Péťa Z. komentáře u knih

Okouzlující ilustrace doprovázejí velmi milý, až takový pokorný příběh.
První stránky popisují život běžného dne v parku. Velké a malé lidi, holuby, hmyz v trávě... Všichni jsou jiní. Ale přece jsou si podobní... I ta slunéčka mají každé jiný odstín červené na krovkách, vrány mají různé výrazy v očích...
Malý semenáček chce zjistit, čím je on sám. Komu se podobá? Kým bude, až vyroste? A ptá se okolních stromů...
Rozmluvy jsou plné něhy. Opravdu dojemný příběh se šťastným koncem. :-)

Kromě toho, že se děti dozvědí názvy stromů, zjistí různé zajímavosti.
Věděli jste třeba, že květy jeřábu zapáchají, ale lákají včely? A jeho plody jsou hořké, nicméně pro ptáky pochoutkou? A co všechno dokáže kůra vrby, jež se k nám dostala až z daleké Číny? Napadlo vás někdy, že její listy mají tvar kánoe nebo indiánského člunu zvaného piroga? Jak dlouho roste takový javor klen? Na světě může být až pět set let!
Vzpomínáte si, že jako malí jste si lepili na nos plody z javoru - dvounažky? A byl z vás nosorožec! :-)

Máme půjčeno z knihovny a s dcerami (téměř 5 a 2) čteme opakovaně. I ta mladší u celé knihy krásně vydrží, ani nedutá.
Ono je to určitě taky tím, že se knížka líbí tak moc i mně. Zamilovaly jsme si ji a po navrácení do knihovny si ji za čas znovu půjčíme. Nebo ji koupím, pravděpodobně. :-)

10 22.04.2025

Horáčkova tvorba pro děti je výborná.
Musím vyzdvihnout vkusné a nevtíravé ilustrace, které knížce dodávají punc.
Příběh je jednoduchý. A právě v textu je ono kouzlo... Někdo, kdo vlastně může vypadat na první pohled podobně jako spousta dalších lidí, je přece jen ten jediný na světě! Až když jej ztratíš, uvědomíš si všechny ty malé rozdíly, díky kterým tvoří jedinečný celek - Tvého přítele a kamaráda.

15 15.04.2025

Moc pěkné zpracování Ladových říkadel v "kapse" na suchý zip - jednotlivá říkadla jsou oboustranně tištěna na pevných kartách, tak akorát do ruky. Nejspíš pořídím domů. :-)

11 07.04.2025

Krásné leporelo, které dětem nabízí kromě malého překvapení v závěru také jednoduché úkoly (hledat různě barevné oblečení ve skříni, představit se červíkovi Mílovi, zaťukat na oříšek jako na dveře...).
Celá knížka je provrtaná dírkou, do které stačí jen nakouknout a opatrně otočit na další stránku... :-)
Z Míly se po vydatné svačině (ze samých oříškových dobrot) a po navlečení všeho možného oblečení a zachumlání pod nejnaducanější peřinu do rána stane... Hádejte. :-)
Ideální pro děti cca od čtyř let, s Adélkou doporučujeme! :-)

10 29.03.2025

A co? je pro mě důkazem, že poezii leckdy není vůbec snadné zcela porozumět. Přitom sbírka Krásné neštěstí mě neskutečně zasáhla...
Při čtení této útlé knihy jsem si připadala trochu jako, no, ignorant. S posledními otočenými stránkami ale něco sedlo, secvaklo a možná taky ne.
Ta jistá nedořečenost mi utkvěla. Vím, že se pokusím ta bílá místa ještě někdy doplnit. A CO? I o tom to může být. Tato autorova poslední sbírka bude výzvou, kdy se budu snažit porozumět víc. Až se budu dívat zase jinýma očima...

Poznámka:
Brachylogie - říct minimem slov co nejvíce, maximum obsahu s nejmenším počtem slov; stmelování několika elips

Nejvíc se mi líbí asi Celá podzimková. Za zmínku stojí Starost tmy, A co básník a pár dalších (pro sebe si tu poznačím pár veršů)...

STAROST TMY
...
Acháty pro ně míchají už barvy
a ocún zimovít
zimovít ocún
vyhlíží z komže

Vrátí se dírkou
i tou nejmenší
možná od náušnice

Zářivé a děsivé jsou oči
konečky nití života
oči čekající
...

