MorbidCuriosity komentáře u knih

Doporučeno babičkou, která má snad všechny knihy od této autorky. Řekla jsem si, že ač to není fantasy ani detektivka od Prestona s Childem, zkusím to.
Ze začátku jsem se potřebovala trochu zorientovat, nicméně uklidňovalo mě, že rozhodně nejsem sama, protože Jane se taktéž potřebovala zorientovat :) Myšlenkové pochody jsem měla totožné s Jane od začátku téměř do konce. Občas jsem byla trochu nesvá z toho, že se pasáže o tom, jak zdrogovaná Jane leží doma a slintá, opakovaly, nicméně vždycky když jsem nad tím začínala uvažovat, něco se stalo a já zas byla napjatá jak to tentokrát skončí.
Nejhorší pro mě byl okamžik, kdy si Jane konečně vzpomene na svůj život a mně v tom okamžiku hlavou proběhlo úplně přesně to, na co se snažila zapomenout. Díky tomu pro mě samotný závěr knihy nebyl tak úplně překvapením, ale byla jsem z jejího manžela ještě znechucenější, než jsem byla do té doby. Asi bych měla přestat tolik číst... :D :)

5 30.11.2014

Tuhle knížku jsem se donutila přečíst jenom proto, že když už jsem si ji koupila, tak mi bylo škoda ji nechat ležet. Po prvním dílu se mi do ní ovšem vážně nechtělo. Ovšem proti prvnímu dílu byl ten druhý o něco čtivější.
Sice Stacey vyměnila "počurávání" za "zvracení", což teda nevidím jako značný pokrok, ale celkově se mi to četlo snáz a s menším odporem či nechutí, než ten první díl. Dao by se říct, že průběh knihy byl téměř totožný s tím prvním dílem, ale byl podaný líp.
Tato kniha mi přišla o krůček vyspělejší, než ta první, nicméně v každém případě už nemám v úmyslu si jednu nebo druhou ještě někdy přečíst a pokud má někdo z mladších čtenářů zájem, mám obě na prodej zde v bazaru.

1 30.11.2014

Za krásnou cenu jsem si v knihkupectví koupila druhý díl této série, ovšem toho jsem si všimla až doma. Tak jsem rychle sháněla ten první, abych mohla začít číst. A ještě, že jsem to udělala.
Tato kniha mě hned ze začátku značně zaskočila tím, že se hlavní hrdinka neustále "počurávala", nebo se jí minimálně chtělo (pomiňme fakt, že jsem byla hotová z toho krátkého 'u' ve slově 'čurat', prostě se mi to nelíbilo). Možná už jsem na tyhle knihy trochu stará, nebo očekávám víc, těžko říct, ale nemohla jsem se začíst. Bylo to zdlouhavé, nudné, nic moc se nedělo... Navíc se ve finále ještě ukázalo, že to Staceyno čarování taky není tak úplně čarování a to mě zklamalo. Nevím. Tohle se zkrátka úplně nepodařilo. Ale díky tomuhle dílu jsem alespoň mohla mít trochu lepší pocit z toho druhého dílu, který se podařil trochu více.

1 30.11.2014

Proč pět hvězd? Protože Pendergast. Já tyto knihu zkrátka miluju a na tom se nejspíš nic nezmění. Ale k samotnému dílu...
Pekelná síra je kniha, která ve vás skutečně probudí nejistotu a donutí vás zamyslet se nad možností, že by mohl existovat ďábel. Opět úžasně promyšlený případ, který vás vtáhne do děje a vy ve dne i v noci budete přemýšlet nad tím, kdo a proč by to mohl dělat a jak na to ve finále Pendergast s D'Agostou příjdou.
Kdybych nevěděla, že jsou přede mnou ještě další knihy o agentovi FBI, nejspíš bych na konci tohoto dílu propadla mnohem větší panice, než tomu ve finále bylo. Ale nakonec jsem uklidnila svoje divoce bušící srdce a pustila jsem do dalšího dílu :)

