peibl komentáře u knih

Krátká kniha (neřekl bych román) má působit jako autentická výpověď dospívajícího chlapce někde z normanského venkova. Tomu odpovídá i neškolený, na přenos sdělení zaměřený styl psaní (jako by to ten kluk vyprávěl před vámi). Bohužel jsem ale během čtení nedokázal věřit všemu, co tam píše. To je v případě knihy, která je napsána takto hrubě a autenticky, problém, ať už se to tak stalo, či ne. Prostě ve mně nebudil důvěru. Jako by ten styl a obsah nebyly v rovnováze...

Navnaděn básní Demidžin, kterou jsem slyšel v rámci Mozaiky na Vltavě, jsem sáhl po Strouhalově básnickém debutu Podzimov. Trochu mě zklamal. Je tam jen pár básní, zbytek jsou krátké deníkové zápisky. Ty sice poetickou formou otevíraly nitro autora, ale celkově mi už té exhibice přišlo příliš a často tam byla cítit mladická snaha působit avantgardně, což se bilo s pokorou intimní výpovědi. Autor má však potenciál a Podzimov skýtá i pozoruhodné básně - vedle již zmíněného Demidžina třeba Před zrcadlem, Schovávaná, Špilberk... Témata: rodinná traumata a hledání náhrady ve vztazích s kluky a vrstevníky.

28.05.2020

Promyšlené i autentické, vtipné i vážné, každopádně nové, nečekané, někde mezi poezií a deníkem. Jen tak dále!

1 01.04.2020

Knihu jsem poznal až poté, co jsem zhlédl film. Čekal jsem, že film bude vcelku věrným přepisem knihy. Ve skutečnosti je v knize mnoho věcí jinak než ve filmu, dokonce i závěr a s ním celé vyznění příběhu. Film hraje více na romantickou notu, v knize je hodně psychologie (vnitřní svět protagonisty), která čtenáře vtáhne, ale není to vždy snadné čtení. Řekl bych také, že kniha má více sexuálních, až lascivních momentů, ale je taky možné, že to dělá český překlad, který mi přišel místy nemotorný. I to však odpouštím, protože je to neobyčejný příběh. Hrozí, že maximálně pohltí vaše chutě, touhy, představivost i vzpomínání na mládí...

8 01.04.2020

Povídková perla české literatury konce 19. století. Všechny příběhy se odehrávají v kraji žuly, dnešní obci Budislav nedaleko Litomyšle, a v centru pozornosti stojí ženy z vesnice, jejich nelehký úděl a každodenní svět. Nováková má smysl pro detail a tzv. malou historii. Své hrdinky vnímá s porozuměním i etnografickou přesností. Udivují brilantně budované dialogy v nářečí (asi nejlépe v úvodní Drobové polévce s téměř absurdní pointou). Snad v žádné jiné knize z této doby nenajdeme tak přesvědčivě ztvárněný zájem o zvyky a tradice venkova, a přitom vědomí absurdity mnoha těchto zvyklostí, které lidem komplikují život (nejlépe v psychologicky nádherně vybudované povídce Před pohřbem). O to více zamrzí, že je to jediný soubor povídek s vesnickou tematikou v duchu realismu, který Nováková napsala. Její romány čerpají z "jiného soudku" a další povídková tvorba se nese na vlně tehdy módního novoromantismu.

2 01.04.2020

Navnaděn četbou povídek Marka Šindelky jsem se i přes určitou nechuť k tématu rozhodl pro přečtení knihy. Je napsána brilantně, ale přesto si mě nijak zvlášť nezískala. Ne proto, co v příběhu je, jako spíš proto, co tam schází. Je až příliš spjata s konkrétní dobovou situací a nejsem si jist, že bude mít co nabídnout s delším odstupem.

2 01.04.2020

Kniha byla inzerována jako balabánovský typ povídek, ale tomu odpovídají texty snad jedině svým poměrně krátkým rozsahem. Jinak jde o velmi nevyvážený soubor. Celkově se tváří povídky jako vzájemně provázané, ale jde jen o povrchní manýru (snad s výjimkou povídek Dvákákáčko a Rodinná sešlost, kde právě toto sepětí dává oběma textům cosi navíc). Čtenář je pozitivně naladěn dvěma úvodními povídkami, ale s druhou z nich (až mysticky pojatou Mešuge) přichází i vrchol celé knihy, po kterém už to většinou spíš dře. Titulní (závěrečná) povídka působí jako marná snaha o moderní vyvrcholení (hra se jménem, stařena stanující na místě zničeného rodiště). Přitom některé povídky slibovaly svými tématy více (Rodinná sešlost psaná z pohledu nenarozeného dítěte či lyrická Zpráva o nás třech o vánočních svátcích v rodině očekávající dítě), ale nepodařilo se. Mírně nadprůměrnou povídku dokáže autor zabít nesmyslným rámcovým příběhem o plakátu (Žluté šaty z plakátu). Na jistější půdě se autor ocitá snad jen ve chvíli, kdy bedlivě pozoruje a zaznamenává (Andrlíkovec). Tam, kde konstruuje, většinou neuspěje. (Hvězdička navíc za Mešuge.)

2 01.04.2020