Péťa Z.
komentáře u knih
Malá žirafa ztratila svoje flíčky
Jedda Robaard
Příjemné počteníčko pro nejmenší nabízí odklápěcí obrázky, milé ilustrace a opravdu vydařený závěr. :)
Co se děje v mraveništi
Petra Bartíková
Knížka je postavena zejména na ilustracích, textu je pomálu. Ale i tak se děti dozvědí spoustu zajímavostí ze světa mravenců. Hodí se pro školkové děti, ale klidně i pro ještě menší prťousky. :-)
Rýmohrátky se zvířátky - výslovnost hlásek C, S, Z, Č, Š, Ž
Roman Pumprla
Říkanky jsou docela krkolomné, ilustrace nic extra. Za investici, podle mě, nestojí. Pokud chcete pro své dítě knížku k procvičování logopedie, najdete lepší.
Knihovna malých zázraků
Sara Nisha Adams
Zvláštní. Knihu jsem četla dlouho, vždy jen po večerech nanejvýš pár kapitol. Zdálo se mi to takové utahané. Nápad, na kterém je postavený děj, se mi líbí. Ta myšlenka je pěkná. Alíša, uzavřená, ale svéhlavá knihovnice, se postupně sbližuje se staříkem Mukéšem. Každý z nich prožívá vlastní trápení. Ale naleznou jakési vysvobození v knihách a v příbězích. Ten tajemný seznam knih může být pro některé čtenáře inspirací, co si v budoucnu přečíst. Já si z něj někdy ráda něco přečtu. Ale to pitvání jednotlivých titulů, o čem že jsou, mi přišlo zdlouhavé a někdy už nudné. Nejvíc mě deptalo takové to "tajemno" okolo matky hlavní postavy. Nepochopila jsem celý ten její zoufalý stav a dopad na ostatní členy rodiny. Pozitivně hodnotím nahlédnutí do indické kultury a taky poselství knihy.
Pro tebe, má lásko
Jacques Prévert
Většina básní se mi líbila hodně a četla jsem je vícekrát. Některým jsem možná dost neporozuměla a nevyvolaly ve mě ty správné pocity. Poezie je krásná v tom, že ji každý můžeme vnímat jinak...
Zaujaly mě namátkou básně:
Píseň ptáčníka
Píseň šneků jdoucích na pohřeb
Jsem jaká jsem
Stíny
Strážce majáku má ptáky příliš rád
Tak snad jen krátkou, pohlazení...
Ještěrka
Ještěrka lásky
zase mi prchla nakonec
V prstech mi zbyl jen její ocásek
Dobře mi tak
Chtěl jsem ji mít jen pro sebe já lakomec.
Vítejte v Pekle
Roman Bureš
Láska, chtíč, naděje, absurdita, odplata, zlo, trest, spravedlnost, humor, sklíčenost, fantazie, nechutenství, odvaha, skvělá hra s jazykovými prostředky, barevnost, opravdovost, uvěřitelné postavy, promyšlený děj, úvodní slova před jednotlivými povídkami...
Naprosto jsem se odklonila od žánrů, které jindy vyhledávám, a byla to pecka.
„Mé holčičce je devadesát dva a trpí Alzheimerem,“ přiznala. „Tu chybu už znovu neudělám.“
„Abys mohla předat svá tři procenta vylepšených genů, je nutné zplodit dítě s dalším přímým potomkem démonů. Dítě pak zdědí všechna tvá prokletí.“
„Takže my dva bychom zplodili dalšího Metuzaléma?“
„K tomu nikdy nedojde,“ pronesl zamračeně.
„Ale nějak mi tu chybí ti démoni, Rónane. A taky hříšníci.“ Už se cítila trochu lépe a její zdravý cynismus, vypěstovaný za dvě stě čtyřicet let bytí, se pomalu vracel.
Sex je naprosto povznášející činnost. Proč to neděláme častěji? Nemyslím nás dva, ale lidstvo jako celek. Kdyby lidi celý den šukali, svět by byl mnohem příjemnější místo k životu. Žádné zbrojení, žádné atomovky, žádnej zasranej politickej útlak.