30.11.2014

Krásný dojemný příběh, který ovšem nenutí poplakat si nad zlý osudem dvou nemocných lidí. Narozdíl od filmu.
Ano, i já patřím mezi ty, co nejdřív viděli film a teprve poté si přečetli knihu. Bohužel. Kdybych nejdřív četla kniha a poté viděla film, čekalo by mě nadšení. V mém případě, kdy byl postup opačný, mě čekalo zklamání. Zklamání z knihy proti filmu.
Knížka se četla hezky, nebyla nudná a stejně, jako ve filmu, se tam naštěstí nepitvala rakovina způsobem, který náš nutí třísnit stránku po stránce slzama. Také jsem zjistila, že film byl ve finále hodně podle knížky, ale rozhodně zapůsobil víc.
Knihu jsem začala číst, přečetla jsem si krásný příběh o dvou zamilovaných lidech, kterým nebylo přáno, dočetla jsem, zavřela jsem knihu, pousmála jsem se nad tím úžasným optimizmem a prostě jsem začala číst jinou. Nebyla tam žádná prodleva, kdy člověk dočte knihu, chvíli sedí, kouká do blba a přehrává si pasáže, přemýšlí, rekapituluje a hodnotí.
Knížka je krásná, ale film zapůsobil víc. :)

30.11.2014

Knihu jsem četla před hodně dlouhou dobou, kdy jsem chodila na střední byla jsem tak trochu najivka z operetky, a samozřejmě mě strašně nadchla. Všechno znělo strašně jednoduše, všechny problémy mohly zmizet, a stačilo tak málo...
Svým způsobem knize věřím. Aby člověk mohl změnit svůj život nebo některé prvky v něm, musí chtít. To je první krok. Ale jenom chtít nikdy nikomu nestačilo, druhým krokem, který nám už "Tajemství zatajilo" (půjčím si krásný výraz od Msourkova :)), že proto taky musíme něco dělat. Ano, v knize se sice píše "chcete být bohatí? chovejte se, jako byste už byli!" a svým způsobem to je krok k bohatství, funguje to, ale neudělá to to, co bychom podle slov v knize očekávali - nespadnou nám miliony do klína.
Nevím jestli této knize vyšlo nějaké pokračování, ale rozhodně by mělo. Tajemství bych brala jako první díl série knih "Na cestě k tomu, po čem toužíme", který o psychické přípravě.

3 30.11.2014

Na této knížce mě jako první zaujal fakt, že je od české autorky. To je pro někoho, kdo miluje fantasy, velmi milá zpráva a to tím spíš, když ve finále zjistíte, že se to dokonce dá i číst.
Je pravdou, že je na knížce vidět, že ji psala mladá slečna, protože je psaná přesně tak, jak jsem já kdysi psávala povídky: hlavní hrdinka je borka, která se jen tak něčeho nezalekne, je drzá, vždycky dobrovolník, obětavá a kdykoliv je v knize někdo zraněn, je to ona. Zkrátka prototyp.
Do žebříčku mých nejoblíbenějších knih se to určitě nezařadí, ale četlo se to pěkně, knížka mě nenudila. Je to spíš takové odpočinkové čtivo. Nicméně jsem zvědavá, jestli Lucy Adams vydá nějaké pokračování, protože ačkoliv bych možná tentokrát knihu nekoupila, určitě bych si ji ráda přečetla. :)

2 30.11.2014

Normálně odmítám vybočovat ze svého oblíbeného fantasy, nicméně knížky došly a máma mi půjčila tři knížky od Prestona a Childa. Kabinet kuriozit byla moje první Pendergastovka a tak jsem se do toho zažrala, že jsem nedokázala přestat číst a jakmile jsem dočetla tuto knihu, musela jsem se vrhnout na další. :)

Napínavá kniha od začátku do konce, značně nepředvídatelné události i konec. Kabinet kuriozit má hodně zajímavý námět na případ, který mi svým způsobem připadá také tak trochu "fantasy". Pravda je, že když se doktor Shottum ve svém dopise rozpovídá o tom, jak nalezl Lengovy oběti a jednu bohužel ještě živou s rozpitvanou páteří, tak se mi lehce obracel žaludek naruby, jenže já o sobě moc dobře vím, že jsem strašně přecitlivělá. :D Jinak je to napsané velmi čtivě a ačkoliv je tam spousta "odborných" výrazů, všechny jsou poskládané tak, aby z toho člověk neměl pocit jako když čte encyklopedii.
Pendergast je pro většinu lidí strašně zvláštní/divný člověk, mně připadá naprosto v pořádku, možná proto mám ke knihám tak blízko :D Já prostě nemám co vytknout. Miluju tyhle knížky a jediným jejich nedostatkem je to, že jsou zkrátka moc tenké :)

3 30.11.2014