do uvozovek, protože Jess v podstatě nijak nepátrá. Nedočkáme se žádných dedukcí, žádných chytrých úvah, nic podobného tu není. Hrdinka zmateně bloudí sem a tam a občas potká někoho, kdo ji navede správným směrem, jindy zafunguje deus ex machina a odněkud v tu pravou chvíli vypadne nějaký vzkaz či dopis. Nejvíc potom Jess pomáhá to, že je kleptomanka a krade doslova při každé příležitosti, takže během svého řádění omylem zcizí několik důležitých věcí.
Ideální rozhodně není ani budování napětí. Autorka se snaží šlapat na plyn už od začátku, klíčová událost ovšem přijde až v polovině knihy a předtím se příběh nemůže rozjet, takže přichází jakási bizarní hra se čtenářem. K hrdince jde strašidelný muž, co má v ruce něco kovového, ale v další kapitole zjistíme, že je to jen pouzdro na mobil; hrdince se do ramene zabodne něco ostrého, v další kapitole zjistíme, že na ni jen skočila kočka; hrdinku někdo zamkne ve sklepě, v další kapitole zjistíme, že jenom neumí otvírat dveře (to není nadsázka, ale skutečná situace z knihy). Když se něco podobného stane popáté, i intelektuálně slabší čtenář pochopí, že se nemusí vzrušovat, a tahle hra na falešné napětí ho začne velmi rychle iritovat.
Když jsme u toho vůbec nerozumím tomu, proč autorka nezačala onou zmiňovanou klíčovou událostí. Z vypravěčského hlediska by to bylo mnohem logičtější řešení a jsem přesvědčen, že většina spisovatelů by ho zvolila zcela automaticky, a pokud ne, doporučil by jim to redaktor. Takto je první polovina v podstatě zbytečná, kromě pár stran je to naprostá vata, která sice pěkně plyne, ale kdyby v knize nebyla, o nic důležitého bychom nepřišli.
A co teprve postavy! Chybí kdokoliv, kdo by byl alespoň trochu sympatický. Opravdu, těžko si představit odpornější skupinu individuí. Několikrát jsem se také musel ujistit, že knihu opravdu napsala žena, protože právě ženy tady dostávají naloženo obzvlášť ty starší jsou kruté ledové královny, ty mladší zase velmi hloupé a absurdně nadržené. Hlavní hrdinka se bojí, že je její bratr po smrti, přesto si nikdy nezapomene všimnout, že jeho kamarád má sexy chlupatou hruď a jeho spolupracovník má úchvatné blond kadeře, se kterými by se daly dělat věci.
Pánbůh s námi a Foley pryč.

Překvapivě dobré. Styl dávných cestopisů dokázal autor napodobit skvěle; velmi chytře si také hraje s tím, že se (fiktivní) původní text zachoval pouze v překladech, které jsou zatíženy různými chybami.

P. S.: podle knihy byl natočen film 13th Warrior (Vikingové). Ten není špatný, značná část předlohy ovšem na plátno převést nešla a autoři ji bohužel ničím nenahradili.

2 11.12.2021

Občas absurdní, občas nepříjemně realistické, i v dnešní době překvapivě vtipné.

"Já sám nevím, kolik mám mít mužů v pluku, poněvadž mně neposlali žádných direktiv. Dostal jsem rozkaz sestavit pluk, tak jsem ho sebral. Ten má kamaráda, ten také, a tak to rostlo. Až jich bude moc, nazvu to třebas brigádou. Kam proti nám kozáci."

2 04.10.2021

Skvělá kniha o tom, v čem všem je současný svět ještě stále zásadně ovlivněn druhou světovou válkou. Přiznávám, že mě mnohé překvapilo. Pokud máte rádi knihy, co vás nutí přemýšlet, můžu Strach a svobodu jedině doporučit.

2 28.12.2020

Skvělá a velmi dobře napsaná kniha, která zasazuje do kontextu několik větších Trumpových afér. Ačkoliv čtu každý den Washington Post a americkou politiku sleduji velmi pozorně, dozvěděl jsem se řadu nových věcí. Jednoznačně doporučuji.

