maxihrosik komentáře u knih

První díl z krimi série Ostrov Lewis. Podle mě to není detektivka. Na začátku je sice mrtvej chlap a na konci odhalený vrah, ale vlastně se téměř nevyšetřuje. Hlavní hrdina přijíždí na svůj rodný ostrov, setkává se po mnoha letech s bývalými kamarády a známými, ve vzpomínkách se vrací do dětství, a tak nějak nenápadně do sebe všechno zapadne.

Peter May je skvělý spisovatel. Dokáže úžasně popsat místní prostředí, zvyky, atmosféru a lidské charaktery, ale jeho pohled je dost pochmurný. Skoro všichni obyvatelé jsou hrubí, předčasně zestárlí, rezignovaní, poznamenaní prostředím drsného ostrova i nepříznivými životními událostmi a zkušenostmi. Knížka je neuvěřitelně čtivá, než se nadějete, jste na konci, ale pobavený úsměv na tváři přitom asi mít nebudete.

19 21.02.2016

Soukromý detektiv Cormoran je vysloužilý voják bez nohy, bez kondice, s desetikilovou nadváhou a chlupatým, trochu povislým břichem. Přesto ani na chvilku nepochybujeme, že to je pravej chlap s úžasným charakterem a charismatem, se kterým bychom se rády všechny seznámily. Snoubenec jeho asistentky je hezký muž, za kterým se v hospodě ohlédne každá ženská, ale stačí pár nenápadných náznaků a víme, co si o něm myslet a potkat ho zas tak moc nechceme. Možná se mi to jen zdá, ale asistentka Robin je podle mě další verzí Hermiony - inteligentní, sympatická, hodně výkonná, trochu nedoceněná, nenápadná rebelka.

Příběh plyne (stejně jako ve Volání Kukačky) docela pomalu, atmosféra Londýna, zvláštní charaktery lidí, přirozené rozhovory a zajímavé situace nás vtáhnou do děje tak, až se zdá, že detektivní zápletka není v knize to nejdůležitější. To je asi u detektivky docela chyba, ale mě to vůbec nevadilo. Doufám, že Rowlingová bude v téhle sérii dlouho pokračovat. Mám pocit, že se jí podařilo vytvořit podobnou dvojici, jako byl legendární Perry Mason s Dellou Streetovou.

9 21.02.2016

Divergenci začala Veronica Roth psát asi v osmnácti letech a ani ona sama nepopírá inspiraci z Hunger Games od Suzanne Collins. Je to typická dystopie určená hlavně náctiletým slečnám. Začátek je trochu pomalý a jednotvárný, pravděpodobně záměrně, protože stejná je i frakce, ve které hlavní hrdinka Tris vyrůstá. Ve chvíli, kdy jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že knížku odložím na neurčito, mě ta potvora chytla a nepustila až do rána, takže jsem ji přečetla na jeden zátah a druhý den se cítila hůř než po pořádné kocovině. Další díl (Rezistence) také nebyl špatný, ale trochu se točil v kruhu a k celonočnímu bdění mě už nestrhl. Třetí díl (Aliance) je podle mě špatně. Spisovatelka začala střídat kapitoly z pohledu Tris a Tobiase-Čtyřky (to je on s velkým O) a nějak se to úplně nepovedlo. Nedokázala vystihnout rozdílný způsob ženského a mužského myšlení a pohledu na svět, oba hrdinové se začali bez zjevného důvodu chovat divně - hloupěji a malicherněji, Tobias ztratil kouzlo tajemného, sebevědomého, nebezpečného, inteligentního chlapa. Navíc bylo konečné vysvětlení hlavní zápletky trochu překombinované, nelogické a ne moc originální. Jak už je dnes dobrým (?) zvykem, vyšla ještě bonusová povídková kniha (Čtyřka), ze které jsem měla strach, ale mile mě překvapila - nešlo o tupé překlopení prvního dílu do mužského rodu, ale o nově odhalené souvislosti, pohledy a zážitky. Přes trochu negativní vyznění komentáře jsem s celou sérií vlastně dost spokojená a už se těším do kina na Alianci - Part 1.

