p0stm0derna komentáře u knih

Hodnotím subjektivně. Nějak se mi dělalo nevolno.
Jako literatura faktu je to výborné - ne snad historicky, ale jako studie mastodonta. Dost příšerná je přetrvávající stranická rétorika.
Děsivé je to, že mezi řádky prosvítá holý fakt, že vysněným cílem - a zaručeným receptem na osobní štěstí každého jednoho z nás vás je plánované zvedání životní úrovně lidu, vychovávání socialistického člověka, správná stanoviska, levná rekreace a zachování strany. To nezní nijak zvlášť škodlivě - ale v tušeném mechanickém, zaslepeném a pokryteckém systému je to vysloveně odpudivý, katastrofický scénář. Nevím co četba komu přinese - je tam přesně jen to co očekáváte.
(Profilovky obou RSDr na záložkách jsou stylové, koukněte se na ně v knihkupectví a uvědomte si, že cestujete, youtuberujete, surfujete, podnikáte, tvoříte, upcyklujete, studujete, nakupujete, odmítáte létat letadlem, komentujete knihy, hlásáte slovo Boží a BDSM styl života, nebo beztrestně neděláte nic díky tomu - že tyhle hlavy a myšlenky už nemají žádnou moc)
...ale ano, Milouši, najdou se i nedostatky.
P.S.: Schopnost vyluzovat nechtěný, humor přiboudlé chuti a neuvědoměle předvádět stranu v rozpačité, impotentní, lidově demokratické burlesce je s. Jakešovi stále vlastní. Děkujeme soudruhu, zatleskejme si soudruzia.
ERGO: Jako ČLOVĚK mi přijde s. Jack Esh dobře organizovaný, pokrokový, se správným stranickým zápalem, socialistickým přesvědčením a zdravou sebekritikou, ale jako KOMUNISTA je to trdlo.

Mám rád poetiku šepotu mokrých kabátů, stínů co jako skřeti bojovně šplhají po stěnách protilehlých činžáků a hadrů, co jako fantastkní zvířata hlídají mlčenlivá umyvadla....ale tuto snící křehkou prázdnotu mi narušují příběhy a zápletky knihy. Působily na mě banálně, kostrbatě a uměle. Částečně jako intelektuální konstrukty ve stádiu pokusu, částečně jako granulát k recyklaci. Nejlepší sousta jsem nacházel mezi řádky, (v průhledech do ticha pootevřených šatních skříní) ale hladový jsem zůstal.

5 25.05.2019

Osudy Zuzany Růžičkové znám a toto podání považuji za nejlepší. Je to ucelené, velmi kultivované a neobyčejně silné - a i posilující (ptal jsem se kolegů a plakalo jich více)

Keith Richards v tomto srovnání vypadá jako usmrkánek, co raději nevytáhl paty z máminý kuchyně.

4 10.05.2019

Dusno, zkáza, bolest; pak zářící všelidská naděje a přitom to šlape a je to krásné a zároveň důmyslné? Přesně tak se to říká o Beethovenovi - a přesně to můžu říci i o Hyperionu.
Není to dvojka série, je to půlka dvoudílného románu (jako Kouzelný vrch, nebo Anna Karenina) Zatímco první díl působí jako otvíračka s osobními příběhy, druhý díl je zatížen pro lidstvo rozhodující chvílí, která je popisována pomocí prožívání postav. Pokud k postavám pocítíte EMPATII - úspěch je zaručen. Hodnotná mi přijde morální a lidská stránka knihy - odpovědnost, nejednoznačné výhry, oběti, láska, nic není jen černé, nebo jen bílé, vše má následky.
Děj probíhá na mnoha planetách, v datasféře, v mnoha časech a časových proudech. Jednotlivé epizody byly pro mě naštěstí kontrastní a tak jsem celou dobu věděl kdo kde je, co dělá a proč. Jestli šlo o chaos, tak spíš v množství názorů, dohadů, proroctví a tvrzení. Nakonec se vše velmi důmyslně a efektně poskládá do sebe a vysvětlí. (Už jen důvod přítomnosti Štíra a jeho Stromu je na samostatnou filosofickou studii)
Já byl většinu knihy napjatý, zvědavý, překvapený, rozhněvaný a dojatý.
Podstatné odpovědi na nejdůležitější otázky DOSTANETE. Je to zejména důvod vzniku konfliktu a jakým způsobem skončí, úloha hlavních postav v něm a proč vznikly některé technologie a artefakty. A řekl bych, že v těchto odpovědích je právě nápaditost i symbolika knihy.
Jen některé....nestvůry....zůstanou....velmi...v e l m i......Z Á H A D N É.