OSUDY
...
Celý nesvůj
jako bys byl někde sám
se ženou
kterou tajně chceš

Znáte to když se setmí
nemoci mít
nepoznat přítělí

Vyrážka očí Čest po pupek
Poslouchají co bude
i narovnané uši listí

Dnešek je celý nesvůj
...

A CO BÁSNÍK

Ani k donošení
ani k uhlídání
to není

Hledaje příkaz sluchu nehledám
a dech nabíraje
dech jen nabírám

Zaviním jak tak neštěstí
a jak tak radost zaviním
tím co si myslím
tím v co teď doufám
tím s čím si zahrávám
až to tam jednou dolehne
...

CELÁ PODZIMKOVÁ

Šaty měla podzimkové
a vlasy měla podzimkové
a oči měla podzimkové

Ústa měla podzimková
a ňadra měla podzimková
a snění měla podzimková

Život měla podzimkový
a klín měla podzimkový
a úsměv měla podzimkový

Chuť měla podzimkovou
a něhu měla podzimkovou
a úzkost měla podzimkovou

Byla celá podzimková
jako báseň dušičková

10 27.03.2025

Hodně povedené leporelo!

Ilustrace upoutají, jsou veselé, plné jasných barev (černá zvířata na barevném podkladu).
Tím, jak jsou říkanky rytmické, přímo vybízejí k propojení s pohybem (nápady jsou vždy na protější stránce).
Skvělý počin i pro úplné mrňousky. :-)

Pejsek ťape:
ťapy, ťapy!
Ťapou, ťapou
čtyři tlapy.
Ťapy, ťapy,
ťap!
A ty taky
šláp!

V kuchyni
na skříni
stojí hrnky,
drnky brnky
cvrnk!
(Můžeme lehce brnkat dítěti na špičku nosu nebo na ouška, nakonec ho něžně cvrnkneme.)

13 05.03.2025

Oříškově hnědý zajíček a jeho tatínek se spolu rádi vydávají na cesty za poznáním. Copak asi venku objeví dnes? Kouzelná knížka s překrásnými ilustracemi z oblíbené série příběhů o oříškově hnědém zajíčkovi a jeho tatínkovi potěší i ty nejmenší čtenáře. Na konci knihy se ukrývá zrcátko a také jedno překvapení. Co spatřil zajíček na vodní hladině? A co tam uvidíš ty?

Leporelo je radost prohlížet. Ilustrace jsou roztomilé. Příběh je jednoduchý - zajíček putuje přírodou, jeho tatínek ho pobízí, aby se pozorně zaměřil třeba na pulce pod vodní hladinou.
Na konci spatří malý čtenář vlastní odraz, takže úsměv dítěte při "čtení" zcela zaručen. :-)
Hádej, jak moc tě mám rád! navíc prťousové nohou znát z televizních obrazovek.

12 05.03.2025

Putování skřítka Hlíze za svými přáteli dá dětem nahlédnout do zákoutí zahrady. Najdou tady třeba Chocholíka, který pospíchá ve svém novém dýňovém vozidle za skřítkou (tohle nové slovo Adélku zarazilo) Dýninou, jež vaří tu nejlepší dýňovou polévku. Každý podzim taky krásně vybarvuje štětcem všechny dýně na záhonku.

Líbí se mi, jak je ztvárněný například vnitřek patizonu. Zamlouvá se mi i styl písma při rozpravách skřítků.
Třeba u vratiče si skřítkové Brukvít a Hlíz povídají o tom, že se to nedá čuchat a že páchne nenasytným housenkám. A tak si uschovají semínka na příští rok, aby odpudili housenky...

Takové nevšední leporelo, které stojí za prohlédnutí. :-)

17 27.02.2025

Knížka mě zaujala svojí obálkou v knihovně. Bohužel v ní číst bylo utrpení. Na jeden zátah jsem Adélce přečetla celou knihu, protože se o houby zajímá. Poslouchal i taťka. No, oba dva jsme útrpně protáčeli oči. Ach jo, tohle se vážně moc nepovedlo.

Básničky jsou většinou krkolomné, leckdy nedávají smysl, nejsou vtipné. Ilustrace jsou zvláštní. Zajímavé je (pro mě jako pro dospělou) výtvarné propojení fotografie, kresby a kombinované techniky (lepení vrstev papíru aj.).