2 02.12.2020

Tomáš Tajchner dokáže věci nádherně, a přitom přesně pojmenovat. Jeho verše jsou jako pohlazení. Nezbývá než doufat, že se o něm časem dozví víc lidí, rozhodně by si to zasloužil.

2 09.11.2020

Skvělé jako vždy. Tomáš Tajchner je zkrátka pan básník.

2 09.11.2020

Něco bylo krásné, s jiným jsem se minul.

2 09.11.2020

Milé, vtipné a někdy roztomile nadržené verše.

V tom mimovolně tajím dech:
pode mnou v lehoučké jole
v rozmilých svůdných kostýmech
dvě rusalky vypluly dole!

Dívenky sličné jako květ —
ty tváře, ta ňadra, ty vlasy!
Kolem mne bylo plno hned
ctitelů antické krásy.

A pak ten úbor plovací,
vyhlídka věru řídká!
Kmet jeden se ke mně obrací
s povzdechem: „Ach, to jsou lýtka!“

Vzdýchali mládenci opodál
i starci v jednom dechu — —
Palackého most mi připadal
jak v Benátkách známý „most vzdechů“.

1 08.05.2024

Velmi praktická příručka pro autory fantasy a historické literatury, pány jeskyně či zájemce o středověk. Všechno je popsáno přehledně a srozumitelně, oceňuji také chytré členění, díky němuž se člověk může k čemukoliv vrátit a rychle najít to, co ho zajímá. Pochvalu si zaslouží i smysl pro detail a předvídavost, je znát, že autor nejspíš kdysi sám na mnohé otázky pracně dohledával odpověď, a tak tuší, co by čtenáře mohlo zajímat a co by mohl potřebovat. První díl je o něco lépe uspořádaný, ve druhém je zase víc konkrétních příkladů z dobových pramenů.
Těžko říct, proč autor vše propojil střípky příběhu. K příručce tohoto typu se myslím moc nehodí a vůbec nic k ní nepřidává, ba naopak, docela rychle začne překážet. Ale to je jen malá vada na kráse.
Je každopádně škoda, že žádné další díly již nevyšly, případně že po letech nevzniklo nějaké rozšířené a přepracované vydání, které by existující díly propojilo a šlo u všech témat víc do hloubky. Vím, že nemělo jít o vyčerpávající přehled, věřím ale, že kdyby se do toho autorovi chtělo a celé se to pojalo o něco velkolepěji, výsledkem by nebyla „jen“ užitečná příručka, nýbrž „bible“ oboru, kterou by si okamžitě obstaral každý vypravěč, co příležitostně zabrousí do středověku.

1 25.04.2024

(Hodnotím pouze novelu Wendigo.)

Komorní hororový příběh bez krve a násilí, zato s neuvěřitelně hutnou atmosférou. Sledujeme loveckou výpravu v kanadské divočině. Nejprve na muže dotírá jakási nepojmenovatelná tíseň, pak se začnou dít různé nevysvětlitelné věci a vše je stále podivnější a děsivější.
Není divu, že tato novela učarovala i H. P. Lovecraftovi.

1 21.04.2024

Odkud a kam od Věry Hany Viednerové. Básnická sbírka ovlivněná těžkou nemocí a předtuchou brzké smrti. V první čtvrtině je velmi působivá, autorka dovede navodit silnou atmosféru a všechen ten stesk a nostalgii s ní člověk intenzivně prožívá. Brzy to ovšem začne být dost monotónní a všechno se neúnosně opakuje, jako by najednou došly nápady. Nepomáhá ani množství vysloveně odbytých rýmů.

Někdy se tolik chce ze všeho odejít
a talířek prázdný rozbít v chudé poledne
tvé dětské oči po stěnách srdce začnou putovat
hryzám si prsty láskou a úzkostí, tak tedy ještě ne.
My jdeme samy dvě tak k sobě přitisknuté
a život nemá smilování
jak nepatrný krok je mezi smrtí a lidským srdcem
ty ještě nevíš ani.

