Péťa Z.
komentáře u knih
Klárka a noční zahrada
Marie Štumpfová
Knížka je o Klárce, která se bojí tmy. V pořadu Kouzelná školka z ní předčítala Lucka. Je psána poutavě, má krásné, snové ilustrace. Ponaučení zní: Nejlepší je si na vlastní strach sáhnout.
Myška Žofka na rybách
neznámý - neuveden
... Sluníčko se najednou schovalo a spustil se hustý liják. Celá mokrá a zablácená se Žofka vrátila domů. A bez ryb.
Doma myška pověsila mokré oblečení na šňůru a vykoupala se v příjemně teplé vodě.
Leporelo mě s Adélkou příliš neoslovilo. Prohlédly jsme si ho jen jednou u babičky na návštěvě. :-)
Zvířátka v lese
Miroslav Bouchner
Zvířátka využívají les „od sklepa až po střechu“. Jezevci, lišky, hraboši a myši si vyhrabávají příbytky pod zemí, zajíci, srnky, bažanti a jeleni se ukrývají pod křovím. A nad tím vším je veliká střecha z větví, jehličí a listí stromů. A nevěřili byste, děti, jak je tady živo.
Veverky šplhají po kmenech stromů a větvích a louskají ze šišek semínka. V dutinách stromů bydlí kuny, vysoko v koruně má veliké hnízdo káně, dravec, který chytá myši. V hustém jehličí mají důkladně ukrytá hnízda králíčci - naši nejmenší ptáčci - nebo křivky, kterým chutnají semínka šišek.
Při dešti se les pořádně napije. Napřed listy a jehličím, potom kořínky a kořeny. Les umí s vodou hospodařit. Když nemůže všechnu dešťovou vodu vypít, ukrývá ji pod kořeny v podzemních rybníčcích a nádržích. Z nich pak vyvěrají na povrch země drobné praménky, studánky a potůčky.
K potůčkům a říčkám se chodí napást a napít lesní zvířátka, mnoho ptáků si tady na stromech staví hnízda, divoká prasata vyrývají z měkké půdy různé kořínky, cibulky a hmyz. Na vlhkých místech roste také velké množství hub.
Leporelo s vkusnými ilustracemi nabízí spoustu zajímavých informací.
Medvědí přátelství
neznámý - neuveden
Maličká knížka rozměrově 12x10 cm potěšila naši Adélku jako drobný dáreček od prababičky.
Příběh je kraťounký, ale milý.
Když medvěd sbírá maliny, potká myšku. Sbírají společně a pak si chtějí hrát. Jenomže medvěd nemůže přejít lehce přes větev a balancovat jako myška. Větev se pod ním zlomí, je těžký. Tak co zkusit přetahovanou? Ale ne, myška je zase moc slabá...
Sova jim poradí, že přátelé spolu rádi tráví čas, a je úplně jedno, co dělají.
A tak spolu jedí nasbírané maliny. A obě zvířátka si pochvalují, že s tím druhým jim stejně chutnají mnohem více. :-)
Na dalších stránkách jsou jednoduché úkoly - vyhledej a pojmenuj, napodob pohyb a zvuk zvířat, rozlišuj barvy a vymodeluj si zvířátka z modelovací hmoty (s uvedeným receptem).
