nicol.nyx komentáře u knih

Teď použiji možná takový otřepaný instatrend...
Když tě nebaví King zkus... to znovu! a znovu!

King je láska, zosobněná hrůza, šílenec a genius v jednom. Řbitov zvířátek je toho důkazem.
Toto dílo bylo pro mě ještě víc než To a myslím tím To s velkým T. které je asi nejzvučnějším jménem díla, kterým je King znám.
Přesto má ale Řbitov ještě něco lepšího a to je uvěřitelný podklad. Pohřebiště původních obyvatel Ameriky (jak já ráda říkám - Indiánů) má prostě svůj vibe. Kniha byla děsivá, přesně tím způsobem, kdy prakticky přivíráte oči před další větou, protože z ní cítíte, slyšíte a vidíte každé slovo... Kdo má bujnou fantazii, už nikdy mu nebude hlína vonět stejně.
Chvíle, kdy chcete hlavního hrdinu přetáhnout lopatou po hlavě a říct mu "No to ses asi pos**l chlape!"
Na druhou stranu, jako matka malého chlapečka ne vzdáleného věku Gage, jsem určité pasáže musela opravdu rozdýchat, čtenáři nejspíš odhalí, kterou scénu mam na mysli... Protože to je tak strašně reálné, tak blízko nám všem a tak dokonale popsané, do nejmenšího detailu, že mi z toho bylo fyzicky zle...
Což mě dostává k jedné výtce, která ale v anglicky mluvících zemích ztrácí smysl. Jak jste proboha vyslovovali a skloňovali jméno "Gage". Jak??
Asi v polovině knihy jsem měla chuť udělat z něj Frantu. Nikdy mě žádné jméno tak neiritovalo, jako právě tohle.

Samotný příběh není nijak složitý ale Kingova přednost je udělat i z komára velblouda. Vygradovat předvídatelný děj takovým způsobem, že ani na chvilku nebudete mít čas vydechnout.

14 03.03.2024

Konečně vím čím byli fanoušci tak rozhořčeni když vyšla filmová adaptace. Příběh jsem zhruba znala, přidaly se filmy a nakonec došlo i na přečtení knihy. Byla bych rozhodně spokojenější, kdyby byl film jen jeden ale za to věrnější předloze. Vedle velmi příjemného milého čtení Hobita, působí filmy jako Matějská pouť nebo Cirkus Berousek. V tomto případě za mě rozhodně platí, že méně je více.
Našroubované honičky se skřetoblbem, které v knížce vůbec nejsou... pfff
Kniha může na mnohé působit jako pohádka a možná to tak je, ale pro mě po emotivní stránce naprosto skvělá pohádka, úžasný Tolkienův svět.
Mám ve zvyku knihy, které mě osobně obohatili, číst vícekrát a už se nemůžu dočkat, až na Hobita zase přijde řada.
Plný počet hvězd! Tolkien si je zaslouží!

13 03.03.2024

Jo Nesbø je láska. Fakt, bez obalu a Krysí ostrov mě v tom ještě více utvrdil. Jo Nesbø není jen Harry Hole, Jo Nesbø je geniální spisovatel dnešní doby, který prostě dokáže přimět člověka cítit. Schválně neuvádím konkrétní příklad, protože je to komplex emocí, atmosféry, citů a pocitů...

Krysí ostrov je brilantní, od povídky k povídce. Jedna dystopie lepší než druhá... Ano, jsem zmanipulovaná láskou k severu a láskou k Nesbømu, tak ať... Pět hvězd

9 07.04.2023

Takhle nějak si představuji snění v kóma nebo umělém spánku.
Šílené, nepředvídatelné a přitom položené na "reálném" (jak jen si dokážete spojit realitu a víru v boha) základu. Osídlení Ameriky kolonizátory, kteří si s sebou přinesli svá božstva a své zvyky.
Zprvu jsem se nemohla do knihy dostat, pořád mě něco rušilo a Američtí bohové si žádají 100% pozornosti.
Rozhodně se nejedná o jednoduché čtení, oddechovku nebo knihu na dobrou noc nebo možná ano, ale rozhodně vám unikne ta pravá podstata. Tato kniha mě upřímně chvilkami vyčerpávala, vyčerpávala mě neustálým soustředěním na děj, na postavy, na svět božstev. Ale byl to příjemný pocit, jako když se vzděláváte v něčem o čem jste ani netušili, že vás baví.
Stína, jakožto hlavní postavu, jsem si vyloženě zamilovala a přidala si ho do své imaginární poličky mezi Harryho Holea, Geralta, Toma Stavitele a Arťoma... čím si mě tak omotal, to ví asi jen sám bůh :D

Moje hodnocení je lehce neobjektivní, ovlivněné jemnou obsesí severské mytologie a Gaimanovým kouzlem...
Tato kniha si rozhodně žádá reread a nepochybuji o tom, že v ní objevím mnohem více než při prvním čtení.

6 03.03.2024

Paradoxně byl první díl až ten druhý, který jsem od pana Havlíka četla. Ale dá se říci, že o to víc jsem se na něj těšila. Opět mě nezklamal, i když druhý díl byl z mého pohledu ještě divočejší a vtipnější. Poutavé vyprávění a tak barvitý popis, že máte pocit, že kolem sebe tu Indii úplně cítíte.
Zprvu jsem byla děním okolo textilního průmyslu naprosto šokovaná, i když víte, tam někde vzadu v hlavě, že se to děje. Jednu chvilku jsem měla chuť všechny svoje hadry spálit. Ale Rudolf Havlík mi tím svým přístupem zároveň sdělil, že s tím stejně nejde nic dělat, že to nejsou jen věci od Vietnamců a pseudo značkové věci, ale i významné oděvní značky na které v mém rozpočtu ani zdaleka nedosáhnu. Mnohem víc se pak člověk zamýšlí nad všemi těmi celebritami, které by s tím možná mohli něco udělat a přesto dělají reklamy zase na ty stejné značky.
Rudolf Havlík však popsal i tu druhou stránku věci a to že lidé, kteří se rodí, žijí a umírají v továrnách na textil, jsou svým způsobem šťastní, způsobem který žádný Evropan nedokáže pochopit. Měli bychom si všichni vzít z jeho knih příklad a to ten, že nemusíme mít na světě všechno dokonalé, značkové a předvádět to světu. Měli bychom být hlavně šťastní a spokojení sami se sebou, bez těch předražených pozlátek!

6 04.03.2023