palladium komentáře u knih
Kniha o cestě od rakoviny, přes uzdravení až k osvícení. Dnešní Zdenka už je jinde, věci které jsou v knize považuje za berličky, které jí pomohly, ale jiný člověk může mít jiné. Dnes už vidí, že vše je v našich představách a skutečné je pouze věčné vědomí, Bůh nebo átman, jak je to kdo zvyklý nazývat. Vše ostatní je jen představou našich myslí, postaviček, které zde hrají hru na život. Kniha se mi líbila, i když nejde o duchovní dílo, je samo o sobě "osvicující" jen vidět její cestu.
Larsen píše o své duchovní cestě. Pro mě to je až moc pokročilé, protože on tam popisuje setkání s absolutnem, s místem bez času a prostoru, což je na mě moc daleko. Nicméně pro pochopení autora skvělé čtení, vidíme, že on osvícení skutečně žil.
Pohled na lásku a vztahy od čtyřicetiletého terapeuta. Lásku vnímá jako touhu chtít pro toho druhého duchovní rozvoj, sebelásku pak jako touhu chtít rozvoj svůj vlastní. Ohledně lásky je tam toho více velice zajímavého. Sexuální touhu nepovažuje za lásku, ale pouze za sexuální touhu.
Přepis přednášek autorky o smrti a umírání. Z knihy vyplývají lekce pro život a existující život po smrti, ve který autorka na základě práce s umírajícími i na základě svých mystických zážitků věří. Kniha jsem zhltl jedním dechem, je velice čtivá a poutavá. Měl by si ji přečíst každý.
Celý nápad a příběh je skvělý, včetně konce. Krásná kniha, která dokonce povznáší nad běžné starosti. Místy je trochu moc výpravná a příběh neodsýpá.
Jsem velice rád, že se ke mě dostala tato kniha z bazaru. Jde o psaný souhrn duchovního sdělení autorky, které takto ucelené ve videích není. Škoda, že nedochází k dalším vydání, knížka mi hodně dala.
Skvělé příhody ze života vědce bádajícího světem psychedelik. Líbí se mi, že jsou tam příběhy ze života, skutečné zážitky. To mám velice rád a baví mě to. Některé věci jsou tak zvláštní, až se člověku nechce uvěřit. Opravdu je možné vnímat co se děje v místnosti 1,5km daleko od domu kde jsem já?
Knihu jsem nedočetl, nudila mě. Filosofické úvahy autora jsou pro mě podané příliš naivně, nezáživně a prvoplánově.
Velice nepřehledně napsané, hromada textu o všem možném dohromady. Autor dokonce probírá středověké mučící praktiky, aby tím osvětlil, jak je špatné autotrakční lehátko. Mučící praktiky jsou rozebírány docela obšírně, včetně mnoha obrázků. Na závěr knihy o tom, jak to všichni dělají blbě, autor popisuje záhadnou a zázračnou metodu, kterou nazval vertebrorevitologie. Od tohoto názvu odvodil i nějaké další poddruhy, podobně nevyslovitelné patvary. Jak se tato metoda praktikuje se ovšem nedozvíte, v knize je pouze pár fotografií rukou na těle v místě páteře. Má se tedy jednat o zázračné masážní techniky, které umí jen zasvěcení. Tato kniha slouží jako reklama na tuto pochybnou pandořinu skříňku. Na internetu najdete rozsáhlou kritiku autora, například že používá titul profesor, ale v žádné akademické databázi není uveden, takže takový titul nemá. Na mě to působí jako šarlatán zneužívající nemoci lidí k výdělku.
Druhý díl Grofova soupisu všech jeho poznání po šedesátiletém výzkumu stavů LSD apod. Tento díl mě zpočátku méně bavil, bylo to takové popisování historie a věcí z okolního světa. V poslední třetině se ale věnuje možným variantám vesmírného vědomí, jak možná funguje a jak to on chápe. Opět zajímavé dílo.
Krátká čtivá knížka mířená na duchovní rozvoj v tom smyslu, že vše co vnímáme kolem nás je jen naše představa, je to vlastně sugesce, jako kdybychom se sami zhypnotizovali, resp. naše okolí nás zhypnotizovalo, abychom vnímali vše co vnímáme, tak jak to vnímáme.
Krátký příběh o mesiáši, který se rozhodl svou činnost na zemi ukončit. Hlavní zpráva knihy je v tom, že vše kolem nás je iluze. Podobně jako to říkají duchovní nauky. Pro mě málo praktické, resp. sdělení úplně nerozumím, nemůžu ho přijmout, když jsem ho neprožil. Knížka se ale hezky čte i jako příběh. A některé věci mě přinutily k zamyšlení.
