puml komentáře u knih

Skvělé skeče z venkova. Jednoduché, pár stránek, ale přitom to o venkovanech a potažmo měšťácích řekne víc, než lecjaký bildungsroman. Doporučuji.

3 19.06.2023

Jako literatura pro mládež asi celkem zdařilé, i když... Začátek je bez přehánění naprosto fenomenální. Tajemná atmosféra, podivné místo bez elektřiny takřka v samotném centru Prahy. Několik opravdu zdařilých popisů, které navodily tu správnou atmosféru. To je ale jen samotný začátek. Ten je pro mě za plný počet. Určitě se k tomu začátku ještě někdy vrátím. Zbytek je bohužel taková dobrodružná klasika a vatáž se sestupnou tendencí. Klišé se vrství neodbytně jedno na druhé, žánrově se to tříští, zápletky a situace mají dosti šablonovitá a toporná řešení. Rozhovory (a výslechy) jsou jak ze žurnálu. Šustí to papírem. Začalo to nudit nakonec i ty, pro koho je primárně Prašina určena, tj. moje dvě děti. Ale ten začátek, ten skvostný začátek... Díky za těch prvních pár desítek stran a za tu atmosféru. Jako celek je to ovšem jen zdařilý průměr.

9 19.06.2023

Velmi dobrý výbor z prasácké tvorby Bukowskiho. Nejlepší jsou ale takový ty krátký štěky ze života, ve kterejch se třeba ani nic moc nestane, kde se jen tak pochlastává na baru nebo v posteli a vyprcává tejdenní kocovina. Sem tam autor musí uhnout před letícíma Cantos nebo Zločinem a trestem, no, prostě taková domácí autorova pohoda. Naopak ty nejchlapáčtější a nejsyrovější věci jsou spíš tak nějak na efekt. Ale pořád dobrý a ryzí undeground. Hank se s tím v životě i psaní moc nepáral, i když to byl ve svý podstatě hlavně geniální tlučhuba. To sezení a popíjení a kafrání mu šlo asi nejlíp. Piglování asi taky, ale ty modely bych raději nechtěl vidět, ale on to moc neřešil, no, srdcař a básník perem i pérem.

2 13.06.2023

Jedna z nejlépe zpracovaných antologií poezie a prózy (a to jak do obsahu tak formy) za poslední roky. Citlivě zpracovaná a to jak výběrem autorů tak grafickou úpravou, včetně velmi pěkného obrazového doprovodu. Jak píše v předmluvě Martin Trdla, je to kniha, ke které se jeden bude rád opakovaně vracet. Více takovýchto počinů.

Jedinou lehkou vadou na kráse mi přijde způsob distribuce, a to, že se kniha docela komplikovaně shání. V knihkupectvích ji nemají a to ani v těch regionálních. V knihovně je jen k zapůjčení. K dispozici je snad jen na Krajském úřadě v Liberci, a to mi nepřijde úplně nejšťastnější řešení, protože ke skutečným zájemcům o poezii a prózu se tak dostane asi jen stěží. Doporučuji.

2 12.06.2023

První próza vcelku bežné vyprávění jednoho mladého lékaře; vlastně samotného autora. V druhé části nás autor vrhá do spleti symbolů a náznaků, do komplikované a velmi zhuštěné historie i současnosti Zebulonie. Podáno s nádechem magična. Místy mi to ale přišlo dost zmatečné a nudné, ale jazykově zajímavé. Číst to přímo na Sicílii by byl asi o to větší zážitek a nejspíš bych pak dal plný počet, takhle slušné 4 hvězdy.

10.06.2023

Povedený bažůr a další skvěle odpozorované příběhy zpracované do formy povídek. Starý NY 30. a 40. let se svou bídou i leskem, se svými rázovitými postavičkami a osudy odehrávajícími se v kulisách dnes již víceméně zmizelého světa. Doporučuji.

07.06.2023

Na jedné straně zajímavá zápletka všech tří provázaných příběhů, ale styl vyprávění mi moc nesedl. To skákání v čase a takový jako bujarý a rozverný styl mě někdy spíš rušil. Někdy tak bylo dost těžké se začíst a vysledovat o čem a kdo že to vlastně mluví. Ty opulentní popisy krajin jsem občas přeskakoval, naštěstí jich tam zas tolik není. Ale v rámci regionální literatury a toho co chtěl autor říct, a jak to chtěl říct, je to ale víc než dobré.

1 27.05.2023

Jedny z nejlepších esejí, co jsem četl. Snese srovnání s vytříbeností esejů Milana Kundery a intelektuální podvratností Josepha Epsteina. Doporučuji.

1 27.05.2023

Nedávné dějiny prezentované na několika zaprášených artefaktech, které má čas od času stále někdo potřebu tahat ze sklepa na světlo. Na těch artefaktech se tak prezentuje i přístup k tomu, jak se tvoří oficiální dějiny a mínění; v tom je určitá nadčasovost. Dnes to už tak nebije do očí, ale postupy sebepropagace a sebeprezentace vykazují i dnes dost podobné rysy. Na těchto "těžkých" artefaktech tak lze dobře ukázat permanentní dvojznačnost v rámci kontextu a vystavení. Více takových knih. Doporučuji.