***

...NEMÁŠ RÁD HYPERION PAPRIKO?...
...DOSTANEŠ KRUCIFORM ZA TRIKO...

8 02.05.2019

Kniha která se dá číst častěji. Vždycky přinese nové podněty k tomu, co si poslechnout. K tomu co už znám přináší dobrodružné, heroické, či tajemné příběhy. Zajímavé jsou údaje kdo se od koho učil, kdo koho potkal. Pro milovníka starého blues masturbační čtení. Otázkou je, jestli nezasvěcený čtenář (s představou blues jako Erika Kleptna s vyladěným stratokastrem) nebude trochu šokován, pokud si nahrávky vychvalované v knize poprvé poslechne. Na youtube toho od vydání knihy hodně přibylo, jak dokumentární záznamy výkonů přeživších bluesmanů z 60tých let, tak přehrávky šelaků z 30´ 40´. Nebezpečí hrozí, že kdo si podupávání, kňučení, sténání a vrzání staré delty oblíbí, napříště vystoupení Erika Kleptna s klidem prospí.

2 08.04.2019

Kromě toho, že to je výborné scifi je to také nečekaně dojemné a lidské se silnými příběhy. Scifi tolik nečtu, ale tohle má přesah, stejně jako Duna.
(Hyperion je ale násobně šťavnatější a citovější. Duna je "chladná"....nepíšu suchá, to je jasný...u pouštní planety... :-D)
Kdyby psal autor červenou knihovnu, byl by mistrem dlouhodobých plantonických lásek až za hrob, sebezapření, tragické věrnosti, obětování se, očekávání a marnosti.
Budoucnostní technologie jsou používány velmi hojně a velmi věrohodně, tím myslím uvěřitelně a samozřejmě, včetně jejich záporných stránek, což může u citlivějšího čtenáře vyvolat jakési znepokojení, které se směrem ke konci knihy záměrně zvětšuje.
A když poutníci konečně stanou tváří v tvář Štírovi?
To se dozvím v dalším díle. Román končí v místě, kde je vše řečeno, pokračování mě zajímá, ale okraden se necítím.

10 04.04.2019

Je to úprk. Rychle to utíká se zadrženým dechem. Bez odboček. Hrdina je výborný, pravda, klasický učitel to není, ale zase jako postava krváku zcela adekvátní. Počíná si přesně tak, jak se cítím já, když si počínám jako superhrdina (což čtenáři, kteří tíhnou k legislativně korektnímu pátrání, metodickému vykopávání mrtvol a uměřeným schopnostem literárních hrdinů třeba ani necítí). Důležitý je pro mě princip fungování hrdiny a ten byl fajn. (Kdyby Holmes neohrabaně a falešně hrál na housle Mickovy Elementární etudy bez valného pokroku, taky by to nebylo ono)

5 03.02.2019

Stále mě baví sldovat Velinského dení snění, ale to je tak vše.