Přes víkend jsem skoro zapomněl na katastrofu, která mi zničila život. Dělám věci, které jsem vídal jenom na tátových pečlivě schovaných kazetách. S Markétou objevujeme nové polohy, blbneme a zkoušíme všechno možné. Je osvobozující zahodit všechny zábrany a jen tak se s nahatou holkou válet v posteli. Nechci do konce života dělat nic jiného.
„Tite,“ chytá mě někdo za ruku.
Je to Marcus. Šest let jsme sdíleli jeden stan, loni ho povýšili a přeřadili do jiné kohorty.
Chci říct, že jsem rád, že stále žije, ale pak si uvědomím, že to není pravda. Můj starý přítel je mrtvý a dobře to ví. Oběma rukama si na břiše drží vyboulenou, krví nasáklou tuniku, jako by nesl natrhané třešně.
Žalostně se mi dívá do očí: „Uděláš to pro mě?“
Hluk bitvy je všeobjímající, člověk přitom nemá čas ani na strach, jen koná to, co se za ta léta naučil. Bodat mečem jako žihadlem, krýt si tělo štítem, dávat si přitom pozor, aby držel linii. Jaksi vzdáleně cítím nadlidskou únavu, jako bych to celé sledoval odkudsi zpovzdálí.
Rozvázal župan a nechal ho spadnout. Kráčel k loži erekcí napřed. Byla pořádná a on na ni byl náležitě hrdý. Nějaký ten centimetr si sice přidal, ale to mu nemůže nikdo vyčítat. Vždyť je Číňan, sakra.
Ming-Mei si ho prohlédla odshora dolů a mlsně se olízla. Odhalila i druhé ňadro. Levou rukou si hrála s bradavkou, pravou vsunula pod závoj mezi stehna. Roztáhla je a závoj se rozevřel. V pěsti třímala mohutný pyj.
Neffi se na místě zastavil a jeho síla ho začala opouštět.
„Co se děje?“ ptala se Ming-Mei.
Neffi na to neodpověděl.
Dívka pokračovala: „Tobě to vadí?“
„Myslel jsem, že budeš... opravdová.“
...
„Jsme přátelé, myslela jsem, že se trochu pobavíme.“
Přátelé?
Já tě miluju!
Ale nahlas neřekl nic. Odhlásil se.
„Jedna holka to přežila,“ ignoruje moji otázku. „Dostala to do krku. Do konce života bude kvadruplegik. Tak co myslíš, zaslouží si zatracení?“
„Možná byl psychicky nemocný.“
„Člověk vždycky dokáže rozeznat zlo od dobra, je jedno, jak moc je nemocný.“
Přemýšlím o tom (co jiného tady také mám dělat?). Kluk zabil pět lidí, další zmrzačil, ale zaslouží si takhle tvrdý trest?
„Bolest se trestá bolestí,“ opět odpovídá na nevyřčenou otázku. „Nepočítá se jen těch pět mrtvých, ale také bolest pozůstalých. V jeho případě to dělá padesát jedna zničených životů. Tak co ty na to, filozofe?“
O Hafíkovi, statečném pejskovi
Helena Vrábková
Krásné příběhy o Hafíkovi, psím neposedovi, který to vždycky nějak skoulí, aby mohl zdrhnout. :-)
Knížka je velmi čtivá, příběhy nabízejí ponaučení, jsou zábavné, navíc je text psán velkým písmem, takže se hodí i pro děti, které začínají samy číst.
Najednou ten úžasný řízek Hafíkovi přestal vonět a ani chuť na něj neměl. Je tu sám u boudičky a nemůže se podívat na náves na trubače. Smutně seděl a ukápla mu slzička. Žužlal ten řízek a nebyl najednou ani trochu statečný. Ježíšek nepřišel a nesplnil mu jeho přání.
