LuciLux komentáře u knih

Od třetího dílu jsem rozhodně nečekala bůhvíjakou kvalitu, leč těch několik málo momentů, které mě upřímně rozesmály, nevyváží celkové rozčarování nad tím, že autorka, místo aby popustila uzdu fantazie nad manželským životem Bridget, tak se vrátila ke stále opakovanému konceptu svobodné ženské, o to méně věrohodnějšímu, pokud má čtenář stále na paměti její aktuální věk.

2 26.10.2014

Mam rada rozsáhlé romány, které vypráví příběh napříč generacemi, v rozličných historických obdobích a v různých koutech světa. Patří k mé nejoblíbenější literatuře, a Himmlerova kuchařka do půlky tato kritéria přesně splňovala , ba ještě mnohem vice, protože některé sarkastické poznámky byly zkratka jedinečné, stejně jako některá „ životní“ moudra. Přesto se nezařadí k mým nej…snad, že jsem knihu četla příliš brzy po zběsilém “ Fakírovi”, ale hlavně proto, že znám mnohem lepší romány s podobně rozsáhlým záběrem, které jsou na rozdíl od Kuchařky věrohodnější, a nepůsobí jako studnice bombastických a ještě bombastičtějších zvratů a osudů.

7 17.10.2014

Kniha, která mě duchem vrátila do univerzitních lavic, a téměř na každé straně mě nutila v duchu křičet, " jaktože jsme se o tomhle naFakultě mezinárodních vztahů nebavili?!" Je až příliš černobílá, řazení jednotlivých kapitol pro mě postrádá logiku a místy připomíná různě na sebe nalepné šokující informace, ale v dnešní době, kdy se téměř veškěré zraky (a neříkám, že ne oprávněně), rozezleně upínají směrem k Rusku, nabízí zajímavý pohled na to, za co a jakým způsobem USA na mezinárodní scéně bojují a bojovaly.

1 05.10.2014

Nečekala jsem, že to někdy o knížce řeknu, a utěšuje mě, že tady nejsem jediná...ale já opravdu nevím, co si mám o tom myslet...na jedné straně je tady poměrně nerealistický příběh o dvou sourozencích, kteří disponují každý jinou nadpřirozenou schopností...to není úplně můj šálek čaje...a přesto jsem knihu od začtení se do prvních stran nemohla opustit...ne snad, že by byl děj tak strhující, to vůbec....spíš naopak, příběh prostě vypráví, jak se Rose vyrovnává se svým " handicapem", v jedné chvíli je toto vypravování okořeněno (ještě mnohem divnějším) osudem jejího bratra, a jak tady několik lidí trefně vystihlo, chybí tomu určitý psychický vývoj u Rose, člověk nemá pocit, že by četl příběh vyprávěný dítětem....ale přesto na mě styl vypravování neskutečně působil, tak nějak hřejivě, melancholicky, jako když se díváte do rodinného alba...

1 28.09.2014

Snad ještě nikdy jsem si u čtení knihy nepřipadala jak při sledování hloupé televizní estrády....tak strojený, uměle vytvářený humor, který doprovází zcela za vlasy přitažené dobrodružství jednoho indického fakíra, aby se na posledních řádcích změnil ve všeobjímající dobrý konec ve stylu, "už i trapné vtípky došly"...

1 28.09.2014

Je to biografický román? Dobrodružný román ve stylu Robinsona Crusoe? Příběh nikoli nepodobný Forrestu Gumpovi, ve kterém hrdina naivně líčí setkáni s později se proslavenými osobnostmi? Nadčasový román nepřímo kritizující společnost? Romantický román, ve kterém jednotlivec bojuje proti okolnímu světu za své sny? Krachtovo Impérium má od všech těchto žánrů něco, a dohromady ještě mnohem více. Lze namítnout, že příběh o jednom pološíleném člověku s bláznivým osudem si tak vesele plyne, bez výrazných odboček, zvratů, zápletek, až dospěje do zcela amerického (a pro mě jisté zklamání představujícího) závěru. A přesto, nebo možná právě proto, jsem si vyloženě libovala nad Krachtovým mistrným popisným uměním, umocněným exotickým prostředím, ve kterém se román odehrává. Jižní Pacifik, koloniální období, námořníci. Jeho vtipný břitký jazyk, plný sarkastických „jakoby mimochodem“ komentářů musí udržet čtenářův zájem až do úplného konce, byť je od jisté chvíle jasné, že už se v knize nic dalšího nestane, že se „jen“ dovypráví Engelhardtův příběh. Nicméně v současné literatuře představuje tento román a styl psaní, u kterého jako by člověk nevěděl, zda čte knihu novou, či starou, autora současného či dávno zapomenutého romantika, takový svěží vítr, jaký měl v zádech parník Princ Waldemar, kterým August Engelhard dorazil do Německé Nové Guineji s cílem koupit si ostrov, na kterém by založil vegetariánský nudistický řád uctívající slunce a kokosové ořechy.

6 29.08.2014

Knihu jsem přečetla v originále před více jak dvěma lety, nyní jsem se ze zajímavosti vrátila k českému překladu (mimochodem, mnohem uhlazenějšímu, líbivějšímu, a také srdceryvnějšímu, holt to ty české zdrobněliny). Pamatuju si, s jakou skepsí jsem si knihu vybírala. Myslela jsem si, co nám tak mladá Kanaďanka může sdělit nového, a sáhla jsem po ní spíše z nějakého vlasteneckého pudu, jelikož mě zaujalo užívání českých slov v rámci anglicky psaného textu. Jak stydno mi bylo z mých předsudků po dočtení tohoto smutného, prostého příběhu, který však, jak výstižně píše Zdenik, na pozadí příběhů jedné rodiny obsáhne strasti a útrapy předválečné a protektorátní doby v tehdejším Československu z pohledu (mimo jiné i německých) židů. Mohla bych vyzdvihnout úplně všechno. Zajímavou formu psaní, kdy se střídá přítomnost s minulostí, život vypravěčky s životem rodiny Bauerů, vložené dopisy z pozůstalostí, poměrně jednoduchý příběh, který však obsáhne vše, co je třeba, a zanechá ve čtenářově duši prázdno a smutek nad tím, čeho jsou lidé schopni, a také ho nechá toulat se v myšlenkách úvah, k čemu všemu ta která rozhodnuti vlastně slouží, ale taky výbornou znalost reálií českého prostředí. Myslela jsem si, že nejlepší romány a příběhy z války musí byt vyprávěny autory tu dobu zaživší. Alison Pick nám dokázala, že tomu tak nemusí být, a že vždy je možné přinést nový, a přitom stále stejně bezútěšně smutný (leč skvěle vyprávěný a napsaný!) příběh.

5 21.08.2014

Solidní román pro ženy, který má daleko do přihlouplých “harlekýnek”, leč nic jiného než určitou sondu do života současné společnosti nenabídne. To však pro chvíle oddechu a lehké četby stačí a styl psaní Trollopové je čtivý, výstavba příběhu zajímavá (neustále střídaní vypravěčů jednotlivých podkapitol v er-formě nabízejících odlišné pohledy na věc a vývoj událostí) a osobnostní charakteristiky a schopnost vžít se do postav různého věku a zaměření velmi zdařilé. Sama za sebe bych dala dvě hvězdičky, jelikož dávám přednost náročnější a propracovanější literatuře, ale pokud budu hodnotit knihu jako takovou v rámci skupiny románů pro ženy, k čemuž se při hodnocení často přikláním, zaslouží si tato kniha hvězdičky určitě tři.

2 12.08.2014