prof.chrobak komentáře u knih
Tento díl byl fantastický, čekání stálo za to. Přečteno jedním dechem. Dobře se čte, zajímavý námět, kniha vtáhne do děje.
Knížka určená pro malé děti se spoustou barevných fotografií ukazuje, jak z malého králíčka roste pružný malý králík. Kniha poslouží jak nejmenším, kteří neovládají čtení, ale mohou si prohlížet velké roztomilé obrázky a forotografie, tak i pro o něco větší děti učící se číst, které si mohou přečíst doplňující texty doprovázející jednotlivé obrázky. Nádherné barevné fotografie a kresby přibližují první období života králíka. Jednoduchý, fantazii podněcující text půvabného příběhu může rodič s dítětem dál tvořivě rozvíjet.
Kniha velmi podrobně líčí složité cesty politiky a diplomacie před I. světovou válkou. Neschopnost politické reprezentace Německa najít společnou řeč s koloniálními mocnostmi Francií a Anglií a sesouladit jejich mnohdy křížící se zájmy byla jednou z řady příčin, které ve svém důsledku vedly k válečnému konfliktu. Události jsou líčeny v dobovém kontextu tehdejší probíhající průmyslové revoluce a expanze raného kapitalismu. Kniha je psána poněkud archaickým jazykem, což je vzhledem k roku vydání pochopitelné, nicméně prezentace zajímavých historických faktů je obalena do mnoha úvah a sentencí autora, takže četba to není zcela snadná, přesto zajímavá.
Je to tak trochu utopická vize, která reflektuje vývoj v Církvi v několika posledních desítkách let po zavádění ne vždy uvážených reforem, zejména v oblasti ústředního bodu svátostného života - mše svaté. Jedná se o vývoj, který má řadu důsledků do celého života Církve svaté, které mnozí z nás vnímají jako negativní. Děj se odehrává v jedné fiktivní diecézi, jejíž biskup se rozhodl opustit reformy posledního koncilu zejména v oblasti obřadu, a zachovat mši svatou v podobě, jak byla sloužena po celá staletí. Knihu ocení ctitelé krásy tradiční liturgie a Církve takové, jakou ji znali v dobách svého dětství a mládí, kdy víra v základní pravdy víry, tak jak jsou shrnuty v Desateru, nebyla zpochybňována různými nejednoznačnými a zavádějícími výklady, a to v některých případech i od autorit, od kterých bychom to nečekali.
Úvodní kapitoly popisují historickou situaci v Evropě, která umožnila vznik fašismu v Itálii, Německu a dalších státech. Další kapitoly jsou zaměřeny na nacismus, antisemitismus, Třetí říši a její fungování. Kniha obsahuje penzum informací seznamující s fenoménem zejména německého fašismu a dějinnými události spjatými s 2. světovou válkou, protektorátem, koncentračními tábory, osobností A. Hitlera, atd. Obsahuje řadu faktických informací, jejichž historická fakticita je nezpochybnitelná, a i takových, o kterých se dnes moc nepíše, nebo jsou všelijak omlouvány (například antisemitismus skladatele Richarda Wagnera). Kniha obsahuje 24 fotografií s komentáři.
Špioni, šifry, tajné kódy, zákulisní hry - to vše hrálo bezprecedentně zásadní roli v průběhu druhé světové války. Všechny bojující národy je využívaly k odhalení uutajovaných informací jak o pohybech vojsk, tak o technických novinkách i bojových plánech. Získané zprávy byly poté využívány na frontě i za frontovými liniemi proti protivníkovi. V tajné válce Max Hastings představuje známé i méně známé postavy zpravodajských služeb z celého světa (jako byl například Sorge, Canaris, Reinhard Gehlen či Allen Dulles) a jejich roli v jednom z největších vojenských konfliktů všech dob - ve druhé světové válce. Kniha obsahuje obsáhlý seznam poznámek a zdrojů, bibliografii a jmenný rejstřík.