Vtom se ale dveře od domu znovu otevřely a stála v nich paní Marková s kouskem cukroví. Sladkosti, to měl Hafík moc rád. A panička povídá: „Jak to, Hafíku, že jsi ještě nedojedl? Ty máš přece řízky rád. Už jsi měl být dávno na návsi. Copak nevidíš nová vrátka v plotě? Ty ti přinesl Ježíšek, jsou jenom tvoje a odteďka už můžeš chodit ven, jak chceš. Hlavně na sebe dávej pozor a vždycky se nám vrať domů zdravý,“ povídala ta zlatá panímáma.
Na nebi vyšla velká hvězda. Neviděl sice zlaté prasátko, ale to pejskovi pranic nevadilo. Protože ta hvězda byla svatá a Hafík věděl, že dnes nosí zázraky všem lidem na zemi a že ji tam na nebe posadil jistě Ježíšek. Šel pomalu k domovu, díval se lidem do rozsvícených okýnek a přál všem šťastné a veselé Vánoce.
Protáhl se zpátky svými novými vrátky, prošel dvorek, sedl si před boudičkou, podíval se na nebe a zamával tam Ježíškovi pacičkou.
V našem lese
Otakar Čemus
Tohle leporelo v záplavě dalších podobných vyčnívá krásnými akvarelovými obrázky.
Kočička z kávové pěny
Tereza Horváthová
Krásné počteníčko. Ilustrace jsou nevšední, někomu možná nesednou. Ještě ani ne čtyřleté Adélce se ale moc líbí a knížku chce číst opakovaně. :-)
Proč svítí sluníčko?
Katie Daynes
Knížka s opravdu zajímavými informacemi a k tomu krásně ilustrovaná. Doporučuju k zakoupení pro malé a zvídavé hlavičky.
Narozeninová kočka
Markéta Vítková
Knížka je povedená. S dcerkou se nám líbila. Ilustrace/fotky/dětské malůvky jsou obohacené o různé myšlenky nebo popisky v bublinách. A co je fajn - na konci je takový dodatek, jak to s narozeninovou kočkou (vlastně kocourem) bylo dál. :-) A protože je to rváč, v jedné bitce přišel o oko. To mi přijde jako nenásilný způsob, jak dětem ukázat, že i nedokonalost nebo určitá "vada na kráse" je prima. Dá se o tom hezky povídat.
100 nejzajímavějších živočichů
Andrew Charman
Korovec, moloch, letucha, rorýs, drozdec, kivi, lemčík, šípová žába, kutilka, vruboun, kahau, nártoun, ksukol, vikuňa... Dlouho jsme si chtěly s Adélkou prohlédnout nějakou encyklopedii i o ne tak známých zvířatech. Kniha je přehledná - co stránka, to jeden živočich.
Pravda o hovínku
Andy Seed
Název knihy může tak trochu "zavánět" jako marketingový tah. :-) O trusu se v knize zase tolik nedozvíme, i když něco přece. :-) Některé informace jsou zajímavé. Třeba kapitola Nechutné zbytky, Hledání lebek nebo Průvodce identifikací vývržků... Kniha nabízí kvízové otázky, pravidla při stopování, shrnutí faktů... Ilustrace jsou zdařilé. Publikace zaujala tříletou dceru v knihovně. Doporučila bych ji spíš starším dětem i kvůli voleným jazykovým prostředkům, které mohou být školákům blízké.
Povídám, povídám neplechy
Ljuba Štíplová
Geniální! Leporelo je staré, ale pranic neztrácí na kvalitě.
Nad spoustou říkanek jsme se s Adélkou chechtaly, některé říkanky se hodí i na logopedická cvičení. Mě samotnou velmi bavilo předčítat, slova plynou v přirozeném a úderném rytmu, verše mají hlavu a patu. Ilustrace jsou báječné. Až je mi líto, že jsme leporelo objevily v prababiččině zaprášené knihovně až nyní. Takový poklad je záhodno mít ve vlastní knihovničce! :-)
Měl červotoč kolotoč,
už ho nemá. Kdo ví proč?
Kus ho snědl k snídani,
přál si dobré chutnání.
Kus ho snědl k obědu,
máčel si ho do medu.
Kus ho snědl k svačině,
smažil si ho na kmíně.
