meteleskum.
komentáře u knih
Terapie
Sebastian Fitzek
Z pohledu projevů duševních onemocnění to autor dle mého trochu přepísk. Zpětně má člověk dojem, že v příběhu bylo líně využito schizofrenie asi jako Říše divů. Jakmile do ní spadnete, není potřeba dodržovat žádná pravidla nebo logiku, protože přece z ní vždycky můžete vylézt a říct "Uf, ještě že tam nic nemusí dávat smysl, to bych se z toho nevymotal! Tak pojďme dál."
Obecněji ale dobré, kniha je psána ich-formou, překlad kvalitní, téměř bez pravopisných chyb, jazyk podporuje napětí, celou knihu se něco děje. Kapitoly končí přesně tak blbě (dobře?), že vás to nenaštve, ale donutí číst dál, přeskakují z minulosti do současnosti, ale není to nijak matoucí. Závěr z výše popsaného důvodu vnímám trochu odfláknutě, ale o rozuzlení se snaží. Celkově se mi kniha líbila, po autorovi zase někdy sáhnu.
Feťáci
Eva Dolejšová
Výborná, realistická kniha, nelže, nepřehání. Všechno ostatní už tu asi bylo popsáno. Upřímně nevím, jak se autorce daří vykreslovat prostředí tak odlišné od jejích dalších knih, od knih pro mládež a od humoru k téhle surové výpovědi. Jedna z hlavních postav této knihy je v adolescentním věku a to je konec veškeré podobnosti. Kniha provází příběhem několika postav a jejich životem na drogách od začátku až do konce. K pochopení jejich světa a motivů je to povinná četba.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Co se týče povahy příběhu, zařazení knihy do žánru mysteriózní thriller odpovídá, skutečně se dozvíte i dost z mytologie, atmosféra života v horách je pěkně vykreslená, líbil se mi jazyk a text je bez chyb, hurá. Taky se ženské autorce věrohodně povedlo vykreslit hlavní postavu chlapa, např. i když se Petr setká s ženou ohledně pátrání po zmizelém dítěti a probírají traumatizující události, nezapomene několikrát v duchu ohodnotit její prsa...snad nikoho neurazí, že se mi to zdálo reálné :-) Pár stránek v závěru je popsaných z pohledu psa, i to je zajímavý počin.
Na druhou stranu, kniha je kvůli vykreslování atmosféry trochu táhlejší a rozsáhlejší, asi jako řeka Sázava na raftu, což není na škodu, ale kolem zhruba poloviny už plujete takovým volejem, že bez usilovného pádlování loď couvá. Naopak v závěru máte pocit, že jste asi omylem minuli ty tři nejzábavnější jezy, protože po tom 400 stránkovém voleji s vámi hupla jedna peřejka a ocitli jste se v cílovém kempu zvaném Doslov, aniž byste věděli jak. Zkrátka po té dlouhé námaze to chtělo zadostiučinění a vykreslení Petrovi reality po dojezdu, například jak vyfouknul loď a teď spokojeně baští šťavnatou klobásu s plzní.
Ale kniha dostála slibům, je nepřehnaně originální, 3,5 hvězdy it is.
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Tomáš Morávek
Útlá knížka se spoustou praxe v oblasti vychovatelství dětí a odborným podkladem, bez povídání okolo a bez příkras. Navíc šíří hrozně důležitou a vlastně úplně jednoduchou informaci - že žádné dítě se nerodí zlé, každé jeho "špatné" chování má logický důvod a jediné, co se po nás dospělých chce, je ten důvod pochopit, pomoct mu chování nahradit "dobrým" a mít dítě prostě rád za každou cenu. Jo, a nebýt p*ča.
Hyena
Hana Lundiaková
Knížka je absolutně nechutná a moc se mi to líbilo. Navzdory její délce a vaší potřebě číst dál, ji čtete dlouho, protože musíte každou chvíli odkládat a rozdýchávat pocit na zvracení, který uvažování hlavní postavy vzbuzuje. V hlavní roli je hyena, která s alkoholovým oparem na mozku ublíženě pláče nad tím, jak je život nespravedlivý, jak ona je oběť, byť se nad obětí živí, ubližuje v domnění, že za to můžou ostatní, nesnáší všechno a všechny. Ale vzácně z oparu vyplave člověk Adam připomínající svojí kdysi možná milující osobnost, která teď nenávidí především sebe a neumí si to přiznat, protože mlha už je moc hustá a všichni daleko. Takže toho hnusnýho bastarda ve finále začnete ještě litovat, což je teda podpásovka. Autorka ve vás vhledem do mysli hlavní postavy vzbudí zmatek a odpor, což vypadá jako nežádoucí věc, jenže to je přesně to, co ona postava cítí. Po dlouhé době tedy knížka, ve které jde děj trochu stranou a soustředí se na jazyk a prožívání postavy. Kniha teoreticky má málo stran, ale stihnete v ní vše pochopit, děj vyvrcholí a dočítáte ji s pocitem, že už byste stejně víc číst nezvládli.