O pražském atetátu jsem již v minulosti několik knih četl (Hamšík, Ströbiger), ale zatím vždy od českých autorů, proto jsem byl zvědav na Haasisovu knihu, jako na jednu z mála přeložených věcí z poměrně rozsáhlé německy psané biografie k tomuto tématu. Současně jsem měl trochu obavy, zda je kniha v něčem objevná a přínosná, nebo jestli půjde jen o kompilát již dříve publikovaných informací. Autor ani dílo mě nezklamali. Kniha je psána zcela objektivně a věcně. Události příprav, průběhu i následků atentátu popisuje metodicky v takovém rozsahu, aby vytvořil ucelený obraz situace v protektorátu, včetně nálad obyvatelstva, což dokumentuje i citacemi z dobového tisku. Poměrně velký prostor je věnován vykreslení osobnosti R. Heydricha a jeho psychologického profilu. Okolnosti uvedení Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora je uvedeno do souvislostí s aktuální politickou situací v Německu a vojenskou situací na frontách 2. světové války. Je samozřejmé, že jako člověk, zajímající se o tuto problematiku nejen četbou knih, ale i shlédnutím televizních pořadů (např. obsáhlého 44 dílného seriálu Heydrich - konečné řešení) jsem většinu základních faktů už znal, ale nečinilo mi problém si je při četbě této knihy připomenout, některé detaily uvést na pravou míru, a řadu nových detailů si do celkového obrazu doplnit. Například jsem nevěděl, že Heydrich byl od roku 1940 šéfem Interpolu a známou konferenci ve Wannsee v roce 1942 pořádal Heydrich právě v budově Interpolu, nebo že americká FBI na Heydrichovo přání Interpolu sdělovala, kdo je na jejich pátracích seznamech žid, třebaže jinak se náboženská příslušnost neregistrovala. A takových zajímavých faktů je v knize plno. Na rozdíl od některých publikací nebo filmů z období před rokem 1989 (např. Opus pro smrtihlava) zde není jednostranně vyzdvihován pouze komunistický odboj. Zajímavá je také pasáž knihy, kde autor rekapituluje různé mýty a dezinformace, které se nakupily během let v různých publikacích vydávaných jak u nás tak i v zahraničí, které zakořenily v obecném povědomí, a prostřednictvím faktů ale i logických argumentů autor tyto tradované nesmysly vyvrací. V závěru knihy se autor zabývá i důsledky událostí pro další dějinný vývoj, česko-německé vztahy, poukazuje na některé dějinné paradoxy a zvažuje otázku smyslu atentátu pro další budoucnost národa. Knihu doprovází něco přes dvě desítky dokumentárních fotografií a jmenný rejstřík. Při četbě této knihy jsem získal námět na další četbu, a sice knihu vzpomínek Simona Wisenthala, kde v kapitole "Zamořená justice" upozorňuje na děsivě silnou kontinuitu, která se projevila v německé spolkové policii a justici.
Ludvík Svoboda se v roce 1970 odhodlal k napsání několikasvazkových pamětí a do této práce zapojil tři historiky. Díky svému postavení dosáhl toho, že text pamětí neprochází před vydáním cenzurou, a tak se v roce 1971 objevuje na knižním trhu první díl pamětí, kde se nachází řada nemarxistických formulací, kladné hodnocení prezidentů Masaryka a Beneše a další místa míjející se s oficiální stranickou linií. Kniha je příznivě hodnocena západním tiskem a okamžitě vykoupena domácími čtenáři. V tomto okamžiku zasahuje Gustáv Husák a velice nevybíravě dává Svobodovi najevo, kde je jeho místo.
Tato kniha denních příběhů života si neklade vysoké literární cíle. Její hodnota tkví v pohledu autora - zkušeného žurnalisty, znalého života i prostředí, o kterém píše - na celospolečenský problém kriminality. Vědom si své odpovědnosti, přichází s blokem do míst, kde ostře kontrastují světlé okamžiky života s negativní černí těžkých chvil.
