Pastelka325
komentáře u knih
Kam zmizel zlatý poklad republiky
Stanislav Motl
Kniha zaujala. Nejsem velký čtenář a o to více si tituly vybírám. Jak to bylo s naší historií, jaké to bylo za války, to jsem tak nějak tušila. Že nám ve škole neříkali všechno před rokem 1989, to jsem brala jako propagandu a jako dítě tuto dobu moc nevnímala.
Že se i v současné době drží učitele předepsaných osnov a že mi syn v osmé třídě přijde domů a řekne, že mu bylo odpovězeno: " Doma si čti, co chceš, bav se o čem chceš, ale do školy s tím nechoď!" To mne jen podnítilo k tomu, že si dál budu hledat knihy tohoto typu a syna s historií seznamovat. Ať vidí, jaké to bylo a vlastně i je. Jak naši letci, naše exilová vláda platila. Jak splácela dlouhá desetiletí a jak se rozkradla naše republika, ať za jakéhokoliv režimu. Knihu oceňuji a pana Motla si neskutečně vážím. Chystám se číst i jeho jiné knihy. Jeho slovům věřím.
Protektorát ve fotografiích
Karel Sýs
Knihu jsem si koupila. Karel Sýs není neznámý, ale již v několika větách textu jsem si řekla: "Tak tohle tedy ne!" Sám autor přiznává na prvních stránkách, že není historik, že se spoléhá na svou paměť. Fotografie, zachycující dobu protektorátu Böhmen und Mähren, jsou vypovídající a mnohdy je ani v jiných publikacích nenajdete. Nicméně popisky u nich mi přijdou, přinejmenším, velice zvláštní. Dost často se v knize vyskytují nevkusná slova a přirovnání. U knih takového titulu bych očekávala seriózní text. Asi jsem namlsaná kvalitními tituly.
Mrzí mne, že jsem si nepořídila kvalitnější knihu a "vyhodila" tak peníze. Jako "odstrašující" beletrii ji nechám v knihovně.
Oběti a jejich vrazi
Stanislav Motl
Je až neuvěřitelné, co všechno pan Motl zjistí. Další kvalitní kniha o tom, jak sami Němci chrání válečné zločince.
Norimberské procesy
Paul Roland
Hodnotím jako laik. Knihu jsem tak nějak dostala od kolegyně, která říkala, že ji jen otevřela a opět zavřela, protože se v politice nevyzná a že to je pro ni náročné čtení. Vycítila jsem příležitost a té se chopila.
Ani jsem netušila, co si domů nesu. Kniha je dělená do několika oddílu, z nich každý nám představuje obvinění a obžalobu, obhajobu, vynesení rozsudku a vykonání rozsudku - každá z osob tehdejšího SS je rozepsána laické veřejnosti tak, aby tato pochopila, o co šlo. Nejde o složitou knihu, která by nudila. Lze ji přečíst jedním dechem a uchovat si mnoho vědomostí. Knihu doporučuji především těm, kteří se chtějí o době druhé sv. války dozvídat více - v knize Norimberské procesy se jednoduše seznámíte se jmény a jejich funkcemi v tehdejší říši. Další knihy už se budou číst lépe, protože už budete vědět a nebudete muset hledat.
Kniha je doplněna fotografiemi a je velice vkusně zpracovaná.
Podle náhodného výběru
Max Eisen
Mě se kniha velice líbila. Chlapec měl veliké štěstí v neštěstí a musel mít dost velkou kliku na lidi, se kterými se setkal a především vnitřní sílu, která ho držela po celou dobu internace. Nebýt náhodných setkání se správnými lidmi, skončil by tam, kde miliony lidí jeho víry. Navštíviila jsem pouze Terezín na to, abych se zařekla, že již nikdy a nikam. Vůbec nikdo si nedokáže představit, co lidé v těchto lágrech zažívali. Je jedno, zda byl pracovní nebo vyhlazovací - konec byl všude stejný. Nejsem historik, ani odborník na literaturu a už vůbec ne kritik. Knize nemohu dát jinak, než plné ohodnocení - nejde o literární dílo, nejde o román, ale o vzpomínky jednoho muže, který byl kdysi chlapcem a vzpomínal, jak viděl všechno dětskýma očima.
Myslím, že není správné srovnávat romány, které jsou, zčásti, smyšlené a literaturou, kterou bych řadila mezi fakta. Těším se, až si přečtu deník Anny Frankové.
Za Heydrichem otazník
Miroslav Honzík
Knihu jsem přečetla a spousty věci pochopila. Dala jsem si do souvislosti hodně historických událostí, ale neodpustím si, že kniha na mne působila jako velice dlouhá úvaha. Nevím, co si úplně myslet.
Autor se často zmiňuje o tom, že Heydrichova minulost je jedním velkým otazníkem, že není jeho životopis, nikde žádná složka. Nic. Jako by nežil.
Kniha není špatná, ale jak sám autor na počátku zmiňuje, byla psána především pro mládež a studenty. Bojím se, že málokterý student je natolik vyspělý na čtení takové knihy. Navíc je v ní spousta informací, které se od Heydricha odklání.
Nicméně je to zajímavý pohled jednoho autora z mnoha na tuto problematiku. Velice mne zaujal závěr, kdy autor píše (věřím, že to bylo podloženo fakty) a příčině smrti Heydricha. A možná na tom něco je.
Nyní čtu jinou knihu, od jiných autorů a na stejné téma. Informace těchto dvou knih se různí. Uvidíme, co přinese a jaký úsudek si, o temné postavě světových dějin, udělám.