Nejlepší dárek
Petr Horáček
V rámci projektu S knížkou do života si pro nás paní knihovnice připravila tuto milou knížku. Ilustrace jsou velmi povedené, příběh se nám líbil. Až bude volná, půjčíme si ji domů. :-)
Černý kocour, bílá kočka
Silvia Borando
Velmi zábavná knížka pro děti upoutá svými ilustracemi na první pohled. Text je taky parádní, propojený s obrázky v černé a bílé barvě. A konec je báječný! Hádejte, jakou barvu budou mít koťata od černého kocoura a bílé kočky! My jsme to s Adélkou neuhodly. :-)
Odemyky zamyky
Jiří Žáček
Sázka na jistotu. Žáček má moc pěkné říkanky. Spousta z nich hodně pobaví. A třeba taková Voda, voděnka je tak něžná... Najdete od každého trochu. :-)
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Perfektní čtení, které pobaví a nutí k zamyšlení. Autor má velmi sympatický styl psaní. A připomíná mi Jona Snowa, jen trochu typičtější česky zakulacený chlapík... :-) Autora jsem neznala, ale baví mě sledovat jeho příspěvky na internetu. Chtěla bych ho mít za kámoše. Velmi inspirativní člověk! Z knížky jsem si poznačila hromadu mouder. Dala by se citovat skoro celá... :-)
Větrný přístav
George R. R. Martin
Martin psát umí! Bože, tu knihu jsem četla už před několika měsíci a pořád si vybavuju pocity, které mi dala. Asi jsem blázen, ale vždycky jsem toužila umět létat, alespoň ve snech. A tahle kniha, ty nádherné popisy, to všechno, jak je líčena krajina a pocity hrdinky... Zase se mi začalo zdát o létání...
Sůl moře
Ruta Sepetys
Švec se na mě obrátil, oči plné slz. „Vidíš, moje milá? Jak říká staré přísloví. Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy.“
Ta žena v zrcadle byla děsivá, zvlášť když jsem si uvědomila, že jsem to já. Tváře jsem měla obalené sazemi, pod očima jsem měla kruhy od žalu z věcí, které jsem viděla. Na světě jsem jednadvacet let, ale poslední měsíce mě změnily. Začala jsem si zpod nehtů drhnout zaschlou krev a špínu a myslela jsem na výčitky, které do umyvadla nespláchnu.
„Hm. Ty oči. A ten nos, po tobě. Moc pěkný,“ řekl. Políbil holčičku na temeno hlavy a zavřel oči. Vypadal překrásně. Joana na něj hleděla. Taky jí připadal krásný.
Otevřel oči a zašeptal mi: „Je to neuvěřitelné. Ona je celá ty, je tvoje matka, tvůj otec, tvoje země.“ Znovu ji políbil, sehnul se ke mně a pošeptal mi do ucha. „Ona je Polsko.“ Bezděky jsem zdvihla ruce a natáhla se pro dítě.
Chtěla jsem, aby ochutnala naše jídlo. Mým rukám nesnesitelně chyběl dotek pomoučeného těsta. Mým uším chybělo praskání placek s jablky na pánvičce a mým očím duha z ovoce a zeleniny v zavařených sklenicích na poličce. Válka všechno zbavila barvy a nezbývalo po ní nic než šedivá bouře.
Chtěla jsem, aby poznala nejen Polsko, ale hlavně mé Polsko.
Přitáhla jsem si ji blíž a polsky jí pošeptala: „Nebyla žádná ghetta, žádné pásky na rukáv. Často mě uspával vánek proudící dovnitř otevřeným oknem. Je to pravda. Kdysi to bývalo takové.“
Sloužím muži, který na bedrech nese velké břímě. Důvěrně si rozumíme a máme mnoho společného. Dnes večer jsme se bavili o loajalitě. Ujistil jsem ho o své oddanosti německé věci. Také jsem se mu svěřil, že jsem kdysi cítil soucit s podřadnou rasou. Buď si jista, že jsem veškerý soucit vyrval i s kořeny. Vím, že je to slabost. Je třeba se jí nadobro zbavit. Jsme dobří Němci. Je to naše právo. Je naší povinností prosívat písek, hledat zlato a z něj odlévat silnější páteř našeho národa.
„Zrovna když si myslíš, že ti válka vzala všecko, co jsi měl rád, někoho potkáš a uvědomíš si, že pořád ještě máš co dát.“
Moje velká obrázková knížka
Nathalie Choux
Knížka pro nejmenší je vhodná pro společné předčítání s rodičem. Hodí se k prvnímu ukazování na obrázky a postupné pojmenovávání.
Neopouštěj mě
Laura Kneidl
Po víc než roce a půl jsem si přečetla druhý díl. První se mi líbil, tento už o něco míň. Tentokrát jsem si ani nepoznačila žádnou pasáž, která by mě zaujala... Příběh se vyřešil a stejně tak nejspíš zapadne. Za pár měsíců si detaily jen těžko vybavím. Odpočinkové čtení to je, ale už se ke knize nevrátím.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Pohroužil se s uhánějícím vlakem do tmy a zavřel oči...
