MP17 komentáře u knih
Kniha mě ze začátku docela chytla, byly naznačeny zajímavé dějové linky a moje zvědavost byla v očekávání dechberoucího čtení. Bohužel ale, poté, co potomci hlavních hrdinů také vstoupí do světa dospělých, stává se kniha předvídatelnou, někdy až otravně vulgární a hlavně těžko uvěřitelnou. Jak to zde uvedla AlenaV, opravdu mi to připadalo jako taková oplzlá verze TV seriálu Vyprávěj. Pro tuto knihu opravdu platí úsloví "méně je někdy více", ve více směrech.
Pořád kvalitní zážitek a knížka skoro nešla odložit, ale přesto už se vkrádají jemné pochybnosti, hlavně co se originality zápletky týká. Jak zde uvádí jiný hodnotitel, opravdu by to chtělo víc kaprála Jaroše, je to suverénně nejzajímavější postava z celé trojice.
Můj tajný tip mezi Gemmellovými knihami. Originální příběh, charismatickými postavami, které by samy utáhly celý příběh, autor až nehorázně plýtvá, ale přece je tu jeden, který vyčnívá nade všemi a nejen v této knize, ale i nade všemi v celém Gemmellově díle - Manannan, pro mě osobně po všech stránkách dokonalý hrdina skrz naskrz sympatický.
Sbírka opravdu mimořádných fotografií v jedné knize. Jak již název napovídá, jedná se o výběr více, či méně, ohrožených druhů zvířat.
Jeden ze symbolů mého dětství. Kresby Heleny Zmatlíkové mě fascinovaly a silně podněcovaly mou fantazii.
První polovina knihy (kluci sami doma o prázdninách) postupem času trošku ztratí dech, nicméně druhá půlka knihy (příběhy celé party) vše spolehlivě zachrání.
Kapitalismus tady dostal pořádně na frak! Tento Neználek už není rozhodně pro malé děti, ale ty větší určitě bude bavit. Jen té propagandě nesmí podlehnout v reálném životě.
Co čekat od bývalého(?) komunisty? Tendenčně psaná kniha, autor víceméně popisuje všeobecně známá fakta, která doplňuje vlastními konspiračními teoriemi. Jednou přečíst a dost.
Mé první setkání s tímto autorem a opravdu nedopadlo dobře. Úvod knihy jakž takž, ale poté, co jsem vytušil rozuzlení knihy už v její první čtvrtině, stalo se pro mě čtení jejího zbytku skoro až otravným (i když samozřejmě ne jen kvůli tomu). Pokud bych měl použit filmovou terminologii pro označování úrovně jednotlivých snímků, tak by tato kniha lavírovala někde na pomezí B a C. Příběh není kdovíjak strhující, postavy nevýrazné, nikterak sympatické a hlavní záporák naprosto bez aury. Dávám do bazaru.
Nemohu si pomoci, ale Hradba západu je asi nejslabší kniha, kterou jsem od Ďura četl. Napětí a dobrodružství bylo oboje upozaděno natahovaným válčením a to prostě není můj šálek čaje. Z hlediska edukativního hodnotím knihu pozitivně, ve slovenských dějinách mám mezery a Hradba západu mě docela motivovala, abych si vše porovnal s reálnými podklady, nicméně chytlavost nebyla taková jako u předchozích dílů.
Na můj vkus je Škvorecký moc vulgární, ale jako zrcadlo doby funguje kniha velmi dobře.
Listoval jsem touto knihou ve školce, hodně mi toho tenkrát dala.
Autor na sebe roubuje několik dějových linek, dokonce i napříč časem, ale i tak je to bohužel málo. Knihu jsem dokonce po několika kapitolách odložil a vrátil se k ní přibližně za rok. A ani na druhý pokus to nebylo úplně ono a do četby jsem se vyloženě nutil. Coby duchařina to obstojí, jako detektivka však vůbec.
Opět horalové, opět boj proti cizozemcům, ale oproti Rigantské sérii je to o poznání slabší. Příběh nemá moc hloubku a přehlednost, výprava pro korunu je opravdu už vaření z vody, chybí výrazné a charismatické postavy. Knihu jsem četl s přestávkou několik týdnů, to se mi u jiných Gemmellovek ještě nestalo, většinou bylo za pár dní hotovo.
Do poloviny knihy se jede opět ve strhujícím tempu, co ale propukne ten velký konflikt a autor se věnuje hlavně válčení a bitvám, jde to mírně dolů, ovšem samozřejmě nikdy tak, aby to zavánělo nudou. Je zajímavé (a ne vždy úplně příjemné) odkrývat historii některých důležitých postav a zároveň sledovat jejich změny, myšlenkové tápání a zoufalství při tom, jak se zachovat v zájmu vyššího dobra.
Dle hodnocení ostatních jsem očekával trochu něco jiného, ale zklamaný nejsem. Je fakt, že při indispozici hlavní postavy to vyšetřování prostě jinak pojmout nelze.
A jedna malá zajímavost - nevím proč, bylo to spíš instinktivní, ale vraha jsem uhodl prakticky ihned, co se jeho postava objevila na scéně.
Velmi podrobná, ale přitom i přehledná publikace, nahlížející na zvířecí říši trochu jinak, než je běžné. Nejde jenom o stopy jako takové, jak by se mohlo dle názvu zdát, jedná se vlastně o všechny faktory, podle kterých můžeme daný druh v přírodě identifikovat - trus, vývržky, zbytky po konzumaci, nebo i metody stavby hnízdiště u ptáků. Pro mě osobně velmi přínosná kniha, kterou jsem za mé dětství prolistoval opravdu nesčetněkrát.
Podobné jako "Amnézie", velké očekávání, ale nakonec nic moc. Vlastně mě nikdy ani pořádně nemrazilo, nedostavilo se žádné napětí ani obavy a to mi prostě u takového literární žánru velmi chybí. Začínám se podezřívat, že mi nějak nesedí, když tento žánr píší ženy, zkusím si na to udělat nějaký vlastní průzkum :)
Obrázky jsou lepší textu. Opravdu, přes slibný úvod do slibně napínavého děje, vše bohužel následně vyšumí a vlastně se v knize vůbec nic nestane. Je tu dost zbytečných pasáží, které s příběhem samotným vlastně vůbec nesouvisí a dost to zdržuje. Stačilo přečíst jednou.
Možná bych dal plný počet, ale přesně jak píše Vivi - záliba Čtvrtka v obskurních archaismech dělá knihu o dost hůř čitelnou, zejména když se má číst nahlas dětem.
Ale naštěstí to není tak strašné jako u Vančury.