nightlybird komentáře u knih

Kniha vložena jako předkrm pro pajonka (bonus pro hosta).
Jde o první knihu ze série s Hammerem, vydanou v r. 1947, u nás vyšla až v r.1991 - socialistická kritika Spillaneho moc nemusela, byl pro ni příliš brutální a krvavý (že by viděli konkurenci?). Kniha byla dvakrát zfilmována, v r.1953 a 1982 a mám neurčitý pocit, že jsem snad i viděl v televizi seriál s Hammerem (bez záruky, prosím berte ohled na moji sklerózu). Jinak jde o typickou „drsnou školu“, pokud bych srovnával třeba s Marlowem, ten se mi zdá míň drsný, ale s o to vtipnějšími replikami. Děj knihy se odehrává v r.1944 v NY a začíná vraždou Hammerova kamaráda z II. SV , z bojiště ve Vietnamu, kde dva roky sdíleli „bahnité lože ve smradlavém slizu džungle“ - jako ukázka stylu. Prozradit víc by byla naprostá zhůvěřilost – přečtěte si to sami.

3 30.11.-0001

Vyjímečná kniha o vyjímečném člověku, napsaná neobyčejně čtivě, což je poněkud překvapivé, když si člověk uvědomí, že jde o 600 stránkovou biografii a nota bene napsanou (zřejmě) nespisovatelem, který napsal jen Paracelsa a dětskou knihu Chemické případy S.Holmese (snad a bez záruky).

5 30.11.-0001

Warning! Oxtodortním Židům a hluboce věřícím křesťanům (zejména bez smyslu pro humor) nedoporučuji číst tuto knihu – mohla by pobouřit jejich náboženské cítění ( ostatně její dramatizace byla z těchto důvodů v Londýně v 30. letech zakázána). Ale ostatní, zejména ti čtenáři, kteří se chtějí seznámit s biblickými příběhy a samotná Bible je pro ně těžce stravitelná si rozhodně pošmáknou. Vyšlo asi 6 vydání, takže si myslím, že by mohla být dosažitelná. Při jejím čtení mám před očima hřímajícího kazatele v kostele černoské komunity a slyším gospel.

9 30.11.-0001

Kniha je vhodným čtením pro toho, kdo se zajímá o Bibli z jakýchkoliv důvodů, ať už náboženských, nebo historicky-kulturních a nechce se prokousávat archaickým textem. Myslím si, že by mohla oslovit spíš mladšího čtenáře. Je sice poněkud poplatná době svého vzniku – zejména v některých komentářích – není to ale tak hrozné, aby to ovlivnilo celkové vyznění knihy.

Rozhodl jsem se přidat tuto knihu, abych doplnil hlavní literární zdroje čtyř největších světových náboženství (víceméně pro pořádek, nepraktikuji žádné z nich), přestože je tady již obdobná kniha (soudím podle anotace). Zaráží mne u ní ovšem zmínka o autorovi a taky o jazyku. Neznám sice sanskrt, liturgický jazyk hinduizmu, ze kterého se vyvinula celá řada současných asijských jazyků (a ku podivu i romština) – což mne sice mrzí, o sanskritu jsem ale v životě nic neslyšel. Jinak ještě malá poznámka na okraj – na české wiki je Bhagvadgítě věnován poměrné značný prostor. A možná by pro případné čtenáře (?) bylo užitečné se o Bhagavadgítě dovědět nějaké podrobnosti, než si ji případně seženou a otevřou.
Tato kniha se nedá komentovat, musí se číst. Snad jen vyznání Mahátmá Gándího :"Nalézám v Bhagavadgítě útěchu, kterou postrádám i v kázáních na hoře.Když mi nespokojenost zírá v tvář a když ve své samotě nevidím ani paprsek světla, utíkám se k Bhagavadgítě. Nalézám verš tu a verš tam a počínám se usmívat uprostřed neštěstí, která mne přemáhají."
A to je snad to nejpřesnější, co se dá k téhle knize říci a současně i návod, jak s ní zacházet.
4.11.2014:
Tak jsem si to konečně ujasnil - sanskrt a sanskrit jedno jsou. Jde jen o rozdíl v transkripci.