01.02.2019

Od začátku do konce svižný děj, neodolatelná atmosféra (atmosféry), znamenité postavy. Že kniha není dosud kultem považuji víceméně za nešťastnou náhodu. Nejvíc mě oslovila symbolická rovina románu (ženy, domy, vlaky, cesty, překážky) a jeho zvláštní časoprostorová proměnlivost, která umožňuje sledovat postavu a situaci náhle z jiného úhlu, přičemž výsledný obraz vzniklý z rozdílů a průniků těchto změn působí nebývale sugestivně. Proměna, která je v ději popsána jako fyzická metamorfóza, může být například pádným vyjádřením nově nabytého hrdinova poznání. Takových románů je vlastně málo, začasté jsou trochu nápadně literární, intelektuálské, nebo trochu nuceně ulítlé. Tento se ale povedl a rozhodně je to nezdařilejší Velinský, kterého jsem měl to potěšení číst.

2 28.01.2019

Výběr dopisů 1910 - 1950. Dopisy jsou jednak hrdé, jednak zoufalé. Jednak prosící, jednak odmítavé, kárající, ironické. A.S. umí být jedovatý i na ty, k nimž přichází se suplikou o kousek chleba. Výška odesílatelova sebehodnocení a přesvědčení o absolutní kulturní a odborné převaze nad kýmkoliv je dechberoucí. Může směle číst i nehudebník, který je ale seznámen se zásadním výzanmem autora, ale i s hořkosladkou jakkostí tohoto významu. Je to vlastně trochu smutné čtení, či naopak černý humor. Nezdolnost lidského ducha je tu mezi řádky vidět vysvlečená.

....zatímco ti, kteří jsou svým založením vůči mé hudbě imunní (= netalentovaní)

Ve vašem oznámením jsem jmenován "odvážným zástupcem vídeňské hudební moderny". Nezlobte se, ale Strauss je generálním hudebním ředitelem, Pfitzner ředitelem, Reger dokonce dvorním radou. Nemohl byste mě jmenovat alespoň generálním zástupcem vídeňské hudební moderny?

...je nanejvýš podivné, že se ještě nikdo nezabýval krásou mé formy.

Nemám v úmyslu panu Straussovi škodit. Umělecky mě vůbec nezajímá a tomu, čeho bych se byl od něho svého času naučil, jsem díky Bohu neporozuměl.

1 20.01.2019

Není to kniha zásadní. Obsažená teorie se dá spolehlivě dohledat jinde obsažnější pro vědce, přehlednější pro laiky. Oceňuji ale odhodlání autorky k citové investici při porozumění schizofrenikům a její trvání na humálním přístupu v situacích, kdy se tento na první pohled jeví jako zbytečný, nepotřebný, nebo neplatný.

1 15.01.2019

Dvě kontratsní půlky. V té první si autor užívá slávy a sexu, v té druhé je autor heroem a užívá si sexu. Ono tedy popravdě nejde o sex, jen jsou všechny ženské postavy z převtěleného Jaroslava Velinského dočista paf. Romantika Chaty v jezerní kotlině přenesená do budoucnosti (a heterosexuální roviny). Výborný závěr. Výborně čtivé a stravitelné bez jakýchkoliv následků. (ani jedovaté, ani výživné)
P.S.: Vylíčená budocnost je naše skorosoučastnost, carsharing a nástěnné televizory jsou odhadnuty dobře, s komunikací a informacemi jsme na tom lépe.

1 14.01.2019

Penzionovaný kapitán VB Augustin Veliký + malíř Smetana. Zamotané pátrání v nejmenovaném Liberci a okolí. Propletené postavy, temné stíny sudetské minulostě. Svižný text s mnoha neodolatelně vtipnými hláškami. Velinského vždy hodnotím maximálním počtem, ale tohle je to lepší, co jsem od něj četl.
Střelba v "Liďácích," explose chaty, hledání kalouse, střílečky, pronásledování, vermut, honičky mezi figurínami, úprk růžovým wartburgem, socialistické porno, pokuřování v interierech, dlouhodobá bondage a mnoho dalšího.
"....a budete ho sledovat třeba i deset tisíc mil pod mořem, odchod!"
"Tak co říkal?"
"Mám ho prý sledovat třeba i pět neděl v balóně."

7 10.01.2019

Rér umí psychologický jev vyjádřit úderně a srozumitelně aniž by uhýbal ze seriózní cesty.

