oneironaut
komentáře u knih
Nana
Émile Zola
Slabší začátek, spousta jmen, nezáživné scény z divadla, ale postupně se to rozjede a pak už je to docela čtivé.
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Další klasický Remarque. Trošku mi vadí stále se opakující motivy v jeho knihách...opět, už pokolikáté umírá nějaká žena na rakovinu. Někde jsem četl, že byl Remarque alkoholik a je to znát, všichni se jenom nalévají, žádná scéna se neobejde bez toho, aby si někdo pořád dookola nedoléval skleničku, nesháněl nějakou kořalku. Ale jinak dobrý.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Čte se to dobře, ale jestli je pravda to, že autor do svých postav promítá kus sebe, tak tenhle japončík je teda pěkně nadržený...osmdesát procent rozhovorů je o šoustání, masturbaci, suchých k*undách a velkých tvrdých klaccích...
Já, Claudius
Robert Graves
Tak tohle je za trest. Protože knihy zásadně dočítám do konce, čeká mě ještě tortura v podobě sta stran...už se těším, až ji dočtu a navždy zapomenu. Uff.
Svědkyně ohně
Lars Kepler
Zpočátku mě to moc nebavilo, dokonce jsem ji odložil s tím, že už ji nedočtu, ale pak jsem ji nakonec přeci jenom dočet. Nebylo to zase tak špatné, ale četl jsem i lepší. Některé momenty byly dost předvídatelné, chyběla mi tam větší originalita.
