Pavlina50 komentáře u knih

Je to klasika....dobře napsaná, čtivá, ale bohužel v dnešní době už mě tak neoslovila. Už od strany čislo 12, kdy Spencer sděluje svému spolupasažérovi, že za války létal jako stíhací pilot, je jasná zápletka a předvídatelné rozuzlení. I závěr knihy byl moc rychlý a takový moc useknutý, očekávala jsem, že se dozvím třeba něco víc o osudech aspoň některých pasažérů. Před 20ti lety bych to možná hltala, ale dnes už jsem bohužel postrádala jakékoliv napětí. I když docela ráda bych si poslechla tu rozhlasovou hru, o které je tady často řeč.

4 09.01.2021

Předchozí dvě knihy jsem nečetla, tím pádem jsem možná tak neznala nějaké podrobnosti a hlubší souvislosti zejména ohledně vztahů mezi postavami (předevšim postava a role v příběhu Kate Breedenové mi nebyla moc jasná), nicméně nijak zásadně mi to nevadilo. Strašně mě bavila hlavní hrdinka. Srovnání s Lisbeth je určitě na místě, protože při čtení jsem chtě-nechtě vizuálně pořád měla před očima herečku Noomi Rapace. Trochu míň mě bavila dějová linka kolem Bradforda v Americe, tu jsem se snažila vždycky rychle přelouskat, abych už co nejrychleji byla zase zpátky v Evropě. Ale celkově mě kniha příjemně překvapila, měla svižné tempo, napínavý děj, mohla by posloužit jako docela slušný scénář k nějakému filmu (teda pokud už neexistuje).

1 09.01.2021

Docela zajímavý příběh, i když chvílemi mi připadal docela zbytečně rozvláčný. Samotnou mě ale překvapilo, že jsem docela brzy objevila pachatele..... ne nějakými analytickými metodami nebo postřehem, ale odhadla jsem ho tak nějak intuitivně. Obvykle se mi to totiž nestává a nejsem tak v takových příbězích ochucena o to závěrečné překvapivé rozuzlení, které mám tak ráda. Tady se to bohužel nestalo, dávám 3 hvězdy.

2 08.01.2021

Zpočátku jsem se trochu ztrácela ve velkém množstvím postav a dějových linek, v prvních částech knihy jsem se často musela vracet k předchozím kapitolám, abych si ujasnila, o kom vlastně teď čtu a do které rodiny patří. Pak se ale děj rozjel až do konečného rozuzlení. Za mě takový průměr, který nenadchne ani neurazí.

1 08.01.2021

Kratičké dílo, které se dá přečíst ani ne za hodinu. Zajímavý, neotřelý námět, dobře se čte, překvapivé rozuzlení. Jméno Marek Hnila bylo až dosud pro mě úplně neznámé, ale zaujal. Určitě si teď zkusím přečíst i jeho nějakou další knížku.

4 08.01.2021

Se svými 44 stranami je to záležitost opravdu jen na chvilku. Hlavním tématem je totální manipulace s lidským životem, a to právě absurdně ve jménu konání dobra. Na začátku mi ty dialogy přišly docela komické, ale postupně mě úsměv tuhl a na konci...brrr. Ne z toho děje, který je opravdu zřejmě záměrně až přehnaný a nesmyslný, ale právě z té paralely, na kterou upozorňuje už anotace knihy. Ale nemyslím si, že je to paralela jen s rokem 1968, podle mě se svým charakterem dá napasovat na celé období komunistické éry (a možná ne jen ně...)

" (ÚŘEDNÍK si opět sedá za stůl.) Ale nás to neosvobozuje od naší povinnosti a našeho poslání. Sloužit jim. Pomáhat jim, aby už žili konečně jednak v klidu a pohodě, aby jejich svazky
byly co nejpevnější, aby byly založeny na vzájemném obdivu a pochopení, na skutečné lásce. Láska, to je to, co chceme. K čemu směřujeme. O co usilujeme. Láska. Skutečná láska.
Jak velké poslání. (Skloní hlavu v zamyšlení.)"

