Moňa69 komentáře u knih
Tak já jsem asi divná, ale v šestnácti mě teda ani nenapadlo vzdychat ROK po JEDNOM klukovi:D
Můj vzor, když mi bylo asi devět, a ten žvýkačkový míč jsem prostě musela mít taky!
Jako jo, sranda, dokonce jsem to přečetla dvakrát, ale nemám moc v oblibě knihy, ve kterých dospělá žena (navíc matka dvou dětí) vystupuje jako méně inteligentní puberťačka. Teď nemyslím, že by všechny takové měly nosit kožich a perlový náhrdelník, ale občas to autorka trochu přehání, taková Bridget Jonesová je myslím zlatý střed:)
Asi se k tomuhle budu muset ještě někdy vrátit - zřejmě jsem Jatka četla v nějakém divném rozpoložení, ale připadalo mi to tak nějak jalové:(
Původně mě Ostré předměty vůbec nelákaly (potupně přiznávám, že občas zcela povrchně vybírám knihu podle obalu a tento mi připadal poněkud kýčovitý) a pustila jsem se do čtení jen proto, že se mi tato kniha zkrátka spletitou cestičkou dostala do rukou, ale jsem nadšená! Asi přehodotím svůj vztah k autorkám-ženám:D Když jsem se dozvěděla hlavní osu příběhu, čekala jsem, že to bude nářez (pohřešované a záhadně znetvořené děti já můžu - teda na papíře!) ale že do toho bude zakomponována i úchylka hlavní hrdinky, její pošahaná rodina, ale pošahaná tak, až to není hezké... no, ještě pořád mě má naštěstí v knihách co překvapovat:)
Dobrá prasárna! To si musím přečíst i ostatní autorčiny knihy. Tolik hnusu a bizardity na každé stránce je prostě mňamka pro nás čtenářské zvrhlíky:)
Přátelství mezi chlapci a pouto pevnější než cokoli na světě, ale když mě to tak strašně nebavilo:(
Tak Mankellovi ještě určitě dám šanci, Než přijde mráz tedy hodnotím jen třemi hvězdičkami ale vcelku mě příběh vtáhl, i když závěr se mi zdál zbytečně dlouhý. Málokdy narazím na thriler, jehož hlavní osou je vztah otce a dcery, vlastně otců a dcer.
Konec této knihy mě vždycky rozbrečí jako Zelená míle! Chudák Lenny, smutný skon takového trochu Forresta Gumpa.
Odvaha Pavla a Ester nezná hranic. Strašná doba, krásná kniha.
Celkem silný příběh. Jako dítě jsem byla úplně paf, že vás můžou jen tak unést a o to víc, že už se třeba nechcete vrátit. Co si budem povídat, fascinuje mě to pořád, jen v jiných obdobách.
Film už mě tak nebavil, mám silnou alergii na Kotka.
Béé, to teda bylo utrpení dočíst do konce, skoro jako to lámání v kole:) Příběh i postavy jsou neskutečně zajímavé, námět skvělý, zpracování (pro mě!) zoufalé... Musím si postesknout nad zbytečně rozvláčným vyprávěním, chvílemi jsem se přestávala koncentrovat na text a můj zájem opadával, stejně tak teda žasnu nad formou přímé řeči, silně mi vadilo, že promluva je přerušovaná na úplně nevhodných místech.
Naopak se mi líbí ten šibeniční humor, nevím jak lépe to popsat, člověk je zkrátka tak pohoršen až je z toho pobaven:) Zejména na začátku jsem byla mile překvapená potřeštěností postav, a v případě deflorace ve vlaku rovněž:D Každopádně, Kohout se králem mého knižního kurníku nestane, nicméně má ten pán rozhodně hlavu plnou šílených nápadů.
Krom vzpomínek na koncentrační tábor mě kniha dost zklamala, Říkali mi Leni je bez debat úplně jiný level, tohle mi připadá trochu jako komunistická propaganda.
Jé, tak série Zrada/Tajemství/Požár patří ze všech Stop hrůzy k mým nejoblíbenějším, zřejmě jsem si rodinu Fierů (Fearů) nezamilovala jen já, ale i sám autor, soudě podle toho, že o Fearech pak vyšly ještě nejmíň další čtyři knihy a pojmenoval po nich celou ulici.
Sice vidím mezi komentujícími samé ženy, ale přimlouvám se za vyjmutí Lisy Jackson ze šuplíku Autoři detektivek pro ženy. Myslím, že její tvorba zaujme úplně klidně i muže, zápletky jsoupokaždé skvěle promyšlené, napětí udržuje na výbornou a celkově nenacházím v knihách Lisy Jackson nijak moc typicky ženských prvků.
Tentokrát jen 3 hvězdy, ale takové slušnější.
Začátek mě teda moc nezaujal, asi hlavně proto, že vyžadoval větší soustředění než četba v autobuse mezi uřvanýma parchantama, ale celkem rychle jsem se chytla a považuju tuto detektivku za dost dobrou - asi ne tak úplně bestseller, no ale britové jsou divní, že.
Hundí příběh:) Mě to přišlo strašně krátké! Na druhou stranu se nenašlo jediné hluché místo, je sice vidět, že pera se chopila žena, ale tak nemusí to být vždycky na škodu...
Jako dítě jsem knihu četla pořád dokola, až se divím, že se nerozpadla opotřebením. Doteď si nedovedu představit tíhu zjištění, že někdo vyrůstá u cizích lidí a "otec je popraven, má-li matku nevím".