Péťa Z. komentáře u knih

Vcelku obyčejné leporelo s obrázky a popisky. Ilustrace jsou na dvou stranách z prostředí herny (školky), třídy ve škole, zimního období, letního období na pláži a koupelny. Obsahuje třeba i obrázek terče a šipky, kšiltovky, plakátu, lanovky, vlaječky, plachetnice, ploutve... Je přehledné, nepřeplácané, ale zvláštně uspořádané, co se týče témat/prostředí.

Kniha nabízí úkoly v černobílé i barevné variantě (pevné desky, velký formát) od grafomotoriky po rozumové dovednosti, bludiště, úkoly na rozlišování barev, hledání rozdílů, počty, posloupnost, geometrické tvary a barvy... Taková všehochuť s pěknými ilustracemi ideální pro děti třeba na prázdniny. :-)

Knížku jsme si prohlédli na dovolené. Bohužel natahovací autíčko chybělo. Mělo by se natáhnout a projet různými místy (park, město, venkov, přímořské letovisko), v leporelu jsou připraveny drážky jako dráha pro autíčko, nabízí pár popisků nebo otázek pro děti, které rozvíjejí řečové dovednosti malých čtenářů. Moc pěkné zpracování.

Obrazová knížka zachycuje děti ve všech podobách na nejrůznějších místech, při všelijakých situacích. Najdeme tu kapitoly První krůčky, Děti světa, Rodinný život, Škola, Nejlepší přátelé, Děti a hry, Úsměvy a úšklebky, Druhové ve hrách, Malá dvojčata, Nadějní vítězové, Konečně čas jít spát. Na jedné z fotografií jsou i dvojčata - sestry Mary-Kate a Ashley Olsenovy.

Když jsme byli na dovolené, v knihovničce v našem ubytování byla i tahle knížečka. Taťka zajásal, protože to je z dětství snad jeho nejmilejší příběh. A hned se jal pohádku přečíst i dětem. A tak poznaly, kdo je to Simba, Scar, Nala, Rafiki, hyeny Shenzi, Banzai a Ed, kterému všechno připadalo směšné. A za to předčítání a napodobování Eda při jeho chechtání dávám pět hvězdiček, čistě z nostalgie. :-)

Perfektní leporelo pro nejmenší. Čeština je užasná. Opisuju říkanky pro strejčka Příhodu, protože leporelo doma nemáme.

Alík je pes chlupatý,
bydlí v boudě za vraty,
každý zloděj se ho leká.
Jakpak asi pejsek štěká?

Micinka je kočička,
má zelená očička,
na děti se z půdy kouká.
Jak asi kočička mňouká?

Bečilka je ovečka,
tancuje dokolečka,
nenadělá mnoho řečí.
Jak asi ovečka bečí?

Putina je slepice,
vajec snáší velice,
po každém vždy otřese se.
Jakpak kdáká, když ho snese?

Kohout, ten je bez jména,
hřeben se mu červená,
slípkám peří rád trhá.
Jakpak kohout kokrhá?

Šemíkovi, na mou duši,
koňská hříva velmi sluší,
když má skočit, nereptá.
Jakpak asi kůň řehtá?

Gagina je hloupá husa,
zobákem je její pusa,
chodí za ní housata.
Jakpak s nimi štěbetá?

Stračena je kravička,
moc jí chutná travička,
zpívat se však nenaučí.
Jak kravička asi bučí?

Čuník, to je prasátko,
všechno zpapá zakrátko.
Když ho někdo polechtá,
jak prasátko zachrochtá?

Hudrák krocan se rád zase
chlubí peřím na ocase,
na nezbedy zlý však je.

Takové jednoduché, ale miloučké čtení! A ty ilustrace jsou báječné.
V knížce s měkkými listy pak stojí povídání, že krom říkanek o kravičkách následují i jiné zvířátkové říkanky, no a aby se děti nenudily, autoři pro ně připravili několik ukázek jako omalovánky.

Jak jde kráva ke kadeřníkovi

Nese kráva konev mlíka
zaplatí s ní kadeřníka.
Dneska nese jenom malou
s větší půjde na trvalou.

Proč si kráva kupuje noviny

Hledá kráva, hledá lásku
snad ji najde na obrázku.
Šla si proto pro noviny
prý tam stojí voloviny.

Kde se krávě dobře dojí

Přišla kráva do kravína
na dojení byla líná.
Vzal ji sedlák na paseku
od té doby dojí z fleku.