Vždycky na levé straně je název houby i latinsky, pod tím stručné informace, zda je/není jedlá, kdy a kde roste. To je fajn. Na pravé straně jsou verše, u kterých netuším, jakou cílovou skupinu by měly oslovit. Dceři bude pět, o houbách jsme už něco málo načetly. Ale tahle publikace, ačkoliv u ní vydržela celou dobu, nás vlastně vůbec nezaujala.

Klouzek sličný

Pod modřínem v měkkém mechu
klouzek dlouze rozjímá
medituje v plném dechu
o bytí se zajímá.

Pokud klouzka v rozjímání
otravuje hmyz
nemá žádné slitování
prskne na něj sliz.

Křemenáč březový

V říši hub je mistr fitness
umí být i pěkný rváč
do klinče ho sotva chytneš
jmenuje se křemenáč.

Když mu leze po klobouku
drzý slimák, smělý strýc
udělá z něj hladkou mouku
nezbyde z něj vůbec nic.

13 27.02.2025

Leporelo provede malého čtenáře osvojením si návyků chodit na nočník krok za krokem. Tady asi není moc o čem. :-) Pohyblivé prvky jsou fajn. A i když je to spíš jen motivační čtení, někomu to třeba může pomoct.

11 27.02.2025

Leporelo je zajímavé hlavně výtvarně. Básničky povětšinou pěkné. Škoda jen, že v řazení květin není nějaký záměr. Ale ilustrace to vynahrazují.

Slimák slintá: jahoda!
To je, kluci, lahoda.
Chutě mají všichni plži,
pokaždé se někde zdrží.
A než se tam doštrachají,
jahoda je celá...

Pročpak se ta kytka stydí?
Že je vlčí, žere lidi?
Ale kdeže, je to mák,
jak ví každý mlsný pták.

11 26.02.2025

Před nějakou dobou jsem přeskočila na pátý díl, než jsem si přečetla čtyřku - Nové vyhlídky. Ale ničemu to nevadilo. Nové vyhlídky jsou odpočinkovým čtením. Vím, co chci. A vždycky to od této autorky dostanu. Mile psanou romantiku s dobrým koncem... Zprvu jsem se trochu zarazila, jestli to není šlápnutím vedle, co se zápletky týče. Automechanička a seriálová hvězda? Infantilní! Ale četla jsem dál... Líbil se mi vztah Annie a táty, setkávání se starými známými z Green Valley, rozplétání minulosti hlavních postav, popisy prostředí a přírody. A uznávám, že je to prostě čtivé a zábavné.

„Dobrou noc,“ zaskřehotala jsem a čekala, že odejde. Což neudělal. Místo toho dál stál mezi dveřmi a pozoroval mě. Nebylo to žádné zírání nebo čumění. Ale jednoznačně se na mě díval a já se sama sebe ptala, co vidí.

„Přece jsme byli zajedno, že to byla chyba.“
„Tys byla zajedno.“
„Cole,“ šeptala jsem.
„Annie,“ napodobil mě.
Prosím zadrž. Prosím zadrž, varoval mě hlas v mé hlavě.
„Měli bychom... teď spát. Už je skoro půl druhé a já musím zítra...“
„Co kdybych to udělal znovu? Políbil tě.“
Hlas měl drsný. Tak drsný, až se mi rozbušilo srdce.
„To nedovolím,“ přenesla jsem přes rty s poslední špetkou sebeovládání.
„Já to ale udělám. Teď, v tuhle chvíli. V myšlenkách.“
„U toho to také zůstane,“ řekla jsem zajíkavě.
„Vážně si myslíš, že je to ještě ve tvé moci?“
Bylo to jenom zašeptání.
„Dobrou noc, Cole.“

Takové milé leporelo s hezkými obrázky. ;-) Všimla jsem si ho v knihovně a hned jsme si ho s dcerkou prohlédly. Knížky od Petra Horáčka jsou skvělé. Nevadí, že tu nenajdeme příběh. Pouze přání na dobrou noc různým zvířátkům. Tím, že jednotlivé stránky nemají klasický hranatý formát, ale kopírují jakýsi obrys ilustrace, je knížečka zajímavá. Nabízí i otáčivý prvek.