Když je otevřel - na několik kroků před ním, oddělena od něho dvěma cizími těly, stála dívka, zrovna přistoupivší do vozu. Napřed z ní uviděl jenom jemný profil pod stínem klobouku, světlou kadeř na pohublé tváři, světélko na líbezném líčku, krásnou linii nosu a vyklenutého rtu a pootevřená ústa, ještě teď rozechvělá spěšnou chůzí. Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely. Všechny venkovní zvuky zmlkly. Ticho. Klid a mír. Byla tam.
„Proč se máme tak velice rádi?“ zeptal se Petr.
„Ach Petře, jistě mě nemáš rád velice, když se ptáš proč.“
„Ptám se tě proto, abych od tebe slyšel to, co vím stejně dobře jako ty.“
„Ty chceš, abych tě chválila, abych ti řekla, proč tě mám ráda. Ale toho se nedočkáš, neboť víš-li ty, proč tě mám ráda, já to nevím.“
„Ty to nevíš?“ zaraženě se zeptal Petr.
„Nevím! (V duchu se smála.) A naprosto to nepotřebuji vědět. Ptáme-li se, proč je to nebo ono, znamená to, že si tím nejsme jisti a že je to špatné. Teď, když miluji, neznám již žádné proč! Již žádné kde, kdy, neboť, nebo, jak! Má láska prostě je, opravdu je. Na ostatním mi nezáleží.“
...
„Ale co ti ostatní?“
„Kteří ostatní?“
„Ti ubožáci,“ odpověděl Petr. „Všichni ti, kteří nejsou s námi?“
„Ať dělají totéž co my! Ať milují!“
To nejlepší z nás
Nicholas Sparks
Od Sparkse jsem četla lepší příběhy.
Tento je za mě hodně nepravděpodobný. A i když jsou místa, kde slova zahřejí, často jsem se do čtení nutila. Kdysi jsem viděla film. Při čtení se mi některé scény vybavily. Ale možná, že v tomto případě je film dojemnější.
Před dávnými časy v Betlémě
Tracy Harrast
S pohyblivými prvky lze manipulovat jen ztěžka. Samotná tématika mi není blízká, ale i když se od toho odprostím, tak bych text hodnotila jako velmi špatný, nezáživný, podsouvající... Přečetla jsem s dcerou jednou a knížku pošlu dál, třeba se bude líbit někomu jinému.
Půlnoční kocourek
Sonja Danowski
Taková umělecká knížka.
Tříletá dcera miluje kočky. Knížku jsme četly opakovaně - vydrží od začátku do konce. Ilustrace jsou jiné, neokoukané, propracované a vyjadřující emoce... Na konci najdete i notový zápis Půlnoční kocourek. Krása.
Hvězda plní přání
Allia Zobel Nolan
Ježíšek nadělil pod stromeček tuhle milou knížku. Odečítání od deseti postupně až k jedné hvězdičce se dětem neomrzí, navíc když se ilustrace líbí očím. Povedená knížka. :-)
Knížka pro chytré batole - Moje hračky
neznámý - neuveden
"Plastelínové" obrázky nás s dcerkou zaujaly.
CHRASTÍTKO
Už jako malý chtěl jsem si hrát,
cinkání poslouchat, barvám se smát.
PLYŠOVÝ MEDVÍDEK
Bříško měl hebké, čumáček milý,
zakrátko jsme se skamarádili.
Děti poznávají svět
neznámý - neuveden
Neurazí, nenadchne. Ilustrace se mi příliš nelíbí. Ale! Datel je správně vyobrazen (v jiných dětských knihách se bohužel občas datel kreslí jako strakapoud - spíš chyba v překladu?).
Zvířátka na dvorku
Martin Izák
Leporelo nabízí trochu bláznivé, ale legrační obrázky zvířat s popisky. Najdeme tu třeba kapra, co tříská paličkou do bubnu. :-)