martihau
komentáře u knih
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Přednáška byla zajímavější než kniha. Jak jsem byla nadšená z Jeruzaléma, tak tady mi uhranul Nepál a povídání o přírodě, ale do Číny už jsem se vyloženě musela nutit. V Číně už se jenom jí a hledá místo, kde se zase najím. Radost mi autor udělal poslední kapitolou.
Město smutku a radosti
Mika Waltari
Vyprávění příběhů několika postav, jejichž osudy spolu zdánlivě nesouvisí. Kniha je to dobře napsaná. I nápad napsat příběh jednoho dne v jednom městě je geniální. Nicméně, co mi vadilo bylo to, že se to vleklo celou knihu a na posledních pár stránkách se příběhy dramaticky urychlily, přesto mi přijdou nedotažené do konce. Nakonec jsem při čtení měla občas problém rozeznat, o které postavě vlastně zrovna čtu.
Prachy dělaj člověka
Radek John
Asi jsem toho po Mementu očekávala víc. Chybou asi bylo, že jsem nejdřív viděla film a až pak četla knihu, ale jako oddechové čtení na dva večery je to dobré.
Poselství od protinožců
Marlo Morgan
Knihu jsem četla jako pravdivý příběh a tak jsem jej i přijala. I když autorka přiznala, že je to falzifikát, je v knize stále poselství a nutí člověka k zamyšlení, jak dnes vlastně žijeme (přestože je to kniha vydaná už v roce 1990) a jestli není něco, co bychom měli změnit.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Hartlův humor mě baví. Knihu jsem přečetla během několika večerů před spaním a velmi jsem se bavila. Lehké, oddechové čtení, určitě brzy sáhnu po další jeho knize.
Můj život po životě
Michal Viewegh
Od Viewegha jsem nic jiného nečetla, ale věděla jsem, že je to jeden z předních českých spisovatelů. Na knize mě nebavila sebestřednost a sebelítost a ani mě to neláká si od něj přečíst něco jiného. Z knihy je cítit to, že musí být vydaná do určitého termínu.
Memento
Radek John
Odstrašující případ, ale při čtení si pořád říkáte: Proč? Proč s tím Michal nepřestane. A když chce, proč mu to nevydrží? Četla jsem více knih s touto tematikou, ale jedině k této jsem se vrátila i podruhé a i podruhé mi běhal mráz po zádech. Rozhodně by měla být v povinné četbě.
STOP - Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země
Tomáš Poláček
Poláčka znám z článků MF Dnes, které jsem hltala jedním dechem. Jeho knihu jsem si pořídila téměř po vydání, ale na dlouhou dobu ji odložila do knihovny netknutou. Rok na to jsem zamířila na Listování, kde byl sám autor Tomáš Poláček, který nás se svým typickým cynysmem dovezl až do Ohňové země. Celou knihu Tomáš zápasí s časem, ale cestování s ním formou knihy je zábavné a když se člověk začte, jako by stopoval s ním.
Bylo skvělé se dozvědět i o minulých stopováních, kterými prokládá svou cestu, ale přeskakování z jedné části cesty na cestu o 2000 km dál je trochu zmatečné. Když si na to ale člověk zvykne a přečte alespoň 50 stránek v kuse, dá se v cestách orientovat docela dobře.