Nefilim komentáře u knih

Kniha o žloutkovém věnečku s pořádně trpkou příchutí... Hana v sobě ukrývá obrovské množství bolesti, která graduje až do poslední strany. Alena Mornštajnová o údělu žít, když k tomu schází důvod, vypráví citlivě a naprosto strhujícím způsobem. Je to plné emocí, mistrovsky sepsané, a kdo to ještě nečetl, měl by si k tomu najít cestu i za cenu úzkosti, která čtení doprovází. Tohle je totiž kniha roku 2017.

22 16.09.2017

K Murakamiho obdivovatelům jsem nikdy nepatřil a tento souhrn životních mouder a zkušeností mě k němu určitě nepřiblížil. Autor se neustále vymezuje vůči okolnímu světu, což vyvolává dojem povýšenosti a sebestřednosti. Spisovatel by měl s tím, co jej obklopuje, naopak splynout a sám zůstat obyčejným čtenářem. Tohle je vyloženě záležitost jen pro fanklub.

3 30.08.2017

Na závěr viracké trilogie jsem čekal několik let. Běžně mě knihy co mají více než 300 stran odrazují. U Přechodu i Dvanáctky měl epický rozsah smysl, Město zrcadel drhne. A to hlavně v nekonečné retrospektivní kapitole o Fanningovi a natahovaném epilogu s plonkovou love story. Když v ději chybí drama v podobě epidemie a řeší se jen mezilidské vztahy, autor ztrácí schopnost poutavě vyprávět a nudí. Navíc zrcadla nemají pro Město zrcadel žádný zásadní význam. Pokud by se našel schopný scenárista a obsah pořádně zredukoval, mohl by z toho být skvělý film. Jeden, ne tři.

1 14.08.2017

Prní část jako představení Black Panthera splní svůj účel, další je jen jednou rozvleklou bitvou vytrženou z kontextu.

12.07.2017

Pro mě naprosto neuchopitelné a nepochopitelné. Deset stran a dost.

1 12.07.2017

Dobrý námět ještě nedělá dobrou knihu. Kruh pro mě byl příliš dlouhý a plný líčení pokrokových technologií na úkor příběhu. Nepovedená filmová adaptace jen potvrdila, jak je vlastně na kniha prázdná, i když má přes 400 stran.

2 11.07.2017

Na čtení young adult není nikdy pozdě. Má to spád, je to vtipné, plné emocí, roztomile nesmělé a nakonec po přečtení zůstane takový ten "hřejivý pocit". Střídání dějových pasáží s opatrnými maily žene Simona kupředu stejně jako touha poznat, kdo ho vlastně virtuálně tak pobláznil.

6 09.07.2017

Kosmonaut z Čech je zralé a originální dílo. Je to ten druh knihy, kde je větší důraz kladen na to "jak" vypráví, než "o čem" vypráví. Všechny ty úvahy i odkazy na české dějiny jsou napsány krásně... ale Jakub Procházka se mi brzy začal vzdalovat a po sto stranách (třetina knihy) jsem s ním úplně ztratil kontakt.
Ty nápadité obrazy a skryté významy mě začaly unavovat. Více mě zajímalo, co je vlastně ten kosmonaut zač, ale to jsem se nedozvěděl ani z retrospektivních částí. Přišel mi jako nezúčastněný pozorovatel, který pořádně nedostal možnost navenek se projevit. A k takové postavě si bohužel nemůžu najít cestu bez ohledu na to, zda krouží ve vesmíru, nebo stojí na Zemi. Autor si zaslouží obdiv. Jen ten šálek kávy, co je na přebalu knihy, není až tak úplně můj.

3 01.07.2017

Tohle metro musí mít snad 150 stanic, protože cesta jím se strašně vlekla. Pořádný spád Podsvětí dostalo až v poslední třetině, kdy už jsem byl líčením jednotlivých stanic, neustálým blikáním a huh unavený a postavy mi k srdci moc nepřirostly. Jenže ono to zasazení do prostředí pražského metra je vlastně tím jediným, co je na knize nápadité. Občas jsem si vzpomněl na sérii Stopy hrůzy, která dokázala napětí budovat na podstatně menším prostoru. Škoda dobrého záměru, který nedospěl až na konečnou stanici.

12.06.2017

Spíše než knihu doporučuji televizní seriál, který postavám dodal větší hloubku a z oddechového čtení udělal o třídu kvalitnější drama.

1 07.06.2017

Naivní jak školní slohová práce. Autor vrství páté přes deváté skrze abnormálně nezáživného hrdinu a výsledek dokazuje, že 11x0 je jedno velké a nudné nic.

26.07.2014