nightlybird komentáře u knih

Kniha je okomentována dostatečně, nebudu to nijak zvlášť "okecávat". Snad jen podotknu, že ta necelá tisícovka stran není marná a že je jen relativně málo knih žánru katastrofický sci-fi thriller, které by byly mimo akční dějové stránky tak "našlapány" notnou dávkou reálných, s dějem souvisejících informací. Začnu se shánět po knize Zprávy z hlubin, ta bude zřejmě vhodným doplňkem téhle četby i když předpokládám, že bude podstatně obtížněji čtivá - možná ale zase zajímavější, pokud půjde o informace související s tím málo známým "sedmým kontinentem".

10 03.12.2014

Komentovat knihu básní je problematické, komentovat knihu Mirka Fišmeistra obzvlášť a to hned ze dvou důvodů: jednak můj vztah k jeho knihám přesahuje standardní vztah čtenář – autor, jednak jeho svérázné vidění světa vylučuje ono školometské „co tím chtěl básník říci“.
Takže tyto řádky vnímejte jako neobratný pokus vyjádřit obtížně vyjádřitelné.
Dvojí dech je autorova snad devátá (samostatná) kniha – vychází mu prakticky rok co rok jedna a to samotné je v dnešní době udivující. Co o ní říkat, aby to nevyznělo jako klišé ?
Ačkoliv je to typický Mirek F. se svou svéráznou poetikou a specifickým viděním světa, vnímám jakýsi posun, jako by básník chytal „druhý dech“. Jeho tradičně krátký, úsporný verš, kterým pár slovy dokáže zachytit jak atmosféru všedního dne tak i vyjádřit své intimní pocity, se v téhle knížce jaksi košatí a rozrůstá, pod povrchem slovních hříček vnímám probleskovat jakýsi spodní proud básníkova vnímání reality „zakouzlený“ v asociacích. Proč nevybírám žádné verše na ukázku?
Protože –
„Druh poslouchal - pozorně -
a přitom přemýšlel o jemnosti,
na niž myslí,
když do kruhů stáčí
hrubé konce lan.“
- a zcela jinak než básník a než já bude přemýšlet a vnímat každý další čtenář, bude to prostě :
„jiný dech –
jiný vítr –
jiná ňadra – „
Hezky to řekla Alix : " A snové obrazy mohou splňovat představy každého z nás, záleží, co si přejeme vidět..."

4 20.10.2014

„Je zvláštní, jak ženy ztrácejí kontakt s pravdou. Žijí ve vlastním světě a takový svět jako ten jejich nikdy neexistoval a existovat nemůže. Je ve všem všudy příliš krásný, a i kdyby jej dokázaly vybudovat, ležel by v troskách dřív, než by nad ním prvně zapadlo slunce. Některá z těch proklatých skutečností, s nimiž se my muži od stvoření světa denně smiřujeme, by se vzepřela a celou tu konstrukci rozmetala.“
Možná budu za tuto citaci feministkami ukřižován - proto volám :To ne já, to Conrad! , a ještě přidám jeden jeho výrok (volná citace z rozhovoru bůhví odkud) : "V každém z nás je ukryt kus Kurtze."
A přidám zprávu, která čtenáře knihy možná až tolik nepřekvapí:
Tým odborníků z anglického Oxfordu a belgické Lovani dospěl na základě výzkumu, který sledoval genetický původ viru HIV k závěru, že se nákaza virem (podle nich) začala šířit v roce 1920 z oblasti tehdejšího Belgického Konga.
A jen pro jistotu podotknu, že Srdce temnoty není rozhodně kniha na krácení dlouhé chvíle. Pokud chcete začít s Conradem, je lepší číst napřed jeho povídky.

8 04.10.2014

Tak docela s pajonkem nesouhlasím - ano, je to drsná škola, je dostatečně akční a má všechny potřebné atributy Hard-Boiled School. Zdá se mi ale jako by to mělo (přes veškerou akčnost) pomalejší spád a hlavně postrádám vtipnost dialogů. To mi právě ke srovnání s Chandlerem chybí.