Abych se přiznal, jsem udiven a překvapen. Udiven skutečností, že jsem tady nenašel žádný komentář ke knize, která bezesporu patří k světovému kulturnímu dědictví, obdobně jako Bible. Překvapen skutečností, že je zde uváděn autor. Vydání zde zařazená neznám, jejich kvalitu tedy neposoudím. Dovolím si ale citovat ze svého vydání (odeon 1972, překlad Ivana Hrbka): Abu Hanífa(+767),zakladatel jedné ze čtyř právních škol islámu, takto shrnul muslimské učení: „Korán je řeč boží,sepsaná v exemplářích,zachovaná v paměti,zjevená Prorokovi. Naše vyslovování,psaní a přednášení Koránu je stvořené,zatím co Korán sám o sobě je nestvořen.“ Tedy autorem je sám Bůh!!!
Jen na okraj, svůj názor na hodnocení náboženských knih jsem uvedl v komentáři k Bibli a dosud jsem jej nezměnil - pokládám to za totální zhovadilost.
A můj názor na Korán - jako "nevěřícího d´aura" vnímajícího jej pouze jako knihu - na mne působí jen svou poetičností, jako kniha poezie (na rozdíl od Bible, kterou vnímám jako knihu příběhů) a proto je hůře čtivá a navíc mi v Hrbkově překladu chybí melodičnost, kterou předpokládám u originálu. Asi by to chtělo umět arabsky. I když súra "Pádící" na mne působí i v češtině, je z ní cítit rytmus, zvířený písek...
A na závěr, aby nevznikl mylný dojem - Korán jsem nečetl od první do poslední strany, zacházím s ním jako s knihou poezie, listuji v něm a čekám na verše, které mne v danou chvíli osloví.

Bible je bezesporu jednou z nejdůležitějších knih dvou světových náboženství - judaismu a křesťanství, ale nemyslím si, že by se na ni mělo nahlížet jako na knihu výlučně určenou pro potřeby té které církve. Je to současně klenot světové literatury, který je inspirací pro řadu spisovatelů, namátkou Feuchtwanger, Waltari. Její část Píseň Šalamounova je v podstatě vynikající milostná poezie a myslím si, že řada věcí z knihy Kazatel nebo Přísloví neztratila i po dvou tisíciletích schopnost oslovit naprostého ateistu. Její text by navíc získal také trochu jiný obsah při souběžném čtení se Sedláčkovou Ekonomií dobra a zla. Proto také její jakékoliv hodnocení pokládám za naprostý nesmysl, knihy tohoto druhu jsou prostě nehodnotitelné, jejich stáří vylučuje možnost použít současná umělecká kriteria a její obsah jakoukoliv objektivitu.
Osobně mi na bibli vadí pouze skutečnost, že do ní nebyly zařazeny všechny známé Knihy do Starého a Evangelia do Nového zákona a potom fakt, že moje Bible je psaná kurentem a ze současného hlediska poněkud archaickým jazykem, což sice poněkud komplikuje čtení, ale na druhou stranu vlastně nutí přemýšlet nad čteným.
Protože je tady evidováno Biblí několik, nemyslím si, že jsou obsahově natolik odlišné, že by je nebylo možno sjednotit se zachováním nejkvalitnějších popisů či komentářů. To bych ale viděl jako melouch pro admina/y/.

Knihu ocení především ti, kteří se seznámili s Knihou o San Michele, protože jak říká autor v předmluvě, "najdou tady mnoho starých známých v těchže obnošených šatech, ..." a je znát, že ji psal autor o řadu let starší a vyzrálejší.

Aby člověk pochopil tuhle knihu v její úplnosti, nestačí ji jenom přečíst,musel by si zajet na Capri, vysápat se nahoru na Anacapri, zapálit si cigáro v zahradě San Michele a pokoukat na moře a nebo ještě lépe - koupit tam baráček a chvíli tam pobejt (i když už to není Capri 1.poloviny minulého století). Ale mezi námi - kdo na má? No a kdyby jste chtěli jen tak hodit čučku, tak je to nejlepší vzít to do Sorenta a pak přeplavat na Capri (nejlépe lodí, je to přece jen lán světa, přesněji spousta vody) – ale stojí to za to. A mrzí mne, že jsem dřív fotil na kinofilm, jistě by se někdo z vás rád podíval na místa, kde žil a tvořil jemný filozofující básník, pronikavý psycholog a do jisté míry přírodní mystik Munthe.

15 30.11.-0001

Tahle útlá knížka plná pohody, dobrého jídla a kouzelné krajiny vám nepřinese žádné vzrušující děje, ale klid do duše a u těch, kteří se s Provence seznámili na vlastní kůži zcela jistě navodí vzpomínky, v kterých se tam vrátí. Dočetl jsem ji jen po srpen, zbytek si usyslím na zbývající měsíce roku a budu se s nimi takhle po troškách těšit a mezitím si nechám od Pagnola vyprávět jak voní tymián a mrknu se co mi psal (a jistě i ostatním) z Provence pan Horníček.

9 30.11.-0001