Madax komentáře u knih

Klasický příběh o setkání ambiciózního začínajícího spisovatele se dvěma psychicky nemocnými lidmi, kteří nakonec skončí tak, jak asi skončit museli... Styron moc hezky vykresluje život a společenské klima ve Spojených státech koncem čtyřicátých let, stejně jako stísněnou atmosféru v nacisty okupovaném Polsku, ve kterém se také příběh retrospektivně odehrává. Velmi zajímavá je stavba příběhu, kdy autor přesouvá vyprávění z jedné časové roviny do druhé, takže čtenář se dovídá důležité epizody z minulosti postav až v průběhu četby. Patrně nejsilnějšími částmi knihy jsou pasáže odehrávající se ve vyprávění hlavní ženské hrdinky Sophie, která během války zažila věci, po kterých se nelze divit jejímu duševnímu stavu. Velmi slavná je pasáž, ve které je zrůdným nacistickým lékařem donucena učinit nejstrašnější (ne však poslední) volbu svého života. Pak tu ale máme dle mého názoru celkem nudná místa, zejména autorova dlouhá líčení jeho neúspěšného sexuálního života, díky kterým jsem se nakonec přiklonil k nižšímu hodnocení a dávám čtyři hvězdičky. Přesto je Sophiina volba moc povedenou knihou, kterou můžu doporučit všem trpělivým čtenářům - přeci jenom sedm set stran a občasná rozvleklost vyžadují trochu strpení.

1 26.01.2013

Absolutní vrchol nechutnosti, jaký snad může v moderní literatuře existovat. Nechutnosti jsou hlavní podstatou této knihy, všechno ostatní je už tak nějak vedlejší. Autor se natolik intenzivně vyžívá v utrpení svých postav, až nastávají pochybnosti ohledně jeho sexuálního zdraví. Čtenář přímo cítí fyzickou bolest, jakou prožívají postavy v textu. A že té bolesti je! Obří hejna masožravých slimáků napadají obyvatele Londýna a požírají je, přičemž nás autor neušetří svých morbidit a detailního popisu požírání. To však ještě není to nejhorší, co kniha obsahuje. Slimáčí sliz totiž obsahuje choroboplodné zárodky, a když se někdo toho slizu dotkne, nakazí se nemocí, která jednak napadá kůži, tudíž není nouze o spoustu boláků, vředů, puchýřů atd, a jednak napadá nervovou soustavu, takže se nemocný na chvíli změní v krutého vraha, než jej ta nemoc zabije. Máme tu tedy tři typy obětí - sežrané od slimáků, mrtvé nemocné a jejich zavražděné. A všechny tyto oběti Shaun zahrnuje svojí autorskou péčí a nevynechá ani takové detaily, jako je rozmístění vředů na těle nemocného. Nějaký děj tu sice také je, ale jen od toho, aby se ty krvavé orgie nějak pospojovaly do nějakého fungujícího celku. Není ani nějak smysluplně vysvětleno, odkud že se ti lidožraví slimáci vzali, a způsob jejich likvidace také vypadá, jako spíchnutý horkou jehlou. Přesto mám tento brak rád, už jenom z nostalgických důvodů. Na nic si nehraje a svoji funkci (čtivo pro úchyláky) plní perfektně (možná až moc). Takže u mě za tři.