1 06.01.2019

Velká detektivní show se neodehrála, ale stejně mě nepřestává bavit sledovat kapitána Kida jak se potlouká svým denním sněním a glosuje.

2 05.01.2019

Výborná monografie. Podrobná, ale nenudí. Líbí se mi i fakta (například o vydávání Chodníčku a verzích Pastorkyně) a líbí se mi i osobní rovina (Žena a Olga) Asi bych měl problémy podle této knihy biflovat a srovnávat si na časové ose, ale protože si nic nepotřebuju pamatovat a Janáčka žeru, dávám plný počet. Vždycky jsem nesnášel Nejedlého - ale teď mám za hlavního záporáka Kovařovice.

06.11.2018

Od samého začátku sveřepý, sebevědomý, temný a dusný román. Chtěl bych napsat do samého konce, ale těsně před koncem se vyčerpaný autor nezmohl na škrt, gesto, nebo řez - spíš za stálého mumlání upadl do mdlob. Hlavní hrdina není příliš příjemný, ale nutně s ním sympatizuji vzhledem k ostatním figurám. Ostatní figury jsou mi ale popsány jeho očima - takže se mohu domnívat, že jsou mi předkládány už zkreslené, osekané a poplivané.

10 26.10.2018

O absurdním humoru této publikace jsem se přesvědčil a uznávám, že nemá chybu. Zábavný je i jazyk plný chyb, nedopatření, nepříliš vhodných vyjádření a snad automatismů. Jinak člověk slova myslí, jinak je píše, jinak je píše na stroji - a nedivme se - úplně jinak je sází. Román bych přirovnal ke snu, který se dávkuje po jednotlivých obrazech a teprve rozum probudivšího se lepí z těchto střípků lidskému chápání trochu přijatelný příběh. Vizuální dojem je zde neodmyslitelný. Nelze pominout ani legendu jak (ta původní) kniha technicky vznikala a kdo ji vytvořil.

6 17.10.2018

Může odradit svou rozlehlostí a zdáním zatuchlého společenského románu. Děj se odehrává v rodině a je poutavý. Poutavější jsou ale propracované postavy, které nejen mluví a pohybují se, ale také uvažují a cítí - kromě Ireny, kterou hodnotí a luší ti ostatní. Hlavní Forsyte je Soames, který aktivně jedná, je v kontaktu se svými city, a se svým "stínem", nese za své činy odpovědnost, uvědomuje si své limity, vášně a pošetilosti a stává se tím jakýmsi záporákem v kontextu. Ostatní totiž spíš posedávají, hodnotí sherry, klobouky, vedou humorné klepy, zamilovávají se do prvního, koho spatří, obávají se o procenta, podléhají impulzům, básní, malují, cestují, trápí se a jezdí na koni a protože jich je hodně, co chvíli umírají. Lze nalézt i humor (teta Anna nebyla schopna přijmout od služky paruku a tak byl zavolán lékař, který konstatoval, že teta Anna v noci zemřela) Neshledal jsem na románě závady. Obavy, že je to jen scénář buržoasně kritického seriálu se naštěstí nenaplnily. Ostatně nemusela by to být kritika doby, ale obecně nesmyslného, zvykového, hmotně orientovaného a vprostřed předsudků a návyků blahobytně vystrašeného života.

9 14.10.2018

Román dekadentní, či surreálný. Dovolím si prozradit hlavní dějový oblouk: Vévodkyně chce postavit hotel a postaví hotel. Na tento oblouk autor zavěšuje síť setkání, úvah, odboček, náznaků, pochyb, zdání, domněnek, dohadů, odhadů, tušení, soudů, odsudků, a mínění. Očekávatelná funerální tématika se objeví v míře vrchovaté. Dojde i na knihu v knize "O čištění zrcadel" což je dle citací spis skoro tak bizarní, jako např. román Vévodkyně a kuchařka - což je kniha velmi tlustá, ale čte se překvapivě dobře, je zábavná a pošahaná velmi vytříbeným způsobem.

7 13.08.2018