18 13.02.2025

Hospůdka v Praze je o brouzdání městem, o navštěvování různých podniků, o rivalitě dvou soutěžících... A o pivu zase tolik ne. I když jsem se na to docela těšila, jelikož oba stážisti mají uvařit vlastní pivo a marketingový a prodejní plán poté prezentovat porotě na britské ambasádě.

Knížka na mě působila rozvláčně, autorka se mnohdy snažila popisovat scenérie na můj vkus až příliš vehementně. Bylo znát, že má k Praze a potažmo k ČR vřelý vztah, ale mě to nějak nedojímalo. Dokonce při houbaření hlavních postav mě popisy a až poučné pasáže o tom, jak třeba funguje podhoubí, jak správně houbu ukrojit (!) otravovaly a nudily. Celé mi to připadalo tak nějak "chvástavé". Jako že autorka párkrát navštívila Prahu, tak nám to všem zprostředkuje jako nejlepší průvodce na světě. :-)

Nejspíš to celé kazí pro mě nezajímavé postavy. Především k Anně jsem si nevytvořila sympatie. Nebaví mě naivní příběhy, kdy hlavní hrdinka žije s naprostým idiotem, a pak bojuje s tím, aby se nezamilovala do dokonalého hezouna.

Nejdřív jsem měla pocit, že cílovou skupinou jsou ženy a maminky, ale později jako kdyby snad autorka ráda oslovila i náctileté.
Mrzí mě to, prostě mi Anna nesedla, nevěřila jsem jí skoro nic. :-) A ten konec, co se soutěže týče, to zazdil úplně.

22 13.02.2025

Martin Selner... Cokoliv napíše, tomu věřím. Z každé věty vnímám, že o věcech opravdu přemýšlí a dělá svou práci naplno. Myslím, že je to hrozně empatickej a pokornej chlap. Já nevím, asi bych od něj chtěla číst i blbej nákupní seznam... :-)
Zbývá mi od něj přečíst Uprostřed. Těším se a doufám, že se dočkáme dalších knih!

Blíží se Vánoce. Když pracujete s dětmi, blíží se zhruba už od září. S Vánoci se pojí mnohá klišé o splněných přáních. Netuším, co všechno si mé děti přejí. Ale zrovna u nich je důležitá ještě jedna věc - aby si nezapomněly přát.

Není snadné mít neustále na paměti, že je někdy rozdíl mezi hodným a dobrým asistentem.
Když po někom chcete, aby byl "hodnej" (nerad používám tohle slovo v souvislosti s dětmi), musíte mu taky dát (v)hodné prostředí.

„Proč se nepřevlíkáš? Za chvíli nás v šatně střídají další děti. Děje se něco?“
„Sedím na střídačce.“
Občas se tak cítíme všichni - že sedíme na střídačce. Někdy prostě nejsme dost dobří, nemáme formu. A někdy je to asi i jedno. Hlavní je, že patříme do týmu.

Zvednu palec nahoru na znamení, že je dobrej. Když se mi pokouší gesto oplatit, zapomene plavat a začne se topit. Za okamžik opět vyplave na hladinu, ale raději se na mě už nepodívá a plave dál. Uvědomím si, že tyhle okamžiky za ten občasný křik stojí a že si ty hranolky rozhodně zasloužím.
Ano, návštěva bazénu je pro asistenty náročná. Je náročná i pro ostatní návštěvníky bazénu, protože si po zaplacení vstupu zřejmě představovali trochu jiný zážitek. Věřím, že je náročná i pro paní pokladní, která se na nás ale vždy směje. Především je ale náročná pro samotné autisty, pro ně je totiž náročné vše. To já jen až budete mrzutí z toho, že jste v bazénu zrovna s nimi, s námi.

Moje ruce nesou stopy práce s lidmi, pro které jsou emoce mnohdy něco tak těžko uchopitelného, že nevíte, zda ty škrábance bolí víc vás nebo je.
Bolavé ruce jsou jedna věc, mnohdy si ale z práce odnáším i bolavé srdce, nebo to tak aspoň vnímám, když jsem unavený, že se sotva doplazím do postele, a pak několik hodin tupě civím do stropu, protože se mi před očima odehrávají scénáře životů, které mi prostě spát nedají.

