Magdalena5 komentáře u knih
úžasný komplet starověké literatury pro mládežníky
paní profesorka Růžena Vacková - odvážná, nezdolná hrdinka
K této knížce mám i dost osobní vztah, protože v oblasti Chřibů, kam pan Spáčil umístil děj z 9. století, jsem se v dětství dost často vyskytovala po cestě s rodiči k babičce. Uprostřed bučiny jsme chodili kolem chatky, kde autor své knížky psával nebo tu odpočíval.
Dvojkolejné vyprávění mladého autora mě docela bavilo. Četla jsem s chutí vzpomínky z první světové války i příběhy podle starých zápisů z tureckých nájezdů na Moravu ze 17. století.
Při čtení Sázavy již několik roků zpět si vybavuji první vnímání soch Michala Olšiaka na Vysočině, můstek přes potok směřující do Sázavy nedaleko Přibyslavi kousek od mlýna našich přátel a úplně čerstvě sledování cesty Posázavského Pacifiku na internetu. Prostě Sázava s textem pana Větvičky je moje řeka, i když při pohledu z okna svého domova sleduji cvrkot na březích Moravy.
S koňskou trilogií jsem začala před dvěma lety - vždy záležitost několika nočních hodin, moc se mi líbila. Schéma stejné, ale vždy dokáže zaujmout. Na další díly jsem si vždy musela počkat po návratu knih od čtenářů. Proto jsem jednotlivé díly četla na přeskáčku, ale vůbec to nevadilo, ráda jsem se začetla.
Díky za hodně působivou a přemýšlivou knihu, která zůstává dlouho v hlavě.
Tak konečně se mi podařilo dostat darem letošní knihu a uzavřít čtenářskou výzvu 2017, ale radost mi kalí dnešní zpráva o odchodu pana Kahouna, původního autora včelích medvídků, do pohádkového nebe. Díky za vaše krásné knížky.
Četla jsem v roce 2016 a moc jsem za tuto knížku ráda. Při četbě jsem slyšela nezaměnitelný hlas, který se často ozýval z rádia. Nejen glosy a komentáře, ale i interpretace krásných moravských písní. Díky za to, že jste byl, pane Vaculíku!
nádherná knížka přečtená za dvě hodiny, doporučuji dětským i rodičovským čtenářům naší knihovny.
Velká ztráta odchodu pana Kahouna do spisovatelského nebe - na políčku v jetelíčku
"Ale to, co kdo dobrého vykonal, se nemůže ztratit. Bude to na věky svítit v očích Božích a my s tím zároveň." Díky.
Přečteno ráno po filmu Psi Páně k 800 letům dominikánského řádu. Neplánovaně to na sebe pěkně navázalo a otevřelo mi to trochu tento kazatelský řád. Kniha se nedá číst dlouho, prostě strhne a nepustí.
Moje krevní skupina, postupuji krajinou i historií, paráda.
Od narození cesty s rodiči pěšky po Hradské nebo autobusem ke košickému chodníku a do kopce na Zemanové. Krásné světlé bučiny, které mě celý život nabíjí.
Pozdější zkoumání stále západnějším směrem. Z jihu od Kyjova už to moc neznám.
Výborně napsané, ale díky za méně dramatický život.