micha-ella
komentáře u knih
Záblesk
Agnete Friis
Autorka umí. Námět zajímavý. Ale hlavní postava toho příběhu je tak přehnaně odpudivá, nepříjemná a vulgární, že se nedivím, pokud to některého čtenáře odradí.
Psychopat
Katerina Kaltsogianni
Nelíbil se jí od prvního seznámení, nepřitahoval jí, pohrdala jím, nesnášela ho... a přece s ním tolik let žila? To je důkaz i její nenormálnosti.
Slepí málokdy
Tomáš Jacko
Dva Tomášové - autor Jacko a Hanák, který ho předmluvil v Předmluvě, si zřejmě rozumí, mají asi stejnou letoru. Mně se fotky i slovní hříčky taky líbily, knížku jsem prošla během hodiny, pobavila, potěšila. Ovšem opakovaně už jí do rukou nevezmu.
Samuel Porten: Vzpomínky na život, jaký byl a jaký mohl být
Mojmír Čermák
Nechtělo se mi věřit, že tento příběh napsal český současník! Je to jako když čtete Poa, trošičku střiženého červenou knihovnou.
Snílek
Ian McEwan
Ian McEwan je jeden z mých oblíbených autorů. Bohužel u této knížky jsem hned na prvních stránkách zjistila, že je pro děti, nevydržela jsem, odložila jsem jí nedočtenou.
Ostrovy uprostřed proudu
Ernest Hemingway
Odpad je pro tohoto autora silné slovo, ale předchozí komentář (Palivo) má v mnohém pravdu. Ještě že už je Hemingway po smrti, takové posouzení by ho asi mrzelo. Ale tohle daly dohromady dvě ženské (a prý to zkrátily, no fajn.) Spíš jde o to, že současní čtenáři nemají chuť na zdlouhavé popisy a zdlouhavé řeči, které tady jsou opravdu nezáživné. Já, promiňte mistře tam nahoře, taky jen jednu. hvězdu.
30% pro život
Ivana Dianová
Lehce popsaný těžký osud. Ale za osud a průběh vlastního života si z velké části může každý sám.
Frankensteinova nevěsta
Hilary Bailey
Vysvětlil by mi někdo, co jsem nepochopila? Totiž Viktorovo předchozí manželství, o kterém mluvili jeho rodiče. Už se mi nechce k té knížce vracet.
Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
Povídky moc nemusím. Ráda se do příběhu vžívám a povídka mě vystrčí ven příliš brzy. V této knížce se mi ta první zdála divná (přitom SF cíleně vyhledávám), tak smutná a zároveň mě trochu znechutila, prostě mi nesedla. A pak ty další mě taky extra nenadchly. Přemýšlela jsem už u knížky Jsou světla, která nevidíme, proč je autor tak chválený a vyzdvihovaný, trochu bych to přirovnala k slávě Paula Coelha. Někdo ho přeceňuje a někdo ho nesnáší, někdo jeho poetiku prokoukl. Tohle zkrátka nebylo moje kafe.
Kapka vody
Josef Věromír Pleva
Na tuhle knížku se nedá zapomenout, dodnes si vybavuji i ilustrace.
Včelí královna
Laura Ruby
Nelíbil se mi styl popisů ani dialogy, vlastně skoro nic. Asi proto, že mám ráda příběhy SF, ve kterých musí být reálné jádro a určitá pravděpodobnost a nemám ráda fantasy, kterým říkám fantasmagorie. A s těmi se v poslední době roztrhnul pytel, samé snové magické zázraky, oživlé mrtvoly, upíři a upírky ve všech podobách... Až pozdě jsem zjistila, že tahle knížka je pro děti a mládež, no dobrá, ty to snad baví, mně to místy dost nudilo.
Euforie
Lily King
Velmi zajímavé tím, jak v těch letech probíhal výzkum primitivních kmenů, v jakých podmínkách antropologové pracovali, jak se navzájem znali a jak byli někteří pro své zkoumání zapálení. Dobře napsaný příběh, líbil se mi.
Sextánka
Vilém Neubauer
Červená knihovna. Četla jsem tuhle knížku ve čtrnácti letech, protože jí přečetly všechny holky ve třídě! Ale pamatuji si, že už tenkrát jsem měla jisté výhrady. Dneska bych asi žasla.
Kouzelná skřínka
Ivan Dmitrijevič Vasiljenko
Při vzpomínání na knížky ze svého dětství zjišťuji, že velké množství bylo ze Sovětského svazu. Proč asi, že jo? Dneska to chápu, ale tehdy jsem nad tím neuvažovala a četla vše, co mi přišlo pod ruku a bavilo mě to.
Škuner na obzoru
Miloš Kosina
Jedna z dobrodružných dětských knížek, která mě kdysi zaujala.
Svět náš vezdejší
Jiří Šotola
Verše z let 1955-1959. Každý, kdo má rád poezii je musí ocenit, přestože autor byl údajně, nevím proč, v současné době zařazený mezi záporné. Ty básně jsem četla v pubertě tolikrát, že některé dodnes umím nazpaměť. Posuďte z malého úryvku atmosféru:
" Jde po mostě a stmívá se a on je o den bližší smrti. Jde sám, je unaven, kamínek v srdci tlačí, trochu jím třese mráz a je mu trochu k pláči,
tramvaje skřípou a Praha má barvu myší,
jde spát, je trochu sám, trochu se zastesklo mu,
a luna studená ho doprovází domů..."
Pan básník!
Plavovláska
Mika Waltari
Tyto dva příběhy se mi líbily už jenom proto, že klasický autor nepoužívá současný protivný způsob psaní v přítomném času. Mistr spisovatel!