3 23.09.2014

„Některé knihy je lepší prožít, než pochopit.“

„....věčný život (po kterém člověk touží) není život s délkou let a dní. Věčný život je stav v duši člověka.“

Je nesporné, že toto 15ti svazkové Sedláčkovo dílo je nejkompletnější zpracování dané tématiky. Neviděl jsem všechna možná vydání různých publikací o našich hradech, troufnu si ale prohlásit, že Sedláček nebyl dosud překonán.
Nepochybně by tyhle knihy byly ozdobou každé knihovny - viděl jsem v antikvariátu nabízet komplet II. Šimáčkova vydání za 20.000.
Fanatik přes hrady by ale mohl pořídit e-verzi za zlomek této ceny - nabízeli ji tady = http://sedlacek.hrady.cz/

Holčička, která si ráda hrála se sirkami je pro mne zjevením. Šok, který mi způsobila je dán skutečností, že mi ji knihovnice vnutila do rance s tím, že jde o detektivku (houbeles) a následnými pocity při četbě. Je to kniha zcela mimo žánry. Pokud bych se zaměřil na děj, dalo by se tvrdit, že je to stylem jakýsi hybrid mezi pohádkou a hororem (mohli by to napsat jak Grimmové, tak i Lovecraft. Víc zmiňovat nelze, aby případný čtenář nepřišel o požitek, který přináší postupné odhalování věcí skrytých a odkrývaných postupně, jen tak mimochodem. Můžete tady narazit na popis dějů, které jsou svou povahou naturalistické až kruté, viděny a popisovány prizmatem dítěte se ten pocit ale jaksi stírá, získává to novou dimenzi.
Nesporně k tomu přispívá jazyk. Autor tady docílil neobvykle silného účinku mísením běžné hovorové řeči s vulgarizmy, prokládané navíc archaizmy a neologizmy, umně spleteným do neobvyklých citací, úsloví a hovorových obratů, okořeněných mixem mluvy děcka, žijícího odtrženě od okolí ve svém svébytném světě fantazie s obraty vyčtenými z „bibliotéky“, přeplněné církevními a filozofickými spisy. To všechno v brilantním překladu (pochopitelně, nečetl jsem originál, navíc „je ne parle pas français“), ale Kateřina Vinšová svým překladem ve mně takový pocit intenzivně vyvolává.
Sečteno, podtrženo. Tahle kniha, která je z rodu jednohubek (necelých 200 stran), které čtete nonstop, je jakýmsi příslibem, že literatura nezaniká na úbytě, že ji ještě nestačili vysát různí upíři a nezadusila ji komerce. Nemohu jinak, musím vám ji doporučit, i když jsem ji dočetl včera a úplně jsem ji ještě nestrávil, ještě ve mně rezonuje.

14 06.09.2014

Přiznám se, že mám pro Harrise jistou slabost, jeho knihy je mi čtou velice dobře a styl mi sedí. Index hrůzy je další z jeho knih, na které jsem narazil a jako i jeho jiné knihy ve mně vyvolává pocit, že se pod dobře čtivým thrillerem skrývá ještě jedna rovina - jakýsi varovně vztyčený prst. Sám námět zase až tak originální není, s postavami více či méně excentrických vědců se v literatuře setkáváme dost často a ani "softwarový stroj " na peníze už není bůhvíjakou novinkou.
Harris ale dokázal své postavy a jejich prostředí oživit a přiblížit je čtenáři, který se ve světě vysokých financí nepohybuje, není si jistý co to vlastně je opce, absolutně netuší co je to swap a volatilitu pokládá za vulgarismus tak, že v něm nebudí pocity méněcennosti.
A stejně brilantně se mu povedlo dotáhnout i technickou stránku zápletky knihy - chtělo by se říct, až do mrazivého extrému. Zavřete knihu a vrtá vám hlavou.... kdoví, jak vznikají finanční krize?
No ale taky si jen můžete ukrátit podvečerní chvíli (je to okolo 300 stran) a vzít to jako oddechovku a moc nad tím nehloubat. Autor vás ekonomikou zase nebude tolik děsit.