7 21.02.2016

Děj je hodně jednoduchý - kluk a holka převážejí auto z jednoho konce Ameriky na druhý. To je všechno. Nic zásadního se nepřihodí, jen se jede a jede, taky se hodně mlčí, spí a jí, občas proběhne nějaké setkání s dalšími lidmi. Neumím vlastně říct proč, ale tahle knížka se mi strašně moc líbila a už jsem si skoro jistá, že jí zařadím mezi malou skupinku mých srdcovek. Milovníci akčních příběhů by se jí však měli velkým obloukem vyhnout, ukousali by se nudou.

5 21.02.2016

Příběh mladé prostitutky, které se podaří získat bohatého mecenáše, není vůbec romantický. Kniha velmi realisticky, sugestivně a podrobně popisuje prostředí, způsob života a uvažování několika hrdinů z různých společenských vrstev. Při procházce londýnskou ulicí se vám chce opatrně našlapovat kvůli všudypřítomným výkalům, zvratky jsou detailně popsány včetně nestrávené slaniny, kterou služka ukradla ze stolu svých pánů, nad popisem nočníku s průjmovitým obsahem se vám znechuceně nakrčí nos. Trochu rušivý je způsob vyprávění (z pohledu jakési vypravěčky), na který jsem si možná časem zvykla, ale spíše ho spisovatel po delším úvodu opustil. Možná i to byl důvod, proč se mi nepodařilo si k hlavním hrdinům vytvořit osobní vztah, a tak se (jinak vynikající kniha) nezařadí mezi mé srdcovky a asi se k ní nebudu pravidelně vracet. Přesto rozhodně doporučuju k přečtení, protože je to jeden z těch vzácných kousků, které hned po dočtení poslední stránky nedostanete snadno z hlavy.

6 21.02.2016

Nádherný příběh o lásce a přátelství, který je drsný i dojemný zároveň, neuchyluje se k citovému vydírání, patetickým výlevům a laciným gestům. Patří do mé TOP 10.

Jedna z mých nejoblíbenějších českých knížek. Vůbec mi nevadí, že nejde o žádné hlubokomyslné dílo, skvěle se u ní bavím a občas si vybrané pasáže pročítám před spaním, abych se naladila na příjemné sny - funguje to výborně. Nejsilnější stránkou Kateřiny Petrusové jsou podle mne vtipné dialogy a v téhle knížce se nádherně vyřádila, některé postřehy a hlášky jsou nezapomenutelné. Trošku mě překvapil nečekaně useknutý konec, ale v nejlepším se prý má přestat, takže si nestěžuju a jsem vděčná za skvělé antidepresivum.

8 21.02.2016

Knížek mám oblíbených mraky, ale tahle už před lety obsadila první místo a zatím se žádné jiné nepodařilo ji sesadit. Miluju hlavní hrdinku a protože jde skoro o autobiografické dílo, tak i autorku. Líbí se mi způsob, jakým přemýšlí, hodnotí lidské povahy a zvládá zapeklité životní situace a problémy.

10 21.02.2016

To, že nepůjde o úplně veselé čtení, mi bylo jasné už z anotace a z komentářů ke knížce, takže jsem se v průběhu čtení citově obrňovala před smutným koncem, aby mě to moc nerozsekalo. Nakonec jsem byla ráda, že dočítám až nad ránem, kdy celá rodina ještě spala a nebyla tak svědkem mého nezvladatelného slzení. Přesto rozhodně doporučuji. Nejedná se o žádné laciné citové vydírání, překvapivě je zde i dost humoru, konec je svým způsobem optimistický (jen pro Louisu a jen maličko) a rozhodně má člověk pár dní po přečtení o čem přemýšlet.

16 13.08.2014