Život jedna báseň
Colleen Hoover
Tak tudy ne přátelé. Tedy objektivně to asi nebude úplně špatná kniha, je to prostě jednoduchá love-story ze střední na pozadí tragické události, originality po málu, kýčovitých situací spoustu. Holt asi stárnu a přestávám být cílovkou. Zhruba po třech čtvrtinách(!) se to ale trošičku rozjelo a už jsem dočetla bez potřeby dávat si několika týdenní pauzy.
Spát v moři hvězd. Kniha II.
Christopher Paolini
Narozdíl od první části je druhá docela útlá, přesto mi ale trvalo výrazně déle ji přelouskat. Situace v ní se sice vyhrocují, ale jejich podstata je stále stejná a člověk se nemůže zbavit dojmu, že se tam tak nějak opakuje pořád to samé dokola. Celkově ale byla druhá část zábavnější, dělo se v ní kromě hlavní dějové linky i víc "obyčejných" životních událostí a to mi pomohlo lépe chápat hlavní hrdinku. Konec je takový otevřený, za což mám obvykle chuť autora nakopnout, tady se mi ale líbil a nevadilo to. Velké plus jsou obsáhlé dodatky na konci knihy; rejstřík pojmů, vysvětlivky, časová osa apod., které napomůžou orientovat se v technických pojmech.
Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
Mám se sci-fi pramalou zkušenost a není teda moc s čím srovnávat, ale něco mi říká, že kniha je v tomto žánru kvalitní čtení. Většině technických informací jsem za mák nerozuměla, což je vzhledem k mé chemicko-fyzikální demenci absolutně normální a autor je v tom nevinně. Jen mi malinko chyběl vhled do psychiky hlavní postavy. Hrne se na ni jedna katastrofální událost za druhou a její reakce se zdají být asi tak stejně procítěné, jako když Loki vzpomíná na zničení Asgardu (spoiler alert?). Hrdinka je ale výtvorem autora, který dříve tvořil příběhy podávané očima dětského krotitele draků, i tuhle záležitost mu teda úplně odpouštím.
Hunger Games 1–3 (box)
Suzanne Collins
Je škoda, že se spousta knih automaticky zařazuje do Young Adult, jakmile je hlavní hrdina/ka puberťák a nedejbože má s někým někdy někde nějaký vztah. Protože tohle je za mě hlavně dost temný postapo sci-fi román, kde se vám bude zvedat kufr jednak ze společnosti a druhak z krvavějších scén. Knihy jsou hezky napsané, styl psaní mi seděl a smekala jsem před autorčinou fantazií, hlavně u vymýšlení jmen. Ty jsou opravdu thlý. Text je psaný v ich-formě, což je obvykle plus. Ale zrovna tady mi to akorát pomohlo si uvědomit, že je mi vyprávějící postava nesympatická. Jinak pecka.
Lidi psí, kočičí a ničí
Renáta Veselská
Lehká oddechovka ze života, mimo realitu vás nepřivede, naopak se budete poznávat na každé stránce, pokud máte doma mazlíčka. Humor určitě neurazí.
Labyrint (1.-3. díl)
James Dashner
Námět je originální a celá podstata příběhu se hezky poodhaluje po dobu všech tří dílů, šoky a zvraty tu nechybí. Ale asi je jich na mě až moc, neustále se něco děje a ve spojení se stylem psaní na tom trpí celková atmosféra, hlubší pochopení postav atd. Myslím, že by v knihách obecně neměl být děj jako takový to nejpodstatnější. Což je vlastně sebeobrana, protože jak by se jinak nejmenovaná vysokoškolačka donutila přelouskat všechny ty odborný knihy o ničem, že jo... Nicméně tohle je nepopulární názor, takže jestli máte náladu na napínavou knihu dostatečně tlustou, aby vydržela na celou dovču, jděte do Labyrintu.