Co dělají strýček býk a teta kráva

Strýček býk je z Hodonína
ochutnává různá vína.
Teta kráva ze Zlína
je vedoucí kravína.

Tak nevím, zda jsou hezčí básně nebo Janečkovy barevné lepty. Grafické zpracování Trav mě okouzlilo. Krásné…
…
Sto bitev kdyby zrylo tento břeh
a sto let nebylo tu slyšet vzdech,

rok co rok by se tráva zelená
těšila na tvá nahá kolena,

rok co rok šťovík čekal by tu, až
smějíc se jeho trpkost ochutnáš.

Nad těmi, co tu první umřeli,
se tráva stále mladší plevelí.

Pod vichrem, který střechu odnese,
sotva jak pod tvou rukou slehne se.
…
Míjením věčný smysl je jí dán:
tmu hrobů vyvažuje třpytem rán.

Ze skřivánčího trusu na povrch
vyčerpá stejnou svěžest jako z mrch.

Vcelku pěkná sbírka básní. Byla jsem mile překvapena. Z většiny jsem cítila lehkost, lásku, touhu, z některých bezstarostnost (třeba jako Léto v Brně), ale taky chtíč. Občas mě to v té záplavě krásných slov praštilo do očí, jako kdyby se daný výraz úplně nehodil do kontextu, ale možná to je i záměr… Vlastně mi to nevadilo, ale všimla jsem si. Určitě se našly básně, které pohladily. Nad některými se člověk třeba i trochu zasní, přemítá…

SCHÁZÍ MI

A schází mi
Schází
Tvým očím
Naletět
A schází mi
Schází
Tvým očím
Vyprávět

Skrytý
A v tísni
Uvadá tvůj
Květ

Lásko laskavá

Vteřino

Zakletého
Štěstí
Neštěstí
Vysvobození

GEOMETRIE

Už to vzdej
Zase padá listí

Z ruky dej
Rozpitý lístky
Na tramvaj
Co jezdí v mlze
Bez světel

Víš přece
Že koleje se
Nespojí

Tak
Jako naše láska

Obojí

POKAŽDÉ

Pokaždé
Když v noci sněží
Do korun jabloní
Rozdýchávám zmrzlá skla
A cítím tě blíž

Sněží

Padám do snů

A hořím

Snad zítra již…

BEZ KOMENTÁŘE

Dáme si sklenku šumivého
Podívám se ti zpříma do očí

Roztávám
Říkají
Nalej
Rychle
Ještě
Jednu
Miláčku
Bublinky
Kolotoč
Rukou
Pokojem
Cinkla
Vzájemná
Krádež
Ou!

LÉTO V BRNĚ

Je léto
Les hoří
A vzduch je plný
Rudých malin

Jedeme na přehradu
V uších mám ještě
Zvonky šalin

POCIT III.

Ocelovej vítr
Tvý tělo
Odkopává
Seš
Směšnej Adam
Co
Listím propadává
Seš
Nahej Adam
Co
Neví kudy
Kam

Něčeho se držet
Někoho sevřít

V dlani

Třeba kaštánek

Pěkné leporelo s odklápěcími okénky, při kterém děti postupně počítají zvířátka od jednoho do pěti. Copak se asi ukrývá v narozeninové krabici? :)

(SPOILER) Knížku Zasněžené hory jsem zařadila do výzvy. A výzva to pro mě byla neskutečná! Půjdu s hodnocením bohužel proti proudu...

Celá zápletka mi připadala směšná. John se vydal takovou dálku za svou kyselou přítelkyní, která se tak nějak domnívala, že jejím přestěhováním do Švýcarska si domyslí, že už spolu nechodí. Ale to, že mu neodeslala ani ten dopis, ve kterém to zmiňuje, je detail. A to vlastně jen proto, že rodiče nemají čas zastavit při odjezdu na letiště, aby dopis mohla Sophie odeslat.
Na to, jak na první stránce shrnuje svůj "románový" vztah založený na Johnově pochopení jejího nitra, celkem podivné.

Sophie si ihned po několikahodinovém příletu Johna zbaběle všude zablokuje, ale on přesto záhadně zjistí, kam se přestěhovala, no a najednou se zjeví a nic mu není divné. Samozřejmě je vykreslený jako naprostý idiot. Proběhne urychlený konec "vztahu".