1 20.05.2023

Skvělá publikace od libereckého barda. Zvláště kapitola o Semestru experimentální tvorby v Liberci potěšila. Ten tajemně působící dům jsem míjel jako kluk, když jsem chodil do školy a vždy ve mně vzbuzoval otázky, co tam tak asi je, jak to tam vypadá, kdo tam asi žil a žije? Tady se jeden dozví pár odpovědí, i to, že v tom domě nahrával svoje audio štiky Vašek Havel. Autor navíc i touto publikací částečně rozvíjí svůj básnický talent a i tato publikace, a zvláště pak kapitola o Liberci, jakoby obzírá prostor autorova vezdejšího bytování. Doporučuji.

14.05.2023

Herzog má zvláštní, takový až hypnotický styl, kdy popisuje někdy až neskonale zdlouhavě vcelku banální situaci aby náhle, jen tak mimoděčně napsal, že šlo vlastně o život. Herzog je svým způsobem psychopat v tom lepším slova smyslu; člověk, který se tváří tvář zmaru a šílenství umí zachovat chladnou hlavu s téměř učebnicovým stoicismem. Člověk, který dokáže přesvědčit stovky lidí o nutnosti praktického provedení svého snu o "dobývání marnosti", tj. o opeře v pralese a jednom přenesení parníku. Herzog sice působí klidně, ale chápu, proč si vybral právě Kinského za svého dvorního herce. Kinský, to je "jin" a Herzog "jang". Jeden doplňuje druhého a druhý prvního. I přes zjevné Kinského šílenství by Herzog s nikým jiným Fitzcarralda asi nenatočil, nebo ne v té míře šílenství a konečné kvality. Dobývání marnosti je deník, který to vše mapuje s někdy až úpornou pečlivostí archiváře. Tak trochu příručka praktického šílenství pro pokročilé. Doporučuji.

4 14.05.2023

V těch intermezzech je to nejsilnější, jinak spíš turistický průvodce bez fotek. Hodně ve stylu halabala, víno, jídlo... Není to špatné. Na cestu po Itálii, proč ne?

1 10.05.2023

Skvělé lehce mysteriózní povídky v japonském střihu.

2 10.05.2023

O něco slabší než Krysy, ale i tak dobré, možná někdy trochu moc na sílu v těch příměrech k současnosti.

10.05.2023

Skvělé eseje. Náročnější čtení ale velmi inspirativní. Doporučuji.

1 10.05.2023

Opět skvostná satira nebo spíš groteska v té nejlepší východoevropské tradici s příměsi magického realismu, jak si představuje například Michail Bulgakov.

Neznám moldavské reálie ani tamní společenskou situaci, zřejmě nic moc, vesměs asi bída a deprese, ale Ciocan umí současný a zřejmě dost bezútěšný stav Moldávie (kde lze zpeněžit i hříchy) skvěle popsat, a to s patřičnou nadsázkou jako málokterý spisovatel.

Je skvělé, že nakladatelství Dybbuk systematicky vydává další romány Iuliana Ciocana v překladech Jiřího Našince. Doporučuji.

1 21.04.2023

Rozhodně slabší než Pochod Radeckého. Asi je to tou ich formou a takovu ukecaností hlavního hrdiny. Začátek dobrý, setkání s rázovitými postavičkami vzdálených příbuzných a válečná léta. Pak trochu moc melodramatické, starý svět mizí a ztracená generace se utápí v nostalgii s občas až sentimentálním ostnem.

Jako popis konce jedné epochy dobré, stejně jako esejistické vsuvky o tom, co drželo monarchii při životě a proč byla odsouzena k zániku. Je tam pár silných momentů, ale i přesto, že je to relativně krátký román, se ten příběh ke konci strašně táhne a svou určitou sentimentalitou i nudí. Slušné pokračování, dobré jsou hlavně ty první dvě třetiny.

Kapucínská krypta tak sice nedosahuje geniality Pochodu, ale i tak zase z trochu jiného úhlu osvětluje "zánik jednoho světa" s občas až jasnozřivými a stále aktuálními esejistýckými postřehy.

1 16.04.2023

Výborný román, který na popisu Otce a syna Zipperových popisuje celou jednu zanikající epochu a to epochu Rakousko-uherské monarchie. Detailní a hutná analýza c.k. maloměšťáctví snad ve všech jeho projevech a to na relativně malé ploše. Místy jsou ty situace až groteskní, ale celkově z toho vyzařuje spíš nostalgie a melancholie. Doporučuji.

14.04.2023

Výborná je především povídka Fallmerayer, která má náhlý, ale vlastně logický i když překvapivý konec. Jedna z nejlepších prací autora. Závěrečná Legenda je svým způsobem takovou labutí písní za člověkem, který se nedokázal smířit s nastalými podmínkami, a tak se v tom životě tak nějak plácá, což asi i odráží autorův bezprizorní život v posledních letech. Doporučuji.

2 12.04.2023

Zajímavá kniha, která opulentními popisy podává svědectví o Americe, přesněji o USA 80. let. Jean je ale trochu morous, přijde mi, že tak nějak už přijel do Ameriky s přednastavenou naštvaností na celý ten blyštivý americký kolotoč. Ale ve výsledku je to povedená skoro až esejistická báseň v próze a zajímavý příspěvek k diskuzi o rozdílech mezi Evropou a Amerikou. Místy hodně kontrastní, ale zároveň množství těch dosti nadsazených a expresivních postřehů má až básnickou kvalitu (jako třeba srovnání nebe nad NY a nad Paříží).

05.04.2023