Zbytek snědl k večeři.
Ať tam jde, kdo nevěří,
že už nemá červotoč
vůbec žádný kolotoč,
zůstal mu jen drobeček -
a ten snědl dědeček.
Až vráňata budou velká,
musí umět říkat -er-,
proto vraní učitelka
kráká s nimi vpodvečer:
já rád játra,
ty rád játra,
starý havran kárá bratra,
že mu raroh
ukrad tvaroh,
sebral ho - a tradá za roh!
Zítra raroh za rohem
svrzne játra s tvarohem.
Malou včelku učitelka
učí zase říkat -zet-,
až ta včelka bude velká,
musí umět zabzučet:
za zelenou zídkou v zelí
zívá zrzek omrzelý.
Lezl Zuzce do zahrádky,
Zuzka zrzka hnala zpátky,
zasázela zimolez,
aby zrzek neprolez.
Na co zebra doma má
dvě tři trička s proužkama?
Když přebrodí někde říčku,
nechce běhat v mokrém tričku.
Na to zebra doma má
dvě tři trička s proužkama.
Na co zebra doma má
dva tři svetry s pruhama?
Když roztrhá jeden v křoví,
obleče si klidně nový.
Na to zebra doma má
dva tři svetry s pruhama.
Na co zebra doma má
pruhovaná pyžama?
Aby ani během spaní
neztratila pruhování.
Na to zebra doma má
pruhovaná pyžama.
Jeden sysel v Litomyšli
zdravil sysly:
„Ahoj, šyšli!
Já jšem, kluči, taky šyšel,
jenomže jšem pšišel ž Pyšel.“
Divili se všichni sysli:
„Co to plete za nesmysly?
Odkud říká, že to přišel?
A co je to vůbec - šyšel?“
„Šyšel -“
pravil krtek v díře,
„to je velmi vzácné zvíře,
které prý se ponejvíce
vyskytuje v Americe.“
„Třesky plesky!“
vrčel křeček,
třistaletý pradědeček.
„Bůhví, krtku, kdes to slyšel.
To je afrikánský šyšel!“
„Zeptejte se radši lišky,“
poradily syslům myšky.
A ta liška na to přišla:
„Je to sysel -
ale šišlá!“
Co má umět předškolák
Martina Drijverová
Dobře zpracovaná knížka začíná úvodním slovem rodičům, kde autorka vysvětluje, jak s materiály pracovat. Hlavním cílem textu je rozvíjení logického myšlení. Text počítá s hmatovými, čichovými, sluchovými a pohybovými vjemy dětí. Autorka pobízí k důsledné práci s rekvizitami, jež jsou v textu zmíněny.
Jde o kvalitně zpracovanou publikaci, kde autorka přesně ví, co tím sleduje, co záměrně rozvíjí a upevňuje. Knížka je přehledná, obrázky líbivé. Určitě z ní lze čerpat i pro děti mladší, ne jen pro předškoláky. Nabízí podrobně popsané "návody" pro maminky, jak s dětmi pracovat.
Život na statku
kolektiv autorů
Na statku se chovají i domácí husy a kachny. Ty potřebují rybníček, na němž plavou. Každý rok k nim přibývají také divoké kachny, které tam přilétají vyvést malá kachňata. Ale domácím ptákům to ani trochu nevadí, jsou na své divoké příbuzné zvyklí a rádi jim kousek svého rybníka přenechají.
Divokou kachnu poznáte od kachny nebo husy domácí podle zabarvení. Samička je hnědá a kačer pestrobarevný, aby se jí líbil, zatímco domácí kachny i kačeři a husy i houseři jsou skoro všichni bílí.
Místu, kde se pěstuje vinná réva, se říká vinohrad. Rostliny révy se sázejí v řádcích, aby se mezi nimi dalo při sběru hroznů dobře procházet. Vinař musí o rostliny pečovat celý rok, aby měl hojnou úrodu šťavnatých hroznů. Některé se sbírají na konci léta, jiné až v zimě. Část hroznů se sní jako chutné ovoce, ale z většiny se vylisuje šťáva, které se říká mošt. Když se mošt nechá zkvasit, je nakonec vinaři za péči a tvrdou práci odměnou dobré víno.
