Riccia komentáře u knih
Hodně zvláštní, příjemně zajímavá, mile přátelská k zamyšlení a soukromé domácí "meditaci". Jsem si jistá, že se časem znovu setkáme.
Další velmi příjemná "Vašíčkovská" kniha. Čtyři do posledního detailu promyšlené a čtivě napsané příběhy, které jsme kdysi mohli vidět v televizi. Ráda jsem si je připomněla touto formou, která oproti TV verzi nabízí ještě pár bonusů navíc. To co v hraném příběhu člověk nemusí pochopit a vycítitnebo co může přehlédnout, je tady v knize pěkně vysvětleno a zdůrazněno. Pro mne rozhodně "palec nahoru".
Když jsem hledala do výzvy knihu, která byla poprvé vydaná v roce mého narození - zajásala jsem, když jsem zjistila, že mezi ně patří i Besídka zvláštní školy. O těchto povídkách jsem hodně slyšela, ale nikdy jsem je nečetla. Znala jsem jedině snad hlášku "V 17.05 je tu hroch." Knihu jsem si sehnala, pustila se natěšeně do čtení, ale nakonec jsem z ní žádnou velkou radost neměla. Asi se nevezu na té správné humorné vlně, ale "humor" těchto povídek mi přijde takový jakoby vydřený, strojený, hodně stavěný "na efekt", prostě je pro mne nepřirozený. Tím nechci nijak urazit ostatní, kterým se povídky líbí, jen bohužel musím přiznat, že já k nim nepatřím. Tak mi zbyla aspoň ta pěkná hláška "V 17.05 je tu hroch." :-)
Přestože je to údajně kniha pro děti, prima čtení v ní najde i dospělák. Zajímavé jsou i závěrečné poznámky o reálných pramenech, na jejichž základech autor fiktivní příběh vytvořil.
Napínavá, čtivá, zajímavá. Ráda jsem si ji přečetla a ráda si přečtu i nějakou další :-)
Tento příběh brněnské mordparty je založen na skutečném případu, který se odehrál v kterési jihomoravské vísce. Způsob jeho zpracování mne však zrovna nenadchl. Pravdou je, že jsem nyní díky knize mnohem znalejší v paragrafech a způsobech vedení výslechu a všech dalších náležitostí, které ke kriminalistické práci patří. To by mi nevadilo - rozhled se hodí, i když doufejme, že tyto informace nebudu nikdy potřebovat. Víc mne mrzelo, že se příběh z velké části zúžil na mnoho výslechů, které poskytovaly prakticky stejné informace - jen od různých osob z okolí. Pak mi také trochu vadila místy až příliš bodrá a žoviální komunikace mezi jednotlivými osobami, která mi připadala hodně umělá a nereálná. Prostě jako by při snaze o humorný nadhled autor trošku moc tlačil na pilu. Navíc bylo trochu nepřirozené, jak byli všichni kriminalisté a jejich spolupracovníci, znalci a poradci dokonalí ve všech ohledech - byli dokonale vybaveni po stránce vzhledové, fyzické, psychické i znalostní. Kde taková dokonalá zem leží? Alespoň že ty osoby na straně veřejnosti měly spousty vad na kráse. No a potom jsem se občas ztrácela ve velmi složitých souvětích o mnoha vedlejších a hlavních větách. Ne že by se knížka nedala dočíst - do poslední stránky jsem čekala, jestli dojde k rozřešení "problému ztracené placenty". Podle rodičky byla TAM a podle patoložky nebyla TAM - a nikoho to po celou dobu nepřekvapilo. Bohužel řešení záhady jsem se nedočkala. Nevadí, určitě ještě nějakou knížku autora zkusím - třeba budu mít při svém výběru větší štěstí.
Knížka, kterou jsem náhodou objevila ve staré knihovně a která se mi hodila do Čtenářské výzvy 2017, byla zpočátku pěkným oříškem. Těžko jsem se rovnala s alegoriemi a dalo mi dost práce proniknout k tomu, "co tím chtěl básník vlastně říci". Přeskakování hlavního hrdiny z lidské podoby do podoby psa, skokana, hlemýždě, havrana a dalších zvířecích tváří, postava zlého našeptávače s deštníkovými křídly a i samotné jméno hlavního hrdiny - Michal ...ský se mi nějak těžko zpracovávaly. Některé odstavce jsem četla i několikrát místy, abych je jakž takž pochopila. Dokonce jsem to chtěla vzdát, ale asi v půlce knihy se to zlomilo a cestu ke knize jsem si přeci jen našla.
Naprosto souhlasím s předchozím komentářem SteveP1. Lépe bych to nenapsala :-)
Příjemné prázdninové čtení s neokoukanou zápletkou.
Celou knihu jsem přemýšlela, proč vlastně autor knihu napsal, co tím chtěl vlastně říct. Možná je to konfrontace různých způsobů ženského a mužského pohledu na svět, hledání životního štěstí, životní cesty, snaha po obnovení tradic a nalezení místa ve světě, ale ani jedna z předložených variant mi nepřijde jako ta správná.
Ideální knížka do Čtenářské výzvy 2017 do rubriky knížka, co má méně než 500 hodnocení. Nemá totiž žádné. Knížka je rozdělena do dvou částí. V první je popsán tradiční obřad otvírání studánek tady u nás na Vysočině i cesta, kterou se tato tradice zobrazila nejprve v básni Miroslava Bureše Otvírání studánek a následně i ve stejnojmenné kantátě Bohuslava Martinů. Tato část i 21 pověstí z kraje okolo Tří Studní se čte velice pěkně, když voní po dávných dobách. Báseň Miroslava Bureše skutečně hřeje po dušičce. Trošku nezáživnější je střed knihy, kde je popisováno prakticky chronologicky rok po roce, jak probíhaly slavnosti otvírání studánek od znovuobnovení této tradice v roce 1978. Knížku bych určitě doporučila všem, kteří se zajímají o staré tradice, mají rádi kraj Vysočiny, zajímá je hudba Bohuslava Martinů nebo si třeba rádi počtou ve starých pověstech.
Příjemné čtení na dny dovolené. Od první poloviny se těžko vstávalo, od druhé poloviny to již šlo snáze, ale přesto jsem nedočkavě čekala, jak to vlastně všechno dopadne.
Další skvělé čtení od Dana Browna. Opět se četla jedním dechem, jen mne u tohoto románu trošku mrzelo "za vlasy přitažené" finále. Ale když nad tímto úsekem přivřu oči tak zbytek mohu jen doporučit.
Od téhle knihy se také nedalo vstát. Napínavá, plná překvapení a s nečekaným, ale přitom uvěřitelným závěrem.