Sophie je tudíž volná a přístupná Joshovi, který jí okamžitě padl při první návštěvě s rodiči do oka (v ději se za celou dobu s nikým jiným neseznámí, nechodí do školy, do práce, autorka nezmiňuje, zda má prázdniny, kolik jí je let... Vlastně až téměř ke konci se dozvíme, že Sophie řídí auto a má chuť na alkohol, ale po celou dobu mají hlavní postavy chování odpovídající tak třináctiletým dětem. Například taky dostává povolení od rodičů jít ještě po večeři ven...).

Neskutečně otravné jsou autorčiny dialogy zakončené vykřičníky namísto tečky. V drtivé většině jde o oznamovací věty. Ale nač šetřit vykřičníky?!
Ještě jsem se s tím nikde jinde nesetkala. Přijde mi, že cit pro interpunkci získávají děti na základní škole. Prostě mě to zaráželo při každé větě...

Do nudného a vleklého příběhu jsou vkládány pasáže o tom, jak Sophie vstává k poledni, ani se neučeše, nevyčistí si zuby, ale poté v županu tráví několik hodin času s Joshem nad čtením starých dopisů. Možná by bylo zajímavé, kdyby se této části z minulosti autorka pověnovala víc do hloubky. Kdyby víc rozepsala nějaké tajemno, které se váže ke starému domu, vzrušující hledání dopisů... To jediné by na tom mohlo být zajímavé.
Dozvíme se tak, co měla Sophie k snídani, že četla dopisy a už je zase večer a jde spát... Ve zkratce.
Asi "nejnapínavější" část popisuje přípravy dcery a matky na klavírní koncert Joshe (výběr a nákup šatů, kadeřnictví, jízda autem).
Vztah s matkou je těžko uvěřitelný. Dcera se chová chvíli jako, pardon, spratek, chvíli láskyplně a uvědoměle. Maminka je taky náladová. Celé to je přitažené za vlasy. Ale k ději vlastně absolutně nepotřebné.

Kromě rodičů (a velmi okrajově rodičů Joshe) nikoho dalšího nepoznáme. Ani nad dojemnými popisy oněch hor, které by mohly dominovat, když to název napovídá, si nepočteme. Párkrát spisovatelka zmíní, že Sophie hory obdivuje většinou z okna nebo z verandy.


Příběh je nedomyšlený, bez nápadu. Styl mi vůbec nesedí. Konec, ač nijaký, ale urychlený, je vlastně vysvobozením.
Knihu jsem dočetla s velkým sebezapřením. Něco tak špatného, připomínajícího zápisky děvčete, které touží stát se spisovatelkou, jsem dlouho nečetla. Omlouvám se za nepříjemnou recenzi... Za mě velmi nepovedené ve všech směrech.

Pohodové čtení, když chcete "vypnout" a jen se ponořit do nějaké té romantiky...

„Znám tě, Amber Gillsová. Nebylo lehké prokouknout, že si na bad girl jen hraješ. Ale polevila jsi. Udělalal jsi chybu. Když jsi tady a trénuješ děti, máš srdce na dlani. Když zapomeneš předstírat, že je architektura ta nejnudnější věc na světě, tak ti v očích jen jiskří. Když jsi tak unavená, že se málem neudržíš na nohou, najednou si dovolíš něhu, kterou jindy - “

Dal mi pusu, ale tentokrát chutnala jinak. Poznala jsem to v první vteřině. Bylo v ní trochu beznaděje a vyčerpání, ale taky touhy. Pomoz mi zapomenout, jak je všechno nanic, hlásala úpěnlivě.

Být zranitelný znamená být silný. Že je to síla ve slabosti. A že je potřeba emoce víc projevovat, spíš než potlačovat. Že to může být i krásné, odhalit někomu svá zranitelná místa.

Odpustila jsem jí, protože odpuštění neznamená absolutní pochopení. Ztotožnění se s jejími rozhodnutími. Dokázala jsem jim porozumět, aspoň do jisté míry, a možná je někdy budu schopná akceptovat. Odpuštění ale znamenalo především to, že jsem za tím udělala tlustou čáru.

PÍSEŇ O LÁSCE

Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.

SVATEBNÍ PÍSEŇ

Kytice, závoj a slzy,
i štěstí rozplakává,
jak je to hezké,
když se někdo vdává.

Noc plná vášní,
až do kuropění,
jak je to hezké,
když se někdo žení.

