PinkyMagic
komentáře u knih
Shuggie Bain
Douglas Stuart
Při čtení jsem si myslela, že na mě něco leze, bylo mi nepříjemně, divně jsem se potila, studené konečky prstů, nevolno od žaludku.. Až asi v půlce knihy mi došlo, že je mi hrozně zle z Agnes, že mě pojímá totální úzkost a panika při představě takového dětství, co musel Shuggie a jeho sourozenci žít.
Jen mě překvapuje ta neutuchající láska a oddanost dětí k takové matce. Proč? Co na ní tak milovaly? Co jim ona dala? V kontrastu si představím rozmazlené drzé puberťáky, kteří mají vše a jen pohrdají svými rodiči. Jak je to možné? Nemělo by to být naopak?... Mnoho otázek mě při čtení napadalo...
Respekt autorovi, že zvládl takový start do života překlopit v něco pozitivního (napsal o tom knihu, která má celosvětový úspěch) a přeji, ať ho geny nedoženou... A asi bych si ráda přečetla i pokračování, jak se Shuggie hrabe ze dna, kam ho uvrhli vlastní rodiče.
Wim Hof – Ledový muž
Wim Hof
První polovinu jsem zhltla doslova jedním dechem - Wimův působivý životní příběh a původ Metody a způsoby jejího základního praktikování.
Tam měla knížka skončit.
Druhá polovina psána sice pozitivně (WHM pomůže téměř na vše), ale místy velmi zmateně, a proto se už nečetla tak dobře. V podstatě se tam již nic dalšího nedozvíte.
P.S. v závěru knihy mi Wim přijde jako na tripu - vážně tohle WHM dokáže? :D
Nedotýkej se mě
Laura Kneidl
To mě tedy vůbec neoslovilo. Děj od začátku do konce prvoplánový. Postavy jednají nelogicky, vyloženě románově. Kniha neukončena, asi aby byla potřeba koupit si další díl. Nicméně takovou potřebu fakt nemám.
Dle anotace románu jsem čekala niterní psycho román, něco, co mě vyždíme, vzbudí ve mně emoce. Nicméně dostala jsem víceméně Lanczovou (nic proti) a jediná emoce, kterou jsem během čtení měla, byla nas*anost, co to čtu za blábol.
V říši hladových duchů
Gabor Maté
V první části na příbězích svých pacientů dr Maté dokazuje svojí tezi, že veškeré závislostní či deviantní chování je důsledkem nezpracovaných traumat z útlého dětství.
V druhé části čtivě a pochopitelně popisuje fungování mozku.
V další části navrhuje řešení aka léčení závislostí a přístup harm reduction.
Na kole přes Afriku
Tadeáš Šíma
Kniha překvapivě není jen popis neuvěřitelného dobrodružství jednoho kluka, ale odhaluje i zajímavé filozofické otázky a postoje, co si autor (a občas asi i my všichni) klade.
Samotný děj knihy lze vystihnout jednoduše - jak se jeden obyčejný kluk z šumavského podhůří rozhodl, že z Prachatic do Kapského města dojede na kole - to je ale asi tak jediné, co je na tom jednoduchého. Všechny své příhody, každodenní radosti a starosti z občas velmi trnité cesty, Táda vystihuje tak čtivým a vtipným jazykem, že vám nezbyde nic jiného, než se smát (ačkoli to často k smíchu, vzhledem k závažnosti situace, moc není) a číst a číst.
Je to autorova prvotina a já doufám, že jeho cesty a zápisky, budou mít pokračování.
Doporučuji všem, kdo se chtějí pobavit i zamyslet!