Markisha13 komentáře u knih
Moc mě to bavilo - kombinace dívčího románu a komentáře zvířátek velmi zábavná
Čtu už po několikáté a asi si to ještě párkrát přečtu :-) Miluju Geralda Durella, je báječný, vtipný a ještě se člověk něco dozví. Kouzelný svět zvířat a ještě kouzelnější příměry a popisy, že si člověk připadá, že na tom Korfu opravdu je a vnímá ty krásy.
(SPOILER) Ze začátku mi to připadalo jako naivní a předvídatelný románek, ale pak to začalo mít grády. Velmi napínavé a i znepokojující, že vlastně do takovéto situace se může dostat každý, i když si myslí, že by to řešil jinak. Je to velmi zajímavé téma, o to zajímavější, že autorka byla inspirována příběhem své matky, u které to však do takových konců nedošlo, protože s dětmi utekla.
Tato kniha byla na mě příliš "katolická" a celkově málo pochopitelná. Hlavní hrdinka mi lezla dost na nervy.
Jako "blázen" s nedávnou zkušeností z Bohnic jsem úplně nadšená přesností popisu depresí, panických poruch apod. Stejně tak je naprosto autentický a pravdivý pocit, že v blázinci se člověku uleví, může se přestat přetvařovat, žádné chování tam není dost divné. Stejně tak, že se vlastně člověku odtamtud nechce, protože se tam cítí v bezpečí, nejen kvůli tomu, že tam odpadají denní starosti a dostupnost péče a z toho důvodů spousta lidí tam opakovaně vrací. Já tedy doufám, že u mě se to už nikdy nestane. Velmi zajímavý je kontrast státních Bohnic a soukromého sanatorie. Nevím, nevím, jestli by se Veronice chtělo tak moc žít, kdyby se dostala na příjmové oddělení Bohnic. Kdybych se z příjmového oddělení nedostala na deset úrovní lepší psychoterapeutický pavilon, tak jsem si z celých Bohnic odnesla to, že pokud se budu chtít zabít, tak to musím udělat pořádně, abych se tam nikdy nedostala, než že bych měla chuť bojovat a začít žít znovu.
Paulo Coelho mě zatím míjel, znala jsem ho pouze z plakátů v metru, ale když známá dávala pryč svou sbírku, tak jsem využila příležitosti a pár knih od tohoto autora jsem si vzala. A nebyla jsem zklamaná, kniha mě pohladila na duši a donutila se zamyslet a snít.
Za mě naprostá bomba, kombinace Kinga a Wyndhama. Velmi realistické, tvrdé, poutavě napsané.
Dělám u soudu a vůbec se aktivně zajímám o zločiny, zejména násilné a že se takové věci dějí, zejména v Americe znepokojivě často. I přesto mě to šokovalo a nutilo knihu přečíst v podstatě jedním dechem. I ich forma, ve které je kniha napsána, je zajímavá a velmi pravděpodobná z hlediska lidských povah.