3 22.08.2014

Nemá smysl tohle komentovat, za všechny Raymondovy ctitele to naprosto pregnantně vystihl kolega marlowe, k tomu není co dodat.
Snad si jen postesknout, že všechna vydání Vysokého okna překládala paní Kovalyová - mám pocit, že třeba Škvorecký nebo Jungwirth by byli chandlerovější.

4 27.07.2014

Kingův Dallas nemá smysl komentovat, je tady v řadě komentářů rozebírán docela zevrubně a tak jen stručně podotknu : příjemné čtení, které se poněkud liší od autorovy standardní tvorby. Osobně mne potěšilo, že tentokrát zabrousil do teorie strun (aniž by se utápěl v detailech a motal čtenářům šišku - kvantové teorii pořádně nerozumí ani fyzici). Takže i přes drobné výhrady mohu doporučit k přečtení.

9 25.07.2014

Kniha získala v roce 1977 Premio Campiello - je to jediná kniha autora přeložená do češtiny.

Alix má do jisté míry pravdu - do knihy jsou zařazeny nejznámější pohádky různých autorů. Podotýkám, že jde o pohádky, které se vyskytují v různých převyprávěních a úpravách. Knihu samotnou jsem fyzicky k dispozici neměl. Toto vydání je překlad z polštiny v upravené verzi s celostránkovými disneyovskými ilustracemi. Podařilo se mi dohledat původní autory (z kterých vycházela polská verze) a poopravil jsem to, ne však u všech - někde tedy zůstal "kolektiv".
fellaZ - opravovat může kdokoliv. Pokud tedy ví, jak to má být správně ( a není líný).

Tetralogii Mandy Scott Boudika jsem v podstatě přečetl díky svému počínajícímu „hosipu“.Narazil jsem na ni náhodně v knihovně a měl jsem pocit, že byla tady hodnocena vcelku kladně a naštěstí jsem si už nepamatoval, že byla označena jako sci-fi a fantasy (což je do jisté míry žánr, který dvakrát nemusím). A to je pochopitelně blbost – s fantasy to nemá nic společného a s SF už vůbec ne.
Je to čistokrevný historický román z Británie počátku letopočtu popisující boje keltských kmenů s Římany, snažícími se o kolonizaci britských ostrovů. Je pravdou, že popisované děje jsou nepochybně z větší části dílem autorčiny imaginace. Těžko si dělat představu o způsobu života a myšlení (především Keltů) lidí, od kterých nás dělí dvě tisíciletí. Písemných materiálů z té doby je poskrovnu (navíc převážně jednostranných – římských) a tak zbývají jen nepříliš četné archeologické nálezy. Přesto se ale autorce podařilo vytvořit dílo, které působí věrohodně, s živými plnokrevnými postavami, které je docela dobře čtivé a je sto zaujmout celou škálu čtenářů – od prostých zájemců o historii, po milovníky válečné vřavy i romantických příběhů a po „potomky Keltů“ mezi námi.Podařilo se také nenásilně „vmontovat“ do knih slušnou dávku druidské mystiky a keltského pohledu na přírodu kolem nás – a to možná vedlo k tomu řazení mezi fantasy, jak jsem ale říkal, je to historický román, hlavní postavy jsou historicky doložitelné, jak Keltové, tak i Římané. Dokonce se mi podařilo lokalizovat ostrov Mona (školící středisko druidů) – je to ostrov s nejdelším názvem obce na světě - velšsky se ostrov jmenuje Ynys Môn.
Takže mohu konstatovat, že jsem si docela početl, je to okolo 2000 stran celkem zábavného čtiva, které mohu s klidným svědomím doporučit. Mezi jednotlivými knihami jsou sice rozdíly v poutavosti, to je ale natolik subjektivní, že to nemá smysl rozebírat – platí známé „Někdo holky, někdo vdolky“ - proto jsem také nijak nehodnotil jednotlivé knihy, ale tetralogii jako celek.
A poznámka na závěr : Na motivy natočil v roce 2003 Bill Anderson film Královna bojovnice (který jsem žel bohu neviděl).