2 07.01.2021

Proč ne... Asi ne moc známá knížka, sice žádný bestseller, ale oddychové a nekomplikované čtení, rychle ubíhající děj, dokonce i v postavách a jejich rodinných vazbách jsem se docela rychle zorientovala, protože v některých knihách s tím mívám docela problém. Téma různých sekt mě vždycky docela baví, jen to nadpřirozeno tam pro mě bylo už docela navíc, radši bych zůstala v reálném světě. Ale to nic nemění na tom, že mě knížka bavila, splnila to, co jsem od ní očekávala.

3 07.01.2021

Tak tohle čtení bohužel vůbec nebylo pro mě. Připadalo mi, jako by mi po každých 100 stranách někdo knihu tajně vyměnil za úplně jiný žánr. První třetina – až po přestřelku v domě se mi dost líbila. Thriller, jaký jsem očekávala, svižné tempo, i když první tragédie byla pro mě až moc krutá, vzhledem k tomu, kdo byl obětí. Ovšem po přestřelce následoval první útěk, a to už jsem spíš vnímala jako příručku, jak přežít v nehostinných horách a nějak jsem nemohla uvěřit tomu, jak se z běžného spisovatele stane perfektní stopař, horal atd. No a po následném příchodu do podivného města, které v dnešní době není ani na mapě, a setkání s ještě podivnějším starcem s hororovými historkami, se hlavní hrdina už pomalu mění v Ramba a to už jsem opravdu uvažovala, že tu knihu nedočtu. Nakonec jsem se bůhvíproč překonala, prostě nerada knihy nedočítám. Ani ten lidský konec můj dojem z ní nezachránil, ten byl asi ze všecho nejmíň uvěřitelný. Po všech těch krutých zážitcích, útrapách a tragédiích hlavní postavy prostě nedokážu uvěřit, že by se v něm projevila taková člověčina. Podle zdejšího docela vysokého hodnocení vidím, že jsem asi spíš výjimka, ale asi nejsem ta správná cílová skupina pro takové příběhy. Víc než 1 hvězdu aspoň za prvních cca 80 stran dát nemůžu.

1 07.01.2021

Moje poslední zatím nepřečtená kniha od Aleny Mornštajnové (teda kromě Strašidýlka Stráši).
A stejná spokojenost, jako u všech předešlých.
Je to rodinná sága tří generací žen počínající zhruba v období před 1. světovou válkou a končící pádem komunistického režimu a prvními porevolučními roky. Těmito časovými osami nás provází postavy Anny, Alžběty a Anežky – babičky, matky a dcery, které se od sebe diametrálně povahově liší. Všechny prožívají svoje osudy, lásky, zklamání, životní zvraty, osobní neštěstí a traumata a každá se s tím vším vypořádává po svém.
Paradoxní na tom je to, že ačkoliv je to příběh o ženách, já jsem tady fandila spíš jejich mužům, kteří mi byli ve výsledku sympatičtejší.
Knížka, ostatně jako všechny od paní Mornštajnové, byla pro mě velice čtivá, nechtělo se mi od ní odejít, takže přečtena opět za jeden den ...a všech 5 hvězdiček.

16 07.01.2021

„Pravověrnost je nevědomí“

….kdybych mohla dát 10 hvězd, dala bych je právě této knize. Je to prostě moje TOP kniha, ke které se neustále vracím.
Díky ní jsem si znovu uvědomila opravdovou hodnotu svobody, kterou jsem se postupem času naučila brát už jako samozřejmost.
Děj se odehrává ve fiktivním světě, v roce 1984, kde je vyžadována naprostá a bezvýhradná poslušnost pod neustálým strachem a hrozbou mučení a ponižování. Orwell tu varuje před totalitou, která se tu dostává až na úplnou hranu absurdity. Diktatura „Velkého bratra“ zde ovládá lidi takovým způsobem, že vlastně úplně přestávají jakkoliv myslet, kde prostě bezvýhradně věří tomu, co je jim předkládáno, byť jsou to sebevětší nesmysly a nelogičnosti (2 + 2 = 5), kde i minulost je lehce změnitelná a kde jsou lidé kriminalizováni ne za to, co učiní, ale za to, co si myslí.
Bohužel konec románu nedává žádnou naději, ukazuje jen na naprostou bezmoc člověka proti takovému systému.
Rozhodně to není snadné čtení, je to velice silný román, který má pořád co říct a který je snad, možná právě i s ohledem na některé znaky dnešní doby, víc a víc aktuálnější.

"Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou."

27 07.01.2021

Po dlouhé době jsem zkusila další z kvanta románů, které se zabývají různými teoriemi okolo osoby Ježíše a obecně kolem křesťanství. Tenhle typ knih mě prostě baví. Miluji různé konspirace a spekulace. Nezklamala ani tato. Byla dostatečně čtivá, v ději nebylo moc hluchých míst, líbilo se mi také střídání dějových linek, fajn byla především ta z doby prvního století. Kniha se mi tedy celkově líbila. Trošku zklamání jsem cítila akorát na konci, protože jsem pořád očekávala, že se dočkám pořádného a šokujícího odkrytí identity třináctého apoštola.

1 06.01.2021

Někdy v pubertálním věku jsem v televizi viděla inscenaci Únosy bez výkupného s Josefem Somrem v hlavní roli a pamatuju se, jak děsivě to na mě zapůsobilo. Je to jedna z mála předrevolučních televizních inscenací, na které vzpomínám dodnes. Nikdy od té doby jsem ji neviděla. Tak se mi po mnoha letech dostala do ruky aspoň předloha a čekala jsem, co to se mnou udělá v tomto věku.
...a jo. Ne, že by to byla nějaká naprostá bomba, ale ta zápletka, která začíná jako obyčejný kriminální příběh a končí jako scifi, se mi líbila i dnes. Nebudu hodnotit a kritizovat jazyk a styl psaní, protože respektuju dobu, kdy vznikla - pravda je některé popisy a výroky ohledně moderních technologií a vůbec vědy zní z dnešního pohledu až komicky, ale od toho jsem se dokázala oprostit. Prostě jsem vnímala jen ten samotný příběh a tu hrůzu, co kdyby to bylo reálné (...a nebude někdy?)
Při popisu toho, co se dělo pod kopulí, mě fakt mrazilo, okamžitě se mi živě vybavily ty děsivé modré bytosti, jak jsem je vnímala tenkrát z televize.
Hvězdičku srážím za nepříliš povedený konec, ale jinak na mě ten příběh i po těch skoro 40-ti letech parádně zafungoval.

3 06.01.2021

„Bezpečí, to je slovo, kterým se rodiče zaklínají. Všude totiž číhá nějaké zlo – za každým rohem může stát pes, který dítě pokouše, u každého obchodu číhá pedofil......
Matčiným úkolem je všechna rizika a potencionální nebezpečí eliminovat, aby dítě nepřišlo k úhoně. Teprve doma, za bezpečnostními dveřmi se třemi zámky, v bytě, kde je každý ostrý roh oblepený gumovou krytkou, kde mají do zásuvek namontované záslepky a kde si po celodenním napomínání a smlouvání vyčerpané matky sednou na gauč se sklenkou vína, si mohou konečně vydechnout. To, co se v noci děje za dveřmi dětského pokojíčku, je už nezajímá.....“

Kniha mi byla doporučena, ale přiznávám, že jsem s jejím přečtením trochu váhala. Téma sběru hub mi není vůbec blízké a nijak pro mne zajímavé. Tak jsem měla obavy, že mě dlouhosáhlé popisy sběru hub budou kazit samotný příběh. A jsem ráda, že tyto moje obavy byly zbytečné. Kniha mě vtáhla do děje od první kapitoly.....Příběh mladé holky (i když mladé pouze datem narození), která se v tom životě nějak podivně plácá a vlastně neví, co s tím. Každou kapitolou se pomalu a postupně odkrývá temná minulost naoko spořádané a úplně normální rodiny.....a mnohokrát nepochopitelné jednání hlavní hrdinky tak lze začít postupně chápat. Kolik podobných „šťastných a slušných“ rodin je za dveřmi, okolo kterých třeba denodenně chodíme....
Knihy tohoto typu mě dlouho leží v hlavě.
...a ta houba na obalu knihy? Uf...

15 06.01.2021