6 22.01.2013

(SPOILER) Jak napsat literární superhit? Pár dní musíte pročítat Epochu a podobné populárně-naučné plátky, vytáhnout si z nich nejrůznější fakta a smyšlenky plné tajemství, konspiračních teorií a šokujících odhalení, to celé naroubujte na pokleslý šestákový příběh a úspěch je zaručen. Podle této šablony pan Brown napsal Anděle a démony, a také Da Vinciho kód, další jeho knížky jsem nečetl, ale myslím, že tam bude situace obdobná. Obě knihy jsou v podstatě o tom, kterak se hlavní hrdina Langdon, jehož bystrost, rychlost úsudku a tělesná zdatnost převyšují normál, připlete zcela náhodně do nějakého dobrodružství, během něhož musí neustále unikat před zabijáky i před policií, seznámí se s hlavní hrdinkou, která je zhruba stejně kondičně a rozumově disponovaná jako on, společně řeší všelijaké záhady, kterými se posouvají dále v příběhu a nakonec zachrání Vatikán před zničujícím výbuchem (Andělé a démoni), nebo objeví Svatý Grál (Da Vinciho kód). Dojde také k několika příběhovým obratům, například když vyjde najevo, že jejich přítel je ve skutečnosti padouch a naopak. Prostě braková literatura, která by se měla prodávat po třiceti korunách na stánku, a ne za dvě stovky v knihkupectví. Jenže pan Brown je dobrý byznysmen a moc dobře ví, že není podstatné, kterak je četba kvalitní, ale za jak kvalitní ji čtenáři - konzumenti považují. A tak se na čtenáře tohoto "díla" z každé stránky valí spousta informací a poznatků ze všech možných odvětví, díky čemuž vzniká pocit, že kniha je tisíckrát hodnotnější, než ve skutečnosti je. A skutečně, dav je z Da Vinciho kódu naprosto odvařený, zejména z teorie o Ježíšovi a jeho manželství s Mařkou Magdalenou, což se povedlo panu Brownovi nádherně zpopularizovat, je to však teorie v odborné literatuře probíraná už dlouhá léta. Da Vinciho kód je poutavý, skvěle čtivý brak, vhodný do vlaku či k vodě, který lze doporučit každému, kdo se chce odreagovat a pobavit jednoduchou četbou. Není to však žádné hodnotné dílo, za jaké jej mnozí považují.

10 06.01.2013

Napínavá kniha nevypráví pouze o řádění velkého bílého žraloka, ale také o jeho dopadu na existenci města, které žije z letního turistického ruchu. Dost prostoru se věnuje i jednotlivým postavám, jejich vztahům a každodenním problémům. Samotné řádění žraločího zabijáka tak dost často ustupuje do pozadí, není to však na škodu. Příběh pak působí celkem věrohodně. Až ke konci se kniha změní v klasickou monster-story, ve které je žralok nejen velký, silný a nezničitelný, ale možná také inteligentní a prohnaný. Knížku doporučuji každému, kdo má zájem o napínavou četbu.

4 29.12.2012

Krásné dílo, plné nezapomenutelných, dramatických pasáží, ukazující nepokoje v raném období Sovětského svazu a jejich dopad na citlivého lékaře-básníka. Například taková cesta vlakem z Moskvy do Jurjatinu, nebo Živagův pobyt mezi rudými partyzány, to jsou natolik čtivá místa, že je téměř nemožné se od nich odtrhnout. Nicméně autor své čtenáře vůbec nešetří a klade na ně celkem velké nároky, chvíle nepozornosti může způsobit zmatky v následujícím ději a chování postav. Například jen letmo je naznačeno, že to Komarovskij zapříčinil smrt Živagova otce, taktéž proměna Antipova v rudého velitele Strelnikova je značně psychologicky komplikovaná a čtenář musí být schopen opravdu velkého porozumění. Není to však známka kvalitního literárního díla, když se autor nepodbízí požadavkům konzumního čtenáře a vyžaduje určitou spolupráci? Podle mě ano. Výborný román je uzavřen sbírkou Živagových/Pasternakových básní. Doktor v nich neopěvuje Lenina či revoluci, ale věnuje se krásné lyrice. Boris stvořil hodnotné dílo, a právem byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu.

6 29.12.2012

Pan Martin patří k mým nejoblíbenějším autorům fantastické literatury, líbilo se mi všechno, co jsem od něj četl a tato sbírka není výjimkou. Hlavně povídka "Nečekané variace", podle které je sbírka pojmenována, je naprosto geniální.

1 29.12.2012