1 01.02.2024

Obrovské zklamání. Znám autorův stejnojmenný blog, který je skvělý, a tak jsem čekal podobně kvalitní a chytré čtení. Mám ale pocit, že zatímco náměty skutečně vymýšlel ten Holý, kterého znám, zpracování se ujal Zdeněk Troška. Vše je tu v nejhorším slova smyslu lidové, vše je bolestně prvoplánové, většina postav je absolutně debilní.
Krásně je to vidět třeba na poslední povídce, kde se pracovník hvězdárny pokouší informovat stát, že Zemi hrozí kolize s jiným tělesem. Úředníci si ale stěžují, že kolegyně, která má podobné věci na starosti, je zrovna na dovolené, pak je problém v tom, že žádosti a zprávy nemají potřebné přílohy nebo nejsou na těch správných formulářích, když se to konečně dostane k politikům, odloží to, protože katastrofa přijde až po volbách apod. Takže prostě prvoplánově využíváme všechna možná klišé – všichni jsou absurdně hloupí a neschopní, v celé státní správě není ani jediný normální člověk. To je legrace, že?
S čímž se pojí další zásadní nedostatek – ve většině případů je záhy jasné, kam příběh směřuje. Nejsou tu žádná překvapení, žádné zvraty, jen si tak příjemně přitakáváme, ať už se posmíváme leteckým společnostem, tajným službám nebo Jaromíru Soukupovi. Neřeší se ani žádné velké problémy, nepřijdou žádná morální dilemata.
Není tu rovněž žádná zajímavá postava, jen samé šablony a zástupy hlupáků. Za idioty pak autor zřejmě považuje i čtenáře – pokud děj okatě naznačuje nějaký „klišé vtip“ typu „velkým společnostem jde jen o zisk“, postavy to většinou i explicitně řeknou, aby to těm zaostalejším náhodou neušlo.
Dost problematická je i řemeslná stránka textu. Jsou tu neuvěřitelně dlouhé odstavce, které úplně zbytečně komplikují čtení. Většině povídek by také prospělo výrazné zkrácení, mnohde jsou nekonečné monology, které se po spoustě oklik dostanou k předvídatelné pointě, k níž se dalo skočit během pár vět. Mínusem je i velmi odbytá korektura.

1 21.12.2023

"Dospělejší česká mládež" dnes rozhodně sáhne po jiných knihách, text je ale stále velmi čtivý a zábavný. Olbracht vypráví "orientálním" stylem a v rámci jednoho příběhu si postavy kdykoliv mohou začít vyprávět něco úplně jiného, "hlavní" příběhy ale nikdy nejsou tak dlouhé, aby se v tom čtenář ztratil. Říkanky jsou zpravidla povedené a většina poučení je překvapivě nadčasová. Posuďte sami.

Kdybys za pravdu i život dal,
tupec svou mlít bude dál.

Dbej rady mudrců, můj synu:
Když na hlavě máš máslo, zůstaň v stínu!

Milý příteli, ten, kdo chce býti sám sebou, už tím uráží celek.

1 29.11.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

1 07.08.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

1 07.08.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

1 07.08.2023

Tento komiks představuje neobvykle realistický pohled na superhrdiny. V jádru jsou to obyčejní lidé, kteří ovšem dostali do vínku superschopnosti, a tak se chovají přesně tak, jak by člověk čekal svou moc a slávu neustále zneužívají. Proti nim pak stojí The Boys skupina, která je má hlídat a bojovat proti těm nejhorším zvrhlíkům.
Komiks je občas zbytečně nechutný a vulgární a snaží se za každou cenu šokovat, zároveň má ale chytré zápletky a ke konci neuvěřitelně graduje. Pokud na něj máte žaludek, rozhodně ho můžu doporučit.

P. S.: většina z vás bude určitě znát stejnojmenný seriál. Ten je krásnou ukázkou povedené adaptace komiksové předlohy nenechává se jí zbytečně svazovat, ale zachovává originální jádro, díky němuž jsou The Boys tak populární.

1 07.08.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

1 04.08.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

1 03.08.2023