Já se dál pokoušel věnovat knížce a vínu, ale v duchu jsem se neustále snažil spočítat, kolik palačinek musíte sníst, abyste zvládli výchovu dítěte. A jestli dostanete od života například šlehačku navíc, když se vám narodí dítě s postižením. Většinou dostanete jen průkazku ZTP.

18 28.01.2025

Těžko nacházím slova pro tuto sbírku. Ano, Havran něco zanechá asi v každém čtenáři. Nejen ten. Spousta básní vyvolá emoce. Ale tentokrát si tak nějak nemůžu vybavit, jaké že to byly. Možná si to přečtu jindy, za pár let. Kdoví? Ale teď není asi správný čas.

Chceš lásku mít? - pak stůj co stůj
směr srdce uhlídej si!
Buď vším, čím jsi, a pamatuj,
nebuď ničím, čím nejsi!
Světu tvé něžné chování,
půvab bez marnivosti
budou důvodem k uznání
a láska - povinností.
...
Tak vzpomínka na oči tvé
je pro mne dálným ostrovem,
ztopeným v moře svárlivé. -
Oceán divý vichr rve -
leč právě v čase bouřlivém
ten ostrov nebe modravé
hladí svým vlídným úsměvem.
...
JEDNÉ V RÁJI

Vším byla jsi mi, milá,
vším, po čem prahl jsem -
ostrovem v moři, milá,
zřídlem i oltářem,
jejž plody s květy víla ověnčila
a kvetly v srdci mém.

Ach, sne, pláls krátce tak!
Ach, naděje, vzlétla jsi výš,
leč mrak zastřel tvůj zrak!
Hlas z budoucnosti volá, slyš:
„Dál! Dál“ - nad minulostí však
(černá strž!) duch můj klesá níž,
nehybný, němý, pouhý vrak!

Ach, běda! běda! z jasu
života nemám nic!
„Ne víc - ne víc - ne víc!“
(velebné moře odnáší šum hlasů
písčinám břehů vstříc)
nevzkvete strom z polomu bouřných časů,
nevzlétne orel kalných zřítelnic!

A dny mé mdloba jala
a do všech nočních snů
tvé temné oko sálá
a třpyt tvých kročejů -
v tancích, v nichž dálka promodrala,
v odlescích věčných pramenů.

13 28.01.2025

Nejzajímavější byly asi poznatky o ptácích a popisy přírody, okolí... Ale celkově příběh velmi rychle z mojí paměti vymizel. Děj se vlekl, hlavní postava mi nebyla vůbec sympatická. Někdy dost takové křečovité. Škoda.

Plakala i pro tu malou holku, jejíž osud se v jediné vteřině tak krutě změnil, protože čas není něco, co můžete zadržet, a jeho význam pochopíme, až když všechen uplyne.

... protože na světě prý je vše nějak propojené. Jako ta voda, která putuje po celé zeměkouli jako nekonečný cyklus života a smrti a nutí vás uvědomit si, jak je jeden lidský život bezvýznamný.

Jak snadno se ze života stane zvyk, když se člověk na nic neptá a přestane se rozhlížet. A pak se jednoho dne probudí a zjistí, že žije v jakémsi polospánku, protože se schovával před vším, co přináší změnu a skutečný život.

Bez ohledu na to, kolik trápení a bolesti prožijeme, vždy je tu něco nebo někdo, kdo nám vrátí naději.

10 28.01.2025

Knížkou jsem obdarovala kolegyni. Hned mě v knihkupectví zaujala. Najdete zde užitečné informace, pěkné fotografie, zajímavé tipy. Věřím, že ji kolegyňka vezme i do školky mezi děti, kde určitě najde také uplatnění. :-)

14 28.01.2025

Trefa do černého. Veselé ilustrace, bezva zábava pro malé milovníky hudby.

10 28.01.2025

Krásný atlas, který je vhodný k prohlížení společně s někým "velkým". Nebo bych ho doporučila starším dětem cca od šesti let. Čtyřletá dcera do něj ale určitě "doroste". Zajímavé je, že stránky rozkládáte na jednotlivé mapy a u nich je "schovaných" pár maličkých sešitků k určitým tématům. Takže děti zapojí oči, hlavu, ale i ruce. :-)

12 28.01.2025