Autora potkalo zcela nečekaně prožití absolutna, byl zarytý skeptik a ateista. V knize líčí svůj pohled na fungování jsoucna a vesmírného nevědomí (Boha) a svou objevenou víru v Boha, jak se z nemocného vědce stal v sedmdesáti zdravým věřícím. Ačkoliv autor všude možně říká, že existenci Boha dokazuje, já to v jeho díle nevidím. Resp. dokazuje jeho existenci svými zážitky, ale to je pouze svědectví. Nějaký jednoduchý opakovatelný test, díky kterému je to prostě jasné a nebude nutné věřit, bude to vědění, to nemá. A nebo to nechápu. Autorovo vyjadřování je takové zmatené, skáče mezi tématy. Je to zajímavé svědectví, ale asi by bylo třeba ho potkat osobně a zažít třeba uzdravení (které se v jeho přítomnosti dělo) a pak by člověk řekněme prožil důkaz, stejně jako autor. V knize je také pěkné svědectví stavu české psychiatrie v devadesátých letech.
Pro mě velice nezáživné čtení, knihu jsem přestal číst po dvou kapitolách. Jednak jsou tam nesmyslné nápady z hlediska fyzické proveditelnosti (to muselo být zřejmé i v době autora, myslím že si s tím nedělal hlavu) a jednak jsou postavy málo propracované, jejich psychologie mělká a nepřesvědčivá. Kniha mě nevtáhla do děje.
Tato kniha mě oslovila víc, než učení Šrí Ramany Maharšiho. Hodně jsem u ní pochopil a přečtu si ji zase znovu.
Kniha je tak do poloviny něčím jako ukázkou různých způsobů duchovní cesty. Něco jako Kámen mudrců, i když ten je o dva levely jinde. Potom jde o něco jako napínavý příběh o hledání "vraha", ale až moc triviální a dohromady to úplně nesedí. Ostatně v doslovu je uvedeno, že Eduard Tomáš na románu plánoval udělat autorskou korekturu, mnoho změn, ale už na to nenašel čas. Jde o první text románu, ke kterému už se nestihl vrátit, ačkoliv by to chtělo. Kniha tak není moc kvalitní, spíš jen zajímavá. Na mě tam také bylo moc magie a mystických věcí, mám raději jednodušší duchovní pohled.
Napínavé čtení, ačkoliv se jedná o duchovní příběh. Od knihy jsem místy nemohl odpoutat oči. Přitom duchovní rozměr jasně má. Moc pěkné.
Přepisy přednášek Míly Tomášové. Něco z toho mě hodně zaujalo, něco až tak ne. Nesedí mi varianta obracení se k Bohu někde venku, i když ona také zmiňuje, že Bůh je v nás. Je to podle toho, na jaké úrovni se nachází posluchač. Také si nemyslím, že cesta k sobě musí být tak dlouhá a komplikovaná, jak z jejích přednášek vyplývá. Mám jinou zkušenost a i kolem sebe vidím daleko rychlejší rozvoj. Některé její myšlenky jsou ale hodně pěkné a něco mi daly, snad vlastně i docela dost.
Přepisy přednášek Míly Tomášové. Něco z toho mě hodně zaujalo, něco až tak ne. Nesedí mi varianta obracení se k Bohu někde venku, i když ona také zmiňuje, že Bůh je v nás. Je to podle toho, na jaké úrovni se nachází posluchač. Také si nemyslím, že cesta k sobě musí být tak dlouhá a komplikovaná, jak z jejích přednášek vyplývá. Mám jinou zkušenost a i kolem sebe vidím daleko rychlejší rozvoj. Některé její myšlenky jsou ale hodně pěkné a něco mi daly, snad vlastně i docela dost.
Přepisy přednášek Míly Tomášové. Něco z toho mě hodně zaujalo, něco až tak ne. Nesedí mi varianta obracení se k Bohu někde venku, i když ona také zmiňuje, že Bůh je v nás. Je to podle toho, na jaké úrovni se nachází posluchač. Také si nemyslím, že cesta k sobě musí být tak dlouhá a komplikovaná, jak z jejích přednášek vyplývá. Mám jinou zkušenost a i kolem sebe vidím daleko rychlejší rozvoj. Některé její myšlenky jsou ale hodně pěkné a něco mi daly, snad vlastně i docela dost.