5 08.07.2014

Zatlučte vokna, zavřete dveře
a uvnitř všechno nechejte ležet
A potom klidně
můžete běžet, můžete běžet

Strach kouká s očí, to už tak bývá
už dávno není, není co skrývat
Přízraky kolem
vidíš se míhat, vidíš se míhat.

Zatluču vokna, zatluču skoby
zahraju píseň na čtyři doby
Pak půjdu pomoct
zahrabat hroby, zahrabat hroby.

Asi se s touhle útlou knížkou jen tak nepotkáte. Tak tady pro vás vložím alespoň jednu z těch devíti básní:

Co asi vidí

sivé mořské oko na dně věků
na prahu noci se do něj nedívej
když zůstat je stejné jako odejít
nemůžeš ztratit — to co není — zlaté
lesní kapradí v Praze neroste
ani sametově hnědé květy štěstí
pod listy v květináči navečer
cestou domů podle řeky
se rozhlédni — naproti
pod černou hradbou mraků
se rozsvěcují tisíceré oči města
nevidí tě — jsou slepé — pohleď do vody
na ponořené sloupy světla
na mosty odnikud nikam

dnes za úplňku přistihl měsíc
spolu se mnou kouzlo
jak se bílá labuť otáčí
v kruhu neonové smyčky
nad střechami Na poříčí
a zpívá beze slov
svou strhující sloku nekonečna
dole u řeky prosvítá vchod do podsvětí

Kniha je typickým produktem své doby, jak obdobím vzniku, tak i českých vydání okolo 50. let minulého století. Je třeba na ni nahlížet jako na ideologicky laděnou reportáž - takových v té době vycházela celá řada.

1 29.04.2014

Hodnotit knihu básní je nepochybně problém (alespoň pro mne). Zcela určitě narazíte na verše, které vás oslní, stejně jako vás řada jiných nechá chladnými nebo lhostejnými (navíc je to při každém čtení jinak!). Takže i já hodnotím střídmě, i pro mne zůstal Mallarmé ve stínu ostatních prokletých (kteří na mne uplatnili něco na způsob "práva prvního čtení").

3 26.04.2014

Knihu, stejně jako na ni navazujícího Derzu Uzalu jsem četl v dávných dobách - tenkrát se mi líbila, těžko říct, jak by dopadla dnes. Když jsem se je snažil oživit v mysli, narazil jsem na recenzi na ně na netu a usoudil jsem, že bych to líp než jistý KOJOT nenapsal, takže si ji raději přečtete taky místo mých keců (proto jsem tady vložil na ni odkaz do recenzí) - jen podotknu, že s Kojotem zcela souhlasím (jen pokud jde o tyhle konkretní knihy).

Inferno jsem nečetl - nemusím taky všechno. Zato jsem ale natrefil na komentář k uvedené knize, který mne docela pobavil a tak ho dávám v plen, byť to nebylo na žádném knižním či literárním webu (někdy mám záchvaty nesobeckosti). Takže pokud se na knihu chystáte, nenechte si to ujít - třeba vás to taky pobaví. Já si letím ještě dočíst komentáře k tomu povídání.


A ty komentáře jsou taky zajímavé.

Kdesi jsem zachytil autorovo vyjádření k názvu - volně ocituji :
"Proč skleněná harmonika? To je starý hudební nástroj, na který dnes snad už nikdo neumí zahrát. Rozezníval se tak, že hudebník se prsty jemně dotýkal skleněných kotoučů nestejného průměru, které přitom nohou roztáčel podobně jako šicí stroj. Snad proto, že zde tolik záleželo na citlivosti hmatu, hrávali na skleněnou harmoniku převážně slepci. Okouzlila mne křehkost nástroje, jeho názvu i způsob hry. Pomocí slov bych se chtěl věcí a lidí umět dotýkat a snad se i pokusit rozeznít něco, co dosud mlčelo."

I když dost pamatuji, s tímhle nástrojem jsem se nesetkal a tak jsem si to poslechl až na stará ušiska.