"Morálně politická jednota, uvědomělost a odpovědnost sovětských vědců vyrůstá z podstaty socialistické společnosti. Stranickost není v rozporu s pravdivostí vědy." Co dodat? Snad jen to, že podobných blábolů je brožura plná.
Kniha byla napsána počátkem 60. let 20. století, a spíše v ní doznívá ještě stalinský duch let padesátých. V dobách, kdy u nás směly vycházet pouze knihy v duchu tak zvaného "vědeckého" materialismu a marxisticko-leninského světového názoru, byla tato práce sovětského ateisty doporučována ve Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity jako "dobrá pomůcka pro naše propagandisty". To je myslím velice výstižné, protože o propagandu se zde jedná především.
Hlavním hrdinou je agent, který založil špionážní výzvědnou síť pro získávání informací pro světové mocnosti. Děj se odehrává ve 40. letech 20. století, v období druhé světové války. Zatímco boje probíhají na frontě, v zákulisí se odehrává neméně náročný boj agentů. Je to natolik spletité a komplikované, že se v tom ani zpravodajské služby občas nevyznají.
Není to typická detektivka, spíše dobrodružný thriller. Děj se odehrává v Nikaragui na pozadí skutečných událostí.
Kázání na hoře je nebeským požehnáním světu - hlasem od Božího trůnu. Bůh je lidstvu dal, aby mu bylo ukazatelem povinností a světlem z nebe, nadějí a útěchou v malomyslnosti, radostí a povzbuzením ve všech životních situacích. Největší učitel v něm pronáší slova, která mu svěřil Otec. Autorka patří mezi nejvlivnější postavy první generace Adventistů sedmého dne.
Obsahuje popis pracovních postupů vytváření základního zdiva, práci s maltou, betonem, stavebními konstrukcemi, stavebními stroji a zařízeními, ale i práci se stavebními předpisy. Dále se zabývá zakládáním pozemních staveb, izolacemi proti vodě a zemní vlhkosti, vyzdíváním stok, žump a šachet, zpracováním stropů a kleneb, příček, schodišť, atd. Součástí obsahu knihy jsou i monolitické konstrukce, montované stavby, podlahy, a další. Správný zedník musí znát i úpravu povrchů, podlah, práci s lešením.
Tato kniha je ještě hororovější než kniha "Jak bodá štír" téhož autora.
Tyto thrillery je ideální číst před tím, než jdete na nějakou operaci, ze které máte strach. Četba takovéto knihy vám rozhodně na náladě nepřidá.
Pavel Tigrid, jak jsem ho měl možnost poznat, byť pouze z jeho knih a z rozhlasových pořadů z vysílání S.E., a televizních pořadů natočených již po roce 1989, byl nesmírně inteligentní a moudrý člověk, s nadhledem, a noblesou. Doba, ve které žil, byla složitá, a jistě ovlivnila jeho život, možná jinak, než by si sám přál, ale takových lidí jako on, s pevnou páteří a jasnozřivým viděním světa, by si český národ zasloužil víc.
Propagandistická slátanina z éry studené války kde hlavní "hrdina" pracuje pro východoněmeckou komunistickou Stasi, v podstatě něco, co vzniklo z podobných pohnutek jako seriál 30 případů majora Zemana.
Nemyslím si, že je nutné všechny ženy házet do jednoho pytle, ale pravdou je, že spousta jednotlivých žen vykazuje určité podobné znaky chování, uvažování a reakcí na určité situace. Zda je to dáno výchovou, geny, nebo zažitými stereotypy - nevím. Ale asi to tak má být, nakonec kdyby byly ženy stejné jako muži, byla by to na světě asi dost nuda. Takže lze říct, že v knize je spousta zajímavých postřehů, ale je třeba brát je s rezervou, protože každá žena (ostatně stejně jako každý muž), jsou vlastně originály. Kniha je napsána vtipně a s nadhledem, a jako takovou je potřeba ji číst, čili nikoliv jako odbornou příručku, ale spíš literaturu pro pobavení a možná trochu i pro zamyšlení.