Někteří vinaři pěstují více révy, ale také ji zpracovávají ručně. Potřebují však větší a výkonnější lisy, které jim ušetří hodně námahy.
Knížka s měkkými listy nabízí opravdu vyčerpávající informace z mnoha oblastí. Dozvíme se spoustu zajímavostí o různých zvířatech, ale třeba taky o prodeji mléka, o trhu současném a trhu za starých časů, o mlácení obilí, příslušenství traktoru, setí a sázení, těžbě dřeva, ochraně pole, přemnožení škůdců, ale třeba i o zavařování.
Knížka je vhodná ke společnému předčítání s vnímavými dětmi, které se chtějí něco dozvědět. :-)
Klárka a noční zahrada
Marie Štumpfová
Knížka je o Klárce, která se bojí tmy. V pořadu Kouzelná školka z ní předčítala Lucka. Je psána poutavě, má krásné, snové ilustrace. Ponaučení zní: Nejlepší je si na vlastní strach sáhnout.
Myška Žofka na rybách
neznámý - neuveden
... Sluníčko se najednou schovalo a spustil se hustý liják. Celá mokrá a zablácená se Žofka vrátila domů. A bez ryb.
Doma myška pověsila mokré oblečení na šňůru a vykoupala se v příjemně teplé vodě.
Leporelo mě s Adélkou příliš neoslovilo. Prohlédly jsme si ho jen jednou u babičky na návštěvě. :-)
Zvířátka v lese
Miroslav Bouchner
Zvířátka využívají les „od sklepa až po střechu“. Jezevci, lišky, hraboši a myši si vyhrabávají příbytky pod zemí, zajíci, srnky, bažanti a jeleni se ukrývají pod křovím. A nad tím vším je veliká střecha z větví, jehličí a listí stromů. A nevěřili byste, děti, jak je tady živo.
Veverky šplhají po kmenech stromů a větvích a louskají ze šišek semínka. V dutinách stromů bydlí kuny, vysoko v koruně má veliké hnízdo káně, dravec, který chytá myši. V hustém jehličí mají důkladně ukrytá hnízda králíčci - naši nejmenší ptáčci - nebo křivky, kterým chutnají semínka šišek.
Při dešti se les pořádně napije. Napřed listy a jehličím, potom kořínky a kořeny. Les umí s vodou hospodařit. Když nemůže všechnu dešťovou vodu vypít, ukrývá ji pod kořeny v podzemních rybníčcích a nádržích. Z nich pak vyvěrají na povrch země drobné praménky, studánky a potůčky.
K potůčkům a říčkám se chodí napást a napít lesní zvířátka, mnoho ptáků si tady na stromech staví hnízda, divoká prasata vyrývají z měkké půdy různé kořínky, cibulky a hmyz. Na vlhkých místech roste také velké množství hub.
Leporelo s vkusnými ilustracemi nabízí spoustu zajímavých informací.
Medvědí přátelství
neznámý - neuveden
Maličká knížka rozměrově 12x10 cm potěšila naši Adélku jako drobný dáreček od prababičky.
Příběh je kraťounký, ale milý.
Když medvěd sbírá maliny, potká myšku. Sbírají společně a pak si chtějí hrát. Jenomže medvěd nemůže přejít lehce přes větev a balancovat jako myška. Větev se pod ním zlomí, je těžký. Tak co zkusit přetahovanou? Ale ne, myška je zase moc slabá...
Sova jim poradí, že přátelé spolu rádi tráví čas, a je úplně jedno, co dělají.
A tak spolu jedí nasbírané maliny. A obě zvířátka si pochvalují, že s tím druhým jim stejně chutnají mnohem více. :-)
Na dalších stránkách jsou jednoduché úkoly - vyhledej a pojmenuj, napodob pohyb a zvuk zvířat, rozlišuj barvy a vymodeluj si zvířátka z modelovací hmoty (s uvedeným receptem).