nicolettkaa komentáře u knih
I mistr tesař se někdy utne. Backmanovy knihy mám ráda, ale tato jednohubka mě moc nezaujala. Hlavně jsem čekala něco úplně jiného, něco víc vánočního. Mimochodem příměr s Vánoční koledou se mi vůbec nelíbí. Vánoční koleda má laťku hodně vysoko.
Moje první kniha se slečnou Marplovou a ač mě to strašně mrzí, musím říct, že mě to prostě nebavilo. Jako detektivka to není vůbec špatné a zajímalo mě kdo, jak a proč. Ale něco mi tam chybělo. Snad mě některý z jejích případů chytne více.
Ehm...pro koho je vlastně tato kniha určena? Pro jakou cílovou skupinu? Můžu říct, že pro mě to tedy nic extra nebylo. Moderní pohádky moc nemusím a tahle bohužel není výjimkou. Nějak mi nedává smysl, že používají mobily a internet, ale jezdí kočárem a svítí pochodní..... Samozřejmě pokud budete číst mezi řádky, odnesete si něco o síle médií, davu, fake-news a manipulace.
Ale jednou stačilo.
Z dětství si tuto knihu nepamatuji. Teď v dospělosti mě už moc nechytla, přestože se čte dobře a téma je aktuální pořád. Nevím, zda by u dnešní cílové skupiny obstála.
Jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Sice řešení záhady jsem tušila už od začátku, otázkou bylo ale proč! Hvězdičku ubírám za konec, který mi přišel už zbytečně zdlouhavý. Jako celek určitě doporučuji a časem si přečtu i další díly.
Knížka o třech povídkách.
Muzikantská Liduška, ač nejznámější, mě zaujala nejméně. Nejspíš i kvůli její "délce".
U Panských dveří se mi líbila v tom, že ukázala, že by se ženy (dnes i v 19. století) neměly spoléhat jen na to, že se vdají a mají do konce života vystaráno.
Na statku a v chaloupce ukazuje sílu lidských vztahů, jak dokáží vzkvétat, ale také jak se dokáže zpřetrhat a také to, že bohatství a majetek by neměl stát na první místě.
Moc hezká povídka o životě lidí na statku i těch ze staré chaloupky, které jsou vzájemně propleteny už celé generace. O tom, že ke štěstí není potřeba hromada zlaťáku, ale mít kolem sebe ty, které máte rádi. Ač nejsem povídkový typ, tato se mi moc líbila.
O Lidušce jsme se učili ve škole (už je to nějaký ten rok), ale ke čtení jsem se dostala až teď. K mému překvapení se jedná o opravdu hodně krátkou povídku. Nemohla jsem se ubránit myšlence, zda je toto opravdu všechno. Byla jsem trochu zklamaná. Jiné povidky od pana Hálka mě zaujaly více.
Pražský kabalista nebyl zrovna můj šálek čaje. Přečíst se rozhodně dá, ale žádné nadšení se z mé strany nekonalo. Jako plus beru vykreslení život v tehdejší Praze a židovské čtvrti a náhled do židovské víry, ale vznik Golema je pro mě v této knize ze žánru fantasy.
Suma sumárum, nic, co bych potřebovala číst znovu.
I když se občas v knize vyskytovaly pasáže, které mě nebavily, musím říct, že je to jedna z nejlepších biografií, které jsem kdy četla. Dozvěděla jsem se spoustu věcí ze života tohoto skvělého herce a komika, o kterých jsem neměla ani tušení. Dozvíme se vše o nesnadných začátcích v divadle a u filmu, až po světovou slávu, která nakonec byla spíše prokletím.
Fanouškům francouzského filmu a herce Louis de Funése doporučuji.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Některé části se mi líbily hodně, některé míň a některé byly vyloženě utrpení. Na další knihy autora se nechystám, přesto si myslím, že alespoň jednu by si měl přečíst každý. Život na Šumavě té doby nebyl žádný med, přesto z knihy dýchá určitá poetika a alespoň pár dní na Klostermannově Šumavě, bych klidně strávila.
Historické romány mám ráda, ale tohle byla opravdu hodně velká nuda. Život Alžběty byl určitě zajímavý a stojí za to, se o ní něco dozvědět, ale v tomto podávní mi vyloženě lezla na nervy - jakož i ostatní lidi u dvora. V celé knize jsem nenašla postavu, které bych "fandila".
Na to jak jsem se na knihu těšila, přišlo velké zklamání. Nečetla se mi moc dobře. Velké části knihy mě vyloženě nudily a trvalo mi hodně dlouho dobrat se konce. Hvězdičky dávám, za samotné líčení životních příběhů několika "pacientů".
Chápu, že nejsem úplně cílová skupina, pro kterou je tato kniha určena, ale podle mě je to naprosto o ničem a za celou dobu se tam vlastně nic nestane. Nemám odvahu se pouštět do dalšího dílu, abych náhodou nezjistila, že se tam opět nic nestalo. Tohle se prostě nepovedlo.
Vzpomínání paní Loukotkové bylo na pět hvězdiček, její psaní je kouzelné. Bohužel z receptů mě toho už moc nezaujalo, ač věřím, že pokrmy nemusí být špatné.
Návrat starého dobrého oddělení Q. Tentokrát opět řeší staré případy, které trvají až do současnosti. Kniha mě bavila, půl hvězdičky ubírám za covid, který byl do děje napasovaný na sílu. Ale beru, že je to odraz doby, kdy autor knihu psal. Druhou půlku hvězdičky za překlad. "Mno" v přímé řeči mi otvíralo nůž v kapse.
Šifru jsem četla poprvé asi před 15 lety a tehdy jsem z ní byla opravdu nadšená. Dnes po opětovném čtení musím na hodnocení dost ubrat. Kniha se čte sice dobře (i když by neškodilo několik stránek ubrat), ale stejně jaké Andělé a démoni je to strašně překombinované. Doporučuji zastáncům konspiračních teorií. Za mě dobrý, ale vím, že znovu už ji číst nebudu a s dalšími díly si to ještě rozmyslím.
Jak už to bývá u sbírek pohádek - některé jsou lepší, některé jsou horší. Zde bohužel podle mě převládají ty horší. Zachraňují to pohádky od Karla a Josefa Čapka. A ty o nádobí jsou taky fajn :)
Nedočteno. Skončila jsem ve fázi, kdy se začali detailněji rozebírat jednotlivé filmy. Ani předešlá část mě moc nebavila.
Žít v nevědomosti, co se stalo s členem vaší rodiny. Žít s vědomím, že nikdy nezjistíte pravdu. Žít s vědomím, že když zjistíte pravdu, vláda vás umlčí. Vše je to hrozné a nepředstavitelné. Z tohoto hlediska bych knihu hodnotila plným počtem. Když ale přihlédnu k tomu, jak je kniha napsána, více než tři hvězdy dát nemohu.