Kytice zvadla
a opadává,
jak je to smutné,
když se někdo vdává.

Vějíř se zavřel,
hořkne políbení,
jak je to smutné,
když se někdo žení.

PÍSEŇ

Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí.

Poštovní holub křídly o vzduch bije,
vraceje se domů;
s nadějí i bez naděje
věčně se vracíme domů.

Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.

Milé, svěží, vtipné čtení o Vietnamu.
Autorce se povedlo přenést mě s sebou a poznat kousek světa.
Voňavá rýže. Šílení řidiči na všem možném. Vodní buvoli. Chrámy. Taj-či. Meditace. Káva trung. Kohouti na ulicích. Výroba indigové barvy...

Já jsem vám říkala, že v pararelním světě je možné všechno. (s. 49)

Pár informací, které jsem uvedla na začátku, už není pravdivých. Ony nejsou nepravdivé, ale pravda má již jiné pojmenování. (s. 52)

Protože já kávu miluji. Musím ji mít. Jinak nefunguju. Mám ji rozdělenou do dvou skupin.
V jedné je ristretto, espresso, cappuccino a všechny ty další božské dobroty.
Ve druhé skupině je pouze a jenom vietnamská káva.
Aha, a kam zařadit turka? Nevím. Možná spolu s americkou kávou tvoří třetí skupinu.
Vietnamská káva, to je obřad. Na každé ulici je vícero kavárniček s malinkatými židličkami. Mnohé kromě kávy nenabízejí nic. Žádné croissanty, žádné bagety. Nic. Pouze kávu. Ledovou, horkou, s vejcem, kokosem nebo s jogurtem. Jít na kávu neznamená koupit si ji do plastového kelímku a odejít. Znamená to dát si kávu, posedět a popovídat si. Je to rituál. A na ten má každý Vietnamec čas. Každý den. (s. 63)

Další vtipné leporelo, kterému nechybí nápad! Seznámila nás s ním paní knihovnice na Bookstartu a i nejmenší děti příběhem pobavila.

S touto krásnou knížkou nás seznámila paní knihovnice na Bookstartu pomocí obrázků a jedné pletené rukavičky, kam postupně zalaminovaná zvířátka zasouvala. Potom přiměla děti, aby probíhaly velkou obručí jako "vchodem" do úkrytu před zimou. S příběhem se dá hezky pracovat.
Určitě si na tuhle pohádku (podobnou jako pohádka V. Sutějeva Pod hříbkem nebo Boudo, budko) vzpomenu a zařadím na vánoční besídku, až se vrátím mezi školkové děti. :-)

Kamarádka v knihovně hledala knížku pro svou dceru, kterou čeká nástup do MŠ, aby společně mohly prohlížet, povídat si o školce, motivovat. Myslím, že tento titul, který jsem jí náhodně vyhledala, se hodí, i když je název trochu zavádějící. :-) Knížka je přehledná, vzdělávací, má milé ilustrace a pevné stránky.

Obsahuje tato témata:
Připravujeme se do školy
Náš den ve škole
Poznej barvy
Jaký je to tvar?
Čísla a počítání
Protiklady
Oběd ve škole
Hra na povolání
Zvířata z farmy
Roční doby a počasí
Moje rodina
Domácí mazlíčci
Tělo a smysly
Přírodniny
Čas jít domů
Malá a velká písmena

Tohle leporelo u nás doma teď dost frčí. :-) Nejen, že obsahuje zvuky zvířat, které si dcera sama dokáže pouštět (tlačítka se dobře "mačkají"), ale disponuje i velkým tlačítkem s obrázkem několika zvířátek, a tohle tlačítko přehrává veselou melodii doprovázenou zvířecími zvuky. Ilustrace jsou milé, povídání se vcelku pěkně rýmuje. Jen hřbet už je rozlomený, což je ale způsobeno opravdu častým prohlížením. :-) Doporučujeme.

Leporelo dětem přibližuje prostředí, kam různá zvířátka vyměšují. Ke konci uvidíte i staršího bráchu na záchodě a batole na nočníku. Na tohle téma je těch publikací tolik. Ale proč ne? :-) Knížka nabízí i vysunovací okénka.

Pojďte společně s malým kotětem prožít jeho den!
Jednoduché leporelo nabízí líbivé ilustrace a stručné povídání, co koťátko zrovna zažívá. Po celém dni je tak vyčerpané, že rádo vleze do svého útulného košíku a usne. :-)