MacBara komentáře u knih

Dawn French zase jinak. Každá její kniha ma úplně jinou energii. Ale všechny jsou o tom, jak si bytostně potřebujeme být s někým blízcí.

Knížku jsem koupila na základě ukázky v časopise - ta se četla moc hezky a slibovala poutavé čtení.

Možná jsem malý znalec reálií Británie a královské rodiny, ale při čtení celé knihy mne občas zarážela nesourodost jednotlivých odstavců, které na sebe ani zdánlivě nenavazovaly, zmínka o jménech, která nebyla předtím uvedena, některé věty, které nebyly ani česky ani anglicky (slova byla česká, ale slovosled pokulhává, případně je použitý výraz, který není v češtině zažitý - např. poetické představy - neříkáme v češtině spíš romantické? Ta vs. ten image, apod.

Fakt je, že se to i přes tyto nedostatky čte celkem dobře. Tak nevím, Snad by měla autorka konzultovat se zkušenějšími, jak psát souvislý knižní text. Na konci mne napadlo, že to, co by udělalo text soudržnějším, jsou titulky- tak jak to známe z časopisů, každý odstavec uvedený titulkem. Takhle to působí jako kompilační seminárka s využitím různých zdrojů. Bavily mne osobní poznámky autorky, bohužel jich tam mnoho nebylo.

Takže jako série na pokračování do lepšího společenského časopisu výborné, k příští knize to chce zlepšit formu.

2 12.09.2016

Krásný jazyk, příjemné dialogy, tajemný příběh a jak píše JindřiškaW, nechce z hlavy odejít. Krásně se četlo.

1 13.01.2022

Ve všeobecném pozdvižení kolem hygge jsem se chtěla dozvědět víc. A dozvěděla jsem se. Něco člověk tak jako ak dělá a zejména druh čtenář si hygge tak říkajíc z podstaty užívá intuitivně. Ale fakt je, že po přečtení můžete okolí oslňovat znalostmi co je a není hygge a kde se vlastně vzalo.

1 25.01.2020

Dobra. Pravda, nečetla se pořád snadno, ale zajímala od začátku do konce. Kde je hranice, odkud není návratu? Kolik z našeho života tvoří naše vůle a kolik neschopnost nebo neochota nebo nedostatek odvahy čelit okolnostem? V čem spočívá to, jestli jsme se svým životem spokojeni a je tu život vůbec od toho? To se mi po dočtení ještě pořád honí hlavou.

1 23.09.2018

Oprava překlepu: Pro mne...
Dodatek: a nejspíš to hledání je ten smysl.

20.04.2019

Díky @thefreakinside za poznámku o komiksovém nádechu (a za krásné přirovnání Jazz ke klubovému jazzu s příměsí jemně kořeněné whisky). Samotné mi to neseplo, ale fakt je, že to má ke komiksovým námětům hodně blízko a fakt by to dobře vypadalo - Artemis i Jazz :-)

Špinavá práce a Použité duše - dobrá zábava a dobře se to čte. A vůbec Christopher Moore - už od Nejhloupějšího anděla se pořád dobře bavím :-)

11.10.2017

Báječný černý humor a přitom s pokorou.

Ale jo

21.02.2017