Onoff komentáře u knih

Tak to si myslíte špatně, milý Christo. JE to vaše vina. Ačkoliv kniha nemá klasickou chronologickou strukturu, je poměrně přehledná a v jejích pěti částech (a vztazích, které mezi nimi panují) se dá velmi snadno zorientovat. Stačí o nich uvažovat jako o (tu více, tu méně) vzájemně provázaných MOŽNOSTECH. Rozhodně patří k nejlepším Rothovým románům, byť nedosahuje naléhavosti například takové Americké idyly. I Druhý život však svým drobným dílem potvrzuje postavení Philipa Rotha jako největšího současného žijícího spisovatele.

2 10.08.2016

Velice solidní psychologická krimi, na které vůbec není znát, že ji napsal autor sotva třicetiletý. Sebevědomý, originální a přitom čtivý styl také není v oblasti napínavé četby samozřejmostí. Stížnosti některých čtenářů ohledně "neuzavřenosti" příběhu a absence "blbuvzdorného" závěru jsou zcela mimo. Závěr je jasný, ostatně vyplývá už z názvu knihy. Osobně soudím, že román by výborně (ba možná ještě lépe) fungoval i bez vysvětlujícího dovětku, s pointou více rozmlženou, odpovídající základnímu tématu knihy - ztrátě identity. I tak to ale není čtení pro někoho, kdo si plete literaturu s puzzle. Takovým doporučuji jít si hrát na píseček s Agathou Christie.

2 07.10.2015

Výborně napsané a evidentně hluboce promyšlené a dobře vyzdrojované psychologické a sociologické sondy odkrývající genezi několika "obyčejných" zločinů, které obyčejné ve skutečnosti vůbec nebyly. Doslova studie vražd. Jedna z nejlepších tuzemských knih o kriminálních jevech, co jsem dosud četl. Výrazný a originální autorův styl (který, pravda, nemusí každému vyhovovat) v tom rovněž hraje svou nezanedbatelnou roli. Branald holt nebyl publicista, ale skutečný spisovatel. Při vší úctě k badatelské činnosti takového Viktorína Šulce se nabízí úvaha, o kolik by byla jeho série Panoptikum sexuálních vražd lepší, kdyby ji psal právě autor Důvodu k zabití.

1 08.07.2023

Mám vydání z roku 86, jehož součástí je i stylisticky příšerně těžkopádný a vlastně dost povrchní (zato neúměrně dlouhý) doslov Ladislava Zadražila. A bohužel také povídka Sen směšného člověka, dosud suverénně nejslabší věc, co jsem od autora četl. Tyhlety ezovýlety do snových světů nesnáším i u Lovecrafta, natož zde, kde jsou ke všemu ještě zatěžkány "ideou". Proto nedávám plný počet. Jinak jsou ale Neobyčejné příběhy samozřejmě kvalitní, hutná sbírka, na špici jsou přitom pochopitelně Zápisky z podzemí, které osobně pokládám za jeden z absolutních vrcholů Dostojevského tvorby.

1 03.02.2023

Zdaleka ne tak dobré jako Umírající detektiv, ale zato poměrně dost vtipné. Série o Bäckströmovi je totiž oproti sérii o Johannsonovi a Jarnebringovi, která je s ní personálně provázaná, o poznání odlehčenější. Autor o sobě tvrdí, že jako těžký piják pravidelně a plánovitě střídá půlroční heavy drinking a půlroční naprostou abstinenci. Pokud tomu tak opravdu je, tak sérii o Bäckströmovi píše nepochybně v té heavy fázi. Ale proč ne? Až na první GeGurrovu historickou exkurzi o postavičce Pinokia, která byla skutečně příliš zdlouhavá, jsem se bavil velmi slušně.

1 03.12.2021

Skutečně dobrá kniha se někdy pozná už po prvních pár větách. Bohužel Grecianův Scotland Yard není ten případ. První odstavec perfektně navnadí směsicí černého humoru a napětí, ale s každou další stránkou je to horší a horší. Ten člověk neumí psát. Jeho styl je neuvěřitelně doslovný, polopatický a místy opravdu obludně popisný. Nejde o to, že by se Grecian nějak archaicky vyžíval v popisu prostředí. Ne - on se vyžívá v opakování evidentního (asi pro tupého čtenáře), v doslovných, otravných, neobratných dialozích a ve vršení banalit v domnění, že dodá kriminálnímu příběhu další rozměr. Kniha by jednoznačně mohla (a měla) být o sto stránek kratší. Jediné, co je v tomto směru cenné, je poměrně věrný popis reálií neuvěřitelně bídného postavení některých vrstev viktoriánské společnosti. Snaha vyprávět více linií zároveň vychází naproti tomu jen částečně - tři hlavní "good guys" jsou si v mnoha směrech dost podobní a pokus protnout všechny jednotlivé vyprávěcí linky v napínavých (až filmových) střizích působí chvílemi trochu groteskně. Zápletka je křečovitá, vývoj příliš chtěný a na několika místech se postavy chovají zcela nelogicky jen proto, aby rozplánovaný stroječek příběhu mohl doběhnout do cíle podle plánu. A cílem je v tomto případě opravdu dost nechutný happyend. Je to škoda, protože jeden opravdu kvalitní nápad (ukrývá se ve vedlejší lince s dvojicí prostitutek) Grecian měl. Hezky udělaná a dobře přeložená kniha, která však nestojí za nic.

1 23.04.2016

Zmínka na obálce, že autor má něco společného s Danem Brownem mě skoro odradila, nemám tohoto vulgarizátora ecovských motivů příliš rád. Ale nakonec jsem odpor překonal a dobře jsem udělal. Pokud jde o Stiega Larssona a Conana Doyla, na něž se na obálce rovněž odkazuje, tam už jistou podobnost vidím, zejména ve způsobu konstruování zápletky a dávkování napětí. Pointa je vcelku překvapivá (přinejmenším jedna její část) a vztah mezi dávnou minulostí a přítomností dobře vybalancovaný a odolávající zbytečným klišé.
Jo a kniha má taky velice praktickou „tlustou“ záložku.

1 06.04.2016

Velice milé překvapení! Po otřesu, který jsem zažil s mizernou Velikou novinou o hrozném mordu Šimona Abelese je Dotlačilova prvotina sympatickým příslibem. Kniha sice v některých fázích ztrácí tempo, pointa je poněkud nefunkční, chvílemi je styl zbytečně doslovný, ale aspoň autor umí používat rodný jazyk. Ten člověk umí psát a umí psát přirozeně, bez křeče! Kdo by si pomyslel, že v české literatuře bude jednou stačit tak málo, aby spisovatel vynikl. Ale vážně: Dotlačil je skutečně slibný, budu ho dál sledovat.

1 20.10.2015

Jan Urban touto knihou dokazuje, že je opravdu odpudivým případem novinářského prostituta, který je ochoten za peníze jít proti zájmům vlastní země. Koho zajímá skutečné pozadí kauzy Diag Human, nechť si raději pořídí vynikající studii Tomáše Cikrta "Krev a peníze". Tu mohu vřele doporučit. Urbanův ubohý pamflet rozhodně ne. Pan Urban kdysi napsal ještě knihu "Všem sráčům navzdory", která je o válce v bývalé Jugoslávii. Přestože ani ona není z hlediska faktické hodnoty kdovíco, má aspoň nějakou hloubku, zajímavost, je z ní cítit zaujetí. Ze spisku "Tunel plný krve" je cítit jediné - prachy. Pokud je tady někdo sráč, je to především pan Urban.

Precizní a objektivní práce se zdroji, přitom silné emocionální zaujetí, které však není na škodu fakticitě. Perfektní práce - na rozdíl od spisku nájemného škrabáka Urbana "Tunel plný krve".

19.04.2023

Začátek slibný, skoro jsem se zaradoval, že se mi po delší době povedlo narazit na autorku kriminálního žánru, která skutečně umí psát, ne jen tvořit komplikované zápletky. Ne že bych z ní měl až takový dojem jako z Japrisota nebo Highsmithové nebo Hammeta nebo Chandlera, to ani náhodou, ale působilo to přinejmenším decentně. Jenže pak přišel kámen úrazu - přímé řeči. V dialozích prostě neuvěřitelně neohrabaná doslovnost, topornost, ohlušující šustění papírem (ano, vadí i u knih, nejen ve filmu). Jít s hrdiny, kteří mluví jako klauni, prostě nejde. Nebyl jsem schopen v četbě pokračovat a odložil jsem to. Poslední kapkou je až soudružské dbaní na diverzitu policejního týmu. Asi už chápu, proč ji ve svých knihách tak vyzdvihoval komunista Stieg Larsson. Jenže on byl aspoň opravdu dobrý spisovatel. Val McDermidové jde z komplexního spisovatelského řemesla jen něco. Možná jí ještě v budoucnu dám šanci, ale teď to opravdu nešlo. Přitom začátek působil tak slibně... Škoda!

Průměrná procedurálka, věrně popsané vyšetřovací postupy a způsob práce kriminální služby v 80. letech. Základní nápad je poměrně originální a zručnější autor by s ním nadělal víc parády. Štorkán bohužel staví své příslušníky SNB jako plakátové hrdiny a navíc neumí psát věrohodné dialogy, místy jsou opravdu šroubované přes míru, skoro až k parodii. Přitom je zase v knize pár míst, která naznačují, že autor má své světlé momenty. Možná spěchal a proto ta kolísavá úroveň. Přiznávám ale, že v závěru novela jako detektivka nesporně funguje v tom základním - čtenář je zvědav, kdo je pachatel (jinak bych dal o hvězdičku méně). A pointa je zcela věrohodná. Uměleckou úroveň ale knížka samozřejmě valnou nemá, na druhou stranu o to asi ani nešlo.

09.12.2020

Oproti Vybraným kapitolám z mechaniky pohrom opravdu těžký propad. Bohužel. Moc jsem se na knihu těšil. Zápletka je překombinovaná a nevěrohodná, zatímco u debutu byla sice složitá, ale promyšlená a s logickou pointou. Místy dokonce únavné. Marishe Pessl ale určitě dám šanci i příště, až se tedy vrátí z výletu do světa young adult debilit (Hlídka v Bezčasí).

28.11.2020

Jedno z těch děl, podle kterých můžete celkem s jistotou dělit lidi. Kdo Schizo miluje, to je pravděpodobně můj člověk. Kdo to nemiluje, ale nijak ho to nepobuřuje, to pořád může být můj člověk. Ale kdo to odsuzuje a cítí se tím dotčen, to je prostě hovado.

28.11.2020

Na stará kolena se Le Carré ještě jednou vybičoval k naprosto fantastickému výkonu, jak z hlediska zápletky, tak samozřejmě stylu. Povinnost pro každého, kdo četl The Spy Who Came In From The Cold, protože na tuhle klasiku Legacy Of Spies volně navazuje.

28.11.2020

Zajímavé téma, autor si dal jistě práci se zdroji, to je hned vidět, že k věci přistupoval poctivě, ale knihu bohužel sráží jeho neschopnost psát poutavěji, zručněji. Není pravda, že u investigativy tyto schopnosti nejsou důležité. Kmenta je bohužel nemá, jeho styl je slabší.

28.11.2020

Míra politicky korektní indoktrinace v této knize výrazně převyšuje atraktivitu zápletky.

16.11.2020