Mirka2778 komentáře u knih

Touhle knížkou, jsem jednoznačně nadšená! Doporučuji! I tím, že přesahuje vlastní žánr, je to jedna z nejlepších detektivek, co jsem četla.
Možná shodou náhod, právě při prvním náletu na Prahu je zavražděna vdova po německém generálovi. Gestapo využívá podezření, že pachatelem je Čech a předá vyšetřování české kriminálce, ke které přidělí svého člověka.
Vrchní komisař Beran, adjunkt Morava ani oberkriminalrat Buback zatím netuší, že pátrání je profesionálně spojí na několik měsíců. A tak v knize sledujeme napětí i obavy z blížícího se konce války, honbu za sadistickým vrahem, i květnové povstání.

Od prvních stránek, po tu poslední jsem se od těch nadějí, strachu, úlevy, hnusu, nemohla odtrhnout.

"Epidemie souhlasu. Největší metla lidstva. Pár lidí vymyslí recept na šťastnou budoucnost a vykřikují ho dost vytrvale, aby se k nim přidali všichni zoufalci. Následují kariéristé. A najednou je z nich síla, která už neškemrá a nenabízí, ale žádá a nařizuje. Nesouhlas se trestá, souhlas je odměněn, pro obyčejného člověka snadná volba."

12 25.02.2019

Vypravěčem příběhu je Bernard Spera, knihovník zámku Kratochvíle.
Děj se odehrává po vzniku Československa, po zrušení šlechtických titulů a výsad, po ruské revoluci.
Když se správy zámku i panství ujímá namísto vévody Průkazského regent Stoklasa, chybí mu potřebné znalosti i respekt zaměstnanců, kteří se těžko přizpůsobují nové situaci.
Do toho se na zámku objevuje a doslova usazuje ruský kníže Alexej. Nikdo o něm mnoho neví, někteří ho mají za Barona Prášila, jiní rovnou za podvodníka a ostatní jsou jím okouzleni.
Knížka obsahuje kromě těch hlavních i mnoho postav vedlejších, ale často tak nevýrazných, že jsou lehce zaměnitelné. Také Sperovo vyprávění mi přijde chaotické. Přeskakuje od postavy k postavě, v názorech také kolísá tam a zpět. Na některé postavy pohlíží až neobjektivně pohrdavě.
Vančura byl mistr slova. Knížka má svůj půvab, ale zub času ho přece jen už nahlodal.

9 24.02.2019

Gulliverovi cesty se tváří jako dobrodružný příběh určený možná spíše dětem. Já jsem si z něj vybrala to, co nabízí dospělákům. Ukazuje nám malost i velikášství, omezenost toho kdo nechce být poučen, ale zároveň i jak je těžké pochopit někoho kdo vyrůstal v naprosto jiné kultuře.
V zemi liliputů se například přesvědčí jak malý kousek je od: být někomu potřebný k: být mu nebezpečný.
Knížka obsahuje mnoho pravd, nebo jen myšlenek, jejichž uvědomění by mnoha lidem napříč společností/světem bylo ku prospěchu.

-Žádný zákon té země nesmí přesahovat slovy počet písmen jejich abecedy.
Málokterý však bývá dokonce i tak dlouhý. Vyjadřují je slova nejprostší a nejjednodušší a oni nejsou takoví taškáři, aby v nich nacházeli víc než jeden smysl. -Napsat výklad nějakého zákona je hrdelní zločin.
-Kdo vypěstuje dva obilné klasy nebo dvě stébla trávy na půdě, kde rostlo dříve jen jedno, zaslouží se více o lidstvo a prokáže vlasti důležitější službu než všichni
politikové dohromady.
-Opatrností a bdělostí spolu se zdravým rozumem uchrání člověk majetek před zloději, ale proti větší zchytralosti je poctivost bezbranná.
-Chyby, kterých se člověk dopustí z neznalosti s ctnostným úmyslem, nebudou nikdy pro obec tak neblahé jako jednání člověka, který má sklon k špatnostem a umí je dobře uplatnit a obhájit.
-Není nic tak veliké ani malé, leč při srovnávání.
-Nevědomost bude plodit vždycky předsudky a jistou omezenost v myšlení.

23 16.02.2019

Dítětem z Apulie je zván sicilský a pak i římský král a císař Fridrich. Tento panovník ze všeho nejvíc toužil spravovat svou Sicílii.
Spíše shodou okolností se stal králem jeruzalémským a díky své prozíravosti, moudrosti i ochotě riskovat dosáhl vítězství o jakém se předchozím křižákům ani nesnilo.
Také Přemyslovi děti z druhého manželství dospívají a začínají hrát své úlohy v politické hře. Václav je korunovaný mladší král a snoubenka císařova syna Jindřicha Anežka, se vydává "na vychování" do Vídně.
Opět je to román plný intrik a lásky, rytířů a trubadúrů. A můžeme uvažovat zda princezna Anežka byla od dětství tolik zbožná, nebo ji do kláštera zahnalo zlomené srdce či zraněná hrdost a strach před dalším ponížením.
I s těmi vztahovými a manželskými šmodrchanci si tyhle romány vždycky užívám!

5 05.02.2019

Už ve třináctém století byly Čechy významnou veličinou evropské politiky a je příjemné si to uvědomit díky dobře napsanému příběhu.
Být součástí středověké evropské panovnické elity bylo stejné, jako dnes žít na malé vesnici. Všichni se znají (alespoň od vidění, nebo z doslechu)
Kdekdo je s kdekým příbuzný. (To ještě neznamená, že se mají rádi a budou si pomáhat.) My se sousedy nemluvíme, protože před patnácti lety jejich pes zakousl naší slepici a že se každý rok snaží omluvit nás neobměkčí.
Ale pokud nás chce poučovat nebo pomlouvat někdo zvenčí, tak to bacha! Mezi nás se nepleť, když nám nerozumíš!
Paní Vaňková nám tehdejší události a život vypráví tak, abychom i z venku chápali trochu víc.

4 05.02.2019

Edwardu Lincolnovi je celkem rychle jasné, proč se koním jeho známé nedaří vyhrávat dostihy, přestože k tomu mají všechny předpoklady.
Mnohem těžší je odhalit toho, kdo má opravdový prospěch z takového poškozování.
Francisovy knížky jsou odpočinkové čtení a tak si jimi ráda prokládám čtení literatury náročnější. Nikdy se nezklamu. Je to relax!

9 28.01.2019

Kdekomu je jasné, že sbírku básní, fejetonů nebo třeba vtipů nemůžete hltat stylem: otevřu na začátku a pak bez zastávky se řítím až ke konci.
Jenže jak se to dělá? Abych po dvou kapitolách knihu odložila a vrátila se k ní až druhý den? To neumím.
Tentokrát jsem se překonala a 46 dílů Gramotingl-tanglu z roku 1968 jsem si dokázala rozložit do tří dnů.
Od zítra si je budu moci vychutnat znovu a pomalu. Jen tak jeden-dva za den..., no možná tři-čtyři.....

8 28.01.2019

Deník kastelána je čtivý, má spád a zavede nás do zámku kde straší. A nebo ne?
Možná nám pan Boček popisuje skutečné události a v tom případě bych mu odpustila že nedokáže dostatečně vysvětlit všechny divné události. Ale pokud si jen představuje, co by se dít mohlo na jeho zámku, měl by nám pořádné vysvětlení nabídnout. .....Třeba nadpřirozené, ale na daný příběh pasující. Protože takhle autora podezřívám, že mu vyschla inspirace a jemu ani nedošlo, že příběhu chybí pointa.

11 24.01.2019

V ediční poznámce stojí: "Karel Kryl žil politikou a dokázal se jí zabývat dvacet hodin denně. Dnes je možná ještě více než tehdy zřejmé, jak nám osobnosti jeho formátu- vycházející z kořenů české nezávislé žurnalistiky- zoufale chybějí."
Tento člověk, svými dvacet pět let starými texty a myšlenkami, je stále aktuální.
Několikrát mi chyběla znalost události na kterou svým textem reagoval a i jména tehdejších, dnes často už zapomenutých aktérů jsem si musela vyhledat.
Také Krylův slovosled, používání archaismů a další zvláštnosti tohle čtení neusnadňují. Ale ono vůbec neuškodí přibrzdit a každou jeho větu si přečíst dvakrát- třikrát. Stojí za to!
Asi nejsilněji cítím jeho nesouhlas s rozdělením Československa. Nedokážu posoudit jestli to byla chyba, nebo ne, ale jsem ráda že i nadále máme k sobě blízko.

22 24.01.2019

Zpráva o smrti princezny Diany oběhla celý svět. Zámek Kostka je potažen černým flórem, jsou zrušeny prohlídky a každý truchlí svým způsobem.
Autor pochopil, že osazenstvo zámku Kostka nám už nové vtipy může nabídnout jen těžko a tak nás přivádí mezi zločince, kteří plánují ukradnout poklady, které na Kostce jsou.
Typy postav byly vybrány tak, aby se jim ty nesmysly opravdu mohly dít.
Protože autorův styl už znám, nejsem tolik překvapována jako při prvním čtení "první" aristokratky. I tak se mi to líbilo.

27 21.01.2019

Celá knížka na mě působila mdle. Vlastně si nejsem jistá ani žánrem.
Pokud tu mělo být popsáno řemeslo, považovala bych majordoma za hlupáka s klapkami na očích, který se drží zuby, nehty vyjetých kolejí a nemá vlastní vůli, ani myšlenku. (Ať se děje, co se děje, hlavně, že je naleštěné stříbro.)
Pokud je to satira, nevím jestli je zesměšňovaný hrdina, který svou práci dělá dobře, zodpovědně a rád. Nebo jeho hrdost na profesi, která ho už svou podstatou staví do podřízené pozice ve které se musí nechat vléci názory a skutky svého zaměstnavatele. (I proti svému přesvědčení.) A on je přesto hrdý, že něco dokázal a také "Byl při tom!"
V závěru jsem nevydedukovala zda litoval, že mohl svůj život žít jinak? Nebo na tím mávl rukou? Nebo by ho to snad ani nenapadlo....? Napadlo.

11 17.01.2019

Tento slepenec mě alespoň inspiroval k tomu, abych se opět vrátila k panu Žáčkovi, Suchému, Werichovi, Šrutovi. Jinak bych musela litovat, že jsem s tímhle "dílem" jen ztrácela čas.

1 15.01.2019

Je to příběh znuděného a nudného stárnoucího knihovníka, kterého se aspoň na chvilku usmálo štěstí.
Začátek knížky se mi opravdu vlekl. Sto padesát stran rozjezdu je myslím hodně. Pak už děj dostal spád. Možná to byl záměr autorky abychom pocítili, jak se hrdinův život vleče a pak najednou nabere obrátky.
Konec byl na mě trochu utnutý. Přece jen by mě zajímal krátký epilog o tom co bude s ostatními postavami.
Notorickému čtenáři tuto knihu ráda doporučím i přes svoje výhrady.

4 14.01.2019

Přemysl se zřejmě definitivně rozešel ve zlém se svým nejstarším synem. Ten se připojuje k další křížové výpravě. Křižáků se sejde málo a tak po dohodě s Benátčany se stane cílem bohatá Konstantinopol.
Zatímco Vratislav bojuje ve válce o byzantský trůn, Přemysl aby zajistil český královský titul dědičně, spáchá v bojích o římské císařství několik politických přemetů.
Čtení o bezostyšném měnění stran i spojenců při dosahování vlastních (byť vznešených) cílů, anebo o barbarském plenění a ničení památek na jinou kulturu, mě přivádí k názoru, že za osm set let se lidstvo nezměnilo. Zřejmě se poučit opravdu může jen jednotlivec, ale do dalších generací je ta zkušenost už nepřenosná. Škoda.
Krásné čtení.

1 07.01.2019

Přemysl se vrací z křížové výpravy s vidinou uvolněného trůnu. Po krátkém boji se stává vévodou, ale protože v císařské přízni je jeho bratranec Břetislav, získává od něj panovnický titul právě tento biskup.
Ani v rodinném životě se Přemyslovi nedaří. Stárnoucí Adléta ho omrzela a v již dospělém Vratislavovi babička vypěstovala nenávist k jeho otci.
Ovšem Přemysl svůj sen o panování v Českém království nevzdává.
Takhle psané příběhy můžou mít sebevíc stránek a číst je můžu poněkolikáté a stejně je hltám.

2 30.12.2018

Stárnoucí král Vladislav, aby předešel obvyklým přemyslovským bojům o panovnický stolec, postupuje ještě za svého života svou korunu prvorozenému synu Bedřichovi.
To se nelíbí ani českým stařešinům, kteří si zakládají na právu volit svého knížete, ani ostatním Přemyslovcům. Ale ani císaři, který by rád zasahoval všude, kde mu kyne nějaký prospěch.
Královská rodina je vyhnána nejdříve do Durynska a pak najde útočiště na míšeňském dvoře. Na místo vladaře je dosazen donedávna vězněný Soběslav.
Autorka nás provede Čechami, Moravou císařským dvorem i Svatou zemí. Je konec dvanáctého století a křesťanská Evropa se rozhoupala ke křížové výpravě.
To jak události navazují na sebe, jedna ovlivňuje další a všechno souvisí se vším, moc pěkně napsáno.

Souhlasím, že postav je tu záplava, ale ještě jsem nenašla takovou, která by byla zmíněna zbytečně. Každá z nich ovlivňuje svým jednáním, nebo jen bytím další události. Jelikož je to sága zahrnující několik století, je možné že se to projeví až v příští nebo přespříští knize či generaci. Já to beru jako jeden z velkých bonusů, protože při každém opakovaném čtení této obsáhlé kroniky stále nacházím nové detaily, které jsem minule nevnímala.

3 30.12.2018

Tohle už není knížka do batůžku na každou volnou chvilku, ale i tak jsem prvními třiceti lety Přemyslova života prolétla za týden.
Když čtu "paní Vaňkovou" říkám si proč spisovatelé musejí vymýšlet "neskutečné romány"? Přece úplně stačí napsat to, co se opravdu dělo. Tedy, autor musí mít její vypravěčský talent.

9 30.12.2018

Trampoty začínajícího veterináře jsou podávány většinou z té humorné stránky, ale dojde i na případy dojemné či smutné.
Autor vyjadřuje především obdiv k těžce pracujícím farmářům, k jejich lásce a oddanosti k půdě i zvířatům, k zarputilosti s jakou se denno-denně pouští do nikdy nekončící dřiny, kdy je jim největší odměnou pohled na čerstvě narozené mládě, které se ihned snaží vstát a najít cestu k mléčnému baru.
James Herriot je moje oddychovka pro jakoukoli chvíli. Navíc se mi několikrát stalo, když jsem tak nějak automaticky komentovala nějaké zvířecí chování, že mi bylo odpovězeno: "Tys taky četla Herriotta, viď!"
Je to srdcovka a vím, že nejen moje.

19 30.12.2018

Cikánka Margita stárne po boku Josefa, který si ji kdysi vzal za manželku navzdory všem.
Vesničané nejen že nepřijali Margitu mezi sebe, ale i Josef přišel o svou práci a další už nenašel.
Román je o neporozumění, vzájemném odcizování se, o nemožnosti něco změnit.
Až zásah z venčí Margitu vytrhne ze setrvačnosti. Ale je to dobře?
Moje druhá knížka od Olgy Scheinpflugové a půjčím si i další, ta paní měla život prokouknutej.

2 23.12.2018

Když jsem v deseti letech odložila Dášeňku a Mikeše, stal se spolu s Muskwou a filmovým Hatatitlou, mou velkou láskou Šarik.
Snad žádnou jinou knížku, než tankisty, jsem tehdy nečetla tolikrát. Příběh byl dobrodružný i veselý a nejchytřejší ze všech byl pes!
Nedávno jsem se k ní z nostalgie vrátila. Geniální Šarik je tam stále. A knížka ukazuje nejen hrdinskou a romantickou tvář války, ale i smrt kamaráda vedle kterého stojíte, zajetí, děti které zůstaly bez rodičů.
Vím, že o válce byly napsány pravdivější a varovnější knížky. Ale přeci nemusíme číst o válce jen vážná pojednání nejtěžšího kalibru, abychom pochopili, že takové dobrodružství zažít nechceme.
Takže není to jen nostalgie, tu knížku nezavrhnu